Milovat nebo nenávidět 18.

Tom

Celý den jsem běhal a sháněl ty správné věci. To by člověk neřekl, kolik je tady obchodů, a kolik to dá práce všechno najít. Bill mě nechtěl pustit samotného, ale nakonec jsem ho přemluvil. Přeci jen to má být překvapení. Nasedl jsem do auta a vydal se zpět. Minul jsem náš úkryt a jel dál do hor. Našel jsem to správný místo a začal chystat. Bylo to jen tak tak. Ještě musím zpět pro Billa.

„Bille, miláčku, kde jsi? Už jsi nachystanej?“ Vešel jsem do koupelny, kde jsem ho taky našel.

„Můžem?“
„Tomi, nechceš mi říct, kam to vlastně jedeme?“

„Ne, ani nechci. Je to překvapení.“ Jen si povzdechl a prošel kolem mě.

„Můžeme.“

„Dobře.“ Bill se obul a mohli jsme jít, nastoupili jsme do mého nového auta připraveni vyjet. Vlastně skoro připraveni.

„Bille, já vím, že ti zabralo hodně času se namalovat a učesat, ale něco potřebuju.“
„Co potřebuješ?“ Nevinně jsem se usmál a ukázal černý šátek.

„Co? Zbláznil ses?“

„Ne, neboj, budeš vypadat pořád krásně.“ Jen povzdechl a pootočil se ke mně zády. Zavázal jsem mu oči a vyjel.

„Už tam budem?“

„Ne.“

„A ted?“

„Za chvíli.“
„Já už tam chci, ale být.“

„Bože, Bille, ještě chvíli.“

„A kam to jedem?“

„Uvidíš.“ Zastavil jsem a vystoupil.

„Ty počkej tady a opovaž se rozvázat ten šátek.“ Dodělal jsem poslední úpravy a vrátil se pro Billa.

„Tak pojď opatrně.“ Pomohl jsem mu z auta a rozvázal šátek.

„Tak?“ S obavami jsem se na něj díval, zatímco on mlčel.

„To je… bože, Tome… je to… nádherný.“ Skočil mi kolem krku a políbil mě.

„Vážně? Líbí se ti to?“ Podíval jsem se na své dílo a musel uznat, že to je nádherný. Na malým paloučku osvětleným hvězdami byla deka s rudými růžemi a vínem. Okolo ní rozestavěné svíčky ve tvaru srdce.

„Líbí? Je to dokonalý!“ Políbil jsem ho a společně jsme došli k dece, kde jsme se posadili. Zabalil jsem ho do druhé deky a podal mu skleničku šampaňského.

„Netušil jsem, jaký jsi romantik.“

„Ani já ne, ale přišlo mi to jako dobrý nápad vzhledem k událostem nadcházejících dnů.“

„Tomi, neboj, bude to dobrý. Nedovolím, aby se ti něco stalo.“
„Ale co když se stane něco tobě? Mmm? Na to už nemyslíš! Bille, nechci, abys zbytečně riskoval.“

„Ale s tím nic neuděláme. Já ho musím zabít.“

„Proč ty? Proč né já?“

„Protože to je mezi námi dvěma, a navíc, Tome, vážně bys byl schopný někoho zabít?“
„Kvůli tobě ano, Bille.“ Nahnul se ke mně a políbil mě, potom se uvelebil u mě a společně jsme se dívali na hvězdy.

„Je to nádherný. Chtěl bych takhle s tebou sedět do konce života.“ Pošeptal.

„To já taky. Nikdy bych tě nepustil ze své náruče. Jedině tak vím, že jsi v bezpečí.“ Povylezl ke mně a políbil mě.

„Jsi tak dokonalý, Tome.“ Přejel prstem po mé tváři.

„To ty jsi dokonalý. Tak moc, až je neskutečný, že jsi můj. Pamatuješ si, jak jsme se potkali?“

„Jo,“ zasmál se „pamatuju si, jak jsi chtěl mermomocí svoje místo, a pak ses na mě vrhl a políbil mě. Říkal jsem si, co jsi za blázna.“ Zasmál jsem se.

„Nevěděl jsem, co dělám. Strašně se stydím za to, co jsem ti provedl na té párty. Byl jsem hloupej, teď jsem dospělejší. Díky tobě.“

„Zlobil jsem se na tebe, ale když jsem se pak dozvěděl, co se stalo tobě. Kdybys mě nenaštval, když jsme byli po škole, nikdy bych se nepřevlíkl za holku.“ Tomu jsem se musel zasmát. Moc dobře si pamatuju, jak jsme se k nim nastěhovali a já udělal ten mejdan. Bill se převlíkl za holku a nakrucoval se tam.

„Byl jsi moc pěkná holka. Nechal bych si říct, ale kdybych tě nenaštval a nepřestěhovali bysme se k sobě, nebyl by ten mejdan, a já bych nikdy nepochopil, co k tobě cítím. Když jsme byli sami v pokoji, měl jsem takovou chut tě políbit.“

„Já se tě trochu bál. Myslel jsem, že bych tě přepral, ale ty jsi vypadal silnější.“

„Teď už nevypadám silnější?“

„Vypadáš pořád stejně silně.“ Zasmál se.

„Nevím, co bych dělal, kdybych si nepřipustil, že tě miluju.“

„Byl bys teď v bezpečí.“

„Bille, jedině s tebou jsem opravdu v bezpečí. Můj život se tak moc změnil. Ještě před půl rokem jsem byl školák, kterej si myslel, že může všechno jen proto, že ho všichni ve škole obdivují, a teď? Teď jsem tady, dospělej, s tebou a bojujeme o život.“

„Mrzí mě, že jsem tě do toho zatáhl. Mrzí mě, že kvůli mně můžeš zemřít.“

„Bille, ale to není pravda, byl to osud. Kdyby se to nemělo stát, nestane se to, ale tohle něco znamená.“
„Co to znamená?“

„Že jsme si souzeni. Překonáme to a budeme spolu už navždy.“

„Slibuješ, Tome? Slibuješ, že spolu budeme navždy?“ S nadějí se mi zadíval do očí, chytl jsem jeho tvář do dlaní a zadíval se mu do očí.

„Slibuju, Bille.“ Políbil jsem ho.

„Miluju tě, Tome.“

„Miluju tě, Bille.“

Přitulil se ke mně a zadívali jsme se na noční oblohu. Hvězdy nádherně svítily jako by věděly, že tohle je náš večer. Nikdo nám ho nemůže vzít. Jsou to možná poslední dny, které trávíme spolu. Nikdy jsem si to nepřipouštěl, ale když jsme teď tak blízko, vím, co nám hrozí. Rodiče odjeli na dovolenou a nejspíš se už nikdy nevrátí, nejspíš je už nikdy neuvidíme. Chtěl bych mámu obejmout a říct jí, jak mě mrzí moje chování a jak moc ji miluju, ale teď mi stačí ujištění, že je v bezpečí s člověkem, který ji miluje. Vlastně jsem ani neměl šanci Gorgona poznat, ale myslím, že je aspoň z části tak úžasný jako Bill.

Je zvláštní, jak se člověk zamýšlí nad životem, nad tím, co mu přinesl, až když mu hrozí smrt. Před půl rokem byla moje jediná starost, co si oblíct a jak sbalit holku. To, že jsem poznal Billa, nebyla chyba. On je to nejlepší, co mě mohlo potkat, ale přivádí mě to k další, pro mě tak významné osobě. K Andreasovi. Od začátku prázdnin jsem ho neviděl a neměl o něm žádné zprávy. Chtěl bych vědět, že je v pořádku, jsme nejlepší přátelé už od mala.

„Bille, chtěl bych vidět Andyho. Naposledy.“
„Zítra za ním zajeď, jestli chceš, ale nemůžeš s ním mluvit. Je to pro něj nebezpečný.“

„Dobře. Děkuju.“ Nevím, co nás čeká, ani nevím, jestli to přežijeme. Vím, že jedině spolu jsme nejsilnější, bud budeme žít spolu, anebo spolu zemřeme. Jiná možnost neexistuje. Takový je osud.

autor: Bína