Dotek minulosti 1/2

Zdravím vás všechny. Jsem tady s další jednodílkou. Je to opět pairing Bill&Will. Zatím vám musí vystačit tohle, vícedílka se teprve rýsuje v mojí hlavě. Navíc je nedostatek času, takže to jde všechno pomalu. Doufám, že se vám tenhle příběh bude líbit a velice ocením každý komentář. Přeji hezké čtení. Tina

Cesta domů mu trvala asi dvacet minut, což znamená, že má dost času přečíst aspoň jednu nebo dvě kapitoly. Byl do toho tak zabraný, že si ani nevšiml, že si někdo sedl vedle něj. Jeho pozornost až upoutal pronikavý parfém, který mu opravdu voněl. Zvedl hlavu a nenápadně se zadíval na nositele onoho parfému. Byl to mladý, štíhlý muž s černými vlasy vyčesanými na stranu a po stranách vyholené. Byl opravdu impozantní. Jeho obličej zdobilo několik piercingů a čokoládové oči měl orámované černou tužkou. Bill na něm zůstal viset pohledem. Netajil se tím, že je homosexuál, takže se mu tenhle muž skutečně líbil. Vypadal tak sebevědomě a vznešeně. Raději zase stočil pohled ke knížce, když spatřil, že se jeho nový objev kouká kolem.

Celou cestu domů přemýšlel o onom záhadném muži. Nemohl na něj zapomenout. Ať už uklízel, ať už si dělal úkoly anebo byl u počítače. Stále ho měl v hlavě a nemohl ho vyhnat pryč. Padl mu prostě do oka na první pohled.

Další den se opakovala ta samá situace. Opět onoho krásného a tajemného muže potkal v autobuse. Seděli tentokrát naproti sobě. Bill se snažil na něj nedívat, ale nikdy mu to nedalo, aby aspoň na malinkou chvilku na něj nekoukl. Když viděl jeho čokoládové oči v závoji černých stínů a řas, napadlo jej najednou, že tohohle muže někde viděl. Už se s ním někde setkal. Nepamatoval si kde, ale něco uvnitř, nějaká malinká kontrolka blikala na znamení, že tady něco nehraje. Po chvilince zase stočil pohled ke knížce, ale byl schopný přečíst jen pár vět. Když opět pohled zvedl, setkal se s těma temnýma čokoládovýma očima. Dívaly se na něj takovým pronikavým pohledem, jako by mu viděly až do duše. Nedokázal se dívat jinam. Ten pohled jej svazoval a nedovolil mu ucuknout.

Ten, kdo utnul jejich oční kontakt, byl ten krásný muž. Zadíval se zase z okna na ubíhající krajinu a povzdechl si. Co měl ten povzdech znamenat? Vadí mu snad, že se na něj Bill dívá? Nebo je unavený a chce si odpočinout? To byla pro černovláska opravdu záhada.

Když dojel domů, hodil batoh do pokoje, trochu doma poklidil, a hned sedl k počítači. Měl další nápad na povídku, takže mu prsty po klávesnici létaly neuvěřitelnou rychlosti a stránka v programu se pomalu plnila textem.

Když bylo něco kolem desáté večer, Bill seděl na posteli s knížkou a prolétával stránky a otáčel je opravdu rychle. Ale nějak neměl chuť se ponořit do světa fantazie, lákalo jej to ven, i když věděl, že to není zrovna bezpečné se sám potloukat v noci, ale i tak neodolal. Oblékl se a vyšel tiše ven. Jeho rodiče už spali, protože byli unavení z práce.

Šel dál a sledoval na obloze velké zářící kolo. Bylo to tak magické, tak tajemné. Tajemné. Při tomhle slově se mu hned vybavil onen záhadný muž z autobusu. Byl tak krásný, až to nebylo možné, a on si tak přál, aby se na něj aspoň usmál. Za tu dobu, co ho jenom dvakrát viděl, se stále tvářil tak kamenně, tak bez jakýchkoliv emocí. Byl tak zabraný do přemýšlení, že si ani nevšiml stínu, který jej sledoval, a nebyl to jeho stín. Onen padouch využil momentu překvapení a přitiskl Billa na stěnu jednoho domu a kudlu měl u jeho krku.

„Hezké, křehké masíčko,“ řekl ten zloduch vtíravým hlasem. Bill měl srdce až v krku, jak se bál. Nedokázal začít, ani křičet. Jenom naprázdno otevíral pusu. „Ať tě to ani nenapadne!“ varoval ho ten zločinec a víc mu přitiskl nůž ke krku. „Naval prachy!“ sykl na Billa.

Bylo to neuvěřitelné, jak ho rychle skolil, ačkoliv onen padouch byl o dost svalnatější. Přesto ladné a sebejisté pohyby Billova zachránce ho donutily padnout na kolena. Pak zasadil poslední úder a svalnaté tělo se svezlo na zem. Určitě ho nezabil, jenom omráčil.

Pak to ale přišlo. Měsíční svit ozářil tvář té osoby. Bill zůstal hledět s otevřenou pusou. Byl to ten muž, kterého potkával v autobuse, a už se netvářil tak kameně.

„Tak už jsem doma,“ usmál se Bill a koukl se na Willa. „Děkuju ti za záchranu, nechci ani myslet na to, co by se stalo, kdybys nepřišel,“ řekl Bill a při té myšlence se zatřásl odporem. Opravdu nechtěl skončit na pospas nějakému svalnatému odpornému padouchovi.

Dalšího dne Williama v autobuse nepotkal. Docela jej to mrzelo, chtěl zas obdivovat jeho ladné rysy a jeho krásu. Tak raději opět zabořil nos do knihy a nechal pracovat svou fantazii. Když vystoupil na zastávce, překvapilo jej, že tam Williama viděl čekat. Vstal a s ladnou a přesto sebevědomou chůzí k němu došel.

Cestou k Billovi domů si povídali. Měli toho až překvapivě tolik společného. William byl tak pozorný a milý. Černovláskovi přišlo, jako by snad byl z minulosti. Způsob, jakým hovořil, a jeho gentlemanské chování bylo opravdu ojedinělé. Tohle se jen tak nevidí a Billa to opravdu fascinovalo.

Will zůstal u Billa skoro až do večera. Jeho rodiče byli stejně pryč, takže měl dům celý pro sebe. Povídali si spolu a poznávali se blíž. Bill začínal chápat, že tohle je nejspíš jeho spřízněná duše. Pochopil, jakého skvělého člověka našel a že ho chtěl mít pro sebe. Díval se na něj s láskou, kterou však ukrýval v sobě, a aniž by chtěl, tak William ji viděl. Naslouchal Billovu vyprávění a vnímal každý nepatrný pohyb a různé grimasy, které Bill při mluvení dělal.

Pak se ale něco stalo. Oba se ztišili a jenom hleděli do tváře toho druhého. Kupodivu to byl Bill ten odvážnější, kdo udělal první krok. Vztáhl k Willovi ruku a jemně ho pohladil po jeho hebké tváři. Byla jako hedvábí. Pohladil ji jenom jemně, protože se téměř bál, že by se mu mohla pod rukama rozpadnout. Viděl, jak černovlasý muž přivřel oči a plnými doušky si vychutnával ten dotek. Pak otevřel své oči, které připomínaly gejzíry čokolády, a přisunul se k Billovi blíž. Nepřestával sledovat jeho oči a rty. Mladík se k němu naklonil. Byli od sebe rty jenom pár milimetrů. Bill cítil, jak mu tělem prostupuje vlna jiskřivého vzrušení. Tohle ještě nepocítil. Už pomalu přivíral oči, aby si mohl plně vychutnat ten dokonalý polibek, který měl následovat, ale něco se pokazilo.

autor: Tina