autor: Majestrix & Little Muse
Nejdřív tady mám vzkaz od LittleMuse, která reagovala na otázku položenou v komentáři:
Ohledně otázky na to, co se stane, když se narodí holčička a ne kluk.
Dívka má na vybranou (pokud se to tak dá brát), jestli až dosáhne puberty, chce být vyučena jako konkubína pro jiný Dům (pro který Dům rozhodne Dům, ve kterém se narodila), nebo se může stát děvkou (což je tu něco naprosto jiného a mnohem méně sprostého než u nás) nebo se může přestěhovat do Filogenie, kde jsou méně přísná pravidla (je to něco jako přestěhovat se do San Francisca z malého města, když jsi gay, a dokonce i tam jsou nějaká pravidla) ráda jsem pomohla! L.Muse
Začít znovu
Pracovat byl špatný nápad.
Popravdě, Tomovým cílem bylo vyhnout se ložnici a Billovi, ale myslel si, že během toho dokáže i něco udělat. Díval se na Kraolovy poslední záznamy už skoro hodinu a na nic nepřišel. Jeho mysl byla zpola opilá a jeho srdce z poloviny bolelo, a jediná věc, která se mu zamlouvala, bylo spát na svém pracovním stole.
Neuvědomoval si, že mu hlava klesla na ruku, dokud nebyl nucen ji zvednout.
Na pár chvil nevěděl, co ho vzbudilo. Zarazil se, slepě se rozhlédl po svém Slunečním pokoji, a pak to uslyšel znovu. Křik. Někdo ho volal.
Bill ho volal.
Tom se s tichým zakletím zvedl, pár papírů z jeho stolu slétlo dolů na zem, když se rozeběhl ke dveřím, otevřel je a běžel chodbou k sobě do pokoje. Rozrazil dveře a viděl Billa, jak sedí na posteli, nebrečel, ale stále hystericky volal jeho jméno.
„Bille,“ řekl, přešel k němu a Bill se po ně natáhl hned, jak byl dostatečně blízko, pevně ho objal kolem ramen, když se Tom posadil na postel, mračil se. Srdce a dech se mu uklidnily, když se ujistil, že je Bill pouze vyděšený. Bill mu stále mumlal jeho jméno do krku. „Co se stalo?“ zeptal se.
Bill zavrtěl hlavou, jeho ruce mu sjely z ramen a pevně ho chytly za látku na hrudníku. „Vize,“ bylo jediné, co řekl.
Tom se ho chtěl zeptat, co viděl, než se zadržel. Rukou Billa hladil po zádech, už se cítil střízlivý. Když uslyšel, jak Bill vydechuje, zeptal se: „Chceš, abych zůstal s tebou?“
Nedostalo se mu odpovědi a on na chvíli uvěřil, že Bill přemýšlí. Ale když se chvíle natahovala, Tom si uvědomil, že už zase spí. S povzdechnutím ho položil na postel, dal mu vlasy z obličeje a přemýšlel, jestli má někoho jít vzbudit. Jeho otec by byl jistě nepříčetný, kdyby ho vzbudil a našel Billa, jak si klidně spí.
I když Tom měl pocit, že nebude spát klidně.
Uvelebil se vedle Billa a rezignoval na trochu spánku s tím, že si s otcem promluví ráno.
Doufal, že nebude volat Andrease domů z jeho eridev tak brzy.
~*~
„Znovu?“
Tom unaveně přikývl. „Volal mě,“ zamumlal. „Nikde jsem ho neslyšel mě takhle volat. Vyděsil jsem se. Nevěděl jsem, co se stalo.“
„Ach, dvojitý meč lásky. Skoro smrtelný strach, že se něco stalo tvému druhovi.“ David chytil Jorga za ruku. „Odpočívá?“
„Nejsem si jistý. Spí, sotva se hýbe, ale nevím, jaké znaky hledat. Nechci, aby byl chycen ve své mysli a nemohl se dostat ven.“
Jorg přikývl. „Chceš předvolat Lékaře?“
„Nemyslím si, že je to nutné. Jen mám pocit, že jsem v této situaci slepý. Nevím, co čekat, a jestli zavolám Klášterního Léčitele, tak neodejde, dokud se Bill neprobudí. Nechci, aby u něj někdo byl déle, než je nutné.“
„Vždycky můžeme zavolat Andrease domů z eridev, ať už je to ošklivé, jak chce. Většina sluhů má dovolenou sotva večer po jejich Waq Ha; pak musí zase pracovat.“ Jorg se na svého chotě přísně podíval a David se začervenal. „Ale my jsme něco jiného než bezohlední; máš pravdu, můj choti.“
„Promyslím si to. Jen jsem vás chtěl informovat o Billově zdraví, musím jít zase k němu.“ Tom se zvedl a pokýval na rodiče, než se otočil k odchodu. Když přišel k sobě do pokoje, sluha, kterého poprosil, aby se staral o Billa, se zvedl ze židle vedle postele a poklonil se.
„Můj Pane, žádná změna.“
„Nic jsem nečekal. Děkuji, Coopere, můžeš se vrátit ke své práci a řekni Gustavovi, aby mi sem přinesl oběd.“
„Ano, můj Pane.“ Cooper se znovu poklonil a odešel.
Tom se ode dveří díval na svého ležícího manžela. Bill ho volal, a on cítil zodpovědnost za to, aby ho vyléčil z jeho nemoci. Andreas mu vysvětloval následky silné Vize, že se to podobá následkům po zemětřesení. Bill byl stále uvnitř své mysli, byl vykopnut pryč malými a menšími Vizemi, a pak bude schopný se z toho znovu probudit. Ale jak Tom zjistí, že už je v pořádku? Kdy má volat Lékaře? Jak to zjistí?
Přešel přes pokoj a podíval se na Billa. Stále byl v pozici, ve které ho Tom uložil v noci; jediná věc, co Toma uklidňovala, bylo, že se mu zvedal hrudník při dýchání. Vzal Billa za ruku a upravil mu na ní prsten, než ho jemně políbil na hubené prsty. Kůže jeho chotě byla tak studená na dotyk, dokonce i pod peřinou, Tom si ihned vlezl do postele a objal Billovo křehké tělo. Chvíli leželi v tichosti, a Tom se ani nehnul, když Gustav potichu vešel a upravil mu jídlo tak, jak to má rád.
„Tvůj otec,“ pošeptal Billovi, nebyl si jistý, jestli ho slyší nebo ne. „Zavolám mu a on mi s tebou pomůže. Bojím se, že jsem zanedbal své povinnosti víc, než jsem si myslel. Budu se to snažit co nejlépe napravit, lásko, slibuji.“
~*~
Ke konci by se to dalo přirovnat k slyšení ozvěny v nekonečné hale. Slábla a slábla a malé jiskry stimulace se mu začaly objevovat v mozku. Pocit peřin pod ním, teplo peřiny na jeho hrudníku. V rukou ho brnělo a on si uvědomil, že se může zase hýbat, a s výdechem se převalil na bok. Byl stále neschopen otevřít oči, ale byl to začátek.
Nebo možná, přesněji, konec.
~*~
Tom zvedl pohled, když se tělo na posteli znovu pohnulo. Zvedl se z křesla a dal pryč svůj datapad; práce počká. Bill vydal tichý sten a on byl vmžiku u něj.
„Bille? Drahý, mluv se mnou.“
Bill zaúpěl a otočil se na záda, než otevřel oči. Byly nesoustředěné, rychle mrkal, po dvou nocích se mu konečně otevřely. Bill se opět začal soustředit na Tomův obličej a povzdychl si. „Jsi stále tady,“ zašeptal.
„Ani Bohové by mě nedostali pryč,“ řekl Tom vážně. Vzal Billa za ruku a stiskl mu ji. „Chceš vodu?“
„Ano, prosím.“ Tom se vrátil s pohárem sladké vody a pomohl Billovi posadit se na polštáře, než mu začal pomalu pomáhat s pitím.
„Lepší?“
Bill se podíval na svého manžela a přikývl. „Ano, mnohem.“
Tom se začervenal a přikývl. „Ano. No, tvůj otec chtěl vědět, až budeš vzhůru. Jsem si jist, že ho chceš také vidět.“
„Tys volal mému otci?“ zeptal se Bill tiše.
„Volal. Potřeboval jsem si ujasnit tvou situaci a on toho ví opravdu mnoho.“ Tom se podíval na své ruce a sám se napil nějaké vody, aby zakryl svou nervozitu. „Bude překvapen, že jsi nepotřeboval Léčitele.“
„Taky mě to překvapuje,“ usmál se Bill a krátce stiskl Tomovi ruku.
„Bál jsem se, že budu muset poslat pro Andrease,“ přiznal Tom, díval se na jejich propojené ruce.
„Je na eridev?“ ptal se Bill, zněl skoro dotčeně. „Já ho neměl.“ Posunul se. „Nebo… nesměl mít. Nebyl jsem ve vhodném stavu.“
„No, na tom už teď nezáleží.“ Tom přejel palcem manželovi po kloubcích, přemýšlel, jestli mu vysvětlí své chování z předešlé noci. Bude si to Bill pamatovat? Byl celkem opilý a ta Vize… ale pak, jestli ne, pak musí být zvědavý, proč se probudil v Tomově posteli a ne u sebe. „Bille,“ začal, a když zvedl pohled, viděl, jak se na něj Bill nedočkavě kouká. „Tu noc-„
„Nevím co-“ Bill ho přerušil, sklopil hlavu, když si uvědomil, že neměl. „Nemyslím si, že je nutné mluvit o té Vizi,“ dořekl.
Tom zavrtěl hlavou. „Ne,“ řekl a neskončil, ale Bill pokračoval.
„Bylo to… Věřím, že tahle byla…“ slabě se na Toma usmál, „jen pro mě.“
Tom jeho úsměv opětoval, pohledem se vrátil zpátky k jejich rukám.
„Chci nás…“ a to přineslo pozornost zpátky k Billovu obličeji. „No, předpokládám, že nemůžeme začít znovu, ale… Chci ti víc věřit.“
Tom přikývl. „Myslím, že k tomu jsem otevřený,“ popíchl ho.
„Ale také potřebuj, abys mi víc věřil i ty.“
Tom ztuhl a byl si jistý, že to Bill postřehl.
Bill si povzdychl. „A je jen jeden způsob, jak toho docílit, a to je tak, že budeme mluvit pravdu.“ Zaváhal a Tom usykl strachem z toho, co to znamená. „Kdybych ti řekl, proč jsem to udělal, poslouchal bys?“
Tom tentokrát zvedl pohled šokem, bezděčně pustil Billovu ruku.
„Poslouchal,“ zopakoval, jako by se ho Bill prosil o moc. Protože to tak bylo.
„Protože bych rád slyšel, proč jsi ty věci také udělal. Myslím, že je nezbytné, abychom se z toho poučili.“
Tom zavrtěl hlavou. Nechtěl mluvit o tom, co mu Bill udělat, ani o tom, co on udělal Billovi, a pak zřejmě muselo být vidět, jak chce utéct, protože Bill ho najednou držel za předloktí, očima ho prosil.
„I když to je těžké,“ řekl.
Tom se na něj díval a pomalu polkl. Zavřel oči a donutil se říct: „Budu poslouchat.“ Cítil, jak Billovy prsty povolily. „Když mi řekneš, proč jsi to udělal.“
Bill se podíval dolů a jemně si skousl ret, Tom věděl, že byl pochopen. Jaký důvod Bill měl, aby se obrátil na někoho jiného, než to, jaká síla ho k tomu naváděla.
„Už jsi mi něco řekl,“ připustil Tom a otočil se směrem k oknům, opřel se lokty o kolena. Bylo jednodušší se na Billa nedívat. „Nechápu tvou víru. Bylo to všechno?“
„Ne,“ přiznal Bill tiše. „I když bych byl rád, kdybys rozuměl, že už tohle nebylo nic malého.“
Tom si přikývl do rukou. „Dobře.“
Cítil, jak se zvedla matrace, když se Bill posadil více do polštářů, rukama se držel peřiny.
„Bille,“ řekl Tom po chvíli.
„Neexistuji pouze pro tebe,“ vyhrkl Bill, byl sám sebou trochu překvapený, a ještě víc, když viděl, jak moc byl překvapený i Tom. „Byl jsem o víc jak deset mladší než on, a i tak jsem se s ním cítil víc rovný než s tebou.“
Tom zvedl oči, i když chtěl znovu odvrátit pohled a vyhnout se Billovu pohledu, ale byl až moc ohromen na to, aby přemýšlel. „Takhle se cítíš?“
„Tak jsem se cítil,“ upřesnil Bill a na chvíli zapřemýšlel. „Cítím, ano. Někdy.“ Sklopil hlavu, oči v klíně.
„Bille, ty-“ Tom se zaryl dlaněmi do očí, frustrovaný. „Ty máš být-„
„Ano, já vím. Je to… jiné, já – díváš se na své rodiče?“ Bill usykl, když se na něj Tom otočil, asi se choval až moc volně.
„Po tom všem, co jsi viděl v tomto domě, si myslíš, že se učím od svého otce?“
„Nevěřím, že se někdy něco naučíš o víře, ty znáš totiž všechno,“ odsekl Bill. „Všichni se jednou nějakým způsobem setkáme se svým nejvyšším. A já si necením toho, že zesměšňuješ všechny moje návrhy.“ Tom vypadal naštvaně, ale spíš to Billa pobídlo, než aby ho to zastrašilo. „Chceš, abych byl zticha, já vím. A čeho tím dosáhneš?“
Tom zaťal zuby. „Možná,“ řekl. „Pro sebe nejsme vhodní.“
Billův smích ho překvapil. „No, to bylo jasné už od začátku. Myslím si, že cestu oddělení už máme dávno za sebou.“
Tom se pousmál a Bill cítil, jak se přes něj přelila úleva.
„Nikdy bych tě neprosil, abys se mnou pokaždé souhlasil,“ řekl, znovu se natáhl pro Tomovu ruku. „Ale prosím tě, abys mi vždy naslouchal.“ Zastavil se. „Tvůj otec naslouchá tvému merodovi.“
„Já naslouchám,“ řekl Tom po chvíli.
„To váhání mě vede k tomu, že víš o opaku.“ Povzdychl si Bill a zavřel oči. „Tvůj merode může dělat volně návrhy a jsou brány vážně. Tvůj otec si váží jeho inteligence a vítá jeho rady, protože ho respektuje. Já to tak necítím.“
Tom se podrbal na bradě a povzdychl si. „Možná tě nerespektuji, protože se cítím ukřivděn. Protože cítím, že ti nemůžu věřit.“
Bill přikývl. „Rozumím ti. Ano.“
„Ano?“ zeptal se Tom. Propletl své ruce, zlostí semknul čelist nad tím, co musel přiznat. „Od Daniela nikomu nevěřím,“ řekl. Podíval se na Billa. „Tobě nejmíň ze všech. Tvoje… nediskrétnost tomu vůbec nepomohla. Je tohle výsledek mého chování nebo jen potvrzení?“
„Nevím,“ řekl Bill, i když si Tom byl skoro jistý, že věděl.
Daniel nebyl jeho vina.
Bill ano.
„Omlouvám se,“ řekl Bill.
Tom polkl. „Já také.“
„…Takže to tvá nedůvěra tě dovedla k tomu, abys oznámil těhotenství?“
Tom se zarazil a odvrátil pohled. „Nejsem si jistý.“
„Nevěřils mi, že bych se rozhodl pro správnou volbu, kterou bys chtěl ty?“
„Ne, nevěřil. Myslel jsem, že když jsi byl schopen obejít tvou nábožnou víru jednou a být s mužem, který nebyl tvůj sahvahd, tvůj manžel, pak bys mohl poprosit i o veernik.“
Bill zamrkal pryč slzy, které se mu nahrnuly do očí, a vydechl. „Proč ses mě nezeptal?“
„Myslel jsem, žes mi dal svou odpověď, když jsme o tom mluvili.“
„Měl jsem pocit, že mi kradeš mé právo rozhodnout… znovu.“
„Znovu?“ Tom zvedl pohled, ale Bill se mu nedíval do očí, a najednou pochopil, o co mu šlo. Znovu odvrátil pohled. „Já… Nevím, jestli už o tomhle chci mluvit,“ přiznal.
Bill zavrtěl hlavou. „Můj manželi, nejsi to ty, kdo o tomto může rozhodnout. Musíš mi říct proč.“
„Já nevím. Myslím, že jsem si chtěl vzít to, cos mi vzal, a pak si myslím, že to bylo, protože jsem tě tady chtěl u sebe.“
„Skrze strach?“
„Nepřemýšlel jsem, a to pití ve mně jen probudilo zlost, kterou jsem denně v sobě hasil. Dokonce i teď, když mluvíme, je to za mými rty, chce to ven a všechno otrávit.“
„Ale jsem tady teď s tebou, Tomi.“
„Občas mám dojem, že nejsi. Myslím, že jsi s ním, nebo že si přeješ být. Představuješ si, jak jiný by byl tvůj život s ním. Že bys byl šťastnější. I když, ta poslední myšlenka je, že tě nedokážu učinit šťastným… trhá to moji duši malými rankami a ty se zvětšují pokaždé, když tě vidím. Občas tě dokonce lituji, kvůli té kruté ironii, která ti dala tvou spřízněnou duši, a pak ti ji znovu vyrvala a dala ti mě?“
Billovi teď tekly slzy, a Tom nedokázal dělat nic jiného, než jen zírat na peřinu. „Cítím se tak bezmocný, když přijde na tebe. Moje chyby jako prvního muže jsou silnější, když se snažím k tobě přilnout. Nemůžu se zbavit své zlosti a v mé zlosti jsem předurčený k pošetilostem a hloupostem. To jsem zdědil po svém otci. Tak často mi dáváš pocit, jako by všechno, co dělám, bylo jen prázdné gesto nebo nehodné tvých citů. Byl jsem tak raněný, když jsem zjistil, že jsem dělal psí kusy pro někoho, kdo mě ani neviděl. Nikdy mi opravdu nechtěl dát své srdce. Co mám dělat s tak velkou nevýhodou?“
Bill si utřel mokrou tvář. „Ty si myslíš, že byl moje spřízněná duše?“
Tom se na něj podíval, znovu semknul čelist, aby se mi netřásla. „Ty ne?“
„Myslím, že můžeme mít víc než jednu spřízněnou duši.“
„Já ne.“
„Takže jsi pronásledoval Daniela, čekal, dokud nebude ve vhodném věku, než jsi ho požádal o ruku… byl on tvá spřízněná duše?“
Tom nakrčil nos. „Upřímně doufám, že ne.“
„Občas stále…“ navrhl Bill a Tom neprotestoval, „se na tebe dívám jinak, ano. Ale ne s méně lásky.“
„Jak můžeš něco takového vědět? Ty mě snad k němu neustále nepřirovnáváš? Nepřemýšlíš, v každé volné chvíli, že on by to udělal jinak?“ Tom se podíval na svého chotě. „Občas na sobě cítím tvůj pohled; cítím se souzen za to, co chci udělat, nebo za to, co jsem udělal. Jaké myšlenky mám v hlavě a fakt, že i když se podívám na trahd lah jako na místo pro meditaci, nepoužívám to k modlení. Mám pocit, jako by tu nebylo nic, co bych mohl udělat, aniž bys mě porovnával.“
„Tome,“ řekl Bill, mračil se, když se na něj Tom nepodíval. „To je… ne. Kdyby to byla pravda, odešel bych. A bylo by to lehké. Nechci, abys takhle přemýšlel. Nechci.“
„Jak nemůžeš?“ naléhal Tom, otočil se k němu. „Myslel sis, že je lepší, že ano?“ polkl vzlyknutí, ale to stejně uniklo a on znovu odvrátil pohled. To bylo přesně, proč to nechtěl řešit. „On byl lepší. Co jsem já? Já-“ odsunul se od Billa, chtěl se postavit
„Ne, prosím!“ Bill se přinutil k akci a objal zezadu svého manžela. „Prosím, nechoď; zlomilo by mě to, kdybych věděl, že si tohle myslíš.“
„Nech mě jít, prostě mě nech jít,“ naléhal Tom. „Kdyby ses mohl vrátit, vím, že bys to udělal, zpátky k němu, do jeho náručí. Co by mě mohlo přesvědčit o opaku?“
„Protože jsi schopný poznat pravdu, když ji slyšíš,“ řekl Bill zoufale. „Můj manželi, žádám tě, abys mě vyslyšel, vyslyšel má slova, aby mohla smýt zápach mých přestupků a naší špatné komunikace z našich životů. Miluji tě, Tomi. Nestalo se to stejně, jako se to stalo s Generálem Bushidem, ale je to i tak opravdové. Uvědomil jsem si, že tě miluji, když…“
„Když?“ Řekl Tom, a konečně se k Billovi otočil úplně.
„Když jsem se probudil.“
„Právě teď?“ ptal se Tom podrážděně a Bill se snažil neúpět. Tom byl až moc naštvaný na to, aby přemýšlel.
„Po tom, co jsem… když jsem zemřel.“ Bylo to divné říkat. Bill neměl pocit, že opravdu zemřel, dokonce i když se to stalo.
„Říkals mi to i předtím,“ Tom vykřikl a Bill nadskočil, trošku se od něj odtáhl, ale Tom neodešel, když ho pustil.
„Vzpomínám si,“ řekl. „Myslel jsem si, že to cítím.“
„Ale ne?“
„Myslím, že jsem to pochopil až později.“
„To je-“ Tom zaúpěl, pěstí uhodil do postele. „Co to vůbec znamená? Vždyť já ani-„
„Tomi,“ řekl Bill, natáhl se po jeho ruce. „Dýchej,“ nařídil mu. „A uklidni se.“
„Uklidnit se-„
Bill mu vzal tvář do dlaně a položil palec na rty svého manžela. „Ano. Musíš, nebo budeš ještě víc rozčilený a nebudeš rozumný. Dýchej.“
„Přál bych si, abys mi nemusel říkat, ať se uklidním. Nedokážu držet své emoce, dokud vím, co cítím,“ řekl Tom hořce. Bill se na něj díval, dokud necítil, že Tomova ramena polevila. „Nezním racionálně, že?“
„Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že budeš vědět, jak se cítit, až tomu dovolíš procítit to.“ Billovo hlazení po tváři ho přinutilo zavřít oči a naklonil se s nářkem do jeho dotyku.
„Toužím po tvém dotyku, dokonce i teď.“
„Na tom není nic špatného,“ řekl Bill, hladil ho. „Tomi, omlouvám se. Je mi to líto, stejně jako vím, že je to líto tobě.“ Opřel se čelem o čelo manžela. „A když se tě dotýkám… vím, že nemyslím na nikoho jiného.“ Zvedl Tomův obličej, donutil ho podívat se mu do očí. „Ano?“
Tom roztřeseně přikývl a naklonil se, rty se přitiskl na Billovy a odtáhl se, aby se oba dva mohli nadechnout, on potřebou, Bill překvapením. Ale jeho manžel ho už nezastavil od toho, aby to udělal znovu.
Bill nevěděl, že Tom byl stejně tak zoufalý, jako když ho tenkrát donutil do té nepříjemné pozice, ale tentokrát byl rozhodně jemnější a Bill byl rozhodně mnohem svolnější. Jejich polibek byl pomalý a jemný, a i když se ho Tom dotýkal opatrně, byl tu podtón potřeby, když Bill roztáhl nohy a Tom se na něj položil. Bill zanaříkal a zatahal za formální tuniku, kterou měl stále na sobě. Tom se nechtěl zvedat, aby mu ji svlékl, ale udělal to, a usykl, když ho Billovy dlouhé prsty poškrábaly na hrudníku. Znovu zachytil rty svého chotě, nebyl to ani tak polibek, jako jemné kočičí mazlení, když ho Bill táhl se sténáním k sobě dolů. „Bylo to tak dlouho,“ zamumlal, když chytili dech.
Bill přikývl, najednou plaše. „Někdy se mi o tobě zdá, o nás, takhle.“ Zasténal, když se o něj Tom otřel pánví. „Nedá se to srovnávat.“
Tom neodpověděl. Líbal Billa na čelist a dolů na krk, odkud se přesunul na jeho bledý hrudník a laskal Billovy tvrdé bradavky. Bill zajel prsty Tomovi do vlasů a nutil se dýchat, zatímco cítil Tomovy rty na tenké látce svého spodního prádla. Nehýbal se, a Bill zvedl hlavu, Tom se na něj díval.
„Jsi tak drobný,“ zamumlal. „Děsí mě, že jsem ti ublížil.“ Tom zavřel oči a opřel se tváří o Billův podbřišek. „Tvoje vůně mě dohání k šílenství.“
„Tak mě zbav oblečení,“ řekl Bill bez dechu. Tom jemně sundal oblečení v barvě mandlí z Billova těla, dech se mu zrychloval, když se před ním objevovala bledá kůže. Už to byl nějaký čas od doby, co takhle Billa viděl, zoufalého po jeho doteku, myslícího jen na něj. Podíval se manželovi do očí a viděl, že mu říkal pravdu. Měl lásku a něhu, vášeň a naději v očích, Tom se sklonil a znovu ho políbil.
Bill se natáhl po Tomově pasu, stáhl mu kalhoty a zasténal mu do úst. Bylo to poprvé, co na sobě cítil svého manžela nahého po jejich Waq Ul. Nemohl se rozhodnout, co chtěl víc; Tomovu pusu nebo jeho ruce, které ho chytily za zadek. „Ano,“ vydechl zlomeně, když se jejich klíny o sebe třely. Zasténal, když Tomův prst zavítal blízko, ale stále ne až k cíli.
„Uklidni se, lásko. O tomhle jsem už nějakou dobu snil.“ Usmál se mu Tom do tváře, a Bill zavrtěl boky, aby uslyšel svého manžela usyknout.
„Já také,“ odpověděl Bill tiše. Nevěděl, jestli dokáže odolávat Tomovým dotekům. Upřímně, nevěděl, jestli by dokázal vydržet předehru, ale už to bylo tak dlouho, věděl, že to chce. Nechtěl už dál prožívat bolest. „Tomi,“ nemohl si pomoci, aby nezasténal a Tom do něj ochotně vsunul prst, líbajíc Billovy rty, aby rozptýlil jeho pocity.
Tom pomalu přirazil, a Bill se zachvěl. Bylo to celkem jako mučení, stehna se mu chvěla z toho, že jimi nesvíral Tomovy boky. Ani se teď tak nelíbali, jako spíš dýchali vzduch toho druhého, zatímco si ztěžka dýchali vzájemně do úst. Tom vypustil trochu magie a vsunul do něj druhý prst a Billovy boky nedobrovolně nadskočily. Musel se zhluboka nadechnout, Tom se snažil vzpomenout si, že Bill teď musí být připravený, ať na něj jeho klín křičí, jak chce.
Dnes v noci ho jeho manžel bude chtít. Z té myšlenky mu vyschlo v ústech a pokračoval v Billovi prací s rukou. Přejel uvnitř něho přes citlivé místo. Bill hluboce zasténal, mumlal nesmysly a byl jemně otevírán.
„Prosím,“ vydal ze sebe Bill a Tom se rozhodl, že to stačí. Chtěl si to vychutnat, ale najednou cítil, že potřeba znovu se propojit je silnější. Opatrně z něj vyndal prsty a zvedl Billovy boky. Bill se mu pod rukama chvěl a Tom málem couvl, když pomyslel na to, že to možná dělá ze strachu, ale jeden pohled do tváře manžela, a všechna pochybnost byla pryč.
Tom si všiml, že se také chvěje, a když konečně zajel do Billa, do toho tenkého tepla, málem se rovnou udělal, ale zaťal zuby a podíval se na svého chotě. Bill lapal po dechu, ale díval se Tomovi přímo do očí, s láskou a s porozuměním, že Tom prostě musel pokračovat, dokud nebyl úplně uvnitř něj.
Tom se musel znovu zastavit, protože tohle nebylo totéž jako s konkubínou. „Oh, u všech Bohů, pohni se,“ zanaříkal Bill, ale Tom zavrtěl hlavou.
„Milovaný, jestli se neposbírám, pak tohle skončí dřív, než to začne.“
Bill se roztřeseně zasmál, stiskl svého manžela a Tom přirazil pánví. „Oh,“ zasténal a zoufale se Toma chytil. Tom Billa líbal a znovu pomalu přirážel. Páteří mu probíhalo příjemné mrazení a nutilo ho prohýbat se v zádech, a on stále musel myslet na to, že tohle bude rychlé, ať už chtějí nebo ne.
Nechal instinkt řídit své pohyby, nakláněl se nad Billem a přidával na rychlosti a byl rád, že Billovy reakce nejsou nic než povzbuzující. Bill se prohnul, aby pomohl jeho přirážení, otočil obličej, aby si vydobyl více polibků, které mu Tom dával, svými dlouhými prsty se ho přitom držel za ramena.
Tom měl dojem, že se na Billa nedokáže dál dívat, a i tak se nedokázal podívat jinam, dokonce i když se na něj Bill nedíval, když se jeho oči zavřely a jeho hlava se odvracela.
Jeho manžel se ho pevně držel a poprvé po dlouhé době, nebo možná úplně poprvé, se Tom cítil chtěný.
Tom Billa jemně zvedl do svého klína a do nové pozice, ve které se mohl lépe otírat o jeho místečko. Bill vykřikl a přitiskl se k Tomovi blíž, objal ho. Mazlivě se mu otřel o čelist a nesouvisle mu zašeptal do ucha: „Tvůj.“
A Tom třikrát tvrdě přirazil a udělal se, přitulil si Billa, co nejblíže to jde, a přenesl ho přes okraj společně s ním. Se zaúpěním spadli zpátky na matraci, bez dechu, neschopní a netoužící po žádném dalším pohybu. Bill hladil Toma po zádech a ramenech a snažil se uklidnit, obličejem mu byl zabořený do krku.
Přemýšlel, že mu řekne, že ho miluje. A pak se rozhodl, že nemusí, protože Tom to už ví.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
original
original
Ach, jsem tak ráda, že se konečně dostali alespoň přes část té propasti. Cesta bude i nadále složitá, ale hlavně, že překonali to nejhorší. 🙂 Krásný díl! :))
A děkuji za překlad. :))
konečně:-)
yahooooo….. tak se na to musi… poradne si to vyrikat….. ani nevíš jak me to zahrálo u srdicka ze to takhle dopadlo…. už se těsim na další díl
tohle bylotak dokonale!!! sice sem se v některých částech bala, že Tom zase vybuchne, ale naštěstí se dokázal ukldinit a to jejich milování… to bylo něco dokonalého!!
úžasný díl, na to jsem čekala až si to všechno řeknou, tak jsem se do toho vžila, že ze mě samotné spadlo jejich napětí.
jinak myslím, že je to neuvěřitelně propracovaná povídka do všech detailů. nejen jako povídka, ale je to stvořený úplně nový svět, kam se můžu chodit schovávat před každodením životem
Nádherný díl, moc díky za překlad:-)
To byl tak krasny dil, to se ani neda popsat. Mam slabost pro takovehle rozhovory, vzlykajici Tom mi trhal srdce, a Bill… To je proste zlato 🙂 ten konec, bozinku… Mam o 100% lepsi naladu, moc vsem dekuju, ze mam moznost tohle cist, je to proste neskutecny, tenhle pribeh.
Ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem ráda, že jsou zase "spolu". Že se to srovnalo. Nádhera <3
Tak tenhle díl je naprosto skvostný… jsem vážně moc ráda, že Tom dal Billovi prostor k mluvení a vyslechl ho… konečně to vypadá na větší krok kupředu v jejich znovu se rodícím vztahu manželském… jsem vážně moc ráda, že tu tahle povídka je… neděle jsem odjakživa nesnášela, ale od doby, co se staly dnem uveřejňování dílů této povídky, patří mezi jedny z oblíbených dní co se tohoto blogu týče 😉 už se nemůžu dočkat pokračování… miluju tuhle povídku…
je hezký že je to zase..dobrý…mám tu povídku ráda ale prostě musím říct že první řadu jsem měla raději kvůli Bushidovi no 😀
Pane jo 😀 to je… neuvěřitelný 😀 brečím tu jak želvička 😀 na tohle jsem čekala tak dlouho =)) Snad už se to mezi nima neposere, když se dali tak krásně dohromady =)) Nebojím se říct, že tohle je ta nejlepší povídka, jakou jsem kdy četla =)) už aby byl další díl 😀
Konečne krok, do predu, super.
Ďakujem za preklad.
Naprosto překrásný díl! Nejdřív mě dojme k slzám, že tady fňukám jako malá holka a pak se tu blaženě usmívám, když se milujou? Už teď se těším na další díl víc, než je možné ♥
jee to sem ráda že to dopadlo takhle hezky a romanticky:)co víc si přát…:)
děkuju za překlad
Tomuto sa hovorí Dokonalosť♥
Really great conversation in this chapter. I felt all emotions so intensely, it was almost unbearable, but also heartbreaking and liberating all at the same time. Finally, they talked. Hurrah.
Ahh I’m glad they finally talked together. It’s really their new beginning and everything seems much better. Tom can control his wrath and tell the truth x). Wonderful chapter again.
tak co na tohle, po závěru dílu, říct? nevím, jestli být konečně ráda, že si to vyříkali, protože pořád si ještě neřekli všechno. ale přiznávám, že jsem nedokázala zadržet slzy, když dal Tom průchod všem svým pocitům. asi až teprve teď jsem si uvědomila, jak příšerně se musel celou tu dobu cítit. už vím, jak ho všechny myšlenky na Bushida trápily a že mu ve skutečnosti nejvíce ubližovalo uvědomění si, že Billa neudělá nikdy šťastným, nevybojuje jeho srdce a že je jen náhražkou za jeho spřízněnou duši, které se nikdy nevyrovná..
Bill ho naštěstí donutil poslouchat a ukázal mu pravdu. já jen doufám, že „to begin again“ je pro mě a pro ně „end up with suffering“. 🙂
konec komentovat nebudu, pořád to nemá nic co do žhavých nocí s Anisem. 😛
opravdu ráda bych poděkovala LittleMuse za odpověď. tenhle váš povídkový svět mě absolutně pohltil. 🙂 a hned tedy také děkuji LilKatie za překlad povídky i komentářů. 🙂
Cítím, že tohle je zlomovej okamžik, protože tenhle díl byl první, kdy jsem se na Toma nedívala se záští a Billa mu přála.
ach boze konecne zase po dlouhe dobe spisovatel ktery umi psat.. konecne nekdo kdo si ctenare neudrzuje jen dejem, ale i slohem 🙂
uzasna harmonie, nemas tam nadbytek popisu postav mist ani deju.. mas to proste krasne vyvazene.. coz uz se dneska o mnoho lidech rict neda 🙂 vim o cem mluvim protoze se ve spisovatelstvi pohybuju uz 5 let a casto nekomu pomaham dovyvazit prave to co mu chybi ci nadbyva.. ale u tebe nic takoveho neni ach… proste nadhera 🙂 jen tak dál 🙂
[20]: K tvému komentáři mám jen malou poznámku. Předně si dovolím podotknout, že autorky jsou dvě, ne jedna, takže by se slušelo oslovovat obě, a pak si myslím, že vzhledem k tomu, že je to překlad z angličtiny, má na tom, jak povídka vyznívá v češtině slohově, lví podíl překladatelka, a neskromně i betareaderka, protože kolikrát je třeba větu úplně změnit, aby měla stejný smysl jako v angličtině a bylo to hezky česky, což dá dost často fušku.
Doufám, že sis všimla, že se jedná o překlad z angličtiny, proto bych ocenila pochvalu nejen pro autorky, ale v tomhle případě i pro překladatelku, pokud tedy chceš chválit.
Zajímalo by mě, jak dlouho tu podle tebe nebyl spisovatel, který umí psát, nemám totiž ten pocit. Prohlásit, že tu už dlouho nebylo cokoliv, je malinko troufalé, pokud jsi nečetla všechno. Nebo snad ano? J. :o)
Ah tak konečně 🙂 jeden problém vyřešen 🙂 byl to nádhernej díl…moc děkuju za překlad i autorkám a těším se na další 😀
Nádhernej díl, jako vždy! 🙂 Prostě DOKONALOST!
Jsem tak šťastná, že si konečně ti dva promluvili! Nevím teda, ale myslím, že si ještě nepromluvili naprosto o všem, ale tohle je obrovský krok do předu a já se musím přiznat, že mě ani nenapadlo, jak se Tom v téhle řadě musel stále cítit zničený kvůli Bushidovi a vůbec mě nenapadlo myslet na to, co si o tom myslí a jak to stále prožívá, když má už Billa pro sebe.
Opravdu doufám, že tohle první krůček k tomu, kdy spolu budou ti dva šťastní 🙂