Operou se rozeznělo poslední zvonění. Herci se nakupili podél jeviště, aby mohli sledovat výkon svých spolupracovníků. Krčili jsme se kolem, aby všichni viděli. Hra začínala krátkým baletem.
Bill:
Opona se zatáhla. Všichni v hledišti stáli a tleskali jako pominutí. Postupně se začali vytrácet k baru a na záchody. V tu dobu přišla má chvíle. Vyběhl jsem z lóže číslo pět a proplétal se mezi lidmi. Nikoho jsem nezajímal. Připadal jsem si jako duch mezi davy lidí, kteří mě okatě ignorovali. Řešili své problémy a osmnáctiletý chlapec v černobílém hábitu je nezajímal. Zastavil jsem v zákulisí, v zákrutě jedné temnější chodbičky. Čekal jsem na klapání dívčích bot nebo dívčí hlas.
A pak přišla. Chytil jsem ji za ruce a stáhl jí je na záda. Držel jsem je jednou rukou a druhou jí položil přes pusu, aby nemohla křičet. Přitaženou k tělu jsem ji táhl k nejbližšímu vchodu do podzemních chodeb. S obtížemi jsem si dostal až ke kanálu, k loďce, která na nás už čekala. Hodil jsem ji na její palubu a sám nastoupil. Popadl jsem tyč na odrážení od dna kanálu, a rychle odstrkoval loďku od břehu. Christine ke mně upírala oči zalité slzami.
„Co se děje?“ špitla vystrašeně.
Přirazil jsem loďku ke břehu a vytáhl Christine na souš. Ruce jsem jí znovu chytil za zády a popadl první provázek, který se povaloval někde poblíž. Svázal jsem jím ruce k sobě a strčil jí do zad, takže spadla na zem kousek od kamenné stěny. Couvala přede mnou se strachem v očích, dokud zády nenarazila do stěny.
„Teď už stejně nikam neutečeš. Víš, Christine, to všechno byla jen hra. Vy jste byli pouhé figurky, nic víc. Nechal bych tě být, kdybys mi moji hru stále nekazila,“ přidřepl jsem vedle ní. „Měla bys vědět, že od té doby, co se Opera řídí podle mé píšťalky, jsem zamilovaný do Toma. Kvůli němu tahle hra začala…
Jenže pak se sem dostal i můj bratr. Začal se zajímat o tolik lákavou postavu Fantoma, začal příliš čmuchat kolem. Básnil o Fantomovi i doma a já to nemohl vydržet. Rozhodl jsem proto, že ulehčím jeho pátrání. Napsal jsem novou operu, nové pojetí Romea a Julie. Věř mi, Christine, kdybys s Tomem nic neměla, nebyla bys pro mě překážkou. Ale teď překážíš…
„Nedělej to,“ zavzlykala Christine. „Prosím tě, nedělej to!“
Chodbami se neslo její vzlykání a popohánělo mé záběry tyčí. U východu nejbližšího k jevišti jsem měl nachystané šaty. Ty stejné, ve kterých jsem byl i na karnevalu. Rychle jsem se převlékl, nepříjemnou modrou masku nasadil na obličej a oblečení Fantoma popadl do ruky. Vyšel jsem na chodbu a opatrně se rozhlédl. Nikde nikdo. Nad hlavou mi zařinčel zvon. Neměl jsem nejmenší ponětí, po kolikáté už zvoní, ale nejspíš bych se měl stáhnout k jevišti.
Kolem jeviště stáli ostatní účinkující. Pohledem jsem vyhledal madam Giryovou a její dceru. Rychle jsem k nim přispěchal a položil ruku madam Giryové na rameno. Otočila se ke mně a zmateně mi pohlédla do očí.
„Julie na scénu!“ sykl někdo ze zákulisí a já sebevědomě přepochodoval ke kulisám. Vyšplhal jsem se po žebříku vzhůru. Vyšel jsem na dřevěný balkon – hlavní rekvizitu. Všichni v obecenstvu nedočkavě vzhlíželi ke mně. I Tom, který stál v dobovém oblečení na kraji podia se díval na mě. Kolem nohou se mu proplétaly chomáčky uměle vytvořené mlhy. Začal jsem tiše zpívat Christinin part. Nesnažil jsem se jakkoli měnit hlas. Zpíval jsem tak, jak je mi to pohodlné.
Naskytla se mi možnost vidět stovky překvapených tváří. Nad všemi však převažovala jediná – tvář mého bratra…
autor: Helie
Ou TAK TO JE HUSTÝ!
Tak blbě to utnout, to se nedělá!!! 😀
Nádhera, narazila jsem na tvojí povídku až teď a celou ji přečetla. Strašně se těším na další pokračování 🙂
[1]: Děkuji =)
[2]: Ale dělá 😀 ber to tak, že tohle je předposlední díl. Kdybych ho neukončila napínavě, o ničem by to nebylo 😀
[3]: Děkuji =)) Jsem ráda, že se líbí =)) Bohužel, dlouho už pokračovat nebude. Už jen jeden díl… a pak někdy příští rok druhá série 😀
To je dokonalé, já nemám slov. A chci rychle další díl, to se vážně nedělá to takhle useknout. Tak honem další 🙂
No Bille!!! To si mne teda potěšil 😀 Takovou perfektní smtr bych nevymyslela ani já! Jen si ji teda mohl ještě třeba dát pár facek, přece jenom ti chtěla ukrást TVÝHO Toma!! A taky bych to tam pro jistotu zapálila-co když ti zdrhne a zkazí celý představení?! No ale tak aspoň něco si udělal… 😀
Uplně vidím Toma jak zírá na Billa v těch šatech – se mu divím, že na místě neomdlel 😀 A vážně, jak si to mohla utnout zrovna teď?!?!?! To se nedělá? A zrovna tak mi nemůžeš udělat to, že příští díl už bude poslední!! Co pak budu číst? Achjo…
No co se dá dělat, už se těším na pakračování (ale zároveň netěším, protože bude poslední)!!
P.S. Ať žije internet v mobilu zadarmo!! 😀