Jen malá technická poznámka: Tom pozval Billa, nebylo to naopak. Pokud se začtete do kontextu, pak vám to z toho vyplyne. Mnoho z vás to v minulém díle pochopilo opačně 😉
Přerušil svoji práci a utřel si špinavé ruce do utěrky, volným krokem zamířil k malé předsíni. V poslední chvíli se zadíval na svůj odraz v zrcadle a nedbale jej poupravil, jeho třesoucí se dlaň pomalu spočinula na klice dveří a on za ni s tlukoucím srdcem zatáhl.
„Ahoj.“
Jeho pohled se setkal s tím uhrančivým, jenž k němu vzhlédl hned, jakmile se dveře pootevřely. Pousmál se a poodstoupil, pozval svoji dlouho očekávanou návštěvu dovnitř.
„Ahoj. Co to neseš?“
Oplatil mu pozdrav, jeho oči si prohlédly mladíka od hlavy až k patě, zastavily se na útlé, dárkové tašce, již svíral v dlouhých, štíhlých prstech.
„Malá pozornost pro tebe. Ale až za chvíli,“ odvětil, jeho tváří prolétl malý úsměv. Těšil se, jak bude chlapec na jeho překvapení reagovat.
„To jsi nemusel. Chvíli jsem se bál, jestli to tady najdeš. Ukaž, pomůžu ti,“ nabídl se a přemístil za mladíkova záda, opatrně stáhnul drahou látku saka z jeho ramen.
„Našel jsem, pamatoval jsem si cestu, moc dobře. Není to tak dávno… co jsem u tebe přespal,“ odvětil, bezúčelně tak chlapci připomenul onu noc, kdy jej zachránil před neznámým mužem, aniž by od toho cokoli očekával. Aniž by od toho očekával jakoukoli odměnu.
Přistoupil blíž, zadíval se na svoji druhou osobu, jež na něj z malého zrcadla pohlížela. Jeho oči vyhledaly v tom drobném odrazu chlapce, stále mlčky stojícího za jeho zády. Neunikl mu ten zvláštní oříškový pohled, jenž si jej prohlížel. Cítil jej na sobě až příliš dobře. Avšak číst v něm nedokázal.
„Copak?“
Otočil se od zrcadla a zadíval se do chlapcovy tváře, jeho otázka přetrhla dlouhou, spletenou nit myšlenek v jeho mysli.
Tomovou tváří prolétl malý úsměv, jenž se na malý okamžik zastavil na jeho rtech, jeho líce se zarděly, jakmile si uvědomil mladíkovu otázku, svoji pozornost, směřující k němu, tu chvíli, kdy se zamyslel, nechal se unést svými myšlenkami. Možná déle, než vůbec směl. Možná až příliš.
„Nic, jen… dnes ti to moc sluší,“ zašeptal a sklopil své líce, jež se nyní podobaly plátkům růže, jeho pohled uhnul před tím hlubokým, jejž na sobě bez ustání cítil.
Neodvažoval se k němu vzhlédnout, ani na okamžik opětovat jeho pohled. Mladý muž, stojící před ním, byl možná až příliš krásný na to, aby si to směl v tuto chvíli dovolit.
„Můžeš jít dál,“ vybídl jej a přerušil ticho, jež mezi nimi na chvíli zavládlo, otočil se k malému věšáku, aby na něj mohl sako pověsit.
Zastavil se uprostřed místnosti. Ocitl se v malé kuchyňce, jež byla propojena spolu s obývacím pokojem a tvořila tak větší místnost. Kousek od něj stál malý, krásně prostřený stůl k večeři. Jen pro dvě osoby.
Rozhlédnul se kolem. Všechno tady bylo malé a více stísněné, než na co byl on sám zvyklý. Vybavení bylo starší, a přesto tu nebylo nic, čeho by se jindy štítil a stranil. Všechno kolem něj se lesklo čistotou. Na podlaze nemohl spatřit jediného malého smítka, ať už by své oči namáhal sebevíc. Všude, kam jen jeho pečlivý pohled dohlédl, se skvěl pořádek, nikde nebylo ničeho, co by bylo neuklizené či špinavé. Celý, ač možná staromódní a malý dům, se blýskal čistotou.
Otočil se na místě, detailně si prohlížel všechno kolem, všechno, co se jeho očím ukazovalo. Dům chlapce se ani v tom nejmenším nemohl, nesměl rovnat tomu jeho. Ten dům, v němž bydlel, byl jiný, velký, honosný a drahý. Všechno v něm oplývalo penězi, luxusem a drahým životem, jenž žil. Všude, kam jen dohlédl, viděl bohatství.
Dům, v němž právě stál, neměl s tím jeho společnou jedinou věc, nic, v čem by se tomu jeho podobal či se mu alespoň přibližoval. Tady bylo všechno malé, drobné a stísněné, všechno staré. Nic tady mu neevokovalo luxus, na nějž byl tolik zvyklý. Nenašel zde ničeho, z čeho by čišely peníze a honosnost, jíž tolik miloval. Tento dům ani nemohl srovnávat s tím svým. V porovnání s ním byl ničím, jen ubohým a zchudlým obydlím.
A přesto jej něčím zaujal. Přesto si dokázal získat jeho pozornost a upoutat ji tak, jako nic jiného.
Všude bylo čisto. Panovalo tu zvláštní, hřejivé teplo a útulno, něco, co dosud nikdy nepoznal. Cítil tu příjemnou atmosféru z každého koutu, z každé věci, na níž se podíval. Ten malý domek v sobě skrýval něco, co viděl, cítil poprvé. Byl zvláštní a něčím výjimečný… stejně, jako chlapec, jenž jej sem dnes pozval.
„Posaď se.“
Tichý hlas se ozval za jeho zády, přinutil jej otočit se a přerušit myšlenky proudící v jeho mysli. Zadíval se do tváře chlapce, stojícího za ním, jenž mu právě odsunul jednu ze židlí.
Vlastně si ani nedokázal představit, že by jeho dům vypadal jinak. Že by chlapec bydlel někde jinde. Do tohoto domu patřil na první pohled. Něco jej s ním spojovalo.
Posadil se a postavil tašku na stůl, otočil se na židli k chlapci.
„Večeře bude za chvíli,“ pousmál se a odběhl do kuchyně dokončit svoji práci.
„Ne, to neříkej. Nevěřím tomu.“
Zavrtěl hlavou a se smíchem se již po několikáté natáhl po lahvi, nalil si do skleničky drahé brandy. Té brandy, již donesl chlapci jako malou pozornost.
„Opravdu. Nikdy jsem nepil alkohol, nepiju. Nechutná mi to,“ odpověděl popravdě, jeho pohled se upřel k poloplné skleničce alkoholu, k níž se jej mladík dlouhou chvíli snažil přimět. Sám držel v ruce již několikátou v pořadí.
„Takže abstinent?“
Vzhlédl k němu od lahodného alkoholu, jeho pravé obočí se pozvedlo, jak nespouštěl oči z chlapce před sebou, čekal na reakci, jež měla jeho tvrzení potvrdit.
Tato hra se mu začínala líbit. Lichotila mu chlapcova nevinná osobnost, tichý souhlas, jenž mu byl odpovědí. Možná by jej rychle mohl opít alkoholem a pak snadněji využít pro své účely. Snadněji, než měl dnes v úmyslu.
„Možná by ti alkohol mohl pomoci uvolnit se.“
Jeho hlas se o poznání ztišil, zněl zastřeně, více než dosud. Jeho pravá noha opustila své dosavadní místo, pomalu se pod deskou stolu pohnula vpřed.
Vložil si do úst další sousto a polkl, horkost polila celé jeho tělo, jakmile ucítil pod stolem první nevinný dotek. Špička cizí nohy lehce, a přesto důrazně přejížděla po jeho lýtku vzhůru až ke koleni. Tak silně… a přesto tak nevinně.
„Možná bys byl povolnější.“
Vzhlédl od talíře, zadíval se do hlubokého, uhrančivého pohledu, jenž se na něj bez ustání upíral. Stále, bez jediného zamrkání, nepřetržitě. Jeho noha přejížděla po té jeho, dráždivě se po ní plazila, zatímco on pevně opětoval jeho pohled, s ledovým klidem. Zcela nepokrytě jej začínal svádět.
„A ještě jednu… už poslední…“
Tichý smích naplnil celou místnost a on se znova natáhnul po poloprázdné lahvi, přiložil ji k hrdlu skleničky a nahnul, povystrčil jazyk, jak přemýšlel, odhadoval množství, jež se do ní mělo vejít.
Stačilo pár malých skleniček jeho milované brandy a všechno z něj nadobro opadlo. Byl ve velmi dobré náladě… a rozhodně tu nebylo nic, co by mu ji mohlo zkazit.
Postavil lahev na stůl a pevně sevřel skleničku v dlani, s mírně opilým úsměvem po špičkách dotančil k chlapci stále sedícímu na židli. Zastavil se na špičkách a perfektně udržel rovnováhu dřív, než přistoupil k chlapci, drze se obkročmo posadil na jeho klín, skleničku držíc ve vzduchu.
„Můj hostitel si zaslouží brandy… i když…,“ zastavil se, na jeho čele se znenadání objevila malá vráska, jak přemýšlel nad svými dalšími slovy. „I když je abstinent… škyt…,“ zaškytal a rozzářil se, jeho ruka se nyní přesunula přímo před chlapcovy rty.
„Neměl bys už pít,“ namítl a natáhl svou ruku ke skleničce, jež před ním se smíchem utekla, stačil ji však zachytit dřív, než ji smějící se mladík mohl úplně odstranit z jeho dosahu.
Jeho prsty se však nedotkly chladného skla. Naopak. Spočinuly na těch dlouhých, na těch štíhlých, jež sklenici doposud objímaly.
Sklo dopadlo na tvrdou podlahu, roztříštilo se na tisíc malých střípků. Alkohol protékal mezi nimi, hledal si cestu skrz těch tisíc drobných zbytků skla, jež zůstaly nehnutě ležet na zemi.
Avšak nevšimli si toho. Ani jeden z nich. Jejich pozornost patřila nyní tomu druhému. Jejich prstům, jež se stále nevědomky dotýkaly svými konečky, proplétávaly se do sebe.
Jeho smích utichl a on se zadíval do tváře chlapce, jež se před jeho pohledem bázlivě, nesměle sklopila. Tiše, přerývaně vydechl a lehce si skousl ret.
Až teď si uvědomil, jak moc blízko mu nyní byl. Až teď opravdu pocítil dotek těch teplých prstů na svých. Až teď viděl, v jaké situaci se ocitl – seděl na jeho klíně, byl mu nejblíže za posledních pár dní, a jediné, co dokázal vnímat, byl on, jeho plachý, nevinný chlapec a jeho blízkost. Na nic jiného nemyslel. Najednou úplně vystřízlivěl. Tatam byla jeho mírně opilá nálada.
Jeho ruka ucukla z dosahu té chlapcovy a pomalu se přisunula blíž, spočinula na látce trička, pod níž se skrývalo mužné, vypracované tělo. Směl cítit malé mužné svaly na své dlani. Stačilo jen pohladit.
Přitiskl se blíž a nahnul se k jeho uchu.
„Jsi zatraceně sexy,“ vydechl tiše, zatímco jeho pootevřené rty si samy našly cestu ke štíhlému krku.
Cítil, mohl téměř nahmatat horkost sálající z chlapce v jeho blízkosti, ani to mu však nemohlo zabránit v jeho záměru.
Sklonil se, ztěžkle, polohlasně vydechl, jakmile se jeho rty poprvé otřely o sametově jemnou, horkou pokožku. Tolik mu to chybělo.
„Chyběl jsi mi… strašně jsi mi scházel. Neumíš si představit… představit, jaké to bylo. Neměl jsem pak nikoho. Pořád jsem chtěl tebe… jenom tebe,“ zašeptal do jeho ucha, pomalu se začínal zbavovat všeho, co mu bránilo pro tento večer dosáhnout toho, po čem již tak dlouho toužil.
Najednou nemohl, nechtěl vydržet. Jeho dlaně přejížděly po chlapcově krku a hrudi, aniž by si to uvědomoval. Bylo to pro něj v tuto chvíli automatické.
„Ale teď… teď už to nevydržím. Potřebuju opíchat… potřebuju kolouška… mého milence…,“ ztěžkle vydechl, čelem se opřel o chlapcovo rameno, vdechoval jeho vůni, jako by mu i ona měla splnit jeho přání.
Přišlo to, vzbouřilo se to v jeho těle, možná až příliš rychle, až příliš nečekaně. Všechna ta neukojená touha, ta vášeň, jež mu chyběla, jíž po celé dva týdny odolával, se právě probudila, nadobro zaplnila jeho chabou mysl.
Nebyl tu způsob, jakým by se ubránil. A chtěl vlastně? Chtěl bojovat proti svým pudům, proti chtíči, jenž již začínal ovládat jeho tělo? Chtěl bojovat proti sobě samému?
Ne, již dávno nechtěl. Již dávno vzdal ten od začátku nevyrovnaný boj. Alkohol koloval v jeho žilách stejně jako počáteční vzrušení, a on se mu nechtěl vzpírat. Již ne. Ne teď, když byl v domě svého milence. Milence, po němž celé dva dlouhé týdny tolik toužil, jehož chtěl. Čekal až příliš dlouho.
„Chci tě. Udělej to… tady na tom stole. Udělej mi to,“ vzrušeně vzdychl do jeho ucha, nevrle se zavrtěl na jeho klíně.
Cítil dlaň, jež lehce pohladila jeho záda. Tomův tichý hlas, jenž se dolinul k jeho uchu.
„Pojď se mnou,“ zašeptal, jeho pohled se na okamžik setkal s tím uhrančivým a on cítil dotek mladíkovy dlaně na své.
Jeho dlaň vklouzla do jeho a on následoval chlapcovy kroky, poslušně se nechal vést z místnosti ven, zpět do chodby.
Jejich kroky rychle, téměř naléhavě stoupaly po schodech vzhůru, až stanuly na posledním z nich. Před jejich očima se otevřela krátká chodba. Jen dvoje dveře. Ty po levici, vedoucí do koupelny… a ty na samém konci chodby…
Popošli blíž, ruku v ruce, jejich kroky se stávaly jistějšími a jistějšími, až vstoupili dovnitř.
Dveře Tomova pokoje se za nimi tiše zavřely.
autor: Rachel
No vždyť já jsem si to myslela, že Tom pozval Billa, ale zmátly mě ostatní komenty 😀 A teda Tom vařil podle receptu jo, tak od něho jsem očekávala, že pojede, jak nějakej šéfkuchař 😀 ale pořád je na tom lépe, než diva, si myslím 😀
No a Bill a jeho myšlenky ohledně Tomova obydlí… dalo se to čekat. Ale k Tomovi to bydlení vážně sedí, kdyby nežil, tak, jak žije, tak by asi nebyl takový, jaký je.
A ty jeho komplimenty, jak se u nich červenal, byl roztomilý jsem ho úplně živě viděla. A diva samozřejmě vůbec nebyla na rozpacích a to předvedla i později. Běhna jedna zatracená malá nadržená <3 ×DD tak takový zvrat událostí jsem teda nečekala 😀 njn Bill to vždycky zvrátí úplně jinam ×D a jak prej udělej to tady na stole…no newm newm, jestli by byla Tomova maminka ráda, až by se vrátila domů z operace, že maj rozgiglaný stůl×DD
A doufám, že v příštím díle bude podrobně popsáno, co se za zavřenými dveřmi dělo drahá, jinak si mě nepřej ×DDD skvělý díl <3
Přiznávám, že jsem to taky pochopila opačně, že Bill pozval Toma, tak nic no. 🙂 Jinak tenhle díl byl skvělej, jak Bill postupně taje, to je úžasný. Taky, kdo by Tomovi odolal, ne?
To s tím stolem mě taky napadlo, jak by se to asi líbilo mamce? 🙂 Tom na to možná pomyslel taky, když ho nalákal do pokoje. 🙂 Jinak doufám, že příští díl bude detailní a my si zase užijem s nima. 🙂
OH BOŽE!!!Tenhle díl mě totálně zabil!
Ten Tom je tak nevinnej..♥…ani alkohol nepije. Zato Bill se napil hodně 😀 a dokonce diva měla i plány :D…pěkně si to naplánoval dopředu,jak Toma svést 😀 dobře on! Jinak nádherný bylo,jak mu Bill pošeptal,že chtěl jenom jeho..<33
No a totálně se mi zastavil dech,když spadla ta sklenička a oni se dotýkali těmi prsty…a pak jak vstali a propletli spolu prsty!!!!!! to jsem dostala infarkt… Rachel ty mě chceš zabít :D!! Fakt tohle byl DOKONALEJ DÍL…TOTÁLNĚ DOKONALEJ a myslim si,že do příští soboty nepřežiju…nemůžu se toho dočkat:D!
[1]: myslim,že zrovna můj koment tě minule zmátl,promiň
=)
Skvela poviedka… najlepsie je, ako to nedokoncene skoncis, nemozem sa dockat dalsich dielov.
Len tak dalej.
[4]: Tož to já si nepamatuju čí, ale myslím, že to tam psalo víc lidí a prostě já teďka jsem byla přesvědčená, že Tom pozval Billa a pak jsem si přečetla ty komenty a všichni, že Bill pozval Toma, tak já jsem si říkala, že jsem asi dobrý debil, který to jediný špatně pochopil×DD tak jsem to pak četla znova a znova tu část a tak nějak sama sebe přesvědčila, že to tak opravdu je, takže se neomlouvej, nebyla si sama kdo to tam psal 🙂 navíc se to může stát, hlavně, že se to uvedlo na pravou míru, jak to bylo a cajk 😉
Woohoo 🙂 Skutečně miluji Billovu proměnu a těším se, až bude dokonána. 🙂
Děkuji! ♥
Já jsme z toho zase tak strašně nadšená =D Já úplně vidím toho Toma v kuchyni, jak tam pobíhá jenom aby bylo všechno pro Divu hotové 🙂 A fakt mě dostalo jak Bill donese Tomovi dárek a sám se pak tím dárečkem s prominutím ožere jako sysel =D Ale ten konec..přesně něco takovýho jsem čekala 🙂 A moc se na to těším :))
Děkuji za tuhle povídku 🙂
okej…ehm,ehm…tak toto ne!nemyslis to vazne! awgrrr 😀 cakat do dalsej soboty?! mna picne 😀 ale ako inac uzasne ako vzdy,napinavo to skoncilo a chcelo by to sfilmovanie 😀 v hlavnych ulohach: bill & tom kaulitz ;P 😀
Perfektný diel,skvelo napísane,vzrušujúce,do ďalšej soboty ďaleko ale aspoň sa mám na čo tešiť….len dúfam že tie dvere zostali pootvorené….
Ano ♥ Je dobře že se Bll u Toma doma cítí dobře :-)A ten konec my got jak to mám sakra vydržet celý týden? 🙂 Úžasný =)
jedním slovem Nádhera
Ja som si koniec minulého dielu čítala 4krát, pretože ma tiež pomýlili komentáre 😀
Tom sa fakt odviazal 😛 už len tým, že Billa pozval k sebe domov. A Bill doniesol flašu, ktorú si sám aj vypil a ptm rozbil 😀 zabil :D. Ale som rada, že sa trochu opil, inak by na Toma zrejme neskočil…. chcem už ďalšiu sobotu, fakt moc 🙂
(tyjo ako vela komentárov… aj tak by si ich táto poviedka zaslúžila ešte viac )
Suprovej díl a úžasná povídka ! 🙂 Krásný, jak Bill je na Tomovi čím dál víc závislejší 🙂
prej technická poznámka.. :D:D takys nám to mohla říct dřív, Rachel, abychom tu tak zbytečně nešpekulovaly. 😀
no..ale ono je to v podstatě jedno, protože šok by to byl tak jako tak. rande to je a jelikož Bill přijal, je jedno, kdo s tím přišel. hlavně doufám, že si to, že je to rande, uvědomují ti dva.
dost mě překvapil Bill, že si přitáhl chlast, aby Tomiho opil. teda překvapuje mě zaprvý, že si asi už moc nevěří, že by ho jen tak lehce svedl, když ho potřebuje povolnějšího a zadruhé, že ten zmetek přišel zase za účelem sexu. děvka jedna nadržená. :D:D:D taková romantika to byla.. já prostě čekala, že se políbí. na rty samozřejmě. áááh, ty dotyky. nádherný! myslela jsem, že Billovi začne docházet, co všechno v Tomovi má, že se pohnou zase trochu ledy.. ale diva evidentně potřebuje nejdřív vyšukat mozek z hlavy, aby mohla konečně přemýšlet nad jejich "vztahem". 😀
každopádně také v dalším díle očekávám podrobný popis toho, jak za zavřenými dveřmi řádili! už mi to normálně chybí. :D:D
Moc pekny dil, Rachel. Minule jsem nekomentovala, ponevadz jsem uz delsi dobu trosku "mimo", ale vzdyt je to jedno, kdo koho na to rande pozval. Hlavne, ze se sesli.
Asi budu ta jedina, ktera si mysli, ze za zavrenyma dverma se nic sexy provozovat nebude.A byla bych asi i rada (ted me prosim nezabijte). Nevim, tak nejak to citim. To, jak mu Tom rekl, "pojd se mnou"… spis bych cekala, ze mu treba Tom u sebe vylici, jak se citil, kdyz od nej Bill naposled utekl, nebo ho primeje k dalsimu hlubsimu hovoru…. fakt nevim, chlapi to nejspis vnimaj jinak, ale ja bych "lichotky" o Billove potrebe nechat se opichat svym sexy kolouskem brala spis jako urazku. A takova romantika to byla, Tomik navaril a Bill ho chtel ozrat… prej "napij se, budes povolnejsi"… hm, no jo no, ten Billuv zivot se mu stal zeleznou kosili. Je fajn, ze se aspon trochu probira, ale tech pruplesku, aby si srovnal zivotni priority, by potreboval jeste tak nejmin dva nakladaky. Tak me napada, kdy se Tom zmini znovu o mamince. To by potom Billa ten jeho nezkrotnej chtic taky mohl prejit. Ono prece jen, on chce soulozit a Tomovi maminka umira na nador mozku…
Hlavne, aby se ta operace zdarila.
….nejspis jsem ale se svyma dedukcema vedle jak ta jedle a vsichni ostatni dychtivi ctenari si uziji skvele akce uz pristi sobotu:-)