
Cítil, jak se váha na jeho rameni zmenšuje. Bill mu brzy klesl do klína. Ani si toho nevšiml a spal dál. Tom váhavě posunul ukazováčkem jeden pramínek jeho vlasů, a když na to nijak nezareagoval, dodal si odvahy, aby mu do vlasů zabořil celou dlaň. Bill zamručel, ale neprobudil se. Tom se zamyšleně probíral jeho dredy. Taky je kdysi měl… ale to už byla nějaká doba. Vyměnil je za copánky těsně po stěhování na Broken Manor. Stěhování sem pro něj znamenalo úplně nový začátek, proto chtěl začít pořádně. Navíc byl se svojí změnou spokojený…
„Broken Manor není nijak zvlášť vybavené a zařízené máme pouze pokoje, které skutečně potřebujeme. Můžeš si vybrat moji nebo máminu postel. Víc jich tu nemáme, ale jestli se rozhodneš zůstat, zavolám mámě, aby nějakou pořídila.“ Bill chtěl říct, že to nebude nutné, že by spal klidně i na zemi, ale nemohl říct vůbec nic. Svěsil hlavu a nechal Toma, aby ho zavedl do svého pokoje, a potom mu ukázal ještě Simoninu část Broken Manor. Bill si vybral Tomův pokoj, už jen kvůli tomu, že by nedokázal usnout v posteli někoho, koho v životě neviděl.
Tom mu půjčil další čisté pyžamo a ukázal mu, kde je koupelna, kam se Bill okamžitě odebral. Brzy rozluštil systém, kterým se sprcha ovládala, a spokojeně se zavřel ve sprchovém koutě. Nechápal, kde se tam ta voda bere, ale oceňoval její hřejivé kouzlo. Alespoň do té doby, než omylem narazil do kohoutku. Bill vypískl, když se ledová voda dotkla jeho kůže, a okamžitě plácl po kohoutku, aby vodu zastavil. Opřel se rukama o kolena a vydýchával šok. Ani si nevšiml, že chladná voda rozuzlovala jeho hlasivky a on vykřikl…
°°*°°
„Podívej, co jsem našel!“ vykřikl Tom a prošel dveřmi do jídelny, kde Bill seděl za stolem a jedl palačinky s citrónem, které mu Tom nachystal. Zvedl pohled od své snídaně a s pozvednutým obočím se zadíval na Toma. Ten před něj na stůl položil písanku z první třídy.
„Kdy budeš chtít začít?“ zeptal se Tom a Bill ukázal na svoji pusu. Tom přemýšlel, jak by mu mohl Bill dát vědět, kdy chce začít. Jeho pohled upoutal kalendář stojící na kuchyňské lince. Natáhl se pro něj a podal ho Billovi. Ten ukázal na úterý…
„Takže začneme dnes odpoledne?“ Bill znovu zakroutil hlavou a vzal Toma za ruku. Zaklepal na sklo jeho hodinek a ukázal mu pět prstů. Potom ukázal na nedojedené palačinky, kterými se okamžitě začal ládovat.
°°*°°
Bill už byl po snídani a seděl v tureckém sedu na plovoucí podlaze v obýváku. Před ním ležela písanka, v ruce držel propisku. Tyhle divné klikyháky nikdy neviděl. Vůbec to nebylo písmo, na které byl zvyklý. Listoval písankou, zatímco Tom venku házel klacek Scottymu. Bill se na minutku zahleděl skrz skleněnou stěnu terasy ven. Tom venku poskakoval se Scottym a drbal ho za ušima. Takhle z dálky velký černobílý ohař vypadal docela mírumilovně. Ale pouze jen, pokud byl daleko…
Bill se usmíval nad dováděním nerozlučných přátel. Poznal, že Tom Scottyho skutečně miluje. Snad daleko víc, než je zdravé. Za těch několik hodin, co tu byl Bill, si stihl všimnout, že je tu nepřirozené ticho. Všude. Nikde tu neviděl žádné lidi, jako by tu byli úplně opuštění. Možná pomalu začal chápat, proč je něco tak děsivého jako Scotty pro Toma tolik důležité. Je vůbec možné, aby byl pes Tomovým jediným přítelem?
Tom se otočil k proskleným dveřím terasy a s potěšením zjistil, že Billova pozornost patří jen a pouze jim. Zářivě se usmál a zamával mu. Přes dveře nemohl vidět, jak se Bill mračí. Přemýšlel, jak by mohl Tomovi pomoci… Existovala pro něj vůbec nějaká možnost? Vždyť byl úplně němý!
autor: Helie
už se moc těším až bude Bill mluvit 🙂 krásnej díl 🙂