autor: Majestrix & Little Muse
Tajný
„Co to-“ Billovi se zasekl hlas v hrdle, nechal se odvést ze sálu. Zastavili se až v lehce osvětlené zahradě. „Pusť mě,“ našel konečně slova, když už byli pryč z očí davu. „Jak se opovažuješ?“
„Omlouvám se, ale myslel jsem, že se omluvím za činy svého manžela až v soukromí. Spousta toho, co musím dělat, se děje před očima společenské smetánky; bojím se, že už to nezvládnu,“ přiznal se blonďák.
„Tvůj manžel? Je Lord Raphael? Omlouvám se, ale nedokážu si představit, o čem si myslíš, že budeme mluvit-„
„Prosím, Lorde Bille, musím se omluvit,“ řekl spěšně Benjamin.
Bill se zastavil a zavrtěl hlavou. „Tvůj manžel se nechová, jako když je ženatý.“
„Ne, to se nechová.“
„Jestli mohu říct, vůbec se nechováš jako on.“
„To nechovám, a občas mám pocit, že to už nezvládnu.“
„Jak to myslíš?“
„Tady v Pentapoli mám přátele, kteří by se mě na to nikdy nezeptali.“
„Proč?“ zeptal se Bill.
„Protože znají mého manžela,“ zašeptal Benjamin.
„Benjamine, lásko, vrať se ke mně tam, kam patříš.“ Vystoupil z chodby Raphael s hrozivým výrazem, pohledem se zastavil na Billovi. Lehce couvl, když blonďák, co stál vedle něj, spěchal ke svému manželovi. „Lorde Bille, věřím, že tě bude tvůj manžel brzy hledat.“
„Vaše starostlivost mě ohromuje,“ odsekl Bill a nehnul se z místa, dokud si nebyl jistý, že se pár vrátil na večírek. Cítil trochu Tomovy magie, hledal, kde je, a tak se vrátil, co nejrychleji to šlo, nedíval se nikomu do očí, dokud nedošel ke svému manželovi.
„Bylo ti špatně?“ zeptal se Tom neutrálně.
„Ne, můj Pane,“ zašeptal Bill, byl stále zmatený z toho, co se právě stalo. Tomův pohled mu říkal, že věděl, že ho choť Raphaela vzal ven, a čekal, že mu to Bill později vysvětlí, až se vrátí do Sídla Vave.
~*~
Bill se s odfrknutím pokoušel otevřít sponu na své róbě, prsty mu po ní totiž neustále klouzaly a nechtěly ji otevřít. V ložnici, do které se právě vrátili, panovalo napětí a Bill věděl, že jde z něj, ale nebyl schopný se uklidnit od doby, co ho Raphael odvedl na parket, a už vůbec ne po tom, co ho odvedl pryč Benjamin, a on měl pocit, že už nikdy nebude klidný. S povzdechnutím zanechal svého snažení a rozhlédl se po pokoji, který byl stále ještě v nepořádku, jak si v něm Billovy věci hledaly své místo.
Horké ruce se položily na ty jeho a on se přestal hýbat, Tomova brada se mu položila na rameno. „Vypadáš otřeseně,“ řekl.
Bill si povzdechl a opřel se o něj, souhlasně zamumlal. Tom odemkl jeho sponu, rukama zajel dovnitř a Bill cítil, jak se mu ušklíbá do krku.
„Tomi…“ řekl, napůl káravě, ale jeho hlava stejně mimoděk sklouzla na stranu.
„Měl by ses uvolnit,“ řekl Tom, dlaně položil na Billovy nahé boky.
„Pořád na sobě cítím Raphaelovy ruce,“ řekl mu Bill a měl pocit, že se toho jen tak lehce nezbaví. Otočil se manželovi v náručí, Tomův výraz byl někde mezi hravým a ustaraným.
„Co jste ty a jeho choť tak horečně řešili?“ ptal se, v jeho hlasu byla slyšet potřeba vědět, ale žádná naléhavost.
„Upřímně, nejsem si jistý,“ povzdychl si Bill, „je to velice… nervózní člověk. Blábolil.“
„To já bych taky byl, kdybych byl provdán za takového muže. Nemůžu říct, že vím, jak se k němu Raphael chová, ale vzhledem k tomu, co se povídá, řekl bych, že Benjamin bude buď nanejvýš apatický nebo ustrašený.“ Tom zajel prsty Billovi do vlasů. „Co ti asi mohl chtít?“
„No,“ Bill setřásl oblečení z ramen, ustoupil od Toma, aby si ho mohl sundat úplně. „Jestli byl jeho cíl zmařit další potencionální úlet jeho manžela, pak si nemusel dělat starosti.“
„To bych se ani moc nedivil,“ řekl Tom, a chystal se sám svléknout a odestlat jim postel. „Možná jeho povaha vysvětluje Raphaelovy úlety; nevím. Tak i tak, jeho soukromý život nás nezajímá. A o politiku si budeme dělat starosti až zítra.“
Bill si povzdychl a zpola se díval do zrcadla, které bylo přineseno do pokoje. Něco mu říkalo, že Benjamin nebyl ani zdaleka šílený. A že fakt, že ho nemohl dostat z mysli, na rozdíl od Toma, možná znamenal něco víc, než jen znepokojení. To ale neměnilo nic na tom, že dnes večer s tím už nic neudělá.
Ale Toma si dnes v noci užít může.
Bill sundal své spodní prádlo a upustil ho na zem, nechal ho tam a vlezl si do postele vedle svého manžela.
~*~
Erik se vrtěl a tiše plakal, zatímco ho Bill nejistě hladil po zádech. „Nevím, co chce. Vím, že potřebuje spát, ale nechce se mu.“
Ann Kathrin se usmála a zatahala dítě něžně za nožičku. „Nemůžeš ho nutit spát; bude se ti vzpouzet, i když je unavený.“
Bill přikývl a po chvíli si uvědomil, že se dívá na její kulaté břicho. „Můžu?“
„Samozřejmě.“ Ann Kathrin se položila na záda na polštáře a s lehkým pobavením se dívala na Billa, jak vzal datapad z kraje postele a umístil jej nad její břicho. Po tom, co namačkal pár tlačítek, se na obrazovce ukázal obraz jeho rostoucího dítěte.
Pokaždé mu vzalo dech, když viděl svého syna, a ten nepříjemný pocit nejistoty z otcovství se vytrácel postupem času rychleji a rychleji. Už teď byl ke svému dítěti plně připoután a byl opravdu rád, že je to chlapec. Viděl pár mladých konkubín nesoucích Jorgovu podobu, které stále čekaly na prodej. Nedokázal si představit, že by své vlastní dítě dovolil nechat prodat…
A teď si už vůbec nedokázal představit, jak mohl zvažovat
veernik.
„Roste jak má a je zdravý,“ řekl jí a zvedl pohled. „Je ti… to nepříjemné? Potřebuješ něco?“
Ann Kathrin tou otázkou vypadala opravdu překvapená; bylo jí nepříjemně od té doby, co ji Bill začal pravidelně jednou týdně navštěvovat. Tohle bylo jejich třetí setkání, což nebývalo v této společnosti zvykem. „Jsem v pořádku,“ odpověděla, vypadal trochu nervózně, snažila se nedat najevo svoje znepokojení.
Bill se snažil chovat nenuceně, než ho napadlo, co říct. „Tonikum avdee, bylo to bolestivé?“
Ann Kathrin se posadila a jeho ruka spadla z jejího břicha. Dokázal si představit, že se jí nechtělo myslet na to, jak byla přinucena polykat Billův vlastní genetický kód. „Bylo mi trochu nevolno, ale na to už jsem poslední dobou zvyklá, můj Pane,“ řekla nuceně.
Bill se podíval na teď už spícího Erika. Za dva týdny budou vědět, jestli dítě bude první nebo druhý muž. Celkem nad tím přemýšlel, bude jeho syn společenský a živý, nebo bude rezervovaný a tichý, tak jak David rád říkal, že byl Tom, když byl malý?
Bill byl ze svého přemýšlení vytrhnut zapípáním svého datapadu a holografický obraz jeho syna zmizel, když se objevil nápis, který hlásil důležitý a soukromý hovor. Kdo by mu takhle volal? Dokonce i jeho otec mu volal na otevřeném kanálu a dovoloval sluhovi přijímat je.
Přeposlal hovor k sobě a Tomovi do pokoje a zdráhavě se zvedl. „Za týden se vrátím,“ řekl spěšně a jemně si vzal Erika do náručí.
Vrátil se k sobě do pokoje a položil dítě doprostřed jejich postele, byl obklopen polštáři, takže se mu nic nemohlo stát. Bill se krátce usmál a přešel k Infonexu, pracoviště bylo stále na druhé straně pokoje a v cestě mu bránila spousta věcí, které byly po stěhování neuspořádané.
Bylo to něco, co ještě stále řešili.
Bill otevřel hovor na svém datapadu a jeho perfektně slušný úsměv se změnil v tichý šok. Benjamin, choť Lorda Raphaela, byl před ním, a blonďákovo pravé oko bylo ošklivě fialovomodré.
„Dobré odpoledne, Lorde Bille,“ řekl tiše a ignoroval Billovu semknutou čelist. Ticho se táhlo, a nakonec Benjamin odvrátil zahanbeně hlavu.
„Kdo-„
„Nemám moc času,“ řekl, přerušil Billa. „Volám, abych se zeptal, zdali si s tebou můžu někdy promluvit?“
Bill zavřel pusu a přikývl. „Samozřejmě, kdy?“
„Zítra odpoledne?“
„Kde?“
„Císařské zahrady; není to v paláci, ale je to veřejné místo patřící pod Císařskou Rodinu. Je to velice útulné a tiché.“ Benjamin se podíval na Billa svým druhým okem a povzdychl si. „Setkáš se se mnou?“
„Já… Musíme se nejdřív zeptat manžela, jestli můžu-„
„Potřebuji tvou odpověď hned teď,“ naléhal Benjamin.
Bill si skousl ret a rychle otočil svým agalah na prstě. „Setkám se s tebou.“
„Děkuji, Lorde Bille. Cením si toho víc, než si dokážeš představit.“
Hovor skončil dřív, než Bill dokázal mrknout, byl ohromen.
~*~
Tom se se zamračením díval na svého chotě. „Přehlídnu tvoje souhlasení, aniž by ses se mnou nejdřív poradil, ale určitě si nemyslíš, že někam půjdeš.“
„Proč ne? Mám pocit, že určitě má něco, co nám pomůže,“ odpověděl Bill prosebně.
„Jak to můžeš vědět?“
„Cítím to. Mimo to, Benjamin není bez následků. Ať se na místě propadnu, jestli mi chce ublížit. Cítil jsem jeho duši, a nenašel jsem v ní zlobu ani podlost.“ Bill se postavil vedle Toma, který se díval do prázdna. „Můj manželi, pustíš mě?“
„Jen myslím na tvoje dobro. Nechci si ani představit, co by se stalo, kdyby tě podrazil. Nesmíš chybovat, Bille. Muži, s kterými jednáme, by neměli problém zlomit tvé tenké tělo a já bych nikdy-„
Bill Toma jemně políbil, a cítil, jak mu strachem a obavami tuhnou ramena.
„Neboj se, Tome. Byla mi dána spousta darů potřebných k tomu, abych se dokázal bránit, a přeji si, abys dokázal to setkání vidět tak jako já.“
„A jak ho vidíš?“ zeptal se Tom.
„Jako příležitost. Jen Bohové vědí, co mi chce Lord Benjamin říct; jestli jen špetka té informace nám pomůže se Šetřením, pak mi řekni, nestojí to za to?“ zeptal se Bill.
„Bille-„
„Věř mi, lásko, tak, jako jsem se já naučil věřit tobě.“
Tom zavřel oči a cítil hořkost svých vlastních slov. „No dobře. Jsi tak tvrdohlavý; zřejmě to pro tebe musí být důležité.“
Bill přikývl. „Je.“
„Pak ti v tom nebudu bránit.“ Tom se naklonil a znova Billa políbil. „Musím před večeří ještě něco dokončit, uvidím tě u stolu?“
Bill naklonil hlavu a přikývl. Srdce mu v hrudníku divoce bušilo, když Tom odešel z pokoje, a on si uvědomil, že se dnes stalo něco velice důležitého.
Lord Benjamin ho vyhledal a jeho manžel mu věřil dost na to, aby ho pustil na setkání s ním; jen nevěděl, co z toho bylo důležitější.
~*~
„Omlouvám se, že jsem tě táhl až sem.“ Benjamin si hrál s rukama v klíně a Bill nevěděl, jestli se vyhýbá jeho pohledu, nebo jestli se snaží, aby nebylo vidět jeho oteklé oko.
„Nic se neděje,“ ujistil ho Bill.
„Dozvěděl jsem se, že ty a Lord Tom čekáte dítě.“ Benjamin zvedl pohled a zvláštně se na něj usmál. „To jsem za vás rád.“
„Děkuji.“ Bylo divné, slyšet to od někoho jiného, že se z něj stane merode. Ještě před rokem by nikdy neřekl, že se provdá. „Máte děti?“ zeptal se a okamžitě toho litoval. Benjaminův lehký úsměv zmizel a jeho hlava se znovu sklopila.
„Ne,“ řekl. „Já-my jsme… ale, ne.“
Bill se ztěžka posunul. Teď věci chápal ještě méně. Neměl začít mluvit o Benjaminově vztahu s jeho manželem.
„No,“ řekl, „brzy, až mě uvidíš běhat za malým dítětem jako blázna, tak pro mě budeš méně šťastný.“
Benjamin se tomu tiše zasmál, ale bylo to zvláštní, jako by si nebyl jistý, že je to správná reakce. Bill se na něj usmál, aby ho ujistil.
„Musíš se podivovat, proč tu jsi.“
Bill čekal, že se bude okolo horké kaše chodit trochu déle, ale přikývl.
Benjamin pokýval na své ruce. „Vím, že si o mém manželovi moc hezké věci nemyslíš,“ řekl a Bill nevěděl, jak na to odpovědět. Byla to pravda, a on to nemohl popřít, ale nemyslel si, že by bylo správné to potvrdit. Tak či tak, Benjamin se ho neptal, jen to suše konstatoval. „Nemůžu říct, že bych se ti divil. Většinu času s tebou souhlasím. A pokud se týče Brendana, vždycky souhlasím.“ Konečně zvedl oči a podíval se na Billa. „A poprvé mám pocit, že je tu někdo, s kým si mohu promluvit, někdo, kdo by chtěl a byl v pozici, aby mohl něco udělat.“
Bill zamrkal. „Já?“
„Ty. Tvůj manžel. Váš Dům. Vím, že jste zažádali o Šetření, a vím, že to šlo do ztracena. Stačilo jen pár pokynů, pokud jde o mého manžela a jeho kolegy.“
„Vím, že jsou v pozici, aby s tímto mohli manipulovat, ale nikdy bych si nepomyslel-„
„Nebudeme předstírat a chovat se podle etikety,“ přerušil ho Benjamin a Bill zavřel pusu. „Teď když jsem se obrnil odvahou a emocemi, abych mohl proti němu mluvit, pak bych to rád dořekl.“
Bill polkl a přikývl.
„V pozici manipulovat,“ zopakoval Benjamin a pak si odfrkl. „To je jen slabé slovo. Brendanovo bohatství se nahromadilo pouze tím, že mu můj manžel posílal Císařská hlášení. A byl to Brendan kdo hájil Raphaelovy hlasy ve volbách. Senátor Kraol také, časem. Korupční, symbiotický vztah.“
„Nejsem si jistý, zdali rozumím… co chceš, abych udělal,“ řekl Bill.
„To si také nejsem jistý. Možná tvůj manžel bude vědět lépe; nemůžu ho ale žádat. Ale… chci nabídnout svou pomoc… nebo své informace… jestli se rozhodne jednat.“
Bill se zamračil. „Chceš nabídnout pomoc… proti svému vlastnímu manželovi?“
Benjamin se slabě usmál. „Lorde Bille, strávil jsem víc nocí, než dokážu spočítat tím, že jsem se přesvědčoval k tomuhle činu. Prosím neodrazuj mě, když víš, že to nemá cenu.“
Bill přikývl. „Omlouvám se, já jednoduše… nedokážu si představit tu odvahu potřebnou k tomuto jednání.“
„V tvém věku bych si to taky nedokázal představit.“ Benjamin otočil hlavu, díval se na květiny a Bill se díval na pramínky vlasů, jež mu zakrývaly oko, a s kterými si pohrával vánek. „Ten člověk, kterého vidíš teď… Už ho ani neznám.“ Otočil se zpátky s malým neveselým úsměvem. „Nejsi ten jediný, kdo někoho v této válce ztratil.“
Bodnutí bolesti, které obvykle přišlo, když slyšel zmínku o tom, co ztratil on ve válce, přišlo teď kvůli jménu někoho jiného.
„To je mi líto.“
Benjamin zavrtěl hlavou a zvedl se. „Musím se vrátit.“
„Samozřejmě,“ řekl Bill, také se postavil. Nejspíš tu už byli až moc dlouho. Zaváhal. „Ví tvůj manžel, kde jsi?“
„Ne.“
„Co by se stalo, kdyby… se to dozvěděl?“
Benjaminovi probleskly oči. „Nejspíš to samé, co se stalo Senátoru Kraolovi.“
Bill cítil vinu za to, že ho tak ohrožuje, i když to byl Benjamin, kdo ho vyhledal. „To proto jsi to předtím neudělal?“
Benjamin se zasmál a ten zvuk Billa ohromil. „Nevím, možná mám tak šťastný život, že jsem to udělal až dnes, že až teď obtěžuji někoho ve svůj vlastní prospěch,“ přiznal. „Potřeboval jsem tebe.“
Znovu se na Billa usmál a Bill věděl, že ho sem Ka’va přivedl, protože Oni Benjamina také potřebovali.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule & modrozelená
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
No, moc pěkné 🙂 Jestli při nich Ka´va vážně stojí, tak se ten prasák o podrazu svého manžela nedozví… Moc se těším na další díl, začíná se nám to pěkně vyvíjet :D:)
Děkuji ♥
Začínají se tu dít velké věci a jsem na ty změny a události neskutečně zvědavá ^^
Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Je to fantastické čtení. Už teď se děsím vidiny, že to jednou bude muset skončit… :'(
Začína to byť naozaj napínavé, som zvedavá čo sa ešte s toho všetkeho vykluje. Ďakujem za preklad.
líbí se mi, jak se to rozplétá, jsem zvědavá kam až to zajde
Raphael pisses me off… Poor Benjamin :(. I'm sure Raphael beat Benjamin. I really understand Bill's disgust towards Raphael. So I hope Vave will help Benjamin, specifically Bill ;). And Ann-Kathrin is strange… does she still hate Bill or what ? I can't wait fot their son 🙂
*for
😀 pardon
úplně mě zamrazilo, že jim tam po domě běhají Jorgovy dcerunky, které pořád čekají na prodej. to musí být šílený prodávat vlastní děti..
takže Benjamin to asi opravdu myslí vážně, doufám, že se nedostane do nějakých hrozných problémů a nepůjde mu o krk. na obrázku (i s tím fialovým okem) vypadal velice, velice sympaticky. 🙂
jsem ráda za Toma, že se konečně učí věřit Billovi. muselo to pro něm být těžké, pustit kamsi Billa za cizím mužem.
Tak teď to začíná být pořádně napínavé a myslím, že se brzy začnou dít velké věci! Po pravdě mám ale o Benjamina celkem strach. Raphael je pěkné hovado a celkem se děsím toho, že zjistí kde a s kým jeho manžel byl.