autor: Darkbeth
Tak, jak jsem slibovala, je tu nová povídka. Už název asi napovídá, že tématika se bude zabývat upíry a bůh ví čím možným 😉 😀 Snad se bude líbit a užijte si nový díl 🙂 Vaše Darkbeth
Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší. Budeš pro změnu chtít, a pak už nebudeš moci. (J. WERICH)
Hluboko pod zemí, mimo dosah lidské ruky, byl docela jiný svět. Nebyla tam elektřina, ani žádná technika jen… pusto. Ano, pusto. Všechno bylo jakoby bez života, a přesto tam život byl. Stvoření noci se zde chránila před denním světlem. Žila zde desítky, stovky, možná i tisíce let. Kdo ví. Ale ničí mysl nesahala až tak daleko. Nejstarší, jak se mu přezdívalo, seděl na svém trůně, a apaticky hleděl na dění okolo sebe. Musel se ironicky ušklíbnout při slově dění. Nic se totiž nedělo. Král Lestat, jak se jmenoval, pomalu sestoupil z trůnu a přešel k mladíkovi sedícím v rohu místnosti na kameni.„Jdeš dnes do školy?“ zeptal se ho tiše.
„Ano, jdu. Je tam aspoň trochu míň nudy než tady,“ ušklíbl se Tom a rozhlédl se kolem sebe. Většina upírů se buď věnovala literatuře nebo spánku.
„Dávej pozor,“ upozornil ho Lestat.
„Vždycky dávám,“ ujistil ho Tom a pohodil svými černými rasta copánky.
„To doufám,“ pousmál se Lestat. „Víš, co je zvláštní? Pamatuju je všechny plné života, a teď když se rozhlédnu…“ odfrkl si Lestat.
„Radši se moc nerozhlížej… nebo dopadneš stejně,“ zasmál se Tom a jedním skokem přeskočil k velkému mramorovému schodišti. Naposledy se otočil na Lestata, usmál se, a pomalu stoupal po schodech. Nespěchal. Protože on měl to jediné, co lidem chybí. Čas.
„Tak, třído, hezky se uklidníme. Chci vám představit nového spolužáka Billa Kaulitze. Bill se k nám přestěhoval až z Ameriky, tak doufám, že ho přijmete mezi sebe,“ usmála se třídní učitelka a popostrčila Billa trošku dopředu. „Bille, tamhle vedle Andrease je volné místo. Posaď se,“ pobídla ho a dala už prostor právě vyučujícímu profesorovi. Naposledy se na Billa přívětivě usmála a opustila třídu. Bill nejistě přešlápl a posadil se do lavice. Byl to velmi hubený chlapec, s dlouhými černými rozčepýřenými vlasy a alabastrovou pletí, ze které zářily dvě velké čokoládové oči. Tiše se posadil vedle svého nového blonďatého spolužáka a sklonil hlavu.
„Já jsem Andy,“ představil se ihned blonďatý chlapec a natáhl k Billovi ruku.
„Eh… Bill,“ oplatil mu pozdrav a nejistě po něm loupl očima.
„Neboj se, já tě nesním,“ ušklíbl se a pobaveně na něj mrkl. Bill se skrovně usmál a pomalu se rozhlédl po třídě. Nebylo tam moc děvčat, spíše chlapci. Když pootočil hlavu na konec třídy, tak si všiml, že v poslední lavici sedí kluk, kterého si předtím nevšiml. Vypadal trochu starší než ostatní. Billovi bylo šestnáct a mladíkovi by tipoval ale i kolem devatenácti. Chvíli se na něm zastavil očima a tiše ho pozoroval. Připadal mu v něčem jiný než ostatní. Měl naprosto bílou pleť, která kontrastovala s jeho černými vlasy spletenými do rasta copánků. Pod tričkem byly vidět značné svaly a na prstě se třpytil prsten s rudým rubínem. Chlapec se zrovna díval z okna a výuce se naprosto nevěnoval.
„Kdo je to?“ zeptal se zvědavě Bill Andrease a očima naznačil chlapce v poslední lavici.
„To je Tom Trümper. S nikým se tu nebaví, ale být tebou, tak se mu vyhýbám. Jde z něj docela strach,“ šeptl Andreas, a když se Bill otočil, tak spatřil na chlapcově tváři mírný úsměv. Jejich oči se střetly, ale Bill je rychle plaše sklopil. Radši se pohledem vrátil k Andreasovi, který na něj hleděl zářivě modrýma očima. Billovi trošku zrůžověly tváře a také se mírně pousmál. Z Andrease zářilo zvláštní teplo, a to se Billovi líbilo. Byl to pozitivní člověk. A to bylo něco, co teď potřeboval. Nepřestěhoval se totiž z Ameriky jen tak. Jeho matka měla autonehodu, při které na místě zemřela. Rozhodli se tedy s otcem začít znovu, a to rovnou na novém kontinentě. Gordon byl vždy zvědavý na tu pradávnou Evropu, jejíž kultura sahala až do několika tisíc let před naším letopočtem. A Bill doufal, že všechno bude lepší. Že začne znova a bude konečně šťastný.
„Kdybys chtěl, představím tě o přestávce klukům, určitě do naší party zapadneš,“ nabídl mu Andreas a Bill nadšeně souhlasil. Všechno bude dobré. Musí. Hodina utekla celkem rychle a ozvalo se vysvobozující zvonění. Andreas chňapl Billa za ruku a táhl ho za klukama na chodbu. Byl to celkem aktivní chlapec.
„Tohle je Georg a Gustav. A tohle je Bill,“ představoval je s úsměvem krkolomně Andy. Georg s Gustavem chodili do vedlejší třídy a stýkali se jen o přestávkách a poledních pauzách.
„Ahoj,“ řekli oba kluci zároveň a automaticky poplácali Billa po zádech. A Bill měl pocit, že to tak má být. Uplynulo teprve pět vyučovacích hodin a Bill měl pocit, jako by tu už byl věčnost. S Georgem a Gustavem se hned skamarádil a bez Andrease už by si nedokázal představit ani krok.
„Budeš s námi sedět u oběda, že joo,“ škemrali Georg s Gustavem a Andreas tomu je s kroucením očí přihlížel.
„Ještě ho vyděsíte,“ pokáral je, ale sám se musel zasmát.
„Jasně, že jo. S kým bych asi seděl,“ usmál se Bill a došel si pro tác.
„No my nevíme. Třeba s Tomem Trümperem,“ ušklíbli se. To se ale Billovi moc nelíbilo.
„To vždycky sedí tak sám?“ zeptal se tiše.
„Jo. Ale může si za to sám. Co tu je, tak se nikdy s nikým nebavil. Navíc… nikdy nevíš, co se mu honí hlavou. Je divnej,“ uzavřel to Georg.
„Je zvláštní, ale taky je…“ najednou se Bill zasekl. Nevěděl, jak by se tady stavěli k jeho homosexuální orientaci.
„Sexy?“ doplnil ho Andreas a stočil pohled k Tomovi.
„Jo,“ špitl Bill a tváře se mu zbarvily do nachova.
„Ty jseš víc,“ zašeptal Andreas Billovi do ucha a vzal si tác na oběd.
autor: Darkbeth
betaread: Janule
Dokonalé já tu povídku oristě miluu těším s ena další díl! Naprosto mě uchvátila!!.. Hmm SEXY! To teda je!.. Ááá
super 🙂 vipadá to dobře 🙂 ale tak trochu (možná trochu víc :D) mě to připomíná TWILIGHT 😀 ale možná se mě to jen zdá 😉 jinak opravdu pěkné 😉
moc hezký:)vypadá to dobře:)těšim na další díly
hej dokonaly xD tesim se jak to bude dál……mozna to povídání o Tomovi je podobný twilight ale to neva…. vetsinou je to podobny o upirech co chodej do skoly…. pisu neco podobnyho a taky je to trochu podobny twilight…. me to nevadi teda
Pěkně to začíná.. =) Takže Andreas je asi taky gay co? 😀 Zajímavé 😀 Jen doufám, že se to pak odkloní od Twilight děje, protože ten znám nazpaměť 😀 =))
Pěkné:) Jak už tu bylo zmíněno, taky mě hned napadl twilight, ale sem si jistá, že tohle bude 12 tisic krat zabavnějsí než ta nuda:))
Páááni…zajímavý,první díl mě moc zaujal…uz se těším na další…:)
JOOOOOO! Konečně :)))) .. Tahle povídka je Boží ,, Honem další dílek prosím , nebo snad umřu 😀 ,, Hodně mě to zaujalo 🙂
Héj no tahle povídka vypadá dobře! Budu číst 🙂
Lestat jako ten s královny prokketych? Jinak nevím pric mam pocit že. Bill taky nebude úplně obyčejný? A zboznuju kombinaci andy – bill
tt: Lestat je podle (teď nevim který kultury) mytologie původním upírem..jeho jméno se používá často, jako třeba v Královně prokletých, nebo i Interview s upírem 🙂 Je to prostě takové legendární jméno, které se u upírů často používá 🙂 Já jsem si ho vybrala, abych nabudila atmosféru dlouhověkosti "mého" Lestata. 🙂
Jinak nebojte, Twilight to kopírovat nebude, i když se to teď může zdát 🙂