autor: Doris & Lenna W.K.T.
I když mu to přišlo trochu chabé. A hlavně na jeho vkus těžko prokouknutelné. Kdyby lidé měnili barvy nebo vydávali zvukový signál, bylo by okamžitě jasné, ke komu projevují nějakou náklonnost. Ale v tom případě by musel být Bill celý červený s fialovými proužky. Nebo kdo ví, jakou jinou extravagancí by ho příroda obdařila. Už teď jí měl až dost.
„To jsem rád. Chci se ti líbit,“ zamrouskal Bill, Tom se po něm na chvíli otočil a hned zase věnoval pozornost silnici.
„Líbíš se mi,“ kývnul. Pohled na něj ho opravdu nutil uznat, že je přitažlivý. Bill to považoval za svůj první menší úspěch.
„Proč vlastně jedeme do města? Jen tak?“ vyzvídal Bill. Tom jen tak pro nic za nic do města nechodil. Jen když musel, a nebo když měl rande.
„Něco si musím vyřídit, a pak jdeme na tu zmrzlinu,“ pousmál se. Nutně se potřeboval spojit se svojí galaxií. Což by zdejší technikou nedokázal, ale jeho počítačový program by toho byl hravě schopný. Pokud by pracoval na plný výkon, což nyní nešlo, když se dělil o ten lidský.
Ovšem pozemské upgradeové programy by mu měly stačit.
„Zařídit?“ nakrčil Bill čelo. Tom ho vždy informoval, co jde kam vyřizovat. Už jen proto, že tam jezdíval na motorce, a kdyby se něco stalo, Bill by věděl, kde má hledat. Už to bylo tak automatické, že ho informoval, i když šel jen pro krabičku cigaret. A to byla další věc… Tom ještě dnes ani nekouřil. Něco s ním bylo zkrátka podivné.
„Takové překvapení víš…“ usmál se Tom, chtěl být za každou cenu nenápadný.
„Aha…“ kývnul Bill, nezdálo se mu to, ale třeba čas vše ukáže.
„Nebo to můžeš brát jako takové malé rande,“ usmál se a plně se věnoval řízení. Až na ruku, která jemně hladila jeho štíhlé dlouhé stehno. Pomalu sjel víc ke slabinám, aby Billa umlčel a přivedl ho na jiné myšlenky.
Když dojeli do města, zaparkovali, zaplatili parkovné, odevšad se ozývaly hlasy mluvící jen o spadlém meteoritu. Vláda už místo zajistila, silnice je prý uzavřena a něco tam našli. Nějakou extrémně pevnou slitinu, která se nikde na světě nevyrábí.
Tom z těch všech hlasů cítil vystrašené vzrušení. Tohle zjevně bylo hodně nudné město a takováhle ‚padlá hvězda‘ způsobovala větší rozruch, než 1989 potřeboval. Vzal Billa kolem boku a pro jeho uklidnění přejel rukou po zadečku a jemně stisknul. Potřeboval si ho získat co nejvíc. Domníval se, že by mu pak mohl pomoct najít zbraň hromadného ničení.
Naklonil se k Billovu uchu.
„Broučku, já si teď skočím něco zařídit, bude to rychlovka. Zatím… Zatím si můžeš v obchodě vybrat něco pěknýho na sebe…“ ztišil hlas ještě více. „Třeba nějaké sexy prádlo na večer. A až přijdu, tak ti ho koupím a pak půjdeme na zmrzlinku a půjdeme se projít, a ani bych neměl nic proti tomu, kdybychom si ve fast foodu koupili nějaké jídlo a šli si ho sníst do parku pod strom. Víš, jako piknik oběd,“ usmál se a promnul bok svého dvojčete. Vlastně… Dvojčete svého hostitele. Nějak se do toho moc vžíval.
Bill přikývl, ač by nejradši zařizoval s Tomem a nakupoval až potom. Byl extrémně zvědavý.
Ale nepotřeboval si Toma nějak rozházet, tak raději přistoupil na jeho návrh. Třeba mu to díky tomu vynahradí odpoledne a bude se mu plně věnovat. Tom ho v rychlosti políbil a zmizel v prvním obchodě s počítačovými doplňky, který objevil. Co se techniky týče, nebyli lidé až tak zaostalí. Totiž na svoje možnosti ne. Oproti systému 1989 byli ještě v jeskyních. 1989 se rozhlížel po nabízeném sortimentu, ale ten, který hledal, byl pod pultem.
„Přejete si?“ ozval se od pultu hlas. Tom se otočil. Stál tam kluk, který už od pohledu byl jasný počítačový maniak. Tom se tomu musel v duchu zasmát. Prodávající se tvářil tak sebejistě, a přitom všechny jeho počítačové znalosti Tom ovládal ihned po svém vzniku. Zatvářil se ale nanejvýš mile a přešel k pultu.
„Ano… potřeboval bych upgradový software.“ Kývl a ruce položil na pult. Kluk naproti němu se zatvářil ještě nadřazeněji.
„Jistě, ale záleží, na jaký typ sestavy to potřebujete.“ To Tom samozřejmě věděl, ale zdejší prodavač by se z toho možná do smrti nevzpamatoval.
Musel dál zůstat chováním jako neznalý člověk.
„No, dejte mi to na ten nejvýkonnější typ.“ Kývnul odhodlaně. Prodavač zalovil pod pultem a položil na něj jedno CD.
„Pokud si tím ale nejste jistý, moc bych to nedoporučoval. Pokud nebudete mít správné parametry ve svém počítači, můžete si nadělat škodu místo užitku.“ Nedůvěřivě si ho prohlížel.
„Bude to fungovat.“ Usmál se Tom a přikývnul. „Mohl bych se v nějakém z počítačů podívat, co to obsahuje?“ Rozhlídl se Tom po vystavených PC bednách. Některé byly i zapnuté.
„Jo jasně… klidně,“ Kývnul prodavač rukou k jednomu z nich.
1989 vzal CD, sednul za počítač a strčil disk dovnitř. Začal se proklikávat jednotlivými soubory tak hluboko, až se na monitoru před ním míhaly jen znaky typu 11000100011111@110. Prodavač jen němě klapal pusou a Tom se spokojeně usmíval. Přes infra spojení do sebe všechny údaje stáhl a CD prodavači vrátil se slovy, že je nevyhovující. Už se potřeboval jen restartovat a nechat nové systémy zkonfigurovat.
To ale mělo čas. Až jeho bráška večer bude spát, může se on štrachat sám v sobě.
Vyšel z obchodu a vzal svůj telefon. Ve vzpomínkách se mu objevila chvíle, kdy si Tom ten telefon kupoval. Byl pyšnej a ten telefon miloval. 1989 však absolutně nevěděl, co na tom telefonu shledává tak převratně úžasným. Trošku nad tím zakroutil hlavou a vytočil číslo Billa. Ten to ihned zvednul.
„Tomy?“
„Ahoj kotě, kdepak tě najdu?“ začal mile. Docela se mu zlepšila nálada po tom, co sehnal všechno, co potřeboval. 1989 si náhle uvědomil, že má náladu. A že se mu střídají, že pociťuje strach… Trošku se nad tím pozastavil, bylo až příliš zvláštní, jak moc se člověkem nechal ovládat a jak moc toho lidé vlastně umí.
„Jsem v obchůdku vedle Clairine kavárny. Víš kde?“
„Tam na rohu, z druhé strany je květinářství,“ vylovil v paměti.
„Jo, přesně tam, v prostřední kabince, budu tu ještě chvíli, tak pospěš,“ zasmál se sladce Bill a Tom se musel usmát.
„Jsem tam tak do pěti minut“ řekl Tom, nečekal na Billovu odpověď a zavěsil.
Zahnul na náměstí, kolem altánku až do větší ulice, kde byla malá kavárna a hned vedle toho malý obchod. Vešel dovnitř. Rovnou si to namířil ke kabinkám a pomalinku ostýchavě odhrnoval tlustý těžký závěs.
„Tome! Lekl jsem se!“ vyjekl Bill a přitiskl si tričko více k hrudi.
„Promiň, myslel jsem, že mě čekáš,“ pokrčil rameny Tom a pobaveně se smál reakci malého brášky. „Máš vybráno?“
„Jo,“ brouknul Bill a našpulil naštvaně rty. Byl naštvaný, ale jen naoko, že se mu Tom smál, byl zvědavý, jestli si ho Tom bude usmiřovat. A taky že usmiřoval. Tom mu věnoval jeden ze svých sladkých pohledů a ještě sladčích polibků.
„A ukážeš se mi v tom?“ podíval se na něj zvědavým pohledem. Černovlásek ale jen zakroutil hlavou.
„Až večer,“ kouknul tajnůstkářsky. Oblékl si tričko a vyšli z kabinky. Tom, jak slíbil, tak udělal, všechno, co si Bill vybral, zaplatil. Pak vyšli z krámu a Tom si majetnicky přehodil ruku přes Billova ramena. Tahle pozornost se Billovi opravdu zamlouvala.
autor: Doris & Lenna W.K.T.
betaread: Janule
Ta 1989, je pekne prefíkaná, Som zvedavá edy Billovy dojde, že naozaj niečo nieje ok, keď sa mu aj teraz zdal vyť Tom nejaky divný.
Mám to jen já špatný počítač nebo je to na bílém podkladu? No nevadí… každopádně ten prodavač byl pěknej kokos… 😀 Jsem si představila nějakýho s mastnějšíma krátkýma vlasama a brýlemi jako vokuláry… krásnej díl… 🙂
[2]: Nemáš špatnej počítač, bylo to modře psaný na bílým podkladu… asi dámy autorky zabiju, to už je podruhý, co mi to poslaly takhle debilně.
Báby jedny zatracený, příště to nechci stažený z netu v html, jak si to dáváte na blogy, koukejte mi to posílat normálně z wordu! :o) J.
Se těším na další díl. 😀
[3]: jaaaj xD hele ono to blbne i Doris na blogu a nemuzeme prijit cim to je, asi mozna tim, ze je to ukladany z facebooku ze zprav, kde tu povidku piseme a proste je to nejaky posahany xD a nebo je to mozna jeste tim, ze jsem to ukladala do wordu ne pro Windows ale pro Macintosh a ja s tim jeste tolika neumim, tak jsem to tam nejak nastavila blbe… Nwm cim to je, ale mame s tim problemy uz dost dlouho -.-
[3]: Janulko ja se omlouvam ale vubec nevim ze ti to chodi takhle. :O Ja to stahuju od Lenny z mailu a hazu to do normalniho wordu. A jeste tam i predelavam pismo i velikost aby to bylo tak jak se to ma posilat. Tak opravdu nevim cim to je. A ano i me na blogu se to ukazuje divne. Mam to zase sede na cernem misto ruzove na cernem. A pritom si to ukladam z toho samyho wordu do kteryho to stahnu, jako ostatni povidky ktery v nem primo pisu. A u tech mi to nedela. Takze ja opravdu nevim cim to je :O:O a fakt ani nevim o tom ze ti to tak blbe chodi na mail.
[6]: Jojo, to bude tím FB, odkud to stahujete. Na to je snadnej recept. Stačí, když to kopírujete z toho FB do word dokumentu, místo normálního vložit, dát "vložit jinak" a zvolit neformátovanej text. Tím se odstraní veškerý formátování, jak bílý pozadí, tak modrý písmo z FB. Jediná potíž by byla, pokud by tam byla někde kurzíva nebo tučný písmo, tak se tam po neformátovaným vložení neobjeví, ale mám pocit,že vy tohle moc nepoužíváte, a pokud ano, stačí mrknout na ten FB a podle originálu to znovu doplnit.
Ono když mi to takhle pošlete, tak to není vidět, ale pak, když to dám na blog, zobrazí se to barevně.
Když to zjistím, že to mám na blogu blbě, tak jdu, otevřu článek, vyhodím nejdřív obrázek, vyjmu to, vložím to "neformátovaně" do prázdnýho novýho dokumentu, čímž se ty ptákoviny odstraní, pak to zkopíruju a vložím zpátky do článku. Tam to ještě upravím, dohodím znovu obrázek a uložím… a je to v cajku, má to přednastavený barvy, co máme na blogu. 🙂 Zkuste to. :o) J.
Pěkný ;-)))) Těším se na další dílek 😉
Jo taaaaaak, tak ja az budu stahovat zase tak to udelam takhle, jestli to v tom mackovym wordu vubec bude xD jo a kurzivu ani na FB pouzivat nemuzeme nebo aspon me to nejde protoze ja pisu z mobilu xD
Kruci napínáte mě 😀 ááá, zase čekat celý týden na další díl, no mě klepne 😀 Ale na tuhle povídku se vyplatí počkat =)) těším se =))
Opravdu skvělé. Někdy je až neuvěřitelné, jak se lidé nechají snadno zmanipulovat a dělají všcehno, co ten druhý chce.
Opravdu se těším na to, až se Bill všcehno dozví, až se dozví, že jeho Tom je v podstatě mrtvý a místo jeho duše je jenom robot.
Opravdu senzační a originální povídka 🙂
Tak to jsem zvědavá, jak to bude pokračovat… co to bylo za program? Zbraň hromadného ničení + Bill?? to mi nějak nejde dohromady… i když… s jeho vzhledem by ho nejspíš pustili kamkoli… i k místu ukrytí atomovky… vážně by mě zajímalo, jak si 1989 to zničení Země představuje… už se vážně nemůžu dočkat dalšího dílu…
[12]: tak ono taky neni zbran jako zbran, muze te zabit spousta veci, a pokud jde o Persona, verte, ze si vybere tu nejsilnejsi a nejhnusnejsi zbran, jedinej, kdo nas muze zachranit je Bill, vic neprozradim, uz tak by me Dorisova mohla zabit, kldine i po stylu Persona xD ale mame pro vas vymysleny absolutne nejuzasnejsi konec <3
[13]: kushing!!!! :DDDD Nebo nebudou spat a budou si googlovat typi zbrani a pak na to prijdou :DDDD Ale mas pravdu. Person je sketa zakerna :DDD Bill je jedina nadeje :DD A ano..po stylu Persona bych te mohla zabit velice velice snadno :DDDDDD
fascinuje me, jak je Tom/1989 dokonale vyliceny, tak skvele ty osobnosti splyvaji ze to snad ani neni mozny. kdo umi, umi. :))