Jeho pomalé kroky se zastavily na samém konci a on se dlaní jen zlehka opřel do pootevřených dveří, nahlížejíc dovnitř.
Jeho pohled se rozlétnul po místnosti, spočinul na několika nemocničních lůžkách. Všechna byla prázdná. Všechna… až na jedno.
„Mami?“
Ospalé, na pohled unavené oči, téměř totožné s těmi jeho, k němu vzhlédly, tvář plnou vrásek rozjasnil úsměv. Její pohled, směřující ke dveřím, se rozzářil malými jiskřičkami radosti, jež v něm zahrály.
„Tome,“ tiše vydechla jeho jméno, stačil jen malý okamžik, aby jej ucítila ve své náruči. Vtiskla na jeho vysoké čelo drobný polibek.
„Jsem ráda, že jsi přišel,“ zašeptala, její prsty jemně, láskyplně pohladily černé, spletené vlasy na chlapcově hlavě.
Byla šťastná jen proto, že jej v těchto osamocených chvílích směla mít u sebe. Byť jen na několik krátkých chvilek.
Pomalu se odtáhl z její náruče a políbil ji na obě líce, úsměv rozzářil jeho tvář, zatímco jeho dlaň opatrně spočinula na matčiných vlasech v měkkém pohlazení.
„Slíbil jsem ti, že se každý den zastavím. Nikdy bych nezapomněl. Vracím se z práce,“ odvětil a sundal si batoh z ramene, postavil jej k posteli a sám se posadil na její okraj, blíž k mamince.
Jeho dlaň se propletla s tou její, vytvořila s ní ono pevné pouto, jež je k sobě vázalo. Ono bylo tím, co by jim mohl závidět každý. I ti nejbohatší na světě.
„Jak se ti dnes dařilo?“
Posadila se na posteli pohodlněji, s úsměvem se dívala do jeho očí. On byl tím jediným, co jí dokázalo projasnit poslední dny strávené tady, učinit je krásnými.
„Dobře se mi dařilo. Zvykl jsem si na tu práci a mám ji rád. Dnes ani nejsem unavený. A ty?“
Sklopila pohled a zadívala se na jejich propletené ruce, její slova přerušila ticho v pokoji, jež mezi nimi na okamžik stihlo vzrůst.
„Pozítří ráno bude operace. Doktor říkal… říkal, že si mě tu ještě pár dní po tom nechají. Těším se, až se vrátím domů. Nechci, abys tam byl na všechno sám, Tome.“
Vzhlédl k pohledu, jenž se na něj upíral, a zavrtěl hlavou, jeho dlaň něžně pohladila tu její. Nikdy nic takového nechtěl dopustit.
„Ne, to nedovolím. Po operaci tu zůstaneš a pak doma budeš jen odpočívat, nic víc. Postarám se o tebe, ale nenechám tě namáhat se a pracovat, i kdyby to mělo být jen doma. O mě si starosti nedělej, já to zvládnu sám jako doteď. Důležité je, abys byla v pořádku ty.“
Jeho naléhavý pohled se střetl s tím matčiným a on se pousmál, stiskl její dlaň ve své, jeho pohlazení stvrdilo právě vyřčená slova. Nic pro něj nebylo důležitější než skutečnost, že je jeho maminka zdravá a v pořádku. Směl jí snad něco takového dovolit? Ne, on sám o ni bude pečovat, dokud se úplně neuzdraví, a o veškerou práci doma se postará sám.
Přes její líce přelétnul úsměv, zastavil se na rtech a prozářil celou její tvář. Pomalu, až nesměle vzhlédla k mladíkovi před sebou, v jejích laskavých očích se třpytily odlesky drobných slz a malého štěstí. Její dlaň se sama vztáhla, jen lehce spočinula na tváři chlapce.
„Máš velké a dobré srdce, Tome. Dívka, která ho jednou získá, bude moc šťastná,“ pousmála se, palcem jemně přejela po tváři, jež se před jejím láskyplným pohledem sklopila.
Bylo to ráno předchozího dne, kdy mladík beze slova opustil jeho pokoj. Necelé dva dny od rána, kdy jej viděl naposled. Od té chvíle jej nespatřil. A přece ze své mysli nedokázal myšlenky na něj vypudit.
A chtěl vůbec?
Myslel na něj všude, kam se hnul, každou chvíli, kdy měl jen špetku času zaobírat se svými myšlenkami. Každý večer, když usínal ve své posteli, když vdechoval vůni jeho vlasů, jež zůstala v polštáři. Každé ráno, kdy se probouzel do nového dne, s malou nadějí v srdci, že jej na krátkou chvíli uvidí, alespoň na malý okamžik jej bude moci spatřit. Nic z toho se však nestalo.
Možná jen potřeboval čas. Čas, aby si uvědomil to všechno, co se mezi nimi v posledních dnech stihlo stát.
Nebo měl snad jeho náhlý odchod znamenat odmítnutí?
„Tome? Posloucháš mě?“
Lehce sebou trhl a na okamžik opustil nekončící proud spletených myšlenek, vzhlédnul k matčiným očím, jejichž pohled se na něj bez ustání upíral. Netušil jak dlouho.
„Promiň, jen… trochu jsem se zamyslel,“ zavrtěl hlavou, neunikl mu drobný, milý úsměv, pohrávající na matčiných rtech, její pohled pozorně si prohlížející jeho tvář.
Pousmála se a lehce stiskla jeho dlaň, pohladila hřbet jeho ruky, snažíc se alespoň na malý okamžik zachytit pohled, jenž před jejím neustále utíkal. Zdálo se jí to… nebo v těch laskavých, oříškových očích opravdu spatřila ještě před chvílí ten zvláštní pohled, odlesk, jenž ji tolik upoutal.
Nebyl stejný jako vždy, ani v nejmenším se nepodobal tomu, jejž znala. Tento byl jiný… zasněný, zamilovaný.
„Nebo tu už taková je?“ opatrně se zeptala, její otázka se záměrně stočila k tomu, o čem mluvila ještě před chvílí.
Ještě před tím, než v jeho očích poprvé spatřila zamilovanost, lásku.
Sklopil pohled, jenž uhnul před tím, jenž se na něj nyní v očekávání upíral. Nedokázal vzhlédnout, nedokázal jej opětovat. Nedokázal ani odpovědět na položenou otázku. On sám nevěděl, byl ztracený v tom všem. Netušil, co by měl po svém upřímném vyznání od mladíka očekávat.
Tiše vydechl, pomalu vzhlédnul ke dvěma laskavým očím, jež se na něj usmívaly, jakmile ucítil na své tváři měkký, hřejivý dotek teplé dlaně. Všechny jeho dosavadní myšlenky před ním uhnuly do pozadí.
„Jsem na tebe opravdu hrdá, Tome.“
Pousmál se, nechal úsměv prozářit svoji tvář.
„Já na tebe taky, maminko. Všechno dobře dopadne, uvidíš,“ zašeptal, prsty jemně odhrnul vlasy z jejího čela a vtiskl na něj několik malých polibků.
autor: Rachel
Tak Bill se přece jenom nevrátil a zase utekl? asi ho tím polibkem a vyznáním Tom trošku rozhodil 😀 Strašně se mi líbí vztah Toma a jeho maminky, on je tak stašně hodnej :-*
Jak maminka hned na Tomovi poznala že je zamilovanej :D:D kdyby ale věděla, do koho :D:D:D žádná dívka to není :D:D:D už se zase nemůžu dočkat další soboty :D:D:D a dalšího dílku :-*
Ten Tom je vážně sladký 🙂 Je od něj pěkný to, jak se chová k jeho mamince, doufám, že se vyléčí a bude jí dobře 🙂
Tohle byl tak krásný a smutný díl. Ta operace se určitě povede a ona bude v pořádku..věřim tomu. Je krásné,jaký s ní má Tom vztah. Líbilo se mi,jak to na něm hned poznala..,že je zamilovaný :)! Řekla bych,že Bill jenom potřebuje čas,aby to všechno vstřebal…přeci jenom na lásku zanevřel a teď je tu někdo ,kdo mu jí vyznal a v něm samotném se ty pocity odehrávají určitě taky,protože…Tom mu není vůbec ale vůbec lhostejný…ba naopak:)! Řekla bych,že je to určitě oboustranné…jen prostě teď Bill potřebuje čas. Ale že by přišel s tim,že by Toma odmítnul,to se snad nestane..bylo by to hloupé rozhodnutí..teda podle mě ano.
Super díl. Už chci další sobotu!
Tak jsem se sem konečně dostala 🙂
Je to nehorázně krásný 🙂 Dostává mě Tomův vztah s maminkou..to se dneska málokdy vidí 🙂 Jen doufám že se ta operace povede..nedovedu si představit jak by na tom Tom byl kdyby jeho mamka umřela..a jak hned poznala že je Tom zamilovaný 🙂 Asi by jí trochu překvapilo že to žádná slušná dívka není ale že je to chlapec a už vůbec není slušný =D
Moc se těším na další díl 🙂
Tanto dil byl pekny, i kdyz ladeny do melancholie. A taky se nadsene usmivam, jak tady vsichni vyzvedavaji, jak se jim libi vztah Toma a jeho maminky. Uprimne receno, tenhle vztah me na cele povidce unasi uplne nejvic, nic proti zvahovosti Toma v kombinaci s Billem, ale ten matersky vztah ke svemu synovi je tak neskutecne krasny. Uvazuji jake to je, takhle si se svym rodicem rozumet, tak milovat a byt milovan zpet, ten respekt, vzajemna ucta a odrikani… skoro jako pohadka pro dospele. Vykreslila jsi to velice zdarene… a je to podbarveno takovou neznosti.
Je fajn, ze ses o Tomove mame v tomto dile zminila, dlouho o ni nebyla zminka, a prece jen je to klicova postava Tomova zivota.
Atmosféra tohohle příběhu je pro mě naprosto odzbrojující.
ááááh… ♥
je možný Toma nemilovat? není! a doufám, že už si to brzy uvědomí i Bill. jen mu musí dát šanci. ke konci dílku jsem se rozzářila asi jako Tom, jsem šťastná úplně za něj. 🙂 snad se zamiloval do toho pravého. 🙂
A ja som nejak tajne dúfala,že sa Bill vráti…no tak som zvedavá,ako to pôjde dalej…na týchto scénach kde je Tom so svojou mamkou sa mi páči to ich krásne puto a láska matky k synovi a syna k matke 🙂
Tenhle díl byl tak emotivní. Udivuje mě, jak Tom zůstává pořád silný a podporující, aby na něm ta máma neviděla žádnou starost a zbytečně se nestrachovala. A samozřejmě ona sama musí mít strach, co ji všechno čeká atd. Vím přesně, jak se Tom v téhle chvíli cítí, protože u nás už operace taky klepe na dveře. Ty to úplně odhaduješ a jde to souměrně, jak u nás, takže já vlastně ty fáze jedu zároveň s Tomem úplně přesně ×DD no alespoň si to pořádně procítím. Taky se mi líbí, jak ta máma prostě ani nemyslí na sebe, ale pořád na zajištění Toma, aby tam nebyl sám a i když už je v podstatě dospělý, tak se o něj chce pořád starat, pořád ho chce mít pod dohledem, aby věděla, že je v pořádku. No a jak hned poznala, že je Tom zamilovaný, tak Tomova máma je frajerka ×D jde vidět, že ho má prokouknutýho skrz naskrz, ale asi bude hodně překvapená, až ji postaví před hotovou věc, že to není žádná sličná dívenka, ale naše úchylná diva ×DD ale myslím, že zrovna Tomova mamina to z počátečního šoku nějak vstřebá a bude s tím v pohodě. Určitě ho za to nevykopne z baráku někde pod most. Těším se na další dílek 😉
Čakala som, že sa možno Tom mamine zverí, ale asi je to vážne skoro a ona by sa momentálne nemala zaťažovať. Som zvedavá ako príjme jeho voľbu.
A Bill… dalo sa čakať, že bude proti citom bojovať. Dúfam ale, že to dlho nevydrží a že nevyvedie niečo hnusné.