Cizinec 6.

Táhlo už na druhou ráno. Bill dřímal opřený o Tomovo rameno. Choulil se vedle jeho těla, aby na sebe stáhl alespoň trochu Tomova tělesného tepla. Spokojeně propadal spánku, zatímco Tom přemáhal nutkavou touhu dotýkat se ho. Byla tu stále a nechtěla odejít, i když se ji snažil zapudit až někam na okraj své mysli. Všechno na Billovi ho k sobě táhlo jako magnet a on byl příliš slabý, než aby odporoval. Chtěl vědět, odkud Bill je, kde se tu vzal a proč zapomněl svoji řeč. Chtěl vědět úplně všechno a napadaly ho tisíce otázek, na které nenacházel odpovědi.

Tiše vdechoval chladný vzduch, který čistil jeho hlavu. Musí Billovi pomoci. Vždyť on sám v něm viděl pomoc, takže mu musí pomoci, aby mu on mohl pomoci. Všechno bylo tak strašně složité, že se v tom brzy naprosto ztratil. Mezi vším temnem, které se šířilo jeho hlavou, viděl jedinou jasnou myšlenku: Pomoci Billovi.

Cítil, jak se váha na jeho rameni zmenšuje. Bill mu brzy klesl do klína. Ani si toho nevšiml a spal dál. Tom váhavě posunul ukazováčkem jeden pramínek jeho vlasů, a když na to nijak nezareagoval, dodal si odvahy, aby mu do vlasů zabořil celou dlaň. Bill zamručel, ale neprobudil se. Tom se zamyšleně probíral jeho dredy. Taky je kdysi měl… ale to už byla nějaká doba. Vyměnil je za copánky těsně po stěhování na Broken Manor. Stěhování sem pro něj znamenalo úplně nový začátek, proto chtěl začít pořádně. Navíc byl se svojí změnou spokojený…

Myšlenky mu poletovaly hlavou jako blázniví motýlci a on si ani nevšiml rozespalých očí, které se na něj dívaly. Bill poznal, že je Tom mimo a přál si, aby se směl zeptat, na co myslí. Místo toho natáhl ruku a zatahal Toma za jeden copánek, aby si přitáhl jeho pohled. Když se na něj Tom podíval, věnoval mu odzbrojující úsměv, který spolu s druhem pohledu jasně značil Všechno bude v pořádku.

„Já vím,“ zašeptal Tom. „Možná bychom měli jít dovnitř. Začíná být zima.“ Bill nahodil přemýšlivý kukuč a přikývl. Potom se ale zarazil. Tom mu neřekl, kde bude spát. Přidělí mu znovu gauč? Nebo tu mají padesát pokojů pro hosty, které by každé správné panství mít mělo?

„Broken Manor není nijak zvlášť vybavené a zařízené máme pouze pokoje, které skutečně potřebujeme. Můžeš si vybrat moji nebo máminu postel. Víc jich tu nemáme, ale jestli se rozhodneš zůstat, zavolám mámě, aby nějakou pořídila.“ Bill chtěl říct, že to nebude nutné, že by spal klidně i na zemi, ale nemohl říct vůbec nic. Svěsil hlavu a nechal Toma, aby ho zavedl do svého pokoje, a potom mu ukázal ještě Simoninu část Broken Manor. Bill si vybral Tomův pokoj, už jen kvůli tomu, že by nedokázal usnout v posteli někoho, koho v životě neviděl.

Tom mu půjčil další čisté pyžamo a ukázal mu, kde je koupelna, kam se Bill okamžitě odebral. Brzy rozluštil systém, kterým se sprcha ovládala, a spokojeně se zavřel ve sprchovém koutě. Nechápal, kde se tam ta voda bere, ale oceňoval její hřejivé kouzlo. Alespoň do té doby, než omylem narazil do kohoutku. Bill vypískl, když se ledová voda dotkla jeho kůže, a okamžitě plácl po kohoutku, aby vodu zastavil. Opřel se rukama o kolena a vydýchával šok. Ani si nevšiml, že chladná voda rozuzlovala jeho hlasivky a on vykřikl…

°°*°°

„Podívej, co jsem našel!“ vykřikl Tom a prošel dveřmi do jídelny, kde Bill seděl za stolem a jedl palačinky s citrónem, které mu Tom nachystal. Zvedl pohled od své snídaně a s pozvednutým obočím se zadíval na Toma. Ten před něj na stůl položil písanku z první třídy.

„Máma dřív pracovala jako učitelka na prvním stupni, takže jsem myslel, že by někde mohla mít staré učební pomůcky. A vida, co jsem našel,“ usmál se Tom. Bill vzal písanku do rukou a listoval jejími stránkami. S jiskrami v očích, podpořenými malými slzičkami dojetí, se zadíval na Toma. Tak rád by mu jakkoli poděkoval. Tom už toho pro něj udělal tolik a on nemohl říct ani jediné slůvko vděku.

„Kdy budeš chtít začít?“ zeptal se Tom a Bill ukázal na svoji pusu. Tom přemýšlel, jak by mu mohl Bill dát vědět, kdy chce začít. Jeho pohled upoutal kalendář stojící na kuchyňské lince. Natáhl se pro něj a podal ho Billovi. Ten ukázal na úterý…

„Dneska?“ Bill divoce přikývl.

„Možná by bylo lepší, kdyby ti s tím pomohla máma… Přece jen s tím má zkušenosti.“ Bill zakroutil hlavou. Nechtěl, aby mu jakkoli pomáhal někdo, koho nezná. Tomovi důvěřoval, ale u nikoho jiného ještě neměl odvahu.

„Takže začneme dnes odpoledne?“ Bill znovu zakroutil hlavou a vzal Toma za ruku. Zaklepal na sklo jeho hodinek a ukázal mu pět prstů. Potom ukázal na nedojedené palačinky, kterými se okamžitě začal ládovat.

„Pět minut?“ zeptal se překvapeně Tom. Nikdy neviděl nikoho s takovou chutí učit se. Neměl nejmenší tušení, že to Bill dělá hlavně kvůli tomu, aby se mu mohl nějakým způsobem konečně odvděčit…

°°*°°

Bill už byl po snídani a seděl v tureckém sedu na plovoucí podlaze v obýváku. Před ním ležela písanka, v ruce držel propisku. Tyhle divné klikyháky nikdy neviděl. Vůbec to nebylo písmo, na které byl zvyklý. Listoval písankou, zatímco Tom venku házel klacek Scottymu. Bill se na minutku zahleděl skrz skleněnou stěnu terasy ven. Tom venku poskakoval se Scottym a drbal ho za ušima. Takhle z dálky velký černobílý ohař vypadal docela mírumilovně. Ale pouze jen, pokud byl daleko…

Bill se usmíval nad dováděním nerozlučných přátel. Poznal, že Tom Scottyho skutečně miluje. Snad daleko víc, než je zdravé. Za těch několik hodin, co tu byl Bill, si stihl všimnout, že je tu nepřirozené ticho. Všude. Nikde tu neviděl žádné lidi, jako by tu byli úplně opuštění. Možná pomalu začal chápat, proč je něco tak děsivého jako Scotty pro Toma tolik důležité. Je vůbec možné, aby byl pes Tomovým jediným přítelem?

Tom se otočil k proskleným dveřím terasy a s potěšením zjistil, že Billova pozornost patří jen a pouze jim. Zářivě se usmál a zamával mu. Přes dveře nemohl vidět, jak se Bill mračí. Přemýšlel, jak by mohl Tomovi pomoci… Existovala pro něj vůbec nějaká možnost? Vždyť byl úplně němý!

Sklopil zrak k písance. Nově nabyté poznatky ho hnaly vpřed. Prolomí zeď, která mu bránila dělat Toma šťastným…

autor: Helie