„Tak, Bille,“ probral ho ze zamyšlení Kat. Nakonec přestal vnímat, co obávaný muž vedle v místnosti celou dobu dělal, ačkoliv z něj nespustil oči. „Tady je čaj, trochu jsem ti ho osladil, musíš ho ale pít brčkem, protože ruce zatím zůstanou tam, kde jsou,“ sdělil mu tak celkem jasně, že odpoutat ho prozatím nehodlá.
„Znáš zákony společenství, Bille?“ padla první otázka. Zpěvák jen přikývl. „Odpovídej nahlas, nahrávám si to, tohle by mi nebylo k ničemu,“ sdělil mu Kat.
Nastalo ticho.
„Tak líbí nebo nelíbí?“ naléhal Kat.
Už mu dávno došlo, co po něm Kat chce, vlastně hned při první otázce, a teď se snažil, jak mohl, aby se nemusel natvrdo přiznat. Věděl moc dobře, jaký mu za to hrozí trest. Vyloučení ze společenství, degradace na nejnižší úroveň technického personálu, a v případě homosexuality ještě něco daleko horšího. Pohrdání a výsměch. To by asi bylo to nejhorší. Paul sice klesl o patro níž, ale nikdo se mu nevysmíval, nikdo ho neponižoval, že je neplodný, všichni věděli, že to se občas stává, a litovali ho. Ale homosexualita? Naprosto jiná kategorie. Smrt by byla lepší variantou, než zažít to, co by ho čekalo.
Paul se rozhodl vykrást ze společné ubytovny hned po snídani. Sbalil si jen to nejdůležitější a čekal na nejvhodnější okamžik, kdy se přesune na toaletu, odkud je to k východu z pokoje nejblíž. Musel dávat pozor, aby ho nikdo neviděl, ostatní by jeho útěk okamžitě nahlásili, tím si byl jistý. Nepotřeboval, aby ho honila po chodbách ochranka, chtěl se domluvit přímo s Katem, na toho si nikdo z nich netroufne. Jakmile bude na pětce, Kat určitě oznámí šéfovi, že si ho po dobu karantény nechá u sebe a bude po problému.
Opatrně vykoukl z toalety na společnou chodbičku, nikdo tam nebyl. Ti, co museli, si vyzvedli roušky a šli do práce, ostatní se vrátili ke spánku nebo alespoň leželi a odpočívali, byli za chvíli relaxace navíc vděčni. Ještě jednou se ohlídl, aby si byl jistý, že si ho nikdo nevšímá, a vyšel na chodbu. K výtahu, který ho doveze do mínus pětky, to měl pár kroků, které absolvoval beze svědků. K jeho překvapení byly ale dveře výtahu přelepeny červenobílou páskou. Karanténa, došlo mu. Pohyb po společenství je zakázaný, tudíž nefungují ani výtahy. Naštěstí tu ještě bylo požární schodiště, které běžně nikdo nepoužíval. Teď se Paulovi víc než hodilo.
Když konečně seběhl po schodech ke dveřím oddělení převýchovy, chvilku váhal. Má zaklepat? Nebo si odemknout vlastním klíčem? Ale co, nebude klepat, byl tady poslední měsíce doma, tak co by si neodemkl jako vždycky. Zasunul klíč do zámku, pomalu otočil, aby Kata nevzbudil, v případě, že by spal. Věděl, jak je pak nevrlý, když mu někdo přetrhne spánek. Otočil opatrně doprava, zámek byl naštěstí tichý, dobře promazaný, takže nevydal žádný hlasitější zvuk, jen jemné cvaknutí. Paul strčil hlavu mezi dveře, aby zkontroloval, kde je jeho šéf. V tu chvíli ke svému překvapení zaslechl z vedlejší místnosti hlasy. Neměl by tu být Kat sám? Koho tady má? A nejspíš připoutaného na křesle, proč by jinak byli vedle? Přece je karanténa, tak s kým si povídá? Telefon to být nemůže, ten je na stole netknutý, takže tu musí mít živou osobu. Že by tu měl Kat nějakou ženskou? Ale ne, to je mužský hlas. Divné. Paul ještě malinko víc pootevřel dveře, strčil hlavu do místnosti a pozorně poslouchal. Musel napínat uši a zatajit dech, aby slyšel, co si ti dva vedle povídají. Vyděšeně strnul, když poznal hlas svého přítele.
„Nedávno k vám do skupiny přišel nový člen místo Paula, jste přátelé?“
Naštěstí si Kat nevšiml klapnutí vstupních dveří těsně předtím, než vešel do vedlejší místnosti. Byl zaměstnaný přemýšlením o zpěvákových odpovědích, a pauza, kterou si vyžádal Bill, mu ani moc nevadila. Trochu ho zviklala informace o jeho vztahu k ženám všeobecně. Uvažoval, jestli je možné, že ho strach z nich vrhl do takové situace, že s nimi nechtěl nic mít. Není to celé jen v tom, že je slavný a ze svých fanynek, kterých je plné společenství, má strach? Kdysi mu o tom šéf vyprávěl, když mu musel dát na ochranu bodyguarda. Dívky začaly být čím dál tím otravnější, chtěly se svého idolu dotýkat, což se občas zvrhlo i k agresivitě mezi rivalkami, a zpěvák to odnesl pár škrábanci a natrženým oblečením. Tehdy šéfovi došla trpělivost a zařídil zpěvákovi ochranku, aby se nestalo ještě něco horšího.
Kat se jeho vyprávěním tehdy dost bavil, to si vzpomínal. Od té doby má ale zřejmě Bill z žen strach. Nebylo by to zase tak divné, zkušenost pro chlapce jeho věku to byla určitě nepříjemná. Zvlášť v tomhle prostoru, kde není kam utéct, nemůže se nikam odstěhovat, aby jim unikl, a musí denně vystupovat na mších. Není jeho udavačská sestra náhodou jedna z těch, co ho milují, a byly odmítnuty? Má k němu jako jedna z mála volný přístup. Co na tom, že je sestra, nejsou pokrevní příbuzní, jen spolu vyrůstali u stejné pěstounky, takže by podle zdejších zákonů klidně mohli mít spolu dítě, tomu nic nebránilo, pouze informace o jejich genetické nekompatibilitě. Co když se do něj zamilovala? Že by se mu mstila za odmítnutí? Uvažoval, zatímco hledal prášky proti bolesti hlavy. Někde tu sakra byly, pamatoval si, že měly růžovou barvu. Konečně. Byly zapadlé za prášky na spaní, které už delší dobu nemusel použít. Když potřeboval, pomohl mu usnout Paul. Vyloupl jednu tabletu ze stříbrného platíčka, natočil sklenici vody a vydal se zpátky za svým momentálním vězněm.
Paul to stihl na poslední chvíli. Byl sice skoro zdřevěnělý, jak nehnutě stál, poslouchal ve dveřích a snažil se dýchat jen občas, aby slyšel každé slovo, ale když mu došlo, že se Kat vydá do lékárničky pověšené na zdi v hlavní místnosti, zmobilizoval všechny síly, které měl, a uvedl své svaly zase do pohybu. Tryskem zmizel na požárních schodech, vyběhl dvě patra a zapadl pokud možno co nejtišeji do svého pokoje.
Takže proto ty prázdniny. Kat měl na křesle připoutaného Billa. Ale proč, proboha? Vždyť Bill snad nic neprovedl. Trochu přemýšlel, na co se ho Kat ptal, a jediné, co ho napadlo, byl Tom. Část výslechu, kterou poslouchal, byla celá o Tomovi. Že by se snažil z Billa dostat něco o kytaristově chování? Proč by z toho ale Paula vynechal? Že by kvůli jejich kamarádství? A proč Billa vyslýchá zrovna v době, kdy je karanténa? Celé mu to přišlo podivné, ale nějak nemohl přijít na to, čeho byl právě dole na pětce svědkem. V každém případě bude muset zůstat tady s ostatními na ubytovně, už pochopil, že byl jasně nevítaným hostem.
David se vrátil od Noa do svého apartmá a vzteky nakopl první, co mu přišlo do cesty. Odnesl to ručník, který ze sebe shodil, když se rychle oblékal, aby byl co nejdřív u šéfa. Byl naštvaný. Jeho postavení ve společenství se začínalo pomalu ale jistě kývat v základech, bez kapely nebude pro šéfa nic. Jeho prachy, které do společenství díky drogám přinesl, už dávno zapadly do společné kasy, nejspíš už z nich nezbyl ani cent. Byl tehdy pro šéfa se svými uškudlenými drogovými miliony výhodným kandidátem na členství, ale své postavení a šéfův respekt si musel stejně vydobýt. Kapela byla žebříčkem, po kterém vyšplhal až do nejvyššího patra, a tomu se teď povážlivě začínaly lámat příčky.
Trhnul sebou, když zazvonil telefon. Bezmyšlenkovitě zvedl sluchátko a ohlásil se. Čekal, že mu bude šéf chtít ještě něco dovysvětlit, ale ozval se Billův bodyguard. Vzrušeným hlasem mu sdělil, že jeho svěřenec zmizel, a on neví, kde ho má hledat.
Tomovi vhrkly slzy do očí, když položil sluchátko. Právě domluvil se Sakim. Bill je nemocný. Dokonce nebezpečně, a nikdo neví, co mu je. Do háje. Co když je to opravdu vážné? Ačkoliv ho Saki ubezpečoval, že si nemá dělat starosti, že to bude nejspíš jen planý poplach, co když je to pravda? Co když mu tady v tom proklatém podzemí umře?
autor: Janule
Som rada, že Kat zatial nieje agresívny a dúfam, že to tak aj ostane. Billa mi je veľmi ľúto.
jak se z tohohle dostanou…..bojim seee! 😀
doufám že to Bill pořádně okecá a oni ho pustěj:D super dílek, těšim se na pokračování:))
Ty jo. No nevim, ale tohle nejspíš ani Bill neokecá. Jsem ráda, že to Paul zjistil a doufám, že to řekne Tomovi a něco vymyslí.
Jéminkote, to je napínavější a napínavější! 😀
Aww x). Bill to celkom dobre hrá. Neumrela som strachy, zatial 😀 uvidíme čo bude v ďalších dieloch. Noe všektých pekne osiera aj s Davidom a Katom. Ale aspoň, že Paul už vie pravdu, mohol by sa o ňu podeliť s Tomom 😀 nehnevala by som sa. Fakt dúfam, že Bill si dobre povymýšla a Kat mu naletí 😀 Waa strašne sa to vlečie od jednej nedele k druhej 😀
Bože já se bojím, jak vše dopadne! Ať Paul vezme Billa od Kata, naberou Tomana a zdrhnou už 😀 😀
No.. tak to bude ještě zajímavé.. úplně tuhle povídku žeru..:)) ae moh by paul přijít za Tomem a říct mu pravdu.. a jen držím Billímu pěstičky ať se drží.. snad to zvládně milouš.. ¨:))
Je mi lito Toma … Chudak malej musi mit desnej strach ..vzdit Bill je jedinej clovek, kterej se s Tomem bavil ..
SNAD bill neco nepokazi zatim si myslim ze to Billovi prochazi. Snad …. SNAD nebude potreba hipnoza a kdyz uz nejaka hipnoza tak alespon takova aby nemel strach z holek …
Sem rada ze o Billovi vi jeste Paul..
Je to vazne napinavy ! Pozaduju vic dilu za tejden 😀
[9]: *hypnoza ……
A za podobny blaboly/chyby se omlouvam .. Je pozde no …. 😀
Kat se zatím jeví jen jako starostlivý taťka a doufám, že mu to taky zůstane.
Ale vedení včetně něj jsou hnusní lháři, čímž se to nuluje… 🙁
Snad se dočkáme šťastného konce 😉
ježiš to je dobře, že je tam Paul načapal, už jsem klidnější 😀 I kdyby nakonec Kat toho Billa zhypnotizoval, tak by ho pak moh Paul teoreticky zase… odhypnotizovat, ne? 😀
ježiš, to jsou nervy. já tak nesnáším, jak jim tam všechno tak o chlup uniká, jak se tak tak míjejí.. to tu mám pak taky tendenci na ty chudinky napísmenkovaný řvát, ať začnou myslet, ať už něco dělají. 😀 Paul to ode mě dneska opravdu schytal. 😀 doufám, že mu to dojde. BRZY! jinak mě z něj klepne.
líbí se mi směr Katových myšlenek. přeci jen to nebude ztracená existence, když se mu neubírají automaticky tou nejčernější cestou. 🙂
ale stejně už to mají všichni podepsaný. začíná se jim to pomaloučku polehoučku bortit jak domeček z karet. pochybuju, že to ještě nějak zastaví.
Toto nie, tak veľmi som sa tešila, keď sa Paul rozhodol ísť dole do práce, myslela som si, že Billa zachráni. Prečo nejde aspoň za Tomom sakra.A už tu mám len jednu kapitolu 🙁
Nevím, jestli je dobře nebo špatně, že Paul odešel. Myslím, že by tam beztak byl prd platný, možná by si ještě zadělal na problém, ale na druhou stranu si zase říkám, že jej Kat má rád, tak by si jej tam možná nechal. No, spekulovat o tom nebudu, beztak nic nevymyslím. Ale alespoň jedno pozitivum to má – a to to, že teď si dal opět Paul jedna a jedna dohromady a já doufám, že to brzy řekne Tomovi. ten chudáček šílí z toho, že by mu mohl Bill umřít na nemoc. Pravda by jej sice neuklidnila, ale aspoň by taky věděl, co se děje.
No, a Billovy odpovědi se mi zatím líbí 🙂 A doufám, že když se jej Kat zeptá na to, jestli je gay a jestli miluje Toma..tak doufám, že bude zatloukat! A hlavně na sobě nesmí dát nic znát. Držím mu palce, ale beztak si nemyslím, že by to jen tak lehce prošlo. Každopádně aspoň si teď Kat vymýšlí i jiné možnosti, než že by byl Bill gay. Tak uvidíme 🙂
Doprčic! Tento výsluch sa mi moc nepáči… Ale zatiaľ sa mi páčia Katove myšlienkové pochody o tom, že Bill sa dievčat len bojí pretože ho furt otravujú. Len nech tak rozmýšľa ďalej 🙂 ja nechcem aby mu mazal pamäť… Som rada, že sa Paul vytratil z ubytovne a zistil, že je Bill na peťke, dúfam, že o tom dá Tomovi nejako vedieť… Ách som fakt zvedavá.