In the Underground 2.

autor: Darkbeth

Ahoj všichni! 🙂 Tak tu máte druhý díl povídky, doufám, že se bude líbit. Jsem teď v nemocnici, tak se dost nudím, takže kdyby díl působil znuděně, tak se omlouvám 😀 Ještě bych chtěla moc poděkovat za předešlé komentáře, mám z nich velkou radost :). A co se týče toho Twilight… nebojte se, povídka s tím, i když se to teď může zdát, nebude mít nic společného. Ještě tam byl dotaz na to jméno Lestat. Ano bylo to v Královně prokletých, stejně jako v Interview s upírem a určitě spoustu dalších filmech o upírech, protože jméno Lestat je z mytologie dost známý upír. 🙂 To je ode mě vše a užijte si nový díl 🙂

Bill seděl v rozlehlé školní jídelně a snažil se ignorovat Andreasovy spalující pohledy. V jídle se přímo nimral, neměl vůbec hlad a už ani chuť, při pohledu na to, co mu bylo předloženo. Gustav s Georgem se vzájemně uchechtávali, když pozorovali právě probíhající situaci, a když se Andy při bedlivém zkoumání Billa pokecal polévkou, tak chytli výtlem na celou školní jídelnu. Andreas po nich nakvašeně hodil utěrku a dál už radši koukal do talíře. Bill se se svým obědem vydal k vyhazovacímu okénku, kde oběd vyhodil a vydal se čekat na chodbu. Trochu ale zacouval, když si všiml, že na konci chodby stojí Tom, ale není tam sám. Stála tam s ním mladá krásná dívka a Tom jí zrovna něco šeptal do ucha. Když se odklonil, tak se dívka svůdně usmála, přikývla a odešla. Bill se jen zmateně posadil na lavičku a dělal, že ho strašně zaujaly Hospodářské noviny.

Tom však kolem něj jen prošel a ani se na něj nepodíval. Když kolem procházel, tak Billovi projel zády studený chlad a ani vlastně nevěděl proč. Roztřeseně se oklepal a položil si noviny do klína.

„Andreas je v novinách?!“ vyhrl se smíchem Georg a ukázal na titulní stranu, kde bylo vyfocené prase. Bill si ani nevšiml, kdy kluci přišli.

„Ha, ha, ha, moc vtipný,“ ušklíbl se Andy, vzal si od Billa noviny a praštil s nimi Georga do hlavy. Ten si jí jen s chechtáním držel, a potom si plácnul s Gustavem, který se taky svíjel smíchy. Andy zakroutil očima a s povzdechem hodil noviny na stolek.

„Půjdeme?“ Zeptal se otráveně a sám se otočil k odchodu. Kluci, včetně Billa, se vydali za ním a ještě se stále potutelně usmívali. Bill se snažil krotit, byl tu přeci jenom nový a nechtěl si hned někoho obrátit proti sobě, ale tohle bylo i na něj moc. Ve skříňkách si vzali svoje věci a vydali se ke svým domovům. Kluci Billovi nabízeli, že můžou něco podniknout, ale Bill chtěl mít dnes svůj klid. Vydal se směrem k domovu, když za sebou uslyšel dupod a vedle něj se objevila blonďatá hříva.

„Ahoj Andy,“ povzdechl si Bill a usmál se na něj.

„Máme společnou cestu, víš to?“ Spustil na něj hned Andreas a zdálo se, že ho velmi těší, co říká.

„Vážně?“ Podivil se Bill.

„Jo, bydlím ve stejné ulici jako ty, jen na jejím konci. Díval jsem se na tvoji adresu, když jsi vyplňoval ten dotazník,“ vysvětloval horečně Andreas a neustále Billa propaloval pohledem.

„Aha. Tak to je super,“ řekl Bill, ale Andymu ironie v jeho hlasu zřejmě ucházela.

„Že jo! Když budeš něco potřebovat do školy, tak není problém. Nebo když budeš mít i problém s něčím jiným…“ řekl dvojsmyslně Andreas a Bill náhle zčervenal.

„Eh… jo… to je… od tebe… milé,“ zakoktal se trochu Bill a zastavil se před svým domem.

„Jsi nějakej nervózní,“ ušklíbl se Andreas a pozoroval Billovy hořící tváře.

„N-ne, jen… musím domů. Tak ahoj, Andy,“ rozloučil se spěšně a zmizel za brankou svého domu.

„Ahoj, Bille. Ráno se stavím,“ zavolal na něj ještě Andreas a sám se vydal ke svému domu.

Bill se doma vyčerpaně svalil na postel a přemítal o dnešním dni v nové škole. Byl rád, že si našel nové kamarády. S Géčkama, jak jim všichni říkali, byla velká sranda, jen z Andrease byl trochu nervózní. Nebyl zvyklý na takhle přímé jednání a jeho sexuální narážky ho přiváděly do rozpaků. Také musel neustále myslet na toho neznámého, tajemného chlapce. Toma. Byl pro něj velkou hádankou. Bill měl strašně rád tajemno a tím byl Tom zahalen od hlavy až k patě. To měl po své matce. Ona sama se vyžívala v těchto věcech, až jí to připravilo o život. Zrovna spěchala na nějaký výzkum, když se jí stala ta autonehoda. Billovi stekla po tváři slza. Mamka mu moc chyběla, i když už to byly tři měsíce od její smrti. Pořád měl ale pocit, jako by tu byla s ním. Možná to tak bylo lepší. Možná díky tomu necítil takovou prázdnotu, s jakou se potýkal jeho otec. Od té doby, co Billova matka zemřela, na něj skoro nepromluvil. Jako řešení smutku se rozhodl přestěhovat, ale Bill pochyboval, že by to mohlo vyřešit jeho problémy.

„Tak jak bylo ve škole?“ Zeptal se Billa jeho otec, když si připravoval čaj v kuchyni. Bill se nejdřív zaraženě na otce podíval, ale pak normálně odpověděl.

„Jo, celkem to šlo. Našel jsem si tam pár kamarádů,“ usmál se Bill, nehraně potěšen.

„To jsem rád, Bille. To jsem rád. Musíme začít znovu. Znovu a lépe,“ šeptl Gordon a Billovi bylo jasné, že spíše než-li jeho, se snaží přesvědčit sám sebe. Přesto byl ale přesvědčen, že teď už bude všechno dobré a vše bude, jak má být.

***

„Stojí ti to za to, Tome?“ Zeptal se Lestat a jemně ošetřoval Tomovu popálenou kůži.

„Za chvíli se to zahojí samo… a ano, stojí. Lepší, než hnít tady,“ stál si za svým Tom a jemně sykl, když se Lestat při ošetřování dotkl obzvlášť hluboké popáleniny. Upíři mohli pobývat na slunci pár hodin, ale… platili za to vysokou cenou.

„Jednou tě to zabije,“ zakroutil hlavou Lestat.

„Buď mě zabije slunce, anebo to mrtvo tady,“ nedal se Tom a spokojeně se usmál, když se kůže konečně sama od sebe celá zacelila a byla hladká a sametová jako předtím.

„Chceš se jít trochu pobavit? Už je noc,“ usmál se Lestat a olízl si chtivě rty. Sám měl chuť na něco… šťavnatého.

„Si piš. Dneska mám na seznamu obzvlášť šťavnatou svačinku,“ ušklíbl se Tom a postavil se. Dlouhý plášť, který všichni v katakombách nosili, se za ním zvlnil a dodával mu na démoničnosti.

„Tak dobrou chuť,“ zasmál se Lestat a špičáky se mu odhalily v úsměvu.

„O tom vůbec nepochybuj,“ zasmál se Tom a pak už zmizel ve víru noci. Druhého dne ráno, byla Ginger Stevensová nalezena mrtvá.

***

„Bille, vstávej… musíš do školy,“ třásl s Billem jeho otec Gordon a Bill něco neochotně zamručel. Jako každé ráno se mu nechtělo vstávat, ale co jiného mu zbývalo. Sluneční paprsky ho ale nakonec vyhnaly z postele. Měl rád slunce. Hřálo a bylo plné optimismu. S úsměvem na tváři se vydal do koupelny vykonat každodenní hygienu. Rozčesal své dlouhé tmavé vlasy a obtáhl čokoládové oči černou tužkou. Už oblečený se vydal do kuchyně na snídani. Zrovna upíjel ten nejskvělejší vynález, kafe, když jeho zrak padl na noviny ležící na stole. Pomalu je uchopil do ruky, jako by očekával něco nedobrého, a jeho pocit se utvrdil, když spatřil, co hlásá titulek hned na titulní straně. Když noviny rozbalil celé, tak zkoprněl. Na fotografii byla dívka, kterou odněkud znal. Byla mu povědomá, ale nemohl si vzpomenout, kde ji viděl. Se zvláštními myšlenkami se vydal do školy dřív, možná taky proto, aby se nepotkal s Andym, a usadil se na chodbě před třídou. Pohledem hypnotizoval svoje ruce, když ho vyrušil zvuk sedající osoby naproti němu. Podíval se, kdo je ta neznámá osoba. Byl to Tom. Jejich pohledy se střetly, a najednou Bill věděl, kdo je ta zavražděná dívka na fotce. Byla to ta dívka, co ji viděl bavit se na chodbě s Tomem. Ta, co jí šeptal do ucha sladká slůvka.

autor: Darkbeth