autor: Gaja
Andreas se cítil provinile. Co chvíli střelil pohledem po Tomovi, zatímco Bill ničil jakoukoliv představu o osobním prostoru tím, jak se k němu tisknul. Tom tomu moc nepomáhal, protože pokaždé, když ho přistihl při zírání, si olízl rty.
„Andreasi,“ zavrněl Bill a chytil Andrease za bradu, aby ho donutil se na něj podívat. „Proč jsi tak potichu?“
„Hm? Ani jsem si nevšiml,“ odpověděl blonďák a znovu se podíval Tomovým směrem. Ten si zrovna strčil do pusy koneček svého prstu a začal ho sát. Bill vytáhl obočí a podíval se stejným směrem jako jeho kamarád. Tom nevinně pokrčil rameny.
„Ohh,“ pokýval hlavou Bill. S očima dokořán se na blonďáka podíval, poplácal ho po rameni. „Nadrženče.“
„Nemyslel jsem to tak…“ vykoktal ze sebe rychle blonďák. Bill se na něj usmál a naklonil se k němu mnohem blíž, než bylo nutné.
„Vím, jak jsi to myslel. Pokud chceš, aby Tom odešel, prostě se zeptej. Nebude mi vadit, když budeme spolu chvilku o samotě,“ řekl černovlásek. Oči se mu při jeho posledních slovech rozzářily. Andreas polknul. Na jednu stranu chtěl strávit nějaký čas pouze s Billem, na druhou stranu nemohl přestat myslet na to, co se stalo, když byl s Tomem o samotě.
„Nechci se vnucovat,“ vysvětlil Andreas.
„Oh, tohle rozhodně není žádné vnucování se!“ zavrtěl hlavou Bill a stiskl mu koleno. Otočil se na bratra. „Hej, Tome, vypadni.“
Tom se zasmál. „Proč? Chceš soukromí, abys mohl udělat svého přítele?“ zeptal se sarkasticky.
„Možná. Na tom ale nezáleží, protože ty u toho nebudeš,“ vrátil mu nazpátek. „Jdi pro pizzu nebo tak něco.“
„Andreas platí? Nemůžu mu nechat napospas mého malého brášku. Úplatkem jsou minimálně dva plátky pizzy a limonáda,“ vyjednával s úšklebkem Tom. Jeho úsměv se ještě více zvětšil, když se Andreas začal vrtět. „Konec konců… Kdo ví, jestli Andreas není nějaký deviant, který pouze čeká na příležitost?“
Andreasovy tváře se zbarvily do růžova. Bill se vědoucně ušklíbl na Toma. Věděl, co měl na mysli.
„Tome, myslím, že půl hodiny o samotě se svým přítelem zvládnu.“
„Proč si myslíš, že vydrží tak dlouho?“ zeptal se Tom. Mrknul na jejich nejlepšího kamaráda, který se snažil zmizet v gauči.
„Pokud to má být takovej problém, můžu odejít já,“ zamumlal Andreas svůj návrh.
„Ne!“ vykřikla dvojčata unisono. Bill se z jejich přešlapu vzpamatoval jako první. „Nemusíš odcházet. Tom je osinou v zadku jen kvůli tomu, protože žárlí. Myslí si, že mu ukradneš všechen můj čas, který považuje za svůj.“
„Jasně. Doufám, že mi bude odpuštěno, že tě nemám přivázaného u nohy každou minutu, každý den,“ odpověděl Tom a podíval se směrem ke kuchyni, kde se rozezvonil telefon. Poté se zvedl, aby šel hovor přijmout, a zjistit tak, kdo si dovoloval přerušit jejich škádlení.
Tom byl ještě stále viditelný z gauče, na kterém seděl jeho bratr a jejich nejlepší kamarád. Billa to ale nezajímalo, věnoval celou svoji pozornost blonďákovi po svém boku.
„Konečně jsme tu skoro sami,“ zavrněl a přitiskl své rty na kamarádovy.
„Wow. A to jsem vás opustil pouze na dvacet sekund. Jsem rád, že to netrvalo dýl, protože si netroufám tvrdit, u čeho bych vás nachytal,“ řekl Tom. Do obýváku vešel v okamžiku, kdy Bill pokládal Andrease zády na gauč.
„Můžeš odejít znovu. A až se vrátíš, zjistíš to,“ navrhl Bill. „Zase se ti někdo snažil něco prodat po telefonu?“
„Máma. Zdrží se v práci a vzpomněla si, že nemáme máslo. Nechce se po práci už víc zdržovat, takže se na vás dva usmálo štěstí. Jdu do obchodu,“ pronesl dredáč a pokrčil rameny. „Řekla, že jako odměnu si můžeme něco koupit. Co…“
„Gumové medvídky,“ přerušil ho Bill.
„Já vlastně ani nevím, proč se ještě vůbec obtěžuju ptát,“ vydechl Tom. „Co ty, Andreasi? Chceš něco?“
Černovlásek vytáhl obočí a jemně stisknul mezi zuby jemnou kůži na Andreasově krku.
„Já… ne. Nic nechci.“
„Dobře. Takže jen gumídci. Budu se snažit zdržet v obchodě co nejdýl,“ ušklíbl se dredáč.
„Kup sáček, ve kterém bude nejvíc červených!“ zavolal za bratrem Bill, když se od nich vzdaloval ke dveřím.
„Jasně. Budu se snažit,“ odvětil znuděně Tom, vyšel ze dveří a zabouchnul je za sebou.
„Konečně sami,“ řekl Bill zastřeným hlasem. Oči se mu rozzářily, když se na Andrease otočil. „Máme pro sebe celý dům. Co bys chtěl dělat?“
„Um,“ zasekl se blonďák. Nakrčil obočí, když se setkal s Billovýma hladovýma očima. „Sakra. Vzpomněl jsem si, že bych vlastně něco z obchodu chtěl. Počkej chviličku, hned se vrátím.“ Aniž by se obtěžoval s čekáním na Billovu odpověď, vyskočil na nohy a běžel ke dveřím, aby dohonil Toma.
Bill se sám pro sebe mračil, když zůstal na gauči sám.
„Tome, počkej!“ zakřičel Andreas a klusal za Tomem, aby ho chytil.
Tom byl zmatený. Zastavil se a otočil. Andreas mu akorát vběhl do náruče. „Uh, ahoj. Co to děláš?“
Andreas zakroutil hlavou a pohladil Toma po tváři. „Nemyslím si, že to můžu udělat,“ řekl potichu. Vklouzl dlaní do Tomovy. „Ne po tom, co jsem dělal s tebou. Nemyslím si, že to můžu dělat i s Billem.“
Tom opatrně vytáhl ruku z jemného sevření a druhou kamarádovu ruku si sundal z tváře, na které ji měl pořád položenou. Udělal jeden krok dozadu. „Proč ne? Bill tě má rád, ty máš rád jeho. Dává smysl, že… to spolu budete dělat.“
„Dělal jsem to s tebou, Tome. Chci to dělat s tebou a přijde mi trochu špatné držet Billa v nevědomosti,“ řekl Andreas a opět zrušil prostor, který mezi nimi byl.
„V tom případě mu to řekni,“ řekl dredáč jednoduše. „Nebo můžeš mít to, o čemž oba víme, že chceš, a využít celé téhle situace ve svůj prospěch. Kdy jindy se ti naskytne takováhle šance?“
Tentokrát ustoupil Andreas. „Tome, Bill je tvůj bratr. Proč by sis s ním chtěl takhle hrát?“
Tom se na Andrease usmál. „Protože jsi to ty,“ řekl upřímně a přitáhl si kamaráda do dechberoucího polibku. Když se od něj odtáhl, palcem mu přejel po lícní kosti. „Navíc by Billovi ublížilo mnohem víc, kdybys ho nechal, než kdybychom tě měli oba dva.“
„Tomu se dá jen těžko uvěřit.“
Tom pokrčil rameny. „Občas je pravda taková, jakou bys nejméně čekal,“ řekl. „Běž zpátky za Billem a pěkně se spolu zabavte. Užiješ si to víc, než si možná myslíš.“
Andreas se podíval na jejich dům. „Dobře. Nic ale neslibuju.“
„To ani nechci. Prostě to nech osudu a uvidíš.“
„Víš, že jste oba vážně divní?“ zeptal se blonďák a nakrčil obočí.
„Ani netušíš,“ usmál se Tom a mrknul na něj. Poté se otočil a pokračoval ve své cestě do obchodu.
Tom zabil celou půl hodinu tím, že z kontejneru s gumídkama vybíral ty nejčervenější, aby udělal bratrovi radost. Přestal, když kolem potřetí prošel hlídač a podezíravě si ho prohlížel. Rozhodl se jít tedy raději konečně zaplatit. Máslo i bonbóny dal do sáčku a šel domů tou nejdelší cestou, kterou mohl jít, a celou cestu tak natáhl o dobrých deset minut.
„Jsem zpátky!“ zakřičel Tom do domu a nohou za sebou zavřel s prásknutím dveře. Šel do obýváku. Spokojeně se zazubil. V místnosti bylo naprosté ticho a nikdo tam nebyl. Pomyslel si, že vše šlo podle jejich plánu. Odnesl máslo do kuchyně a podíval se do patra. Právě teď měla nastat chvíle, kdy ‚omylem‘ vejde do bratrova pokoje a nachytá je. Na schodech úmyslně dupal, aby na sebe upozornil. Zastavil se před Billovými zavřenými dveřmi a přiložil na ně ucho. Snažil se tak zjistit, co může po otevření dveří očekávat. Anebo taky vidět něco, s čímž vůbec nepočítal, jak se nakonec ukázalo. Vytáhl obočí a dveře otevřel. Bill seděl v tureckém sedu na posteli a díval se z okna.
„Kde je…“ začal a rozhlížel se po jinak prázdném pokoji.
„Odešel,“ řekl Bill stroze.
„Odešel? Kdy? Proč?“ ptal se Tom a rychle pokojem prošel, aby si přisedl k bratrovi.
Bill se odmlčel a přitáhl si kolena k hrudníku. Pořád se díval z okna ven. Vydechl.
„Asi dvacet minut po tobě. Nevím proč, všechno šlo totiž vážně dobře. Chvilku jsme se líbali, ale v okamžiku, kdy jsem mu rozepnul zip u kalhot, napnul se a řekl, že musí jít,“ řekl naštvaně. „Nechápu to. Právě teď já a on jsme ten ‚opravdovej pár‘. Tebe nechá, abys mu to udělal prakticky před celou školou, a se mnou nechce mít nic společnýho, i když jsme naprosto v soukromí.“
„Bille,“ řekl Tom omluvně a natáhl se, aby pohladil Billa po noze. Ten se od něj ale odtáhl a zakroutil hlavou.
„Tome, nech toho. Nechci, abys mě litoval.“
„Já tě nelituju,“ řekl dredáč a přisunul se k bratrovi. „Ale vidím, že tebe to mrzí.“
„Přestaň,“ zabručel Bill a zase zůstal na chvíli potichu. „Není to fér! Je to můj nápad, ale já jsem ten, kterej je z toho úplně vynechanej!“
Tom si přitáhl Billa do náruče a hladil ho po vlasech, dokud necítil, jak se u něj uvolňuje.
„Možná chce, aby to mezi vámi dvěma bylo vážnější. Jak jsi řekl, vy dva jste opravdovej pár, zatímco já jsem pro něj jenom zpestření. Může pro něj být jednodušší si se mnou užívat, protože je to prakticky bez rizika.“
„Nebo tě má prostě radši,“ zaúpěl černovlásek a zavrtěl se v bratrově klíně, dokud nenašel pohodlnější polohu. Položil si hlavu na jeho rameno.
„Nevím, jak by to mohlo být možný,“ zamručel Tom a zabořil obličej do bratrových vlasů. „Jsi speciální. Jsi tak speciální, že nechce riskovat, abyste to uspěchali. Nechce tě vyděsit.“
Bill se trochu zasmál. „To by musel udělat mnohem víc, než se se mnou jen mazlit.“
Tom mu prstem poklepal na nos. „To on ale neví. Pro něj jsi pořád ten sladký, vtipný, pravděpodobně nevinný Bill. To, že se snažíš chovat opačně, neznamená, že tomu uvěří.“
„Pokud to tak opravdu je, bude to mnohem těžší. Nechci s ním rozvíjet celej vztah, abych dostal to, co chci. Pokud to totiž tak uděláme, tak až mu vše řekneme, bude si myslet, že jsme si s ním celou dobu jen hráli.“
„Což ale prakticky děláme,“ konstatoval Tom.
„Jo, ale… Bude to vypadat opravdu špatně, pokud se do toho až moc zamotáme,“ zamračil se černovlásek a zatahal bratra za tričko.
„V tom případě budu muset udělat něco, co to všechno urychlí.“
Bill vytáhl obočí. „Máš na mysli něco konkrétního?“
Tom se zakřenil, chytil Billa za tvář a políbil ho. „Možná ano.“
autor: Gaja
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
To jsem zvědavá jak tohle dopadne.
Ach boze co si ti dvaja uchylaci zase vymysleli. Hahaha. Chudak Andreas. Dvojcata ho znicia. Hahaha.
Oooh, ně je Andrease strašně líto! Bylo to strašně hezké, jak rychle vyběhl za Tomem a řekl mu, že s Billem asi nechce nic mít, protože už to dělal s Tomem a prakticky chce Toma 😛 Ne že bych chtěla, aby byl Tom s Andreasem, jen to prostě bylo hezké. 🙂
Stejně jsem zvědavá, zda se těm dvoum ten plán nakonec splní. 😀
Děkuji za překlad! 🙂