autor: Tina & GossipGirl
Tak a je tady konec. Vždycky je mi to docela líto, když vidím, že jeden příběh končí. Ale tím zároveň uvolňuje místo pro začátek něčeho nového. Všem moc děkujeme za komentáře, které tady zanechali, a doufáme, že se vám povídka velké lásky, která překonala i nejtěžší překážky, líbila. Užijte si poslední díl a my už jenom můžeme popřát hezké čtení.
Tina & GossipGirl
Stejné to bylo i u Toma. Tak moc chtěl toho starého Billa zpět. Toho, který mu zachránil život, když už si myslel, že skutečně zemře. Riskoval pro něj všechno, aby jej zachránil, protože mu na něm záleželo. Dával mu chuť znovu žít a dělal jeho den šťastnější a veselejší, i když bylo chmurné počasí a obloha zatažená šedým závojem tvořeným z mraků. Tak moc toužil po něžném pohlazení a tom milém úsměvu, který tak dlouho neviděl, a hlavně toužil po něm. Po jeho těle. Tak moc jej zase chtěl, jenže s tím, jak to teď u nich doma vypadalo, mohl na to rychle zapomenout. Všechno krásné bylo už dávno pohřbeno.
Tom seděl u stolu, popíjel kávu a četl si noviny, Bill mezitím stál u linky a dělal si večeři. To ticho bylo opravdu hrozné. Bylo slyšet jen tikáni hodin a zvuky, které vydávaly předměty, s nimiž oba muži něco dělali. Rasta dopil svou kávu, vstal a šel dát hrnek do dřezu. Neměli kuchyňskou linku moc velkou a Bill tam zabíral většinu místa.
Tom se trochu nahnul, aby mohl hrneček položit do dřezu. Černovlásek za sebou ucítil to známé teplo, které z Toma sálalo a jeho přítomnost. Zavřel oči a užíval si to. Rychle se otočil a zadíval se mu do očí. Rastu to docela překvapilo, takže zůstal nehybně stát a sledoval černovláska. Tom se neubránil Tomu, aby zastrčil Billovi za ucho jeden neposlušný pramenů, který mu padal do obličeje. Bill přivřel oči a užíval si ten dotek. Svou rukou si přitiskl Tomovu dlaň ke své tváři a vnímal to teplo.
Otevřel oči a už se nadechoval něco říct, ale Tomův prst na jeho rtech jej zastavil. Jen mlčky zavrtěl hlavou na znamení, aby nic neříkal. Nechtěl, aby to zase skončilo hádkou. Tuhle chvíli si taky užíval. Přišel k Billovi blíž a začal jej hladit po tváři a chytil ho za bok. Černovlásek jej pohladil po hrudníku. Pořád cítil ty vypracované svaly, ze kterých doslova tál. Naklonil se k rastovi a jemně se otřel svými rty o ty jeho. Tom vydechl, a začal jej dravěji líbat. Funěl a natiskl si Billa k sobě, který mu polibky oplácel. Hladili se a líbali. Tom si Bill k sobě pak otočil zády a líbal ho na krku a rozepínal mu kalhoty. Bill byl jako v transu a nechal se sebou dělat cokoliv. Tom mu je trochu stáhnul i s boxerkami a sám si ty svoje taky rozepnul. Bill se opřel lokty o linku a omámeně čekal. Tom si naslinil své mužství a poté do Billa přirazil. Ten jen hlasitě zasténal a víc na Toma vyšpulil zadeček. Tom do něj začal pravidelně a rychle přirážet.
Bill se držel linky a měl lehce rozkročené nohy a šel Tomovi vstříc. Oba byli omámení tím návalem vášně. Vyvrcholili rychle a tvrdě. Tom z Billa vyšel a udýchaně se o něj opřel.
Pár minut jim trvalo, než se vzpamatovali.
„Co to sakra mělo být?“ řekl po chvíli Bill.
„Sex?“ odpověděl mu udýchaný Tom.
„Jo, už zase, rychlý, tvrdý sex. Proč musíš vždycky všechno uspěchat?“
„Sám jsi to chtěl,“ hájil se Tom a odtáhl se.
„Jo, ale ne hned tak naráz. Myslel jsem postupně a ne, že mě přehneš hned u linky,“ stěžoval si a oblékl se stejně jako Tom.
„Hele, o co ti pořád jde? Mohlo to být zase dobré, už to vypadalo nadějně, a ty to svým lamentováním zase zkazíš.“ Toma to mrzelo, protože už to skutečně vypadalo, že by zase mohlo být všechno jako dřív. Konečně se objevilo světélko naděje, ale jak se rychle objevilo, tak zase zhaslo.
„Já, že jsem to zkazil? Ty jsi to zkazil. Kdybys šel na to pomalu, tak mohlo být všechno tak jako dřív,“ házel vinu na Toma.
„No jistě, zase za všechno můžu já, viď. Jak jednoduché hodit všechno na toho druhého. Tak si říkám, jestli mě ještě vůbec miluješ, když se ke mně chováš jako k prašivému psovi.“ Bill se zarazil a chvíli byl zticha. Tohle opravdu nečekal.
„Co to, Tome, povídáš? Jistě, že tě miluju a nechovám se k tobě jako prašivému psovi,“ zamračil se. Tohle jej opravdu mrzelo, že si to Tom myslí.
„Ale jo ty, chudáčku. Jsem ti jen na obtíž. Všechno ti vadí, všechno tě sere. Měl jsi mě nechat v té díře chcípnout!“ rozkřikl se na něj. Bylo v něm tolik hněvu, lítosti a zklamání.
Billovi se začala vztekem vařit krev. Popadl Toma za ramena a prudce ho natiskl na zeď. I když na to Bill nevypadal, tak měl sílu. Tom ji měl sice větší, jenže zraněné rameno a moment překvapení, který Bill využil, mu nedovolily ji použít včas.
„Tak poslyš, milý zlatý,“ mluvil naprosto klidným, ale zároveň pevným a přísným hlasem. „Já tě zachránil z té díry. Já riskoval všechno, abys mohl zase žít. To díky mně jsi teď tady. Tak kurva přestaň kňourat jako malá holka a vzchop se, chlape! Udělal jsem to proto, že tě miluju a rozhodně bych to nechtěl vrátit zpět!“
Tom na něj chvíli ohromeně hleděl. Tento Billův čin jej opravdu překvapil. Tohle vážně nečekal. Chvíli mu to šrotovalo v hlavě, ale nakonec opět nasadil svůj naštvaný pohled.
„Možná, že kdybys to vrátil, bylo by to lepší pro nás oba,“ bylo vše, co řekl, než se Billovi vyškubl a šel se obout. Vzal si svou koženou bundu a vydal se ven. Bill si jen zoufale povzdechl a vzteky bouchnul pěstí do stěny. Tohle už bylo asi vážně ztracené.
Bylo kolem jedenácté v noci a Tom se vracel domů opět opilý. Zapíjel ten vztek a snažil se na chvíli zapomenout a alkohol mu to umožňoval. Vešel do bytu, zul se a pokračoval dál směr ložnice. Když tam vešel, uviděl Billa, jak spí na své straně postele. Sundal i bundu, kterou hodil na zem a vlezl si za Billem. Netušil, že nespí, že má jen zavřené oči a odpočívá. Přitulil se k němu zezadu a hladil ho po nahém stehně. Přejížděl po něm až na zadek a zase zpět.
„Nech toho, Tome, jsi opilý,“ řekl Bill a odstrčil jeho ruku pryč. Rasta si jen odfrkl a odtáhl se od Billa. Otočil se na druhou stranu a během chvilky usnul.
Černovlásek si jen povzdechl. Takhle to už prostě dál nejde. Vstal, vzal Tomovu bundu a šel ji pověsit. Potom si vytáhl tašku a sbalil si věci. Nakonec se vydal s tužkou a papírem do kuchyně. Chvíli přemýšlel, jak začít, ale nakonec napsal toto.
Dobré ráno, Tomi.
Možná, že tě teď asi bolí hlava anebo to není zas až tak zlé. Včera jsi to trochu přehnal s pitím. Důvod, proč mě tady už nenajdeš, je prostý. Tohle nikam nevede. Celodenní hádky kvůli hloupostem náš vztah jen pohřbívaly. Ani jeden jsme si to nechtěli přiznat, ale bylo to tak. Potřebujeme od sebe dlouhou pauzu, a proto jsem ten, kdo odchází. Vracím se zpět do armády. Možná, že je to chyba, možná taky osvobození pro nás oba. Nevím ani, jestli se někdy vrátím. Pořád tě ale mám rád, a nejen to, pořád tě miluju, Tome. Můžeš tady zůstat, jak dlouho jen budeš chtít, a pokud přece jen někdy budeš chtít jít někam jinam, zamkni prosím a klíč si nech, nebo ho vyhoď, to už nechám na tobě. To je asi tak vše, co jsem ti chtěl sdělit. Doufám, že budeš v životě šťastný. Tvůj milující Bill.
Dopis v obálce položil na stůl, popadl svou tašku, obul se a vydal se s těžkým srdcem tam, kde nebude pro emoce místo.
Ještě toho večera se nastěhoval do ubytovny pro vojáky, kde dříve býval. Zítra odpoledne vyráží opět do Iráku. Chlapi byli rádi, že jej opět vidí, a vítali jej. Bill se šel přihlásit, že nabídku přijímá a poté ulehl na ne zrovna pohodlnou postel. Díval se do tmy na strop a přemýšlel. Bude to pro Toma asi hodně kruté, ale on si na to zvykne. Je přece vycvičený voják a dokáže čelit všemu strachu, nepřátelům, ale kdo ví, jestli i svým emocím.
Ráno se Tom probudil se solidní bolestí hlavy. Bylo už automatické, že se neprobouzel po Billově boku. Posadil se a chytil se za hlavu. Co to včera vlastně dělal? Pamatoval si to jen matně. Pár útržků se mu spojovalo dohromady. Vzpomínal si na to, že byl v baru a zapíjel vztek po další hádce s Billem. Nalíval do sebe jednoho panáka za druhým. Jak se dostal domů, neví.
Pomalu vstal a přesunul se do koupelny, aby si mohl dát studenou sprchu, která jej snad probere. Trošku jej to nakoplo, snad to kafe ještě spraví. Došel do kuchyně, dal si dvě lžičky černého brášku do hrnku, trochu cukru a zalil to vařící vodou. Když se otočil, zarazily jej dvě věci.
První byla, že bylo v bytě neuvěřitelně ticho. Kolem dvanácté dopoledne jej to celkem zaráželo, a taky ta obálka na stole. Podíval se na ni a byla prázdná. Jen vzadu měla na sobě jeho jméno. Tohle se mu nelíbilo už vůbec.
Otevřel obálku a našel v ní dopis. Posadil se a začetl se. Čím víc slov přečetl a posouval se o řádky níž, tím víc kulil oči a otvíral pusu.
„Do armády? To ne…“ řekl si tiše pro sebe a četl dál. Takhle to nechtěl. Tohle se nemělo stát. Dopustil, aby se Bill cítil zoufale, aby se spakoval a odešel od něj. Kdy se z něj stal takový sobec a ignorant?
Ne, takhle to nenechá. Musí jednat. Pokud už není pozdě. Rychle se oblékl, zamkl byt a vydal se chytit si taxi a jet do kasáren. Stále popoháněl taxikáře, aby přidal. Měl strach a byl ve stresu, že Billa nestihne, nebo že už je pryč.
Hodil po taxikáři nějaké bankovky a rychle vystřelil ven. Došel k bráně, kde jej hned pustili.
„Už odjeli vojáci, vojíne?“ optal se jednoho mladičkého muže, který byl u brány.
„Ještě ne, pane, ale brzy se tak stane,“ odpověděl mu voják, který stál rovně jako pravítko.
Tom se rozeběhl rychle do hangáru. Když se moc namáhal, začalo jej bolet rameno, ale to teď ignoroval. Vběhl do hangáru, kde už viděl, jak některá auta odjíždějí na letiště.
„Bille!“ zakřičel, když jej viděl oděného v uniformě, jak chce nastoupit do auta. Ten jej však neslyšel.
„Williame Kaulitzi, opovaž se nastoupit!“ zakřičel. Tohle už Bill slyšel. Takhle jej oslovoval Tom jen opravdu ve výjimečných situacích. Otočil se za hlasem a viděl muže s černými copánky, jak za ním běží.
„Tome? Tome, co tady děláš?“ překvapeně na něj hleděl.
„Nenechám tě jen tak odjet,“ řekl udýchaně, když k němu doběhl.
„Tome, je pozdě. Tohle nikam nevede. Vždyť se jen hádáme kvůli…“ nestačil dopovědět svou větu, protože jej Tom umlčel polibkem. Černovlásek překvapeně zamrkal, ale po chvíli mu opět podlehl. Spousta vojáků na ně překvapeně hleděla. To se jen tak nevidělo, aby se jejich nadřízení líbali.
Tom držel Billa za týl a vyzýval jej svým jazykem na vášnivou hru. Bill nedokázal odolat. Vždycky mu podlehl. Tak mu polibky oplácel.
„Co to je? Kapitáne, co to tady nacvičujete? Učíte vojáky francouzáky?“ ozval se za nimi silný a dominantní hlas velitele kasáren. Bill se od Toma odtrhl a postavil se do pozoru.
„Ne, pane,“ odpověděl.
„Aah… kapitán Trümper. Taky se vracíte zpět?“ usmál se generál. Toma znal už hodně dlouho. Od té doby, co nastoupil do armády. Pamatoval si ho jako obyčejného vojína a bral jej tak trochu jako svého dalšího syna. Tom se jen pousmál.
„Ne, pane. Osobní záležitost,“ odpověděl mu.
„No to vidím,“ zavrtěl hlavou a stejně se lehce usmíval. „Tak co tady pohledáváte?“
„Něco jsem tady málem ztratil,“ usál se a objal Billa kolem pasu.
„Takže mi chcete říct, že…“ jeho větu dopověděl Bill.
„…že si budete muset najít jiného kapitána.“
„No vy mi to tedy ulehčujete, Kaulitz,“ zavrtěl generál hlavou. „No tak běžte, jinak vás s sebou vezmeme oba,“ lehce se pousmál a Tom s Billem byli na odchodu.
„No tak, žádné lelkování, divadlo skončilo. Všichni do aut a na letiště,“ zavelel generál a všichni poslechli.
„Víš, že ti to v té uniformě pořád sekne?“ usmál se Tom.
„Proč ses vrátil?“ otázal se Bill.
„Byl jsem sobec a ignorant. Přehlížel jsem tě a ubližoval ti. Měl jsi pravdu, jen jsem kňoural jako malá holka. Je pravda, že se všechno obrátilo o sto osmdesát stupňů, ale když jsem si přečetl ten dopis a došel mi ten fakt, že už bych tě nikdy neměl vidět, tak jsem musel jednat. Nechci, aby ses tam vrátil. Potřebuju tě. Pořád tě miluju a chci zůstat s tebou. Chci být lepší přítel, a pokud budeš souhlasit i v budoucnu, tak možná i lepší manžel.“
Bill se usmál a na znamení toho, že souhlasí, jej něžně, ale zároveň vášnivě políbil. Byl tak moc rád, že má starého Toma zase zpátky a všechno zase bude tak jako dřív.
Je zvláštní, jak se lidé časem změní. Někdy k dobrému, někdy k tomu horšímu. Ale někdy také musí přijít pořádná rána a oni pochopí, že měli to nejcennější, až to ztratí. Někdy taky existují chvíle, kdy už se to prostě nevrátí a zůstanou jen vzpomínky, ale pokud se člověk včas vzpamatuje, může získat všechno zpět a možná i něco navíc.
KONEC
Epilog
Díky Tomovu rychlému zásahu se všechno změnilo. Bill se s ním vrátil zpátky domů a oba se udobřili. Začali nový život. Život bez krutých bojů, bez nelítosti a hlavně bez zbytečných hádek. Všechno se zase obrátilo k lepšímu. Tom konečně našel práci, kterou sháněl už tak dlouho a s Billem se přestěhovali do rodinného domku.
Po zhruba měsíci od dne, kdy málem všechno skončilo, požádal Tom Billa o ruku, ten jeho nabídku přijal. Dnes jsou již šťastní manželé.
Já vím, že číst povídky od konce je divný, ale tenhle poslední díl mě donutil se zamyslet a dojít k závěru, že si tu povídku prostě musím přdčíst celou… četla jsem první díl, ale protože mi přišel lehce nezáživný, protože vojáky nemusím, tak jsem se rozhodla to nechat. Ovšem poslední tři díly mi ukázaly, že to byla chyba, kterou musím napravit. Takže hurá do zpětného čtení… 🙂
konec? už? jsem ráda, že se nakonec udobřili. pořád jsem Toma popoháněla, aby se už probudil, přestal dělat koniny a Billa zastavil. 🙂 tak ještě že to stihl.
och úžasné zakončnie 🙂 fakt sa ti to vydarilo :)….ale ked som čítala tú časť s tým dopisom tak som s fakt bála že Bill odide a ostanú rozhánadný…dokonca som sa bála že to skončí tak že Billa vo vojne zastrelia alebo niečo také….ale som fakt rada že to tak nebolo 😀
No… Neviem, čo si mám o tom myslieť. Ako bolo to napísané celkom dobre, hoci tie počty mŕtvych sa mi zdalo až prehnane. Pokračovalo to celkom fajn a zrazu, bez akýchkoľvek náznakov sa to obrátilo o 180 stupňov. Bez vysvetlenia, bez dôvodov, to všetko si musíme len domýšľať. Na vzťahu sa musí pracovať… A na spoločnom bývaní tiež. Škoda len, že tu je ten koniec taký trochu uponáhľaný. Ako ze zoznámili sme sa a zamilovali, všetko postupne a pomali, no potom sme sa pohádali, udobrili a žijeme spolu šťastne až do smrti. Škoda, mohol ten koniec byť prepracovaný lepšie. Ale všeobecne to bolo fajn, takže ďakujem.
Moc krásný konec 🙂
Jsem tak rada ze mu to konecne doslo….Malem pozde ale rika se pozde ale prece. Moc krásný tuhle povidku jsem milovala….
Lepší koniec, som si nemohla priať, tu naksa potvzuje pravidlo, lwpšie neskoro ako nikdy.
Já vím, že číst povídky od konce je divný, ale tenhle poslední díl mě donutil se zamyslet a dojít k závěru, že si tu povídku prostě musím přdčíst celou… četla jsem první díl, ale protože mi přišel lehce nezáživný, protože vojáky nemusím, tak jsem se rozhodla to nechat. Ovšem poslední tři díly mi ukázaly, že to byla chyba, kterou musím napravit. Takže hurá do zpětného čtení… 🙂
konec? už? jsem ráda, že se nakonec udobřili. pořád jsem Toma popoháněla, aby se už probudil, přestal dělat koniny a Billa zastavil. 🙂 tak ještě že to stihl.
Děkuju všem moc za komentáře.
[4]: Jsem moc ráda, že jsi změnila názor 🙂
och úžasné zakončnie 🙂 fakt sa ti to vydarilo :)….ale ked som čítala tú časť s tým dopisom tak som s fakt bála že Bill odide a ostanú rozhánadný…dokonca som sa bála že to skončí tak že Billa vo vojne zastrelia alebo niečo také….ale som fakt rada že to tak nebolo 😀
Nádherné, nádherné !! Moc krásné ukončení a jejich usmíření :))
Pekný príbeh. Mrzelo ma, že sa ku koncu ich vzťah pokazil, ale koniec bol krásny. Som rada, že Bill odišiel a že Tom sa prebral a stihol to opraviť.
Lepšie neskoro ako nikdy… už som sa pomaly bála, že to nedopadne s nimi dobre a preto som strašne rada za taký koniec 🙂 Veľmi pekný príbeh.
No… Neviem, čo si mám o tom myslieť. Ako bolo to napísané celkom dobre, hoci tie počty mŕtvych sa mi zdalo až prehnane. Pokračovalo to celkom fajn a zrazu, bez akýchkoľvek náznakov sa to obrátilo o 180 stupňov. Bez vysvetlenia, bez dôvodov, to všetko si musíme len domýšľať. Na vzťahu sa musí pracovať… A na spoločnom bývaní tiež. Škoda len, že tu je ten koniec taký trochu uponáhľaný. Ako ze zoznámili sme sa a zamilovali, všetko postupne a pomali, no potom sme sa pohádali, udobrili a žijeme spolu šťastne až do smrti. Škoda, mohol ten koniec byť prepracovaný lepšie. Ale všeobecne to bolo fajn, takže ďakujem.
Tak tuhle povídku uz jsem taky cetla 😆 a libila se mi 🥰.