autor: Janule
„Tak cos potřeboval tak důležitýho?“ zeptal se Kat Davida hned ve dveřích.
„Kde je Bill?“ rozhlédl se manažer po místnosti.
„Za dveřma. Spí, bolela ho hlava, jak mu dal šéf čuchnout éteru, aby ho sem donesl.“
„Aha, to je dobře.“
„Tak o co jde? Sedni si třeba sem,“ pootočil Kat Paulovu židli, aby se Dejv posadil vedle něho.
„Mám pro tebe informaci, o které si myslím, že je důležitá. Dřív mě to nenapadlo, ale teď, když přišel někdo s tím obviněním, mi došlo, že je to asi důležitější, než jsem si myslel.“
„No tak ven s tím, poslouchám,“ zvedl obočí Kat, „prostě to vyklop.“
„Bill a Tom jsou jednovaječná dvojčata.“
„Co?“
„Slyšels dobře. Jsou bratři. Je to šílená náhoda, protože Billa tu máme od jeho dvou let, zatímco Tom přišel až v sedmnácti, ale je to tak. Přišla na to Lara při ukládání Tomových výsledků do počítače, nahlásilo jí to tam shodné údaje u jiného člena společenství. Když jsem pak na ně koukal, viděl jsem tu podobu, Tom mi dokonce na konkurzu o svém ztraceném dvojčeti říkal, ale protože mají každý jiné vlasy a styl oblékání, na první pohled to nikoho z nás nenapadlo… a hlavně ne je.“
„Hm, takže oni o tom nevědí?“
„Ne, požádal jsem Laru, aby to nikomu neříkala, mohlo by to podkopat Billovu víru, že byl opuštěné dítě, a to jsem nechtěl.“
„No, tak to trochu mění situaci,“ podrbal se Kat na hlavě.
„Myslím, že ne trochu, ale zásadně. Víš, přemýšlel jsem o tom, co mi říkal Noe. Nezdálo se mi, že by se Bill do Toma zamiloval. Studoval jsem trochu něco o dvojčatech, když jsem to zjistil, a podle mě to má co dělat s tím.“
„Jo, to by mohlo sedět. Bill se mi totiž zatím jevil naprosto suverénní, vůbec mi jako gay nepřipadal.“
David v duchu vykulil oči. Že mu nepřipadal jako gay? Bill? Ten zmalovaný, věčně vyfintěný Bill mu nepřipadal dostatečně homosexuální? Z které planety sem Kat spadl? Nejspíš v životě žádného gaye osobně nepoznal, na rozdíl od Davida, který se s několika setkal ve své branži. Ale tím líp, to mu hraje do karet.
„A té podoby jsem si zrovna dneska všiml,“ pokýval Kat, „mají s Tomem stejné oči. Jenže bratři mě nenapadli, natož dvojčata… to je fakt náhoda. No… myslím, že je čas informovat šéfa, aby rozhodl, co s tím dál.“
~*~
„Tak tě tady vítám, mladej,“ pozdravila Paula vedoucí kuchyně, když se dostavil řádně oblečen a s povinnou rouškou na obličeji. „Co, že seš tak hrr do práce, co?“ usmívala se na něj očima vlídná žena, typická kulatá kuchařka, co ráda živí všechno kolem sebe. Moc lidí z technického personálu se na rozvážku jídla dobrovolně nehlásilo, byli rádi, že si díky karanténě můžou odpočinout.
„Nudil jsem se,“ pokrčil rameny Paul. Nebude jí vyprávět, že stížnosti jeho spolubydlícího mu do hlavy zasely nápad, jak se snadno a rychle dostat k Tomovi. Když bude mít na starosti vozík plný jídla, může se pohybovat po celém komplexu a nikdo mu nebude moct říct, že tam nemá co dělat. Rouška na obličeji mu dokonce poskytne anonymitu, co si mohl víc přát?
„Tak jo, vem si zástěru, pomůžeš mi, jdeme na to,“ zavelela šéfka kuchyně, byl čas na přípravu večeře.
„Co budu dělat?“ zeptal se zvědavě Paul, v kuchyni nikdy nepracoval, ale věřil si, že to nějak zvládne.
„Prozatím můžeš vyleštit támhlety sklenice, nějak nám poslední dobou blbne myčka a na některých jsou fleky,“ kývla bradou k hromadě sklenic čekajících na Paula.
„Tolik sklenic?“ otevřel údivem pusu nový kuchtík. Panebože… miskám v laboratoři se mu podařilo uniknout jen o vlásek, a nakonec se sám dobrovolně vrhne do něčeho podobného.
„Prosím tě, to zvládneš,“ usmála se kuchařka, „buď rád, že nemusíš krájet cibuli.“
„Hm,“ zabručel Paul, když se vydal k inkriminované hromadě. Vzal si nejbližší utěrku, která visela na háčku vedle dřezu, a začal leštit.
„Šmarjápano!“ vykřikla kuchařka, když Paulovi po pár minutách upadla první sklenička na dlážděnou podlahu a roztříštila se na tisíce drobných kousků. „Málem mě trefil šlak!“ chytila se teatrálně za srdce starší dáma. „To nám teda poslali pomocníka, jen co je pravda. Ještěže jsem ti nedala tu cibuli, to už bys neměl žádný prsty.“
~*~
„Proč jsi mi to nehlásil, Davide?“ udiveně pohlédl šéf na manažera, když mu v jeho kanceláři Kat sdělil novinku o dvojčatech.
„Nevím,“ pokrčil rameny David, stál u šéfova stolu jako přistižený školák „nepřišlo mi to až tak důležité,“ vymlouval se, sám vlastně netušil, proč tu informaci chtěl mít jen pro sebe.
„Příště mi takové věci laskavě hlaš, a s Larou si to ještě vyřídím,“ poznamenal Noe.
„Ne, prosím tě ne! Lara za to nemůže, já jí ukecal,“ poplašeně vyhrkl David.
„Ale copak, že ji tak bráníš?“ Zvedl obočí pobaveně Noe. „Že by ses nám zakoukal?“ dělal si legraci z manažerových malinko zrůžovělých tváří, ačkoliv ten by určitě tvrdil, že je tu horko, než by přiznal, že ho šéf nachytal. „Jen se nedělej, vídám tě poslední dobou nějak často u laborky… jak jsi s ní daleko?“
„No… moc to právě nejde, je tvrdá jako skála, snažím se, ale tímhle bys mi úplně odřízl cestu,“ usmál se David na šéfa, pochopil, že nemá cenu zapírat. Lara byla známá svou odmítavostí, a on byl na velice dobré cestě, nepotřeboval, aby mu to šéf zkazil.
„Dobře, tak ji nechám, ale ty si to ještě slízneš za vás oba, až bude příležitost, všechny potíže jsme si, nebýt tebe, mohli ušetřit. Karanténa lidi vždycky rozhodí, jako bys to nevěděl.“
„Promiň, šéfe, ale mě to napadlo až před chvílí, proto jsem taky hned letěl za Katem. Co teď bude s Billem?“ zeptal se s nadějí.
„No… myslím, že pokud Kat nemá už nic, co by se mu nezdálo, můžeme ho pustit. Ale měli bychom ho preventivně sledovat. Tvoje důvody, proč jsi jim to neřekl, jsou celkem pochopitelné, Bill musí dál věřit, že jsme ho našli na ulici opuštěného, kdyby se dozvěděl, že je Tom jeho dvojče, nejspíš by to nevzal moc s pochopením. Máš k tomu něco?“ obrátil se na Kata.
„Ne, myslím, že je to celkem v pohodě. Tom je v pořádku, sledování můžeme ukončit, dokonce už i u trenérky prý byl, jak říkal Bill. A toho můžeme klidně pustit. Připadá mi naprosto normální, takže bych ho prozatím dál netrápil. Kdyby se dělo něco dalšího, tak mi ho přivedete a já ho proklepnu.“
Šéf spokojeně přikývl, byl rád, že nebudou muset Billovi ubližovat, toho se bál. Kat ale pokračoval dál.
„Někdo by ho měl dotlačit, aby se začal trochu zajímat o ženský, jinak vám na tom vašem zasvěcení vybouchne. Sice je suverénní, dokonce si troufá na pannu,“ ušklíbl se pobaveně, „aby prej nemusel ojíždět použitý zboží, ale vzhledem k tomu, že nic než svojí ruku nezná, je dost naivní.“ Ten kluk byl pro Kata vážně zvláštní případ. Jako by snad dokázal mít v tomhle
společenství vlastní názor na věc, to se často nevidělo. Dokonce ho napadlo, že možná dokáže odolávat každodenní dávce hypnózy, kterou dostávají všichni pomocí mše, jinak si jeho vzdor ani neuměl vysvětlit. Ten kluk ho vyloženě zaujal. „Takže než ho pustím, udělám mu ještě menší hypnózu, co se týče holek, aby se tak neupejpal, a věděl, jak správně zasunout a neutrhnout si ostudu,“ ušklíbl se. Billovo sebevědomí bylo sice hezké, ale on ani za mák nevěřil, že to ten kluk bez praxe zvládne.
„Jo,“ přikývl manažer, „já ho zkoušel donutit, aby zašel k trenérce, ale je zabedněnej, nedá si říct, ani na zasvěcení nechtěl moc chodit, je to s ním těžký. Má tvrdou palici,“ povzdechl si a potvrdil tak Katovy úvahy. „Měli bychom asi udělat nějakou výjimku, co se týče pravidel, protože jeho k trenérkám nedotáhnete ani párem volů.“
„A to si představuješ jak?“ zvedl obočí Noe. Výjimku z pravidel dával opravdu jen velice zřídkakdy, zvlášť co se téhle oblasti týkalo.
„No… myslel jsem, že by se mu mohl povolit styk s nějakou jinou dívkou, kterou by si vybral, třeba…“ váhavě navrhl manažer.
„Jo takhle…“ zauvažoval šéf. „Myslíš nějakou pannu? Jen pro Billa?“
„S tou teda moc praxe nezíská,“ rozchechtal se na to konto Kat. „Ale když mu seženete nějakou zkušenější, co se bude jen jako panna tvářit, možná to spolkne, co vy na to?“
„Hmm… to není blbej nápad,“ zauvažoval David. „Ale stejně pochybuju, že bude chtít.“
„To už nech na mně,“ kasal se Kat. „Udělám z něj takovýho nadržence, že se ohlídne po každý sukni, která se kolem něj otře.“
„Když myslíš,“ pokrčil rameny David. Mohl jen doufat, že to všechno pomůže Billa zachránit od degradace nebo dokonce smrti, kterou předtím naznačoval šéf. „Hlavně mu dej rozkaz, aby všem říkal, že byl skutečně nemocný, nějak mu pohroz, aby se bál.“
„Jo, to je jasný, to nebude problém, bojí se mě, jen se na něj podívám,“ ušklíbl se Kat.
„No… takže, pánové, myslím, že jsme to dojednali, s tou ženskou pro Billa ještě chvíli pouvažuju, zasvěcení má až…“
„V srpnu,“ rychle přispěchal s informací David.
„No, tak to je času zatím dost, nějak to vymyslíme. Děkuji vám za spolupráci, pánové, ty mi dej vědět, až budete dole s Billem hotoví, já pak zruším karanténu a vrátíme se k normálnímu režimu.“
~*~
„Chutnalo?“ zeptal se Kat, když si od Billa bral zpátky tác s nádobím.
„Bylo to sice studený, ale jo, chutnalo,“ usmál se na něj zpěvák. Nechtěl si stěžovat, měl po vyspání celkem dobrou náladu, hlava ho konečně přestala bolet.
„No jo, měl jsem něco důležitýho, takže to tady chvíli stálo, ale hlavně, že se to dalo jíst. Za chvíli si uděláme takový malý relaxační sezení, a pak, když všechno půjde dobře, se zase vrátíš nahoru,“ povzbudivě na Billa mrkl.
„Opravdu?“ div nevypískl radostí Bill. Tohle bylo obrovské překvapení. Byl připravený na další výslech, bál se, že při lhaní o své orientaci nebude dostatečně přesvědčivý, ale tohle vypadalo, že na tu poslední otázku snad ani nedojde.
„Jo, opravdu, jen budu potřebovat, aby sis zase vyskočil na to křeslo,“ kývl hlavou Kat směrem k jmenovanému kus nábytku. Billovo nadšení malinko polevilo, ale stejně mu nezbývalo, než se podvolit, takže se dobrovolně vyhoupl nahoru, nechal si připoutat ruce a nohy a zavřel oči. Bůhví, co nakonec ještě přijde. Musel čekat všechno, u Kata člověk nikdy neví.
~*~
Tom se probudil hladový. Chvilku mu trvalo, než si krom toho neodbytného pocitu uvědomil, co se dělo, než usnul. Bill je nemocný. Okamžitě ho to vrátilo zpátky do zoufalství, které cítil předtím, a nejhorší na tom všem byla jeho vlastní bezmoc s tím něco udělat, pomoci mu, jakkoliv se postarat o to, aby mu bylo dobře. Chtěl o Billa pečovat, ale oni mu to nedovolili. Měl šílený strach, že se mu nevrátí zpátky.
Až třetí zakručení prázdného žaludku ho donutilo, aby se zvedl z postele a šel se podívat za dveře, jestli tam ještě nenajde oběd, který tam nechala služba těsně předtím, než usnul. Nic tam nebylo. Nejspíš jeho nedotčenou porci zase sebrali ti, co sbírali špinavé nádobí. Sakra.
Zabouchl dveře a podíval se na hodiny. Večeře bývá normálně kolem šesté, a teď bylo něco po půl. Oddychl si, snad se brzy dočká. Musel doufat, že do té doby, než někdo přijde s jídlem, neumře hlady. Natáhl se odevzdaně na postel, zíral na strop a uvažoval, jestli by si nemohl vzít něco ze železné zásoby nad stropní deskou, ale pak ten nápad zavrhl. Stejně to byly jen ty sušené nesmysly, toho by se moc nenajedl. Tak strašně na tom ještě nebyl.
Otočil se na břicho, otevřel časopis na místě, kde předtím založil plánek podzemní, a začal ho studovat, snažil se zapamatovat si každý detail, protože až budou utíkat klimatizačním systémem, budou se muset orientovat výhradně po paměti. Hned, jak se Bill uzdraví, půjdou na to. Nic ho tady neudrží už ani chvíli navíc.
„Večeře!“ ozvalo se asi o hodinu později zabouchání na dveře, Tom měl pocit, jestli to spíš nebyly kopance, jak to bylo hlasité, skoro to i přehlušilo jeho kručení žaludku. Rychle zavřel časopis, vyskočil z postele a vrhnul se ke dveřím. Tác s jídlem ležel na zemi a vozík s vrzajícími kolečky odjížděl dál chodbou. Toma nezajímalo nic jiného než kus žvance, ať už bude jakýkoliv, nerozhlížel se po chodbě, popadl tác a zabouchl nohou dveře.
Spokojeně se usadil ke stolečku a začal do sebe ládovat sotva teplou polévku. Sám se divil, jak lahodná mu připadala, když dopíjel z misky poslední hlt. Než ji položil zpátky na tác, zarazil se. Na místě, kde předtím stála miska s polévkou, byl malý složený papírek. Tom si hned uvědomil, že za svými zády má kameru. Nedal proto nic najevo, jako by se nechumelilo, postavil misku zpátky na tác a pustil se do dalšího jídla. Co to bylo? Těžko by si někdo „zapomněl“ papírek pod miskou, takže je to nejspíš vzkaz. Ale od koho? Naházel do sebe těstoviny tak rychle, jak jen mohl, a s chutí je nakonec spláchl ovocným čajem. Papírek strčil nenápadně do rukávu až ve chvíli, kdy tác vracel na chodbu, rychle ještě nakoukl pod talíř, ale nic dalšího už nenašel.
Usadil se na zavřené víko záchoda, vytáhl z rukávu papírek a dal se do čtení drobného Paulova písma. Poznal ho hned, nebylo pochyb o jeho pisateli.
B. je na 5. K. ho vyslýchal na křesle, slyšel jsem to jen náhodou, mám prázdniny, nejsem tam s nimi, nemůžu nic dělat. Ptal se ho na tebe, slyšel jsem jen útržky. Netuším, o co přesně jde. Mohlo se stát, že by nás něco prozradilo? Buď připravený na všechno. Tohle hned znič, ozvu se, když se dozvím něco nového. Rozvážím a sbírám jídlo. P.
Tom přelétl vzkaz ještě třikrát očima, zapamatoval si každé písmenko, než papírek rozškubal na malé kousíčky a spláchl je do záchodu. Neskutečnou úlevu z toho, že Bill není nemocný, jak mu tvrdil Saki, vystřídal strach z toho, proč je u výslechu. Sakra! Všechno se to komplikovalo. Co když přišli na to, co spolu mají? Nebo že chtějí utéct? Ale proč by v tom případě neodvedli taky jeho a Paula? To by je přece sebrali všechny tři najednou, aby se nemohli domlouvat. Ne, v tom to nebude. Je to něco o něm nebo o Billovi. Nebo o nich obou a o jejich zakázaném vztahu. Paul psal, že se Billa vyptávali na něj. Je to určitě o jejich vztahu. Paulovi se to řekne „připrav se na všechno“. Jak to má asi udělat? Na co se má připravit? Věděl, že když Kat bude chtít, vytáhne z něj pomocí hypnózy všechno. Proti tomu není obrana. Pokud to udělá i s Billem, můžou se s nějakým útěkem rovnou rozloučit.
Zvedl se a automaticky si v koupelně umyl ruce, ani nevnímal, co dělá, zhasl hlavní světlo, rozsvítil lampičku a natáhl se na postel. Co teď? Měl by odklopit stropní desku a pokusit se utéct? Co by tím získal? Možná by osvobodil sám sebe, ale Bill a Paul by tu zůstali napospas těm fanatikům. Co když jim ublíží? Pokud by šel sám, cesta pro ně by se automaticky uzavřela. Ochranka už by si dávala větší pozor na větrací šachty, to bylo jisté. Co Tom věděl, ještě nikdy nikdo odtud neutíkal, všichni tu byli dobrovolně, takže nebylo potřeba nějakých zvláštních opatření, která by monitorovala pohyb ve větracích šachtách. To byla jejich šance, jak říkal Paul. Jenže pokud se on o to pokusí, všichni po něm budou mít smůlu. Kdyby se mu ale útěk podařil, mohl by přivést pomoc a všechny z tohohle pekla osvobodit. Jenže byl by mu někdo z těch bláznů tady vůbec za to vděčný? Nejspíš ne, oni tu chtějí být. Co dělat? Nevěděl si rady. Jít nebo nejít?
autor: Janule
betaread: Áďa
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Nejít! Tome, jako, opovaž se! I když, na druhou stranu.. Sakra, nezávidím mu to.. 😀
Super, jen se bojím hypnózy, co "taťka" Kat zkusí…
Zatiaľ je to fajn, Billa majú všetci radi, je to zlatíčko 🙂 Dúfam, že kata bude zaujímať len aby ho nabil sexuálnou energiou a do hlavy sa mu pozerať nebude. Nebola by som rada, keby Tom utiekol sám, ale vonku by stretol políciu, mohol by im dať informácie čo sa tam dnu deje… Najradšej by som si ale priala aby Billiho jednoducho pustili s tou jeho upravenou sexualitou a oni by si s Tomom nejako poradili aby tú energiu použil správne 🙂 Nemohol by sa Tom prestrojiť za nejakú tú "pannu" aby mali všetci pokoj?
Ďakujem za kapitolu a(ne)trpezlivo čakám čo bude ďalej.
Tom opováž sa zdhnút sám, peke si sadni a čakaj na Billa. Dúfam, že sa Bill naozaj skoro dostane od Kata.
Teším sa na další diel.
Hohoo, Tom, láskavo počkaj na Billa ! Inak 😀 ten kat je nejaký … čudák alebo čo. Nebude náhodou aj no sám gay keď mu tak Bill učaroval ? Samozrejme ma to len teší, že nechá naše zlatíčko odísť (teda dúfam, že ho pustí už konečne). Neviem sa dočkať, keď bude Bill nabitý sexuchtivou energiu … presne viem na koho sa vrhne…a dievča to nebude ;). A tam v podzemí sú docela úchylní 😀 pripravujú Billovi pannu ako keby bolo to zasvätenie najdôležitejšie na svete. A on chce pri tom len Toma, žiadnu zaučenú " pannu".
Tak som sa vykecala 😀 zamilovávam sa do Genesis stále viac a viac( väčšinou som dala prednosť broken h. a čítala to ako prvé každú nedelu … ale to už je asi dva mesiace minulosť a ja bežím hneď na genesis :-* )
BTW : Nejak moc Slovákov tu je 😀
no..na jednu stranu jsem pro to,aby zůstal. přece nezdrhne sobecky sám a Billa tam nechá…ale na druhou stranu,pokud neuteče,nemusí se tam dostat ani jeden z nich. pokud uteče,může Billa zachránit….asi jsem pro to,aby šel 🙂
Tak Bill bude taky sexuálně zhypnotizovaný, jo? :DDD Tome nikam nechoď a počkej na Billa, něco zažiješ! 😀
to je teda otázka. ještě závažnější než být či nebýt. 😀
já teda nevím, co bych mu poradila. ale zase když počká a Bill se mu vrátí, rozhodně ho bude čekat překvápko, co se všechno Katovi povede provést s Billovým sexuálním apetitem. 🙂 i když teda nemyslím, že by to ten ďáblík ještě potřeboval, už tak je na Toma docela hrr. 😀
jsem zvědavá, jak to ještě všechno dopadne s informací, že jsou bratři. začíná se nějak šířit.
a co Clea? doufám, že už na tu pipindu dojde za to "falešné" udání. na to se těším snad nejvíc. 😀
Hlavne nikam nechod Tome! Vy budeter radi, kdyz nepozorovane utecete. Porad tu je ten strasak 'plyn', o kterym vime bohuzel jen my.
doufam ze Kat udela jen 'potrebnou' hipnozu aby Bill 'vedel' co s holkou delat a snad ho nenapadne se na neco ptat …
Paul je fakt borec-jak to hezky vymyslel s roznasenim jidla :).
Jo a ten kousek o sledovani ..pochopila sem to dobre tak ze Kat chce dat kameru k Billovi? A u Toma ji odelat??
[8]: No… nakonec asi nic u Toma sundávat nebude, jen Billovi ji chce přidat. 😀 Uvidíš příště, co ho napadlo. 🙂 Už bych to měla pomalu hnát ke konci, začíná to být moc dlouhý. Ještě to tak umět, psát stručně, to by bylo terno. No nic… díky všem za komentáře, děláte mi radost. :-*
[9]: cože ? no to né … oba kameru mít nemůžou. NE a NE a NE :D:D. Já se snad do té jejich "úžasné" společnosti přidám a budu je varovat ! 😀 I když při mojí smůle bych skončila někde dole a k té "vrchnosti" bych se ani nedostala 😀
fííha.. tak doufám že nebude tak blbý a nepujde sám.. fakt parádní příběh.. no a jakmile billovi vtluče něco do hlavy snad tonebude nadrženost..:D to by ti dva řádili o sto šest..:D
[9]:Čím dlhšie tým lepšie (v Tvojom prípade) 🙂 tak neskracuj a napíš všetko čo Ti napadne.
MILUJU TUHLE POVÍDKU!…☻♥☺ =33 Ale fakt nehorázně se bojím jak to dopadne doufám že odtamtud odejde Bill s Tomem.. a taky že půjdou k jejich mamince.. =D Fakt v to doufám.. xD Hlavně nepřestávej psát Janule!.. =33 Jinak tě budu prudit u každého článku co napíšeš!.. =D Píšeš DOKONALE!.. 😀 Jinak vůbec nevím jestli si ten komentář budeš číst! Doufám že z tebe fakt nezplešatím.. x) Klidně bych vám s překladama pomáhala.. ale opravdu nejsem dobrá v angličtině!.. 😀 Moje hobby je dějepis.. x)) Jinak tě opravdu obdivuju za tu tvou snahu a dokonalý děj.. 😀 píšeš hodně povídek viď.. x) ty tvoje patří mezi mé nejoblíbenější! A doufám že tě budeme víc doceˇňovat!.. x)) *Ci-Chan* Přidala jsem ten koment ke špatnému dílu.. 😀 Gomenasaii!.. =D
NEJIT. Jezisi Tomane jestli uteces sam tak ja se naseru a trefi me slak a pak te budu chodit v noci strasit!!!!!!!!!!! Doufam ze jsi si toho patricne vedom. Ja chapu ze to mysli dobre, ale to prste nejde….Nemuzue utecst sam. Co by si pak asi Bill myslel? Vrati se a Tom nikde….bude nestastny ze od nej utekl. A ze kdovi co. Ze o nej nestoji a ja nevim….boze uz to zase vidim cele cerne. Janule ja zabiju asi napred tebe a az potom Toma. Takhle proste nema vubec ani premyslet. Jsem se z toho normalne zpotila a ted pujde moje dieta do haje a sezeru tady celej pakl tech pistacii…doufam ze jsi na sebe nalezite hrda :DDDDDDDD
Bille ty se jeste chvili drz. Myslim ze tady katova metoda prijde na zmar a i kdyby se rozkrajel. Ale kdo vi…nebudu ho podcenovat. On je velice nevyspitatelny. Muze se stat ze nejakym obrovskym omylem a nahodou fakt v Billovi vyvola nejakou choutku. Nebo ne..to neni spravne slovo. Ale zkratka neco ze bude ochotny se "procvicit" Coz teda ale doufam se nestane.
No kruci z protidrogovyho……kde to vazne kurna. nevidte co se vam mele pod nohama a jaky uz to ma rozmery????? No nevidite no….tak ja vam to prave ted rikam, tak supajda dolu a vsechno to tam pobit na jednu kopici….teda krome tech tri kluku samozrejme.
Snad Tom neuteče sám. Sice by moh jít na policii a hned je informovat o tom, co se v tom podzemí děje, ale když já se pořád bojim těch bomb! 😀
Hmm… a divim se, že to Billovi šlo u Kata tak lehce, ale tim líp… ale ta kamera, co mu chtěj dát do pokoje? Ježiš, že oni se nějak prozraděj…? ať už co se týče jejich vztahu nebo toho útěku… ajajaj
Tomane, opovaž se utíkat sám! 😀 Doufám, že tohle zůstane jenom u toho, že o tom přemýšlí. Přece by tady Billa nenechal, ne?
A musím říct, že se mi vážně ulevilo 🙂 Bill je zachráněný a myslím, že teď bude díky Katovi pořádně nadržený 😀 Kdyby jen věděli, že místo trenérek, či koho mu to chtějí nastrčit, si bude užívat s Tomem 😀 Už se těším, až budou ti dva zase spolu a šťastní :))
Čo? Prečo vôbec Tom uvažuje o tom, že by utiekol sám? Je on normálny? 😀 No však počkaj, ja ti dám, že utekať a sám. Ani nerozmýšľaj o tom, že by si tam Billa nechal. Bože, snáď sa Bill za chvíľu vráti… Som rada, že to takto s ním dopadlo a že žiadne mazanie pamäte a rôzne iné blbosti sa konať nebudú :)… A dosť ma pobavilo, keď Kat hovoril, že mu Bill nepripadá ako gay a potom tie Davidove myšlienky 😀 inak myslela som si to isté, ale bolo to po prdeli 😀