autor: Becs
Ahoj všichni, tak jsem tady s další povídkou. To odpočívání mi moc dlouho nevydrželo, co? Neočekávejte nějaké velké literární dílo, prostě jsem jen zabíjela čas. I tak budu ráda za každý komentář. Povídka je pojmenovaná podle písničky od Papa roach a je fakt pěkná, takže určitě poslechněte. Za úžasný banner vděčím mé queen B. Děkuji Bitter. Přeju příjemné čtení.
Becs
Slunce svítilo na rozžhavený beton na školním dvoře. Skupinka vyvolených seděla uprostřed na lavičkách, aby měla výhled na všechny své poddané, a něčemu se hlasitě smála. Dvě blondýnky se k sobě tiskly s hlavami u sebe skloněné nad jedním mobilem a něco si pro sebe špitaly. Tři fotbaloví hráči se pošťuchovali a hádali o to, kdo z nich nejčastěji skóruje. Hovor o sportu se brzy změnil na sexuální narážky.
„A tamhle přichází náš mistr,“ šťouchl ten ramenatý do kamaráda a ukázal na chlapce, který k nim právě přicházel ze školního parkoviště. Byla to scéna jako vystřižená z hollywoodského trháku. Stačilo by ji přehrát zpomaleně. Sluneční paprsky dopadaly přesně pod tím správných úhlem, takže chlapec vypadal, jako by s sebou měl osvětlovače.
„Myslíš, že se Tomovi někdy podaří přijít na první hodinu?“
„Ani náhodou.“ Pochechtávání nebralo konce. Kamarádi už se nemohli dočkat, až k nim zmíněný dojde a oni si z něj budou moct utahovat. Jenže v polovině cesty ho zastavila štíhlá černovlasá dívka a její řeč těla jasně říkala, o co jí jde.
„A jejej. Někdo si koleduje,“ prohodila blondýnka, když na chvilku odtrhla zrak od obrazovky. „Olivia jí rozmlátí obličej.“
„A tady přichází,“ oznámil ramenáč.
Sledovali, jak ke dvojici přidusala další dívka, blond culík jí při chůzi zběsile poskakoval a vypadala, že z ní co nevidět začnou sršet jiskry. Rozhazovala rukama a něco důkladně vysvětlovala. Nakonec ukazováčkem žduchla černovlásku do ramene. Dívka udělala dva kroky vzad, založila si ruce v bok a také začala něco vykřikovat. Tom se od nich odpojil a zamířil ke kamarádům, kteří teď už nepokrytě zírali.
„Nazdar,“ pozdravil přítomné a zcela ignoroval, že momentálně mají jinou zábavu.
„Tvoje holka si značkuje území?“ zašklebil se ramenáč a nastavil Tomovi pěst, aby do ní mohl ťuknout.
„To je její věc, Geo,“ pokrčil rameny Tom a posadil se na stůl zády k celému tomu výjevu. Nic ho nemohlo zajímat míň, než žárlivé výstupy jeho přítelkyně.
„Ach škoda. Rvačka nebude,“ povzdechla si blondýnka a vrátila se pohledem ke konverzaci na mobilu, když se Olivie otočila na podpatku a nechala dívku za sebou.
„Čůza,“ otituloval ji, když se vmáčkla vedle Toma. „Taky si jí mohl něco říct.“
„A co jsem jí měl jako říct?“ pokrčil s nezájmem rameny a předstíral, že to jde všechno mimo něj.
„Nemusels s ní flirtovat. Je to pěkná děvka,“ soptila Olivie dál.
Takhle to s Tomem bylo pořád. Byl to ten nejoblíbenější kluk na škole a všechny holky ho chtěly. On se sice tvářil, že ho to nezajímá, ale i tak bylo znát, že má pozornost rád. Rozdával úsměvy na všechny strany a oslňoval laciné holky svým autem, hodinkami a oblečením. Byl chodicí klišé a užíval si to.
„Jen jsem s ní mluvil, Liv. Nebuď taková stíhačka,“ řekl Tom jako ten největší frajírek a plácnul si při tom s kamarády.
„Dneska na tebe fakt nemám nervy,“ prskla dívka a vstala. „Janette, Christy, odcházíme,“ přikázala svým pobočnicím a ty poslušně vyskočily a klusaly za ní.
„To si ještě vypiješ,“ zašklebil se Georg.
„Mám to u prdele. Chová se jak šílenka. Nejsem její majetek,“ odbyl ho Tom přezíravě a vytáhl se zadní kapsy kalhot mobil. „Ten dnešek platí?“
„Jistě. Jestli tě manželka pustí,“ rýpnul si Georg, což vyprovokovalo další sérii poplácávání.
„Bez obav,“ zamumlal Tom, aniž by zvedl pohled od mobilu. V tom se ozvalo hlasité třísknutí skla a následný potlesk. Všichni kamarádi se otočili, aby zjistili, které nemehlo upustilo tác s obědem. Zdrojem rozruchu byl hubený klučina s divokým rozcuchem na hlavě. Džíny měl tak upnuté, že vypadal jako žirafí mládě, a nepochybně mu v nich muselo být v tomhle parnu horko. Odkopl stranou rozbitou láhev a několikrát se dramaticky uklonil lidem, kteří nepřestávali tleskat.
„Kdo je to?“ nadhodil Georg a zastínil si rukou oči, aby mohl osobu lépe zaměřit.
„To je ta malá čubka Kaulitz. Žije v tom feťáckém ghetu za obchoďákem,“ upřesnil jeden z fotbalistů.
„Je to kluk?“ narovnal se překvapeně Tom.
„Jo. Proč, líbí se ti?“
„Sklapni, Andreasi,“ utnul ho a chlapec se přestal pochechtávat a sklopil hlavu. Nikdo neměl právo si z Toma utahovat. Jediný, kterému to prošlo, byl Georg, a to ještě ne vždycky. Tom měl všechno. Respekt, úspěch u holek a v neposlední řadě taky velmi bohatého otce. „Je tady kurevský horko. Proč jste všichni venku?“
„Je obědová přestávka,“ přispěchal Andreas rychle s vysvětlením, aby si vyžehlil předešlé pochybení.
„Na to seru. Jdeme dovnitř,“ odbyl jeho připomínku.
„Kdes vůbec byl?“ sondoval Georg, když vykročili ke školní budově. „Vyučování začalo už před pěti hodinama.“
„No to víš, Geo. Měl jsem nějaké povinnosti,“ uculil se Tom samolibě a jeho obličej kamarádovi naznačoval, že to bylo něco nemravného. Tolik si vychutnával Georgův závistivý pohled, že si nevšiml, že není jediný, kdo se snaží procpat dveřmi dovnitř.
„Co to kurva?“ zaklel, když se o něj otřelo něčí tělo.
„Čum na cestu, kreténe,“ obula se do něj ta střapatá hlava.
„Uhni. My lepší máme přednost,“ oplatil mu Tom a se smíchem vstoupil do příjemného chladu, který jim poskytovala školní chodba. Ještě za sebou slyšel nadávky, ale ignoroval to. Jemu se nikdo do cesty stavět nebude.
„Kurva, já jsem na šrot,“ zahuhlal Georg a položil si hlavu na stůl. Rozhodli se s kamarády, že čtvrtek je vlastně malý pátek, a to je rozhodně důvod k oslavě. Zamířili do místního baru, který nikdy neměl potřebu nějak zvlášť zjišťovat, kolik je zákazníkům let. A i kdyby k tomu přece jen náhodou došlo, stačilo, aby Tom zmínil své příjmení a všichni se jim klidili z cesty.
„Hovno vydržíš,“ popíchl ho Tom, i když on sám na tom nebyl o moc líp. Místnost se s ním otáčela, ale to by nikdy nahlas nepřiznal. To on byl ten, který stál na nohách, když už se ostatní plazili po zemi a upadali do bezvědomí.
„Myslím, že je na čase jet domů,“ zkusil to opatrně Andreas, který si dneska vylosoval nejkratší sirku a musel řídit. Samozřejmě, že to nebylo náhodou, a on to moc dobře věděl.
„Souhlasím,“ zafuněl Georg ze svého polomrtvého stavu.
„Jste sračky. Já nikam nejdu,“ zavrtěl Tom hlavou, čehož okamžitě zalitoval, protože se mu zvednul žaludek.
„Tome, už je vážně pozdě a zítra jdeme do školy,“ přemlouval Andreas.
„Jeďte si domů. Já zůstávám. Určitě si tu najdu nějakou kočičku, která mě ubytuje,“ zakřenil se a vstal.
Popravdě se potřeboval, co nejrychleji dostat na záchod, protože vodka, kterou dneska popíjeli, se mu v žaludku kroutila a dožadovala se pozornosti. Rozhodně nemohl před kamarády ztratit tvář a pozvracet se. Vrávoravě si to šinul přes poloprázdný parket a jako maják mu na cestu svítil neonový nápis WC. Mžoural jedním okem a jen po paměti doklopýtal na pánské záchody. Teda, alespoň doufal, že jsou pánské. Zavřel se do kabinky a okamžitě poklekl před mísu, aby jí odevzdal všechno, co do sebe tak pracně nasoukal. Po první várce se mu rozhodně neulevilo tak, jak doufal, takže svoji pozici v pokleku neopouštěl.
Vůbec netušil, kolik času takhle strávil. Probralo ho až klapnutí dveří a nějaké hlasy. Zdálo se, že si tak trochu zdřímnul. Vysoukal se na nohy a doklopýtal k umyvadlu. Po jeho levici se něčemu smáli dva týpci, ale nevěnoval jim pozornost. Byl rád, že v zrcadle pozná svůj rozmazaný obličej. Teď už opravdu bylo na čase jít domů. Ostatní už určitě budou pryč. Chytne si venku taxíka a na dnešní večer zapomene. Pracně se vybelhal ze záchodů a podél zdi se šinul k východu. V jednu chvíli zakopnul o vlastní nohu a upadl na nějaké dveře. Zavadil o kliku a ony se otevřely, takže přepadl dovnitř. Vypadalo to, že je ve skladu. Svítila tu nepříjemná zářivka, takže ho do očí bodala ostrá bolest.
„Co tady, kurva, děláš?“ rozlehlo se někde nad ním. Pokusil se zamžourat, ale osoba stála proti světlu, takže nepoznával, o koho jde.
„Jen tady tak odpočívám,“ zašklebil se a za pomocí beden od piva se postavil. Před ním se teď rozmazával obraz nějaké hubené černovlasé dívky se zástěrou kolem pasu. Pravděpodobně to byla jedna ze servírek a podle toho, co mu jeho přimhouřené oko říkalo, byla fakt sexy. Poznal černé nalíčené oči a svůdné rty. „Můžeš se ke mně přidat, zlato.“
„Cože?“ vydechla ta dívka, což v Tomově hlavě znělo jako ano. Udělal krok dopředu a pohladil ji po líčku. Pak ruku svěsil dolů a chytil ji za pas. Nebyl si jistý, jak přesně vypadá, ale voněla naprosto nádherné.
„Pojď ke mně blíž,“ zašeptal svým nejsvádivějším hlasem a přitáhl si ji k sobě, aby mohl nos zabořit do jemné kůže na jejím krku. Měl dojem, že cítil tlak na ramenou, a pak ho něco zaštípalo ve tváři. Co jen to mohlo být? V tom ho jeho vědomí opustilo a on prostě odpadnul.
„Připomeň mi, proč jsem vlastně šel do školy?“ zasténal Tom a mnul si při tom bolavé spánky. Seděl s Georgem v klučičí šatně a byl vděčný, že našli místo, kde nikdo nebyl, a mohli si chvilku oddychnout.
„Protože už máš zameškaných tolik hodin, že když k nim přidáš ještě pár, budeš muset opakovat ročník a nenechají tě odmaturovat,“ zamumlal Georg potichu, protože i on měl hlavu jako střep. „Jak ses dostal domů?“
„Tágem,“ odpověděl Tom krátce a víc to nerozváděl. Nechtěl kamarádovi přiznat, že se probudil na zemi v nějakém skladu, celý zaprášený a špinavý, a nakonec musel volat starší sestře, aby pro něj přijela, protože byl tak opilý, že ho žádný taxikář nechtěl vzít do auta.
„A sbalils nějakou?“ sondoval. Tomovy manévry bylo to jediné, co mu mohlo pomoct zahnat šílenou kocovinu.
„Jo, proběhly menší ochmaty s jednou černovláskou, ale jinak nic moc,“ pokrčil ledabyle rameny a přál si, aby kamarád s tím výslechem už přestal. Prostě chtěl jen zapomenout. Jen zapomenout.
„Myslím, že bychom měli vstát. Je čas jít na matiku,“ nadhodil Geo a začal se pracně zvedat. Vypadalo to, že ho to stojí veškeré úsilí.
„Já na to seru. Nezvládnu poslouchat nějaké kecy. Jdu se vychcat a mířím domů,“ vzdal to nakonec Tom.
„Vážně?“ nadzvedl kamarád jedno obočí. „Budeš mít průser.“
„Mám to u prdele,“ odbyl ho Tom a znovu zavřel oči, aby zklidnil rozbouřený žaludek.
„Jak myslíš. Já mizím,“ rozloučil se Georg a odešel.
Tom zůstal ještě nějakou dobu sedět a proklínal vodku. Proklínal barmany a servírky. Proklínal celý svět. Podle Georgova příkladu se ztěžka postavil a odešel na přilehlé toalety. Vykonal potřebu a pro jistotu si ještě opláchl obličej. Studená voda rozhodně nemohla uškodit. Ostrá bolest mu prolétla hlavou, když někdo prásknul dveřmi.
„Kurva, nešlo by to tišeji?“ zaklel, aniž by se na příchozího podíval.
„Taky tě rád vidím, Tome,“ zatrylkoval někdo zpěvavým hláskem. Zvedl pohled, aby se mohl podívat, který idiot mu způsobuje další bolesti, a uviděl tamtoho Kaulitze, jak se vyhoupnul na pult hned vedle jeho umyvadla.
„Co po mně chceš?“ prskl na něj znechuceně a chystal se svou otázku nechat bez odpovědi a odejít.
„No, možná že už brzo budeš něco chtít ty,“ řekl rádoby přezíravě Bill a houpal svýma dlouhýma nohama jako dítě.
„Co to, kurva, meleš?“ otočil se na něj Tom. Nebyl zrovna v náladě na nějaké hádanky.
„Něco ti ukážu,“ oznámil černovlásek a z kapsy mikiny vytáhl mobil. Tom potlačil znechucené ušklíbnutí nad tím, jak starý typ to byl. To už mu však Bill strčil přístroj přímo před obličej a on musel zaostřit, aby vůbec poznal na, co se dívá.
Vypadalo to jako záznam z bezpečností kamery. Byl to nějaký tmavý kumbál a Bill tam přerovnával krabice.
„Co mám jako vidět?“ prsknul. Nechápal, proč se na to vůbec dívá.
„Vydrž. To zajímavé teprve přijde,“ klidnil ho a tvářil se jako, že prožívá nejlepší den svého života.
Tom si povzdechl a znovu se zahleděl na malou, zrnitou obrazovku. Bill ještě chvilku přesunoval bedny, když v tom do místnosti někdo vpadnul a třísknul sebou přímo o zem. Najednou ztuhl. Ze zamlženého mozku se mu vyrojila vzpomínka. Tohle přece nemůže být…
Ale bohužel ano. Byl to on. Díval se na sebe, jak se zvedá z podlahy a něco říká. Naštěstí byl ušetřen ještě větší trapnosti, protože video nemělo zvuk. Pak jako ve zpomaleném záběru viděl, jak k Billovi natáhl ruku a pohladil ho po líčku. Připadalo mu, že to trvá věčnost, když se na chlapce vrhnul a začal ho osahávat a líbat na krku. Bill se očividně bránil a vrazil mu pořádnou facku. To však Toma nevyvedlo z rovnováhy a pořád na něj dorážel. Zachránilo ho až to, že Tom omdlel. Zazrnilo to a obraz zmizel.
„No, to je konec představení,“ prohlásil Bill a mobil si schoval zpátky do kapsy.
Tom stál naprosto neschopen jakékoliv reakce. Jako by přišel o hlas a i o schopnost vyjadřovat se. Ta malá mrcha to klidně mohla zveřejnit, a tím by mu absolutně zkazila pověst. Byl v prdeli. V totální prdeli.
„Takže Tome, teď po mně budeš možná něco chtít, že? Abych to smazal,“ křenil se jedovatě Bill a Tom by mu nejradši vrazil jednu do zubů.
„Ano, chci, abys to smazal,“ procedil skrz zatnuté zuby.
„Takže ta pravá otázka je. Kolik jsi ochotný dát za moje mlčení?“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 28
Boží, boží, boží! Já tyhle klišoidní školní povídky prostě miluju!!! A tenhle první díl slibuje skvělý průběh. Líbí se mi, že Bill tu není žádná šikanovaná chudinka, ale naopak pěkná mrška 😉 Už se nemůžu dočkat dalšího dílu!
Zavriem oci a uz ich vidim!!! Frajerik Tom takzvany majster sveta. A uplna mrcha Bill. Podivin zo zlej stvrte, ktory si neda skakat po hlave. Paradny napad. Dufam ze Bill bude chciet sluzbu. A nie peniaze. Napriklad sluzbu, ze budu spolu na oko chodit. To by bolo super. Skveleeee. Dakujem.
Sem tam ještě zabloudím a koukám po bannerech povídek a dneska moje srdce zajásalo, když jsem uviděla tenhle ten nádherný, kde kluci ještě vypadají jako lidi. A tak jsem se začetla a dobře jsem udělala, protože jsem se královsky bavila. Tom jako namachrovaný frajer, který ojede co vidí, to nemá chybu, je to taková jeho typická role ve školních povídkách, naproti tomu Billa jsem takového rozhodně nečekala. Vypadá to, že bude pěkné kvítko a co je pro mě hodně důležité, kvítko černovlasé, namalované a tedy veskrze půvabné 🙂 A taky neodolatelně přidrzlé 😀 Scéna ve skladě neměla chybu a ani ve snu by mě nenapadlo, že ji Bill bude mít takhle zaznamenanou, chudák Tom, tomuhle říkám předmět doličný. Jsem zvědavá, co tím Bill sleduje a co bude po Tomovi chtít.
První díl byl skvělý a už se moc těším na další, díky za příjemné zpestření večera. A ještě jedna otázka, proč je asi Bill "ta čubka Kaulitz" 😀
To bude parádní povídka moc se těším na další díl.
Uz kdyz jsem mela cest sezmamit se s nametem, proste jsem hned videla tuhle fotku Billa ktera na "cubka Kaulitz" sedi dokonale. Dekuju Becs ze neodpociva a otevira me vratka do svych svetu. Tohle je uzasna jizda a nejde ty dva tady nemilovat 💙
Povídka vypadá fantasticky. Moje dvě neojoblíbenější už jsou u konce. Tak je tu za ně konečně adekvátní náhrada. Velice se těším na další díly. 🙂
Školské prostredie milujem 🙂 síce nemám moc rada keď sa Tom chová ako namachrovaný blbeček, ale tu je to vyrovnané, Bill vyzerá ako poriadna mrška, ktorá si nenechá sr…kakať na hlavu 😀 teším sa ďalej :)))
Ale tohle je velká lahůdka 🙂 školní prostředí miluju a ještě nadšenější jsem ze situace, kdy Tomi je totální macho a dostane "na čumák" (aspoň doufám, že si ho zkrotí) od Billa, který není žádná chudinka a nebojí se ani největšího kápa školy. Bože, úplně už teď vidím, jak mezi nimi lítají jiskry :-* a nemůžu se dočkat, až "koťátko" Bill pořádně vystrčí a zasekne drápky… Tomi, myslím, že se máme na co těšit… děkuju moc za další povídku, zlatíčko, opravdu jsem moc ráda, že jsi nevydržela odpočívat moc dlouho 🙂