Pouliční štěně II – Ve svitu lamp 14.

Důvěra postupně rostla a já měl konečně pocit, že se všechno vrací do starých kolejí. Čas začal utíkat rychleji a všechno se zdálo růžovější, když zase stál po mém boku. I když jen jako bratr, který nemůže být víc.

Tom spokojeně vešel do bytu. Na tváři mu pohrával odlehčený úsměv, který několik posledních dní přetrvával. Zrovna se vracel z úžasného dne stráveného v Billově přítomnosti. Po práci Bill chodil domů spát. K Tomovi do práce přicházel kolem třetí hodiny, kde se do krámku hrnulo nejvíc lidí. Zdálo se, že Bill se změnil. Vyhledával společnost lidí. Sedával u baru a konverzoval s Tomem. Denně dostal jeden až dva džusy na účet podniku podle toho, jakou měl zrovna majitel náladu. Zákazníci baru si na něj také brzy zvykli. Chodili si za ním povídat, když si nepřivedli jinou společnost. Díky Billovi byla nálada v džus baru stále veselá a příjemná.

Po skončení Tomovy pracovní doby vyráželi na procházky po městě nebo do parku. Občas zašli někam na jídlo nebo nakupovat. Záleželo na náladě. Když přišel čas, aby se Bill stáhl do práce, Tom jej doprovodil až k nevěstinci, kde se jen neradi loučili. Postupně se mezi nimi vytvářelo ono dobře známé pouto, které popraskalo, když se od sebe duševně vzdálili. Postupně k sobě přirůstali a každým dalším dnem bylo těžší najít slova loučení.

Samozřejmě Bella i Jessica si všimly změny na svých spolubydlících. Jessica Billovu proměnu brala s úsměvem, i když jej občas stále vídala sedět na parapetě okna a jen tak zírat ven. Něco uvnitř něj se stále ještě nesrovnalo, ale něco jí říkalo, že s tímto problémem mu ona nemá jak pomoci.

Bella byla jejím pravým opakem. Pohrdala Tomovým štěstím a nedokázala se donutit smát se spolu s Tomem. Její smích nebyl upřímný, nešel od srdce. Daleko radši by viděla Toma, jak znovu propadá lásce k alkoholu, jen kdyby ho měla opět pouze pro sebe. Nic z toho, co jej s Billem potkalo, mu nepřála. Znovu začínala žárlit a vracela se zpátky ke svému starému já. Rázem zapomněla na to, že se s Billem v době Tomova špatného období často stýkala. Teď jej považovala za úhlavního nepřítele.

Propichovala Toma pohledem, když spolu seděli u večeře. Ve tváři měl zasněný výraz a Bella by vsadila na to, že o ní ani neví. Pochybovala, že vůbec ví, co vkládá do úst. Hlasitě si odkašlala, aby na sebe přitáhla jeho pozornost.

„Tak jak ses dnes měl?“ zeptala se a snažila se skrývat svoji nepříčetnost za dobře stavěnou masku, která nepropouštěla jedinou emoci.

„Skvěle,“ usmál se na ni. „S Billem utíká všechen čas daleko rychleji. Je to skvělý bratr.“ V Belle vřela krev. Nesnášela tyhle Tomovy kecy. Když mluvil, nemluvil o ničem jiném než o Billovi. Přísahala by, že je v tom daleko víc než bratrská láska.

Když se Toma ptala, jak to mezi ním a Billem skutečně je, řekl jí, že se kdysi rozhádali. Byli spolu sotva nějaký čas jako pár a neklapalo jim to. Avšak zjistili, že k sobě mají až moc velké pouto, takže se dohodli, že se budou vzájemně považovat za bratry. Tom jí nemohl říct pravdu, dokud o tom nemluvil s Billem, proto se rozhodl pro naprosto neškodnou lež. Navíc Bella by to určitě všechno vyklopila Lindě, které by nález Tomovy pravé matky zlomil srdce.

„Bezva,“ zavrčela Bella, vstala a zpod ruky mu vzala talíř s rozjedeným jídlem. „A teď mě zase vykopneš, aby sis ho sem mohl nastěhovat, ne?!“

„No tak, Bello. Nechej toho, prosím tě. Nikdo tě nikam nevyhazuje.“

„Zatím!“ prskla po něm Bella. „Vzpomeň si, jak to bylo před necelým rokem! Těch slibů, co padlo… a všechno poslal do kytek Bill! Kurva, Tome, vzpamatuj se konečně! Díky tobě už si nemůžu být ničím jistá!“ křičela na něj Bella. Zuřivě si máchala ruce ve dřezu a myla nádobí po večeři. Tom měl myčku, ale ona si někde potřebovala vybít zlost. Voda stříkala všemi směry.

„Už toho mám dost. Těch všech keců kolem Billa. Neslyším nic jiného než jeho jméno, nemůžu si být jistá, kdy mě vyhodíš! Mám tě plný zuby!“ zakřičela Bella, hodila umývaný talíř do umyvadla, takže se rozlomil na tisíc kousků. Nabroušeně oddupala z pokoje a nechala tam vykuleného Toma sedět s vlastními pomatenými myšlenkami. Nechápavě se za ní díval, dokud zvuk jejích kroků neodezněl. Vzápětí vzduch prořízlo halasné bouchnutí dveřmi.

Tom stále nechápal, co to do Belly vjelo, ale to mohl přehlížet a řešit to později. Kdežto střepy po celé kuchyni se jen tak přehlédnout nedaly. S povzdechem si došel pro smeták a opatrně, aby na některý střep nešlápl, je smetl na jednu hromádku. Potom je nametl na lopatku a vyhodil do koše. Když uklidil spoušť, kterou Bella napáchala, sklidil nepoškozené nádobí do myčky a zapnul ji. Kuchyň naplnilo pravidelné bručení.

Tom opustil kuchyň. Měl v plánu stavit se u Belly a zeptat se, jestli je v pořádku, ale když došel k jejím dveřím, hlasité dunění hudby mu oznámilo, že dnes už nebude vítán. Zamířil proto rovnou k sobě, kde sebou plácl na rozložité letiště. Lehl si na bok a sledoval doznívající ruch noci ve městě. Přemítal nad Bellou a jejím nesrozumitelným výbuchem, dokud se světla usínajícího města nezačala rozmazávat a on pomalu neproklouzl za hranice spánku.

Mluvila o nejistotě… Ale copak je možné v této době říct, že je něco skutečně jisté?

„Vypadáš, jako by tě přejel parní válec,“ prohodil Bill, když dorazil do džus baru. Usídlil se na svém oblíbeném místečku a zíral na bratra, jak naprosto bez zájmu mixuje koktejl pro momentálně jedinou zákaznici v podniku.

„Taky si tak připadám,“ odpověděl Tom.

„Těžký den?“

„Hodně těžký.“

„Má cenu ptát se?“

„Má, ale musíš počkat do zavíračky. Je to celkem na dlouho.“ Tom sice netušil, co by chtěl na včerejší situaci tak rozvádět, aby to zabralo víc než pět minut, ale to bylo vedlejší. Nechtěl o tom mluvit tady.

„Počkám,“ usmál se na něj Bill, a když Tom ženě předal její objednávku a opřel se o pult, konejšivě mu stiskl ruku. Když tak udělal, Tom se pokusil usmát… Už jen kvůli tomu, aby svému malému bráškovi nedělal starosti.

Chtěl bych poznat skutečné štěstí. Nechat se ponořit do vlny klidu, ztratit se v jejích hloubkách a nemusit neustále řešit zbytečné nesmysly, které akorát znepříjemňují život. Přál bych si, abych mohl žít někde mimo všechny starosti… Jen já a Bill…

autor: Helie