autor: Fee
pairing: Bill/Brian Molko
Krásnej večer, slečny. Chtěla jsem vyjádřit vděk za vaše reakce v podobě komentářů, dělají mi velkou radost.
Dnešní díl patří k mým nejoblíbenějším. Je pro mě speciálním a čas od času, když si dopřávám pohled do úvodu povídky, vyvolává ve mně sentimentální úsměv nad tím, jací byli v počátcích jejich vztahu. Přeji vám příjemnou zábavu, s touhle povídkou nás čeká ještě dlouhá, dlouhá cesta. 🙂
Brian
Billových 10 minut se sice prokazatelně protáhlo, ovšem ne, že bych na to nějak hleděl. Jeho oči se třpytily, jeho rty se třpytily, krásně voněl a dělal na mě fialové bubliny. Začínalo mi být jasné, že je rozkošný za každé situace.
„Kam jedeme?“ zašvitořil. Tentokrát jsem nedělal cavyky s prozrazením. To místo bylo navíc můj mistrovský tah.
„Do drive – in kina.“
Bill otevřel pusu a sprásknul ruce.
„To snad ne! Tam jsem vždycky strašně chtěl a nikdy jsem tam nebyl!“
„Takže máš radost?“
„Obrovskou!“ zapištěl a já se zářivě usmál. Výborně. Za dnešní den bych si zasloužil metál. Vypadalo to, že mám zajímavou schopnost dobře odhadnout, co by se mu mohlo líbit. Nejspíš díky tomu, že se mu líbilo totéž co mně.
Dovezl jsem nás na místo, zaplatil symbolických pár dolarů za lístky a zařadil jsem se do prostoru před plátno. Kolem mohlo být nějakých 15 aut. Měli jsme soukromí. Bill si odepnul pás a vzrušeně se rozhlížel. Takhle nadšeného jsem ho zatím viděl, jen když jsem mu zpíval.
„Co dávají?“
„Kdo ví? Snad ne nějakou slátaninu.“
V tom případě bych se musel zabavit nějak jinak. S využitím Billa.
„Připadám si kýčovitě. Docela jako v Pomádě,“ žvatlal do úvodních titulků.
„A kdo tu obstará ten sex na zadních sedadlech?“ zalaškoval jsem. Potlačoval úsměv.
„Řekl bych, že pro dnešek jsme byli už dostatečně spontánní.“
Brzy vyšlo najevo, že jsme natrefili na promítání filmu Sweeney Todd, což nebylo na škodu. Oba jsme to sice znali, ale Bill měl slabost pro Burtonovu tvorbu i hlavního hrdinu. Dokonce jsem se přistihl, že na to trochu žárlím. Jak absurdní. Ovšem poskytlo mi to příležitost nenápadně zakormidlovat k tématu jeho vkusu v mužích. A to na škodu nebylo určitě.
„Můj ideál? Štíhlý, trochu svaly, ale ne moc. Výrazné oči, tmavé vlasy, charizma. A starší než já. O hodně starší, rozhodně,“ vyfouknul bublinu.
„To je z tvojí strany nějaký vychytralý tah, že do puntíku popisuješ mě, nebo co si o tom mám myslet?“ rýpnul jsem si s viditelným polichocením. Cítil jsem se z toho sice nepohodlně, ale v dobrém smyslu. Zasmál se a kroutil hlavou.
„To ne, opravdu.“
Pochybovačně jsem na něj zašilhal. Dotčeně mě plácnul.
„Věř mi! Kdybych se ti chtěl dostat do kalhot, už bych to udělal,“ nesměle se usmál.
„Takže ty nechceš? Tak to budu brát osobně!“ odfrknul jsem si a odtáhnul se od něj. Udělal na mě zoufalé oči opuštěného štěněte, načež jsme se oba zasmáli. Ovšem tohle téma jsem ještě neplánoval pustit. Jen jsem nechtěl být tak dotěrný jako Stef.
„Takže preferuješ věkový odstup,“ konstatoval jsem mile. Položil si ruce na bříško a propletl prsty, zabroukal na souhlas.
„S vrstevníky si nerozumím. Tedy v milostném vztahu. A ani mě nepřitahují. Se stejně starým klukem jsem to zkoušel jenom jednou, a to s mým nejlepším kamarádem. Jenže nám to právě vůbec nefungovalo. Bylo to rozpačité a nepříjemné. Jak jste to měli se Stefanem, když jste spolu byli? Nebo ještě jste…?“ dodal váhavě a zabarvení jeho hlasu prozrazovalo, že si úpěnlivě přeje, abych to nepotvrdil. Tím mě trochu rozněžnil.
„Se Stefem to nebylo nic závazného. Zpestření, řekl bych. To líbání na pódiu a všechny tyhle věci jsme dělali spíš jako představení pro fanoušky. Ale jinak se mi pravidelně stává, že když už mám vztah, vyvinul se z přátelství,“ pustil jsem na svět nový střípek soukromí. „Ne že by to dopadalo nějak dobře…“
„A s Helenou jsi šťastný?“ zeptal se tiše. Omotal jsem si ruce kolem pasu a povzdechl jsem.
„Štěstí je relativní pojem. S Helenou se znám dlouho. Respektujeme se, rozumíme si, máme spolu dítě… ale láska to není. Možná že už ani zamilovanost,“ přemýšlel jsem. „Kvůli kapele a jejím pracovním povinnostem se beztak skoro nevídáme.“
Bill po mně účastně pokukoval.
„To je smutné.“
„No… žádná romantika.“
„To je mi známé…“
Pootočil jsem se na něj. Zchřadle se kochal hvězdami.
„Smůla na partnery?“
„Spíš neexistující partneři.“
„Jak to?“
„Nikdo mě nechce,“ apaticky pokrčil rameny. Uchechtnul jsem se.
„Cože? To snad ani není možné, ne?“
„Ale je. Nechtějí mě. Chtějí Billa Kaulitze. Anebo jenom sex. Jako by snad bylo automatické, že někdo, kdo vypadá jako já, chce jenom šukat a nestojí o lásku. Ále co. Jsem malá zakomplexovaná naivka, a nakonec se stejně ještě ukáže, že dělám dobře, když plaším samotu věčnými jednonočními známostmi. Na druhou stranu vím, že pro mou existenci je důležité mít někoho, pro koho budu jediný na světě. A on pro mě.“
Byl jsem stále víc udiven jeho výroky, respektive Billovou pravou tváří, která se mi díky nim odhalovala. Cítil jsem s ním silnou míru spříznění. Chápal jsem ho, tak moc.
„Dave Gahan z Depeche Mode kdysi řekl, že být rocková hvězda je těžký job. A pouze málokdo si to uvědomuje, když do toho jde – co všechno to obnáší, co všechno ztratí. Nestačí mít talent nebo nápady, ale hlavně odolnou osobnost.“
Bill unaveně kývnul a urputně jsme to rozebírali.
„Chce to popcorn,“ řekl jsem, jakmile se náš hovor stočil k příjemnějším tématům, a doprovázen Billovým zmateným pohledem jsem vylovil zpoza svého sedadla stylové občerstvení. Opět se div nerozplynul nad mým smyslem pro detail a organizačními schopnostmi.
„Sýrový mám nejraději,“ zabořil prsty do nadýchaných pukanců.
„Já taky.“
Film už byl v polovině a my z něj zatím neměli nic. Schroupali jsme kyblík kukuřice a mezi námi se rozprostřelo ticho a tma, protkaná jen září z plátna. Sledoval jsem, jak se ten malý neposeda vrtí, a nakonec se otočil na bok. Povytáhnul jsem koutky. Díval se na mě se zřetelným úmyslem a já vyčkával, zda se k tomu odhodlá. Ano. Zrušil mezeru mezi námi, přisunul se ke mně a vloupal se mi do náruče. Hlavu opřenou na mém rameni, paži mi položil přes břicho. Nenápadně si přivoněl k mému krku a blaženě zafuněl.
„Vidím, že se začíná projevovat tvoje nezdravá přítulnost,“ nedalo mi to, abych ho trochu nepozlobil. Začervenal se a už už by se odtáhl, kdybych mu obejmutím jeho zad nedal najevo, že mi to nevadí. Obdaroval mě okouzlujícím úsměvem. Líbilo se mi, jak ke mně vzhlížel, protože to běžně díky naší výšce bylo naopak.
„Je mi s tebou hezky,“ špitnul a zaměřil veškerou svou pozornost k ději. A mě zasáhlo něco, co bych neočekával. Hrdost. Ať se to Billovi líbilo nebo ne, stejně spolehlivě jako můj malý Cody ve mně svou bezprostředností podněcoval záchvěvy citů. Letmo jsem jej políbil do vlasů. Na to zvrátil hlavu a podíval se mi do očí. Zatočil se se mnou svět nad tou spoustou čokolády a jantaru. Smyslně se usmál. Natáhnul šíji, přivřel oči a z mého spodního rtu delikátně slíbal sýrové drobečky. Koketa. Ale má mít, co chtěl. Odhrnul jsem mu neposedné prameny vlasů z obličeje a sklonil se k němu s laškovným polibkem. Jeho rty chutnaly tak opojně. Po borůvkách. Dychtivě je pootvíral, ale já mu nevyhověl a neponořil se mezi ně. Zabručel. Lísal se ke mně. Tiše jsem se zasmál, ovinul mu ruce kolem boků a zatahal ho za ret. Líně rozevřel víčka.
„Už tě nezajímá Johnny Depp?“
„Ne,“ zaculil se cudně a jeho dlaň mi šmejdila po hrudníku. „Dávám přednost zadaným hudebníkům.“
„Tak to mám štěstí,“ popíchl jsem ho. Loupnul po mně pohledem typu ´pokračuj a ukousnu ti ucho´ a rádoby nasupeně nakrčil čelo. Rozněžněle jsem se zasmál, a když i on dal najevo svoje pobavení, pevněji jsem ho k sobě přitiskl a s jeho souhlasem se zmocnil jeho úst. Věděl jsem, že se chovám pošetile, ale nějak jsem se nemohl donutit k tomu zastavit to. Kdyby mě tak viděla Helena. Ale nebylo to se mnou tak strašné. V posledních letech jsem se celkem zpacifikoval. S úšklebkem jsem si připouštěl, že se ze mě stal solidní pán a otec. Už mi nebylo 28. Dal jsem vale bouřlivým vztahům. Ona věděla, jak promiskuitní jsem byl, když jsme se dali dohromady. Bylo jí jasné, že v čase našich turné nedokážu ustát absenci tělesné blízkosti. Oba jsme o tom věděli a nikdy o tom nemluvili. Neměla se proč strachovat. Nebylo to nic závazného. A poslední roky jsem to opravdu skoro vůbec nedělal, to jak se měnil můj názor na nárazová sexuální dobrodružství. Jenže Bill… Bill začínal být samostatnou kategorií. To, jak odevzdaně ležel po mém boku; to, jak mi při každém líbání zajížděl prsty do vlasů; jeho sladká žádostivost a zlaté záblesky spokojenosti v jeho duhovkách – to všechno pro mě začínalo být nějak moc důležité.
Bill
Cítil jsem se jako v nebi. K ničemu sice nedošlo, v sexuálním slova smyslu, ale bylo to hodně důvěrné. Důvěrnější než cokoliv, co jsme spolu zatím dělali. Další minuty byly prosycené potutelnými úsměvy a škádlivými doteky. Štědře mě obdarovával svými měkkými polibky, které jsem slastně oplácel. Hladil jsem ho po bříšku. Mazlili jsme se. Už jen to slovo ve mně způsobovalo třepotání. Byl jsem zajatý jeho nádhernýma očima a točila se mi z něj hlava, zatímco jsem přesvědčoval sám sebe, že přece o nic nejde, že se mi prostě jen líbí, ačkoliv jsem věděl, že takhle v háji jsem z nikoho ještě nikdy nebyl.
A pak Sweeney skončil. Okolní auta startovala a odjížděla. Nechtělo se mi vzdalovat se Brianově voňavé pokožce. Poslal jsem poslední výdech chladného vzduchu jeho lalůčku, otřel se lící o jeho tvář (strniště se už hlásilo o slovo) a posunul se nazpět na svoje sedadlo. Objal jsem se rukama a nepatrně na něj zamžoural. Udělal úplně to samé. Pro oba bylo přetěžké skrýt úsměv.
„Tak…“ prohodil a naklonil se nade mě. „Jsi unavený?“
Zodpovědnost mě nutila přiznat pravdu, i když bych jinak i se zívnutím na krajíčku tvrdil, že ne.
„Jsem. A měl bych se na zítřek vyspat, budeme mít náročný den.“
„Takže tě mám odvézt do hotelu?“
„Prosím.“
Byla to škoda. Měli jsme před sebou ještě skoro celou noc.
„Chtěl bych ti poděkovat,“ spustil jsem hned, jak zastavil před mojí ubikací. „Protože dnešek byl krásný. Marně přemýšlím, jestli jsem někdy zažil zajímavější a příjemnější den. Opravdu jsem se bavil. Moc se mi to líbilo a připadal jsem si jako normální člověk, a toho si cením nejvíc.“
„To mě těší, snažil jsem se toho dosáhnout. A… byl jsem s tebou rád, aby sis nemyslel,“ věnoval mi vřelý pohled. Zářivě jsem se usmál.
„Vytušil jsem tedy správně, že se zítra neuvidíme?“ pokračoval.
„Ne, neuvidíme. Máme spoustu proma a odpoledne v tom horku ještě signing session. A o den později se zase koná udílení MTV cen.“
„Ach, ta příšerně cool akce,“ prohlásil afektovaně. Zašklebil jsem se.
„Asi tak. Má tam být dokonce Britney! Vidět ji live pro mě asi bude životní zážitek. Ale můžeš se na mě aspoň dívat v televizi, kdybych ti snad náhodou chyběl k nevydržení. Bude z toho přímý přenos,“ upozornil jsem ho elegantně nenápadně. Přejel dlaní po volantu.
„No, možná se kvůli tobě obětuju,“ nonšalantně na mě mrknul. Začínal jsem tohle gesto zbožňovat. Na pár sekund se rozhostilo trapné ticho. Brian se jím viditelně bavil. Znervózněl jsem.
„Takže… ještě jednou děkuju. Nejspíš se ti brzy ozvu.“
„Jo, nejspíš se ti ozvu zpět,“ zaútočil svým šarmem a donutil mě jím k ostýchavému úsměvu. S jednou rukou na otevírání dveří, překotně jsem váhal, zda ho ještě nepolíbit. Strašně jsem chtěl. Ale nebude to vypadat hloupě a strojeně? Určitě zapůsobím jako puberťačka na prvním rande. Jenže proč to vůbec, k čertu, tak řeším?! Nebudu ho líbat a tečka. Ovšem než jsem stačil zvednout pozadí ze sedačky, nahnul se nade mě a udělal to sám. Překvapením jsem zaklonil hlavu a poddajně pootevřel rty. Počastoval je jemným polibkem. S procítěným vydechnutím jsem zavřel oči. Bylo nad moje síly je držet otevřené. Trochu jsem se usmál a hravě vnořil zoubky do jeho spodního rtu. Usykl a jeho ústa se zavlnila v opětování úsměvu. Zabořil prsty do mých rozvířených vlasů, a ještě více mi zaklonil hlavu. Naše jazyky se o sebe roztouženě otíraly. Opřel jsem se dlaní o jeho prsa a přes látku černé košile podvědomě a stržen prožitkem přejel nehty. Myslí mi problesklo, že nebýt Tomovy přítomnosti v našem dvojpokoji, býval bych snad Briana pozval nahoru. Výmluvně, nedůstojně a nevhodně.
Bohatě stačilo jedno šlápnutí vedle v podobě odpolední události v lesním divadle. Nemuseli jsme o tom ani diskutovat, nám oběma bylo jasné, že to nebyl právě ideální akt mezi námi dvěma, když jsme místo původní jednonoční známosti měli zájem na přátelství. Ne že by ho líbání nějak utužovalo, ale přece jen, bylo to ´jenom´ líbání. A navíc mimořádně krásné.
Už jsem ale nemohl dýchat. Pomalu jsem polibek přerušil. Brian se na mě rošťácky zaculil. Vypadal přitom jako kluk. Nechtělo se mi od něj. A bylo vidno, že meškám.
„Tak utíkej, nebo toho moc nenaspíš,“ pobídnul mě mile. Odevzdaně jsem se pousmál.
„Dobrou noc,“ zamumlal jsem a vystoupil z auta.
Bez ohlédnutí jsem čile vycupital schody a ztratil se v prosklených dveřích hotelu. Zatímco jsem jel výtahem do našeho patra, zatímco jsem odemykal, odkládal oblečení a dlel ve sprše, měl jsem hodně pozamželou náladu. Myšlenky mi roztroušeně poletovaly všude možně a všechny vířily kolem Brianovy osoby. Možná bych si to měl zakázat.
Důkladně jsem se odlíčil a štípaje se do téměř neexistujícího stehna, navrátil jsem se do ložnice. U Tomiho bylo ticho a na mé posteli ležela úhledně složená kupička svršků, kterou jsem při odchodu nechal poházenou na podlaze. Zjihnul jsem.
„Ahoj,“ usmál jsem se na něj, sedícího v posteli s notebookem, když jsem se vkradl do jeho části apartmánu. Zamručel cosi v odpověď. Vlezl jsem si za ním a hřebenem jsem si cupoval mokré vlasy. Trucoval. Já vím, zlobil jsem. Pro oba z nás to bylo nové, že jsem najednou trávil čas i s někým mimo kapelu.
„Jaký jsi měl den?“ pokoušel jsem se dál.
„Fajn.“
Aha.
„Tomiii,“ zakňoural jsem a na kůži na zádech mu vymačkal pár kapek vody. Tohle mi nesměl dělat. Otráveně zasupěl a laptop zaklapl.
„Teď se lísáš, co? A tohle mi radši dej,“ protočil oči. Sebral mi kartáč, kterým jsem se necitlivě snažil přinutit vlasy k poslušnosti, a začal mě česat sám. Jemnost toho činění vtipně kontrastovala s jeho naštvaným hudráním. Věděl jsem, že ho musím nechat vyvztekat se, a pak se s ním udobřit.
„No tak mi pověz, co ti na Brianovi tak vadí,“ hlesnul jsem pokojně. Tom za mými zády si něco zažbrblal. „Cože?“
„Jsi z něj celej hin.“
„Tak moc zase ne. A vůbec, jak jinak bych měl reagovat? Je to-„
„Jo, já vím, tvůj životní idol. Bože, ale je vrstevníkem naší mámy! Je o generaci starší než ty a mohl by být klidně tvůj otec!“
„Ale není,“ opáčil jsem nevzrušeně. „A se staršími muži jsem si vždycky rozuměl, to přece není žádná novinka. Navíc jsme jenom přátelé.“
„Přátelé spolu spí?“
Zamračil jsem se. Přejel jsem si bříšky prstů po krku a zatahal se za řetízek.
„Však jsem ti říkal, že jsme se spolu tu první noc nakonec nevyspali.“
„Ale dneska jo. Uklízel jsem ti věci a na tričku jsi měl dost výmluvný fleky. Víš, mám docela jasnou představu o tom, jak vypadá sperma.“
Nasucho jsem polknul.
„To protože nám to ujelo! Nechtěli jsme… a opakovat se to už nebude.“
Povzdechnul jsem si a otočil se proti němu.
„Tomi, ty zase žárlíš,“ upřel jsem na něj zkroušená kukadla. Neohroženě semknul rty.
„Nežárlím.“
„Jojo. Choval ses přesně takhle, když jsem byl s Andreasem. Kolikrát tě ještě budu muset utvrzovat v tom, že tebe mi nikdy nikdo nemůže nahradit? Že se nemusíš bát, že by tě někdo vyšachoval?“
„Ale já nežárlím,“ tvrdošíjně si stál za svým. Byl taak průhledný. Nevadí.
„Takže to znamená, že se na mě nezlobíš a budu moct dneska zůstat na noc u tebe?“ andělsky jsem zamihotal řasami. Neodolá. Milovali jsme sdílet jednu postel.
„A co z toho?“ hrál na mě cavyky. Zazubil jsem se a sebral mu z ruky hřeben.
„Budu ti vískat vlasy, dokud neusneš.“
„Hm… tak jo.“
Bráška vstal a dal pryč laptop a já zatím nastlal polštáře tak, jak to máme rádi, spokojený sám se sebou. Zlehka jsem zalezl pod deku, převalil se na bok a čekal, až se vedle mě svalí, rozpustí si ty svoje chobotničky a nechá mě si s nimi hrát.
„Volala dneska mamka?“ zeptal jsem se potichu, jak jsem zabořil prsty mezi jeho dredy a masíroval mu pokožku. Objal rukama polštář.
„Mhm. V Německu je hnusně. Mají se dobře. A psům se po nás hrozně stýská.“
Ve tmě a tichu jsme si několik minut špitali. Potom jsem se mu stulil k boku a položil mu ruku na břicho, propletli jsme prsty. Vyměnili jsme si svoje obvyklé „Miluju tě“ na dobrou noc a rytmus našeho dechu a tepu, vyrovnaný na stejnou frekvenci, nás vmžiku uspal.
Brian
Když mě Bill opustil, ještě jsem okamžik pozoroval, jak si na recepci bere kartu, jak si vyměňuje pár slov s procházejícím členem ochranky, jak čeká na výtah. Jakmile v něm zmizel, už jsem si neměl proč hrát na voyera. Zavezl jsem auto zpátky do garáží, a poté si užil krátkou procházku hvězdnou nocí. V bytě bylo pusto. Stef se dosud nevrátil od Joanny a Steve trávil celý den se svým kamarádem Tylerem, jak jsem se dozvěděl. Vyhovovalo mi to. Zapnul jsem nějaká ta tlumená světla a zapátral po zapomenutém nepořádku. Schoval jsem nedopité víno, sklenice uložil do myčky. Přitom jsem si všimnul detailu, který mě donutil k úsměvu. Na Billově skleničce zůstal, díky lesku, kterým je měl natřené, otisk jeho rtů. Přišlo mi to roztomilé. A zas jsem ho měl plnou hlavu. Za chůze do koupelny jsem si v kapitulaci promnul skráně. Čím si tak získával moji pozornost? Nechápal jsem. Ano, odjakživa jsem byl vysazený na kluky, co vypadají jako holky. Ano, on byl obzvlášť nádherný. A ano, hodně jsem si s ním rozuměl, jenže co ten věk, bože můj? Je mu sotva 19 a já jsem proti němu skoro dědek. Vnímal jsem sám sebe jako pedofila, kdykoliv jsem na něj pomyslel jinak než v mezích přátelského vztahu. No… tak bych to nejspíš neměl ani dělat. Snaha může být.
Shodil jsem ze sebe oblečení a vklouznul do sprchového koutu. Z vysoko umístěné hlavice se začala řinout horká voda a její ostré kapky, jimiž jsem byl skrápěn, ve mně mučivě evokovaly vzpomínku na dnešní odpoledne. Vonný den, rozechvělé vláčné tělo, nesmírně těsné záhyby… Nemilosrdně jsem přetočil termostat na ledovou vodu. Nebudu na něj myslet, když jsem nahý.
Po poučné koupeli a celkové večerní hygieně jsem se přesunul do ložnice. Rozsvítil jsem malou nástěnnou lampu, otevřel okno do ulice, k doladění snové atmosféry pustil mé milované šansony Edith Piaf a požitkářsky jsem se svalil do postele. Kochal jsem se protáhlými stíny na zdech, odraženými od kytar, a sem tam jsem broukal s melodií. Bylo něco po jedné ráno a spát se mi ještě nechtělo. Co bych tak mohl dělat? Ze setrvačnosti jsem zapnul laptop. Fotka Codyho přes celý monitor, jak se sladce kření a hrdě přitom předvádí všechny svoje vyrašené zuby. Láskyplně jsem se usmál. Byl úžasné dítě. Hezké, hodné, šikovné. Celý tatínek. A celý on. Pousmál jsem se. No, tak si prince Billa proklepneme.
Podal jsem si popelník a cigarety se zapalovačem, uvelebil se pěkně v tureckém sedu v polštářích a připálil si jednu poslední, ačkoliv už byla nad můj limit. Prohrábl jsem vlasy, otevřel si google a youtube, a hned zkraje se zaseknul u psaní jeho jména. Ani za nic jsem si nemohl vzpomenout, jak zní jeho příjmení. Říkal mi ho, to jsem věděl. Typicky německé, na rozdíl od křestního. To mi taky povídal – že mají s bratrem tak neobvyklé jméno kvůli jeho krátkosti, aby si jejich máma nevykřičela hlasivky, když naháněla dva uličníky po domě. A k tomu mají ještě druhé křestní, další německá unikátnost. On je Wilhelm. Wilhelm… krásné. Jenže jak je to příjmení? Asi to budu muset najít na nějakém fanwebu. Skoro jsem se bál, aby tam na mě něco nevyskočilo. Ale zvládnul jsem to bez úhony.
Takže Kaulitz. Google mi na jeho jméno nabídl 6 milionů odkazů. Docela jsem koukal. Tomu se říká popularita. Rozkliknul jsem obrázky. Chtěl jsem vědět, jak vypadal dřív, když byl mladší. Dostal jsem se na jeden francouzský web do galerie roku 2008. Sice se jednalo o přítomnost, ale tak nevadí. Jedna složka nesla název ´Comet´. Nevěděl jsem, co to je, tak jsem do toho vlezl.
Ukázalo se, že se jedná o německé hudební ceny. A Bill tam vypadal nehorázně božsky. Na červeném koberci měl na sobě boty, které byly dost podobné těm, v nichž jsem hrál ve Velvet Goldmine – takové ty vysoké děvkovské šněrovací kozačky. Ale ty teda byly. Vlasy měl dolů tak, jak to nosil teď. To mu stejně slušelo víc než ten bláznivý lví účes. Na samotném předávání byl od hlavy k patě v černém, ovšem přesto se celý lesknul. Patřil k těm lidem, kteří zářili svou osobností, a bylo celkem nepodstatné, co měli na sobě, to už jsem stačil poznat.
Na každou fotku jsem zíral minutu; na jeho šarmantní úsměvy, komunikování s fanoušky, ovíněný stav na afterparty. Sjel jsem i pár videí. Velmi se mi zalíbila němčina z jeho úst. Zněla plyšově. Sice jsem jí nerozuměl… Uměl jsem německy ještě míň než on anglicky, opravdu jen pár slovíček. A na rozdíl od jeho angličtiny to neznělo tak rozkošně. Postřehnul jsem, že to tam rozjížděl na nějakého rapera jménem Bushido. Dost okázale spolu flirtovali. Jakpak to asi dopadlo. Přetěžké uhodnout.
Ignoroval jsem zjištění, že jsem z toho lehce přešlý a podíval se do jiné složky, ´Vanity Fair shooting´. Polila mě horkost. Taková nemravnost. Byl na těch snímcích samozřejmě perfektní, ale způsob, jakým to působilo ven, hlásil, že ke kompletní výmluvnosti by stačil už jen nápis „Ošukej mě“ někde na jeho tričku. Jestli tohle vážně někde otiskli, tak jsou odvážní. Já být tím fotografem… konec úvah!
Opět jsem využil youtube a natrefil na video, kde byl opravdu malý – dvanáctiletý, podle roku natáčení. Šlo o Star Search, tu talentovou soutěž, kde říkal, že byl. Nenáviděl jsem tyhle pořady, kde nešlo o pražádný talent, zato o rýžování peněz z diváků, ovšem Bill tam nešel pro postup, ale proto, aby zviditelnil v televizi sebe a svoji kapelu, a to mi připadalo dosti ušlechtilé na to, abych se obětoval a pro jednou vydržel podívanou na něco takového. Bujaře jsem se u toho nasmál, především nad jeho tanečními kreacemi. Byl neuvěřitelný extrovert. Pokračoval jsem k dalšímu videu z dětských let. Tentokrát to byl záznam z jejich prvních dní ve studiu. Bill byl zlaté dítě, toť můj dojem, který jsem si z toho odnesl. Okouzlující, charizmatické, neposedné, usměvavé, k pomilování. Neexistoval jediný rozumný důvod pro to ubližovat mu. A přesto ho ti grázlové před lety týrali. Mě sice také, ale nutno říct, že já byl aspoň oplácaný a pořád jsem je provokoval. Nad tím zůstával rozum stát.
Další desítky minut jsem strávil díváním se na TH TV, což byla podle mě naprosto skvělá věc. Dopřávali fanouškům výjimečnou možnost sdílet s nimi vybrané prvky jejich soukromí. Na jednu stranu jsem se nemohl divit tomu, proč mají tolik obdivovatelů. Každá epizoda byla obohacena o anglické titulky, takže jsem konečně rozuměl Billovu žvanění. Odrovnal mě především díl, kde nakupoval v supermarketu. Byl skutečně šídlo.
Edith dozpívala závěrečný takt celé desky a nastalé ticho mi umožnilo zaslechnout lomození v kuchyni. Mí spolubydlící se navrátili. Zastavil jsem sledované video, jakmile jsem zaznamenal kroky, blížící se k mým dveřím. Zaklepání, Stefanovo vyčouhlé tělo se samo pozvalo dál.
„Ještě nespíš?“
Pokrčil jsem rameny a postupně zavíral využívané webové stránky.
„A kdepak máš Billa?“
Mohl jsem přímo vsadit boty na to, že se po něm bude pídit. Nic, z čeho bych se dvakrát radoval.
„Hádám, že pokud není náměsíčný, dřímá ve svojí posteli,“ pronesl jsem s nedbalou dávkou ironie a zaklapnul laptop. Stef se ale místo odchodu zaculil a založil si ruce na prsou, a to jasně značilo, že se se mnou chystá konverzovat.
„Chtěl jsem si ujasnit… máš s ním nějaké plány?“
Bože. Nechce mě snad podráždit takhle na noc?
„Ne, vskutku s ním nemám plány toho typu, který máš na mysli,“ odseknul jsem.
„No výborně, to jsi mě potěšil. Zítra sem asi zase dorazí, co?“
„Minimálně dva dny nemá čas kvůli akcím,“ řekl jsem s vnitřní škodolibostí.
„Aj. Ale jeho číslo určitě máš. Dáš mi ho?“ laškovně zahýbal obočím. Svoji odpověď jsem nepotřeboval rozvažovat.
„Ne.“
Nechápavě se zamračil.
„Proč ne?“
Povzdechl jsem si a vylezl z postele a začal z ní odklízet věci, abych si mohl jít lehnout.
„Protože tě znám. Lámeš srdce chlapečků na potkání. Užít si a bez zájmu odkopnout… Je příliš mladý na tuhle zkušenost,“ zakončil jsem důrazně, ovšem moje oči zastřela něha, jak se mi promítlo jeho šťastné švitoření do kamery při prvním nahrávání. Tak bezelstný a zranitelný… Vypnul jsem stereo a otočil se znovu k lůžku. Stefan nebyl uražený. Pousmál se na mě.
„Víš, taky tě znám. A tyhle tvoje ochranitelské tendence… mohou být trochu nebezpečné. Dobrou noc,“ tajuplně schoval vědoucný úsměv a já koukal jak zjara. Poté, co odešel, jsem zalehl, ale spánek ne a ne přijít. Měl jsem v hlavě pořádný guláš. Usnul jsem, tělesně i citově vyčerpán, až k ránu.
autor: Fee
betaread: Janule
Nemohou být všechny díly o tom, jak se líbají nebo sexují? :DD
Miluju tu povídku a ty to víš, drahá. ♥
Krása, strašně se vždycky těším na další díl. A pokud nás čeká ještě dlouhá cesta, tak mi to dělá obrovskou radost :))
Konečne si Brian O Billovy niečo zistil, priznám sa že som nedočkavo čakala kedyto urobí. Krásne.
Aaach, to kino! ^_^ Tak sladkééé.
Nemluvě pak celkově o těch dvou. Prostě k sežrání.
Ale hledání informací o Billovi… to bylo grandiózní. 😀 Hlavně teda zmiňované video o nakupování. To jsem viděla jednou, a málem mě museli oživovat. Tak strašně jsem se u toho smála…
Tuhle povídku zbožňuju. Těším se na každý další díl, na jejich další společnou cestu… Nyaaa. ^_^
krasne .) jenom by me zajimalo kam to cele bude smerovat (no tak dobre klepu se na bestialni sex :D)
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ bombastický dílek!!!!!!!!! Já jsem se do toho zamilovala pokračuj dál!!.-) Tohel je superpár…:-)
"Usnul jsem, tělesně i citově vyčerpán, až k ránu." .. po každým díle jsem taky citově naprosto vyčerpaná. 🙂 Nadhera, nádhera, co víc říct. 🙂
To je úplne nádherné, presne tak som čumela aj ja keď som si pozerala TH TV oni sú tak krásne nevinný a pôsobia tak nejako čisto 🙂
Veľmi sa mi páčilo všetko, auto-kino bolo úžasné, ale aj tak najviac ma dostal Tom a jeho žiarlivosť a ich spoločný rituál pred spaním. Neskutočne krásna predstava.
bohuzel jsem posledni dobou v takovem rozpolozeni, ze nemam bud moc cas si dily uzit a nebo nemam vubec naladu premyslet nad tim, jakym komentarem te odmenit, protoze jak jsem ti uz rikala, vzdycky se snazim vymyslet neco noveho, neco originalniho cim te potesit, coz me nejen hrozne mrzi vuci tobe, ale hlavne me to stve, protoze si uvedomuji kolik malo casu a energie mi zbyva na to prijemne.
Kazdopadne muj nahzor na tento napad mas, nemusim se k teto jedinecnosti dale vyjadrovat, jakozto k celku a proto se budu snazit okomentovat spise jednotlive dily potazmo situace.
Brian mi prijde jako velmi kreativni clovek, (sakra, zrovna ted mi slova nelezou na jazyk:/), do takoveho kina bych se taky chtela podivat, jenze na tohle si budu muset jeste tak rok pockat, nez tomu mymu zaprve nejdriv bude osmnact (xDDDD) a udela si ridicak a pak nez sezeneme nejaky auticko, myslim totiz, ze by to ztratilo veskery kouzlo, kdybych ho tam vezla ja xD nicmene, libi se mi jeho pripravenost v kazde situaci (krome ty jeskyne xD), je pohotovy a libi se mi, jak mu Bill leze pod kuzi. Je to proste perfektni, ale trosku mi tam vice chybi Tom, ale tak to uz je ciste jen moji malou slabosti pro nej xD
je to perfektni, jen tak dal!
Úžasné 🙂 Jen tak dál! Jak z něj Stefan mámil Billa číslo 😀 Těším se na další 🙂
ach.. jejich výlet do kina byl úžasná romantika. 🙂 jen nechápu, co furt řeší ten věk, vždyť si rozumí, tak co je důležitější? pro mě někdo připravit tak dokonalý den, tak bych si toho dotyčnýho chtěla minimálně vzít. :D:D
moc se mi líbila chvilka Billa a Toma. je možné, že je to takové mezi nimi i ve skutečnosti. 🙂 tedy..tak si to alespoň kromě všech těch ostatních zvrhlých myšlenek představuju. 😀