The Movie On Your Eyelids 9.

pairing: Bill/Brian Molko

Bill

„Byl jsem odmala dost do větru. Jen co jsem si uvědomil svojí sexualitu, začal jsem provádět těžkosti dospělým pánům. Provokoval jsem je, pokoušel, flirtoval s nimi. Ve třinácti to bylo moje oblíbená zábava,“ rozpustile jsem si skousnul nehet. Brian vykouzlil jeden z jeho nádherných pokřivených úsměvů.

„Víš, že mě to ani nepřekvapuje?“

Naoko kajícně jsem se zachichotal.

„No jo, byl jsem mrcha.“

„To jsi pořád,“ polichotil mi zvesela.

„Z toho se asi nevyrůstá. No, tak dál. Za nějaký čas, když mi bylo 15, jsem potkal Floriana, kterému bylo o pět let víc. Byl moje první tak jako by neplatonická zamilovanost. I jsem s ním přišel o panictví, velmi hezkým a ohleduplným způsobem. Strávili jsme spolu půl roku, než mě vyměnil za někoho jiného… Asi jsem mu neměl co nabídnout, nevím. Nemám mu to za zlé, byl jsem tehdy prostě ještě dítě a on potřeboval někoho na své úrovni. Krátce nato jsme se proslavili a potom už nebyl čas. Ta blesková eskapáda s Andreasem spíš uškodila našemu přátelství a nic víc než pár týdnů dobrýho sexu mi stejně nedala. No, a tak to je vlastně do dneška. Svoji frustraci vybíjím souložením s chlápky, kteří se mi namanou, a stále bezduše čekám na někoho, z koho se mi rozklepou kolena. Nechci působit jako chudinka, mám rád sex, a to moc…“ zamyšleně jsem se pousmál a Brianovi se šibalsky zablesklo v podmanivých hlubokých očích, „… ale mám potřebu mít partnera na vážno. Postrádám všechny aspekty toho,“ řekl jsem s pokrčením ramen. „Ovšem je to tak, že jsem ani nikdy nemiloval, když pominu lásku ke svému dvojčeti, a to je trochu něco jiného, a jak se znám, měl bych na toho člověka přehnané nároky.“

„To je přesně můj problém!“ zareagoval zaujatě. „Na tom ztroskotaly snad všechny mé vztahy. Nevěděl jsem, co chci a oni pro mě nebyli dost. Na začátku vztahu už vždycky vidím jeho konec a pak k tomu přistupuju tak pesimisticky a negativisticky, že se to zaručeně musí rozpadnout,“ otráveně povzdechl. Povytáhnul jsem koutky.
„Tak koho k tobě, zatraceně?“

„Někoho po všech stránkách perfektního,“ zavtipkoval. „Ne že bych si někoho takového zasloužil.“

Vydal jsem laškovný nesouhlasný zvuk.
„Tuhle neúctu sám k sobě ti dostanu z hlavy, počítej s tím, okej?“

Zasmál se.
„Tak to jsem na tebe zvědavý.“

Na malý moment mě vzal za ruku. Rozjitřele jsem mu stisk oplatil, načež mě pustil a vylezl na obrubu velké fontány, kolem níž jsme právě procházeli. Opatrně se rozešel po okraji, jazyk soustředěně chycený mezi zuby.
„Konečně jsi taky jednou stejně vysoký jako já,“ dobíral jsem si ho vesele. Rozpustile se zazubil.

„Vždycky jsem chtěl být vyšší, hezčí a mít míň uhrů. Na pódiu takový jsem.“

Rozněžněle jsem se usmál. I pro mě to bylo takové, připadal jsem si tam nedostižný a jednoduše božský. Ale než jsem to stačil říct, pokračoval.

„Malí chlápci jsou ti nejagresivnější a nejukecanější vůbec. Nemyslím si, že jsem zas tak malý, ale z nějakého důvodu mi to odjakživa leželo v hlavě. Ale kašlu na to. Hitler byl malý. Ježíš byl malý. A podívej se sakra na Napoleona!“

Tiše jsem se zasmál.

„To tvoje filosofování…“

„Je ti k smíchu?“

„Ne, jen netuším, proč jednáš, jako bych opovrhoval malými lidmi, když jsem sám vysoký. Nemám nic proti malým. Vždyť já se i vztekám jako vy!“

„Vážně? Vřískáš a házíš věcmi na podlahu?“ ujišťoval se s nevěřícnou fascinací.

„Ano!“ zasmál jsem se a on se mnou.

„Opravdu srším zvědavostí, na co společného ještě přijdeme.“

„Já vím!“ vypískl jsem po několika vteřinách pokračujícího obcházení kašny. „Oba jsme přišli na svět císařským řezem,“ udělal jsem triumfální gesto. Brian se zastavil.

„Kecáš,“ vyhrkl klukovsky. „A jak to o mně vůbec víš?“

„Z textu Burger Queen přece! Jo, sice jsi veřejně tvrdil, že to není o tobě, ale o nešťastném lucemburském homosexuálovi, ovšem to ti nikdo z fanoušků nezbaštil, na to je to až příliš autobiografické,“ vypláznul jsem na něj propíchnutý jazyk. S mrzutostí, že jeho plán nevyšel, se zašklebil a zastrčil si ruce do kapes. Pokračovali jsme v chůzi.

„No jo, je to tak. Máma měla rizikové těhotenství. Byla už dost stará na další dítě.“

„Moje mamka měla taky rizikovku. Ale ona byla zase naopak hodně mladá. Rodila ve dvaceti.“

Brian se znovu zastavil.

„Počkej, tvojí mámě je 39? Ale to je…“

„… ano, o tři roky starší než ty,“ zasmál jsem se. „A navíc Gordon, její přítel, je na rok stejně starý jako ty.“

Brian se však tvářil všelijak jen ne pobaveně.

„Wow…“ zamumlal vyjeveně a dřepnul si, konečky prstů rozčeřil hladinu vody ve fontáně. Myslím, že jsem si obstojně dovedl představit, co se mu honilo hlavou. Že by mohl být můj otec. To snad ne. Ať není jako Tom.

„Ale no tak,“ odfrknul jsem si a usadil se vedle něj na kamenný okraj. „Domníval jsem se, že jsi člověk, který odsuzuje klišé a dogmata,“ hravě jsem naklonil hlavu a líbezně se na něj usmál. Otřepal si ruku, provinile ke mně zvednul své mátové oči.

„Tak to bych ti neměl kazit dojem, co?“ usmál se. Zářivě jsem mu to oplatil.

„Asi ne.“

Několik vteřin bylo ticho, jen jsme si vraceli pohled.

„Půjdeme dál?“ navrhl jsem.

„Mmm… ještě ne,“ zašvitořil uličnicky, jemně po mně cáknul a stoupnul si. Překročil moje stehna a dál chodil po okraji kašny. S rezignovaným úsměvem jsem jej následoval.

„Předtím jsi říkal, že většina tvých vztahů byla se ženami. Proč?“ tázal jsem se zvědavě a zajisté i s postranními úmysly.

„Hm, zajímavá otázka. Vždycky jsem si to vysvětloval tím, že i přes mou značnou zženštilost mám ve vztahu potřebu být, v uvozovkách, ten dominantnější.“

„Ale takový přece můžeš být, i když chodíš s klukem,“ svraštil jsem obočí. Potutelně se pousmál.

„Nikdy jsem takový vztah neměl.“

Užasle jsem pootevřel rty.

„Cože? Fakt? To jsi mě překvapil…“

„Není to tak, že bych byl vysazený na… pořádné chlapáky, akorát se mi nepoštěstilo dát se dohromady s nějakou křehkou koketkou tvého typu,“ polichotil mi. „A proto mám zkušenosti jen s tou submisivnější rolí, pokud jde o homosexuální vztahy.“

„Takže to znamená…“ zaraženě jsem se zasmál, „… že jsi nikdy neojel kluka?“

Brian zastavil a s úsměvem sklopil zrak ke svým nohám.

„Jednoho jsem ojel,“ upřeně se na mě zadíval a moje líčka zrudla do odstínu lesních jahůdek.

„Oh. Byl jsem první?“ zeptal jsem se hloupě. Proč jsem tu diskuzi rozváděl, když jsem nechtěl nic jiného, než ukončit ji? Tomu se říká být idiot. Můj společník se zaculil.

„Ano.“

Přál jsem si zahrabat se pod zem. Úplně jsem hořel. Zato jeho viditelně nesmírně bavilo uvádět mě do rozpaků. Zlobivě mu jiskřilo v očích a nebezpečně se ke mně nahnul.

„Však jsem byl taky za minutu hotový,“ delikátně mi zabroukal do ucha a škodolibě, spokojen sám se sebou, se rozesmál, když jsem prudce zalapal po dechu a ucuknul jako zasažený proudem.

„Už o tom nemluv!“ vzdorně jsem na něj pohlédl, a hned poté zrak zase rozčileně odvrátil.

„Ale mně se chce,“ uchichtnul se. Umanutě mi pozvedl bradu. A já v reflexu nastavil ruce mezi naše těla a odstrčil jsem jej od sebe. Jenomže jsem do toho vložil až moc síly. A Brian skončil ve fontáně.

Šokovaně jsem si zakryl ústa, karamely navrch hlavy. Bože můj, co se mi to zase povedlo?! Brian vstal z vody a nevěřícně si prohlížel sám sebe, jak to z něho crčí, a to vypadalo tak komicky, až jsem se neudržel a rozesmál se.

„Já se moc omlouvám, tohle jsem vážně neměl v úmyslu…“ dostal jsem ze sebe namáhavě mezi dvěma tryskajícími salvami pobavení. Ovšem v okamžení jsem umlkl a zkoprněl, když ke mně zvednul pohled. Mám problém. A ne malý.

„A jéje…“ koktnul jsem a takticky začal ustupovat, zatímco se vyšplhal na okraj kašny a začal si to rázovat mým směrem, košili i kalhoty nalepené na těle jako druhou kůži.

„Já tě přetrhnu,“ sdělil mi dopáleným tónem. A v tu ránu jsem vzal nohy na ramena. Zkrátka a dobře jsem se s pištěním rozběhl. Ano, já.

Nechtělo se mi věřit, že to doopravdy děláme, bylo to tak praštěné. Prostě jsme se honili po parku. Kolem stromů a já nevěděl, jestli se dřív smát anebo škemrat o to, aby mě nechal.

Brian

Prohnaně jsem mu nadběhl a konečně jsem ho polapil. Vřískal, jako bych mu strkal pohrabáč do zadku, když jsem si ho jako peříčko hodil přes rameno. Ale beztak jsme už hodnou chvíli poutali pozornost celého parku. Smál jsem se; mrskal sebou a bušil mi pěstičkami do zad.

„Dej mě dolů, proboha! Briane, prosím!“

Bál se, že ho upustím. Chytil jsem ho pod koleny a kolem pasu a přehodil si ho dopředu, do náruče, což doprovázelo další jeho poplašené vyjeknutí. Zakřenil jsem se mu do obličeje. Byl rozcuchaný a dezorientovaný. Nesl jsem si ho zpátky k fontáně.

„Co takhle tě trochu smočit?“ navrhnul jsem mu nonšalantně. Vyvalil čokoládové duhovky a chytil se mě jako klíště.

„Ne! Vždyť já tě tam neshodil schválně!“

„Na tom nezáleží, mokrý jsem tak jako tak,“ trápil jsem ho. A kašna už byla pouhých pár kroků od nás. Bill změnil taktiku.

„Stáhnu tě s sebou, jestli to uděláš!“

Ušklíbnul jsem se tomu.

„Tak schválně.“

„Briane…“ zakvílel. Zřejmě už nevěděl, co jiného dělat.

Zmáčknul mou promočenou košili v pěstích a panicky se ohlédnul k blízké vodě. A vzápětí jsem – dřív než jsem se na to mohl připravit – ucítil jeho teplé a měkké rty na svých. Dosud nezavřenýma očima jsem sledoval, jak se mu zachvěly řasy. Procítěně naklonil tvář a lehoučce olíznul můj horní ret. Bylo mi jasné, že to udělal kvůli tomu, aby mi zabránil v odvetné koupeli, avšak protože jsem tohle toužil učinit od chvíle, kdy jsem ho dnes spatřil u našich dveří, hodil jsem to za hlavu. Tlakem na jeho rty jsem ho donutil zaklonit hlavu a probojoval se mezi ně. V tu chvíli jsem spadnul do něčeho tak nepopsatelného… Při každém líbání s ním jsem pociťoval takřka závrať, k ničemu vhodnějšímu bych to připodobnit nedokázal. Bill byl dokonalý, vláčný, laskal mě tak obratně, sršelo to mezi námi sžíravou sužující silou… Poskytoval mi míru dominance, kterou jsem potřeboval, přesto nebyl ani trochu pasivní. Ještě si stíhal hrát s mými vlasy. Jeho jemná ústa mi úplně zatemňovala rozum. Až tak, že jsem si vůbec nevšímal toho, že už nemůžu dýchat. Bill to však vyřešil za mě a sám se odtáhl.

„Kurva,“ zasupěl jsem ještě v zajetí vzdálené dimenze a postavil ho na zem, takže byl už zase o notný kus vyšší než já. Samolibě se na mě culil. Zasloužil by naplácat na zadek.

„Ty jsi vážně intrikán,“ povzdechl jsem rezignovaně, na což odpověděl andílkovským výrazem, a vydal jsem se zpátky k našemu placu. Bill šel za mnou jako ocásek.

„Kam jdeme?“ tázal se udiveně.

„Domů. Nemůžu tu vegetit v mokrém. Koupal jsem se ve fontáně, vzpomínáš?“

Zatvářil se rozmrzele.

„Jenže tam je Stefan…“

„Jó, na to jsi měl myslet předtím, než jsi mě shodil do vody,“ v žertu jsem do něj stále ryl. Durdil se.

„Bylo to omylem!“

„No jo, vždyť já vím, ty šikulo,“ usmál jsem se smířlivě a vzal ho za ruku. Neodpověděl na to už nic, jen se zatvářil poťouchle a propletl naše prsty.

Vzali jsme naše krámy a přes několik bloků vyrazili k bytu. Cestou jsem byl častován spoustou pohledů pro mé netradiční vzezření. Aspoň že vlasy a obličej zůstaly ušetřeny koupele v bůhvíjak špinavé kapalině. Kdybych býval byl zákeřný, vážně bych to Billovi oplatil.

U dveří jsme se střetli se Stevem, který byl právě na odchodu. Na Billův pozdrav lehce rezervovaně odpověděl kývnutím, zatímco nade mnou s pofidérní grimasou ve tváři vyvalil zraky.

„Co jsi to prováděl?“ rozesmál se.

„Pršelo,“ opáčil jsem s bohorovným klidem.

„Jo, a proto jsi mokrý jenom ty. No nic, já si beru auto a razím ven.“

„Taky?“

„Jistě! Nejsi jediný, kdo randí,“ plácnul mě do zad a seběhnul schody. Zatvářil jsem se. Nerandím s Billem.

„Rač dál,“ pokynul jsem mu ke vstupu, a když jsme vešli, uklidil jsem deku i koš. „Jdu do vany,“ oznámil jsem mu.

„To mě tu necháš napospas Stefanovi?“

Zazubil jsem se.

„Už to tak vypadá.“

S trudomyslným výrazem si založil ruce v bok.

„V tom případě máš na svědomí mou počestnost.“

„Ta někdy existovala?“ křiknul jsem za ním, odcházejícím do hlubin bytu.

„Abych se neurazil!“

S úsměvem na rtech jsem se zavřel do své koupelny. S menšími obtížemi jsem se zbavil vodou nacucaných oděvů a užil si přejemně horkou koupel. Ze sprchy jsem slyšel, jak Bill znovu hraje na klavír, a potom jeho hlasitý smích. Hodně jeho smíchu. Stefan se asi pořádně snažil. To je… moc fajn. Hodil jsem sebou a vrátil se k nim. Ve vší počestnosti, Stef seděl v křesle a Bill se válel na gauči, s hlavou dolů. Pozvedl jsem obočí.

„Co to provádíš?“

„Ale nic, máme se Stefanem gayskou chvilku a líčení jeho bývalých sexuálních trampot je prostě opravdu komické,“ zahihňal se a pružně vyskočil do sedu a přišoupnul se ke mně. S rafinovaným pousmáním se naklonil k mému krku a žádostivě nasál aroma STR8 sprchového gelu z mojí pokožky. Stačil jediný jeho podobný vášnivý pohled a v těle se mi bouřily všechny hormony. Na očích jsem mu viděl, že si to moc dobře uvědomuje. A Stef na nás užasle zíral. Nasucho jsem polknul, ale to už se Bill zase odsunul a tvářil se naprosto nevzrušeně, jako by se mnou právě ani trošku nepokrytě neflirtoval.

„Tak jedeme dál, Stefane!“ vesele zatleskal rukama. „Co je ještě gayské?“

Můj spoluhráč z kapely si tu pozornost viditelně užíval.

„Mít nejlepší kamarádku,“ zazubil se.

„No jo, ty máš tu Joannu, že? V tomhle nejsem typický, já mám Andrease, ovšem on je bisexuál, takže to asi taky o něčem vypovídá,“ uchichtnul se. „A když jsme spolu, chováme se jako dvě holky. Ale jinak nemám ženy moc rád, spíš naopak. Asi… je vnitřně beru jako konkurenci. Rozumím si se svojí vizážistkou Natalií, a to je tak všechno.“

„Rivalita?“ nadhodil Stef s úsměvem.

„Děsná! A ještě bisexuálové mi pijí krev,“ pronesl důležitě, a když jsem na něj zvědavě pohlédl, dloubnul mě loktem do žeber. „Je to nefér, můžou si vybírat!“

Všichni jsme se zasmáli.

„Jak vypadá ta tvoje Natalie?“ otázal jsem se, abych ho pozlobil. Rozpustile na mě zamžoural.

„Je opravdu krásná, když to chceš vědět, to musím připustit, i když ženské půvaby neoceňuju. Blondýna, má dokonalou postavu a je příjemná a kultivovaná. Půlka mých fanynek na ni žárlí, protože se domnívá, že s ní něco mám. Jako by snad kdokoliv, kdo je tak často v kontaktu s mým nenalíčeným obličejem, mohl po mně prahnout!“ vtipkoval. „My dva spolu tak maximálně drbeme a řešíme módu. To mě přivádí k dalšímu bodu, Stefane!“ dramaticky napřímil prstík a zazářil jako sluníčko.

„Móda! Gayové mají vrozený vkus, za tím si prostě stojím. Neznám žádného, který by na sebe nedbal, nebo ho nezajímalo, jak vypadá.“

„A ty jsi ukázkový případ,“ konstatoval jsem, Stefan se pousmál. Bill hrdě kývnul.

„Ano. Možná až chorobný,“ připustil stydlivě, přesto okouzlujícně. „Vlastním desítky kabelek, hordy oblečení, na vlasy si dávám miliardu všech možných přípravků a po každé koupeli trávím dlouhé minuty jen tím, že se krémíčkuju a olejíčkuju, abych měl hebkou pokožku.“
„Skutečně je hebká,“ hlesnul jsem tiše, neboť jsem se před Stefanem trochu styděl za to, že to vím.

„Můj tajný trik je tělová kosmetika pro kojence,“ pošeptal Bill spiklenecky, jako by se jednalo o vojenské tajemství. Šoumen jeden.

„A gayskou hudbu už jste rozebírali?“ zajímal jsem se.

„Ještě ne. A ty se nepleť do našeho spolku, bisexuále, to, co tady řešíme, stejně vůbec nemůžeš chápat,“ odpálkoval mě Bill zlobivě. Povytáhnul jsem koutky úst.

„To bylo ošklivé.“

Sladce se zakřenil. Stefan se mezitím zvedl a pustil jednu z mnoha desek skupiny ABBA ze svojí sbírky.

„ABBU zaručeně poslouchají úplně všichni teplouši na světě,“ podotkl svou domněnku. Nemyslím si, že by byl daleko od pravdy.

Bill byl se svou vrozenou dramatičností naprosto nadšený z toho, že slyší tuhle kapelu.

„Na ABBĚ jsem vyrůstal! Počkej, je na tomhle CD ‚I Do I Do‘? Pusť mi jí!“

Vyskočil a donutil Stefa tancovat (lépe řečeno parodovat tanec) spolu s ním na několik dalších písniček. I zbytek odpoledne se nesl v podobném potrhlém duchu, což způsobovala Billova spontaneita a nevyčerpatelná energičnost. Navečer se pomalu začal zvedat k odchodu, po telefonátu jejich manažera o letu přeloženém o dvě hodiny dopředu a postěžování si, že ještě nemá zabaleno. Rozloučil se se Stefanem vřelým políbením na tvář a odšupajdil do předsíně. Já se nesmírně nenápadně doloudal za ním.

„Tak ať vám ten příští měsíc všechno vychází,“ prohodil jsem vrcholně nenuceně. Usměvavě ke mně vzhlédnul od svých bot.

„Nápodobně. Doufám, že z té Francie bude na youtube aspoň nějaké video.“

Čile se postavil, puntičkářsky si upravil už tak dokonalé vlasy v zrcadle a významně se ke mně natočil. Pro ten moment z jeho jednání i výrazu zmizela veškerá dětinskost a prudkost.

„Děkuju ti za tyhle dny, Briane. Dělal jsi mě šťastným.“

„To jsem rád,“ odpověděl jsem s hřejivým pocitem a upřímně se usmál. Vteřina ticha, dvě. Stáli jsme hloupě naproti sobě. Pak si Bill nadhodil kabelku a přešlápnul.

„Můžeš se klidně někdy ozvat. Já se zatím pokusím zamakat na svojí angličtině. A zajdi si k lékaři ohledně těch návalů, dobře?“ pousmál se. A najednou za ním bouchly dveře. Byl pryč. Sakra. Už? Tohle je všechno? Semknul jsem rty a vyjeveně se poškrábal ve vlasech. Měl jsem udělat první krok a nedělat drahoty jako prvňák, jinak by mi takhle neutekl. Bezúčelně jsem vyšel ven z bytu na chodbu. A hodně se polekal. Údiv záhy nahradilo pobavení a spokojenost, a Billa, opírajícího se o zeď a chichotajícího se pod vousy, jsem si za ruce přisunul k sobě a dychtivě ho políbil.

autor: Fee