
Blesklo mu v hlavě. Včera se nebyl podívat v posilovně, jestli se ve skrýši náhodou neobjevil vzkaz od Paula. Sakra! Co když tam už něco bylo? Chvilku přemýšlel. Posilovna nebyla tak daleko. Nemusel by cestou nikoho potkat, kdyby tam zkusil zaběhnout, třeba si ho nikdo nevšimne. Možná tam nechal Paul nějaký důležitý vzkaz, a on tak propásne třeba setkání s ním. Co když má Paul s Billovým zmizením něco společného? Možné je všechno. Třeba se jen tvářil jako přítel, a místo toho měl s nimi úplně jiné úmysly. Ale proč by to dělal? Pro Kata? Nebo je to celé nesmysl? Myšlenky mu lítaly hlavou jako zběsilé. Musí tam, nedá se nic dělat. Když to vezme poklusem, za dvě minuty je zase zpátky, a vždycky se může vymluvit, že hlášení o karanténě neslyšel, protože se zrovna sprchoval.
Opatrně vystrčil hlavu na chodbu, byla liduprázdná. Nikde ani noha, to se mu hodilo. Obyvatelé společenství byli opravdu ukázněná sebranka, pomyslel si. Fungovali jako hodinky, nikoho ani nenapadlo neposlechnout příkazu velkého šéfa. Tím líp pro něj. Rozběhl se dlouhými kroky směrem k posilovně a dorazil právě včas; za sebou v dálce uslyšel skřípání koleček vozíku, na kterém nejspíš z kuchyně začínali rozvážet snídani.
Posadil se na zavřený poklop záchoda a přistihl se, že celou tu dobu, co mu pumpoval v žilách adrenalin, si nevzpomněl na uneseného Billa. O to víc se mu ale vrátily černé myšlenky, když rozbalil Paulův vzkaz s překreslenou mapkou podzemí. Chtěli utéct spolu… co když se Bill nenajde? Kde by v tomhle podzemním labyrintu mohl být? Přece nemůže jen tak zmizet.
Zítra v noci v 11 hodin u B. P.
Tak jak se dohodli, používal Paul jen začáteční písmena jmen, kdyby vzkaz objevil někdo nepovolaný. Zítra v noci? Takže dneska? Paul tam určitě nestihl dát vzkaz dnes ráno, to je jisté, takže ho tam dával včera. Předevčírem večer Tom skrýš kontroloval, tudíž je to jasné. Dnes v jedenáct se sejdou u Billa, doufejme, že už bude zpěvák zpátky.
„Co myslíte, že by v tom podzemí mohlo být?“ zeptal se Sascha Karla hned, jak za nimi zaklaply dveře auta. Celou dobu v lese jen šeptali, mluvili pouze v nezbytně nutných okamžicích, spíš se snažili dorozumívat gesty a chovat se co nejtišeji a nejnenápadněji. Oba věděli, že nesmějí vzbudit pozornost tovární ochranky, pozemek okolního lesa byl soukromý, takže ani myslivecká uniforma Karla nechránila před možností být načapán a obviněn z nedovoleného vstupu na cizí pozemek. Měl samozřejmě připravenou historku o zabloudění z vedlejšího revíru, kde nastoupil jako nový hajný, ale bylo mu jasné, že jakmile se někomu z tovární ochranky dostane do drápů, nebude dlouho trvat a někdo ze zaměstnanců ho identifikuje jako člena finanční kontroly, která nedávno v účtárně udělala šťáru, a bude v háji. Naštěstí se to nestalo, ochranka nejspíš dopoledne nebyla tak ostražitá, proto taky vyjeli tak brzy, aby se u továrny objevili za východu slunce. Teď bylo deset dopoledne a oni už frčeli po silnici směrem na Berlín.
„Nevím, ale nejspíš to bude větší, než jsem si myslel,“ odpověděl Karl zamyšleně na novinářovu otázku. Čekal něco jako vězení, kam si vilní staříci zavírají mladé chlapce, aby je mohli zneužívat, ale podle nalezeného počtu „mravenišť“ to vypadalo na celkem rozsáhlý komplex. Byl by potřeba vrtulník s termovizí, který by nad celou oblastí proletěl a monitoroval ji, ale díky solárním panelům by to stejně bylo k ničemu, nejspíš je to všechno perfektně skryté.
„Hele, ale není to vůbec blbej nápad,“ ozval se po chvilce ticha Karl. „Můžeme klidně prohlásit, že máme podezření na drogy, a v tu chvíli dostaneme na pomoc protidrogovou zásahovku. To by se mohlo hodit, kluci z protidrogovky jsou celkem drsný a rychlý,“ uvažoval nahlas. „Teď nemáme vůbec nic, a jak jsem už říkal, jde nám o čas, a tohle by mohlo pomoct celou věc urychlit.“
První, co Bill ucítil, byla bolest hlavy. Sakra, říkal si v duchu. Nejenže mu byla neskutečná zima, ale ještě ho bolela hlava jako střep. Asi na mě něco leze, říkal si, zatímco se pomalinku probíral. Chtěl se přikrýt peřinou, nejspíš se v noci odkopal jako vždycky, ale něco mu bránilo v pohybu. Jako by na něm ležel Tom a měl kolem jeho těla obtočené nohy a ruce, ale ten by přece hřál. To by mu nebyla taková zima. Cítil se, jako by mu někdo dal po palici, ne a ne se probrat, dalo mu šílenou práci, než se přinutil otevřít oči. Ale když se to konečně povedlo, nebylo mu to nic platné. Všude kolem byla tma. Potřeboval rozsvítit lampičku na nočním stolku, ale když znovu zkusil pohnout rukou, zjistil, že to nejde. Něco ji drželo, a to dost pevně. Když zkusil totéž s druhou rukou, pak s oběma nohama, došlo mu, že je pevně připoutaný. V tu chvíli ho zachvátila panika. Co se to děje? Kde je? Strach mu na chvilku úplně zalepil ústa, jako by oněměl. Chtěl volat o pomoc, ale nemohl. V krku mu vyschlo a rty měl přilepené k sobě. Zkoušel sebou škubat, aby se nějak osvobodil, ale nic nepomáhalo.
V tu chvíli se ve vedlejší místnosti rozsvítilo. Trošku světla pode dveřmi proniklo až sem, a Bill sebou trhl leknutím. Přestože mu celou dobu byla neuvěřitelná zima, ucítil na skráních kapky studeného potu, které sjížděly jedna po druhé dolů na krk, jak se hrůza drala na povrch všemi póry jeho těla. Paradoxně, místo aby se pořádně rozhlédl kolem sebe, zavřel Bill oči. Nechtěl vidět, co se bude dít. Strachy se klepal a v duchu se modlil, že je to celé jen šílený sen, který když bude dostatečně dlouho ignorovat, skončí, a on se probudí ve své posteli, vedle Toma, sice zpocený a vyděšený, ale šťastný, že to všechno není pravda.
„No tak, mladíku, už by to chtělo vstávat, ne?“ Ozval se poměrně hluboký mužský hlas. „Je ráno,“ pokračoval, „nemůžeš to zdržovat, šéf chce mít na stole informace co nejdřív,“ pronášel klidně hlas. Bill si nebyl ještě úplně jistý, ale začínalo mu docházet, kde se to ocitl. Předtím mu jeho vyděšená mysl nemohla nabídnout žádné logické řešení, ale teď, když identifikoval hlas, mu to konečně docvaklo. Byl na pětce. Na té obávané pětce u Kata, připoutaný v křesle, o kterém mu vyprávěl Tom, a které slouží k mučení. Je to nejspíš to elektrické, a on bude šíleně trpět. Strachy se začal třást, a cukl sebou, když ucítil dotek na krku, majitel hlasu se mu snažil nahmatat puls. To, co ucítil Kat pod svými prsty, nebyl obyčejný tep, byl to zběsilý úprk vystrašeného srdce, jež tlouklo mladíkovi v hrudi, div se nezbláznilo z toho, jak je jeho majitel vyděšený.
Jenže hvězda nijak nereagovala, dál se tvářila, že spí.
Bill jen němě přikývl, hlavu položil zpátky na měkkou opěrku křesla a pomalu se jeho srdce vracelo do normálu. Snad Kat nelže, když mu slibuje, že pokud bude spolupracovat, bude to bezbolestné. Nedovedl si představit, že by měl podstupovat bolest, jakou zažíval Tom, nebyl na nic podobného zvyklý, vždycky s ním všichni zacházeli jako v bavlnce. Byl hvězda, byl miláček publika, Mira ho nikdy ani náznakem nemusela uhodit, v podstatě by neznal sílu úderu lidské ruky, nebýt pár klukovských rvaček, do kterých se jako malé dítě náhodně dostal. Ale teď se ocitl v situaci, kterou neznal. Netušil, co bude za minutu, za hodinu, za dvě, jeho bytí a nebytí držel v rukou ten děsivý chlap, o kterém kolují ve společenství neuvěřitelné historky. Má být krutý, nesmlouvavý, a podle Toma to tak určitě bylo. Probudit se na pětce připoutaný na tomhle divném křesle, byla pro Billa noční můra. Něco, o čem si myslel, že nikdy v životě nezažije. Ale bohužel, právě to zažíval, a musel se s tím nějak vypořádat. Sám nevěděl, jak to celé zvládne, jediná jeho myšlenka ale byla: Musím chránit Toma.
Paul byl, stejně jako ostatní spáči na ubytovně, probuzen ranním hlášením o karanténě, a měl pocit, že se snad naplnil jeho sen. Tím pádem povinnost dostavit se do laboratoře odpadá, to mu bylo jasné. Nikdo ho nemohl nutit, aby při karanténě opustil společnou místnost. Jediné, co mu kazilo radost, byl fakt, že zde rozhodně nebylo bezpečno, co se týče důvodu karantény. Prý nějaká možná infekční nemoc. Co když zrovna někdo z jeho spolubydlících už tu nemoc má? On ji neměl určitě, tím si byl jistý. Celé dny byl zavřený s Katem v podzemí, kam nepáchla noha, která nemusela, tudíž nebyl způsob, jak by se mohl nakazit. Když nad tím tak přemýšlel, možná by nakonec bylo nejlepší se ke Katovi vrátit, dole je bezpečněji než tady.
Prázdniny neprázdniny, může to alespoň zkusit, když tak ho jeho učitel vyhodí. Po snídani se sebere a skočí za ním, třeba bude rád, že má zase společnost. Alespoň v to doufal, když za jeho zády začal Jakub najednou kašlat. Sakra! A je to tady. Ještě to chytne a umře, než odtud stihne vypadnout, to by byla ironie osudu.
autor: Janule
Wow… Je to napínavý jako kšandy! Jestli Paul půjde dolů, je to v hajzlu. A "kluci z protidrogovky" by tam taky měli co nejdříve skočit.
Každopádně už se těším na další díl, snad bude šťastný, když už jsou ty Vánoce 🙂
on tam nepřijde a Tom chytne ještě větší hysterák:D ať už toho Billa pustěj protože tohle je děsný..:D tak honem honem další:))
Co na to říct? Asi, tak to je pěkně v háji. Vážně doufám, že Kat nebude Billovi ubližovat, neo mu nevymaže Toma z hlavy. A Tom se zatím, chudák, asi bude užírat.
To je tak napínavý!! xD
Chudák Bill, take šoky po prebudený, a ešte k tomu takéto.
Popravde neviem či je dobré, alebo, zlé že sa Paul chystá dole.
Dúfam, že Billovy Kat Neublíži, a že sa všetko dobre dopadne.
jaj… to jestli teda Billovi vymažou tu paměť, s nima těžko bude chtít utýct. Takže zas nezbejvá než fandit detektivovi? 😀 ale ten plyn… :-/ z toho mam pořád strach.
chudák Bill. mě by asi trefil šlak z toho šoku po probuzení. a ještě ho Tom o svém pobytu na pětce tak podrobně informoval.. to bych si asi nemálo zašpinila kaťata. 😀 a Bill je ještě tak statečný, že se bude snažit ochrátit hlavně Toma.. jsem zvědavá, s cím na něj Kat ještě vyrukuje.
já doufám, že se Paul za Kaťourem podívat půjde. určitě ho sice nějak vypoklonkuje, ale mohl by přeci jen přijít na to, že tam Billa drží, dát vědět Tomovi a vymyslet nějakou záchrannou akci. 🙂
Jen at se de Paul hezky podivat za svym ucitelem…alespon by Tom vedel co je s Billem a vedel by proc se bude chovat divne …
snad bude Bill presvedcivej a nebude potreba se mu stourat v hlave a i kdyz tomu neverim tak v to doufam….
Wuaa, perfektné… a už chcem ďalší diel :). Billovi vôbec jeho prebudenie nezávidím, ani v najmenšom. Ja som bola pos…. už len z čítania o Katovi. A celkovo na mňa všetky tie Billove pocity prešli… bravúrne si ich popísala x). Tom je zase napätý ako kšandy čo mu tiež nezávidím… (všetko sa serie :/ ja chcem čítať o šťastnom zamilovanom páre, veď idú Vianoce :D). Pevne dúfam, až sa priam modlím, že Paul naozaj zíde dole a nájde tam Billa (a prosím si, aby bol vtedy akurát Kat na wc, takže tam Paula neuvidí).
Detektívky alebo horory sú oproti tomuto s prepáčením hov.o 😀
No mam ja se vubec jeste nejak vyjadrovat??? No ma to vubec jeste cenu??? zase je to tak trapne useknute a ja budu tejden cekat…no jebne me!!!! BIlla je mi strasne lito. Vubec se nedivim jeho strachu. Ja bych asi strachy umrela na miste. KOr kdyz bych vedela co se tam deje. Doufám, že bude Kat opravdu nejaký ohleduplnejší když se jedná o milačka celýho Genesis. A Bille…snaz se to zvladnout. I když pochybuju že by se mu povedlo se neprozradit.:/ V hypnoze to Kat zjisti ein zwei a bude po ptakach. Doufam že do toho nespadne ještě znovu i Tom. Jinak už me fakt odvezou. Ano Paule…jdi dolu za Katem. Jsem si jistá že se Kat rozčílí, že ho Paul neposlechl nebo tak něco, ale doufám, že aspoň Paul uvidí koho to tam Kat má na převíchovu a s Tomem něco rázného podnikne. A doufám že nebude příliš pozdě na to aby si Bill nic nepamatoval.
Chlapci z drogovyho….supte do akce. Poradne to tam zmapujte a všechny je šoupnout do báně. Bille drž se mi…Tome ty se mi taky drž….Dorisko ty se drž uplně nejvíc….a přežij do dalšího týdne 😀
Ďakujem za Paula. Ten chalan je poklad, on tam napriek karanténe pôjde a zachráni Bilíska. Rýchlo idem na ďalšiu kapitolu už ich je tu ale málo 🙁
Jsem ráda, že se Paul rozhodl jít se podívat za Katem. Ovšem nemám tušení, jestli to vůbec něčemu pomůže 🙁 Kat je určitě vyhodí a ještě bude naštvaný. No, asi se začnu modlit, aby si jej tam kat nechal 😀 Já vím, opět jsem děsně naivní, ale tak doufat můžu 😀 Třeba se to nakonec splní 😀 🙂
Chudák Tom je už tak vystresovaný, že začína byť paranoidný :D… ách, čo len bude s Billom, dúfam, že sa Paul naozaj pôjde za Katom pozrieť. Som zvedavá ako by ta jeho nečakaná návšteva dopadla… A páči sa mi ako Karl a Sascha niečo kujú. Som zvedavá čo vymyslia 🙂