autor: Majestrix & Little Muse
Refrén
Bill se pobaveně díval, jak Andreas chodí po jeho pokoji a snaží se něčím zaměstnat. Už si zabalil všechny své věci a společně s Michaelovými je přestěhoval do jejich budoucího domku na druhé straně pozemku, uklidil si svůj prázdný pokoj a byl teď uprostřed uklízení Billova, i když tu už dávno nebylo ani smítka.
„Andreasi,“ promluvil Bill ze své postele, dlaní jezdil po matraci. „Stále tu budeš denně, a přitom se chováš, jako by tohle byla tvoje poslední šance uklidit po mně.“
„Ne, já vím,“ ujistil ho Andreas, přeorganizoval Billovo oblečení v šatníku podle druhu formality. „Ale bude to jiné.“
V Andreasově hlasu byla slyšet melancholie a Bill ji rád slyšel. Možná to bylo tím, že se to zdálo jako mnohem méně drastické odloučení, než když měl Bill zůstat v Klášteře. Tak i tak byl rád, že je jeho kamarád nadšený ze zítřejšího dne.
On se tak večer před svou svatbou necítil.
Bill zamrkal a odkašlal si, když si vzpomněl, jak vzlykal přímo na této posteli.
„Jsi nervózní?“ zeptal se.
„Já…“ Andreas se narovnal, zamyslel se, jako by ho ta možnost ani nenapadla. „No, ano. Dělám si starosti, jak dlouho bude trvat, než se naučím být dobrým manželem. Dělám si starosti stejně, jako když začínám cokoliv nového, snažím se neudělat nějakou hloupost.“
Bill zaváhal. „Ale ne…“
„Myslím, že se mě chceš zeptat, jestli nemám nějaké pochybnosti,“ řekl Andreas a pousmál se. „A ne, nemám. Ani jednu.“
Bill přikývl a najednou si přál, aby si dnes v noci mohl lehnout ke svému manželovi. „To jsem rád,“ řekl upřímně.
Andreas se usmál.
„Já vím.“
~*~
„Je mrtvý?“
„Ano; řekl mi to sám Kent.“ Tom začal přecházet po otcově Slunečním Pokoji. „Dělá mi starosti, že slyším, že je Senátor mrtvý jen pár dní po tom, co… bylo vykonáno diskrétní šetření.“
„Říkáš, že jeho smrt byla sebevražda. Možná jeho přestupky z minulosti konečně vyšly na povrch.“ Zavrtěl Jorg hlavou. „Nechal dopis?“
„Ano.“ Přikývl Tom. „Byl pro jeho manžela Victora. Byli spolu skoro padesát let.“
Jorg se díval na svého syna. „Co to má co dělat s čímkoliv?“
Tom sám pro sebe zavrtěl hlavou a pokrčil rameny. „Nevím, ale stále mám pocit, že s tím mají co do činění Lord Brendan a Lord Raphael.“
„Samozřejmě, že ano, ale pochybuji, že by udělali něco zásadního. Byl jsem velice zřetelný, když jsem byl tázán Strážcem, a snažil jsem se přetlumočit co nejvíc z Billovy Vize. Tvůj merode udělal to samé, a spolu s Billovou výpovědí z první ruky, Císařský Strážce by měl být na pozoru.“
„Samozřejmě, že ano, ale pochybuji, že by udělali něco zásadního. Byl jsem velice zřetelný, když jsem byl tázán Strážcem, a snažil jsem se přetlumočit co nejvíc z Billovy Vize. Tvůj merode udělal to samé, a spolu s Billovou výpovědí z první ruky, Císařský Strážce by měl být na pozoru.“
„Slyšel jsem, že Lord Luke je velice schopný, ale stejně si dělám starosti.“
„Můj synu, cos čekal, že se stane, když vyšetřuješ nečestné muže? Cos čekal nebo v cos doufal?“
Tom se poškrábal na krku a povzdychl si. Chtěl předvést všechny tři před spravedlnost, než půjdou k Hlavnímu Soudu; chtěl zničit jejich životy, aby Billa ospravedlnil. Aby se na něj Bill díval jinak, jako na manžela, který se o něj dokáže postarat. „Nic,“ řekl tiše.
Ozvalo se zaťukání na dveře a Jorg zvedl ruku, aby otevřel. Přišel formálně oblečený sluha a poklonil se, vkročil vpřed.
„Moji Pánové, svatba za chvíli začne. Chcete, abych vás doprovodil na vaše místa?“
„Ano,“ zamumlal Jorg a zvedl se od stolu. „Pojď už, Tome, tenhle den se máme veselit; dva lidé se právě oddají zázraku jménem manželství.“
Tom přikývl a následoval ho. Přemýšlel, jestli se Michael a Andreas cítí stejně, jako se cítil on před svým svatebním dnem.
~*~
„Oh, Andreas miluje zelené oči. To se mu bude určitě líbit.“ Bill jemně pustil konkubíny bradu a přikývl. „Děkuji.“
„Děkuješ mi, jako by to byl dárek pro tebe,“ popíchl ho Gordon a upravil si svou šerpu. „Tabitha je stejně stará jako Andreas a Michael, a je velice poslušná, že, Tabitho?“
„Ano, můj Pane,“ zamumlala a Bill spokojeně přikývl.
„Roztomilý dar. Těšíš se, až se připojíš ke své rodině?“ zeptal se jí.
„Ano, můj Pane. Je mi ctí přijít do Domu Vericht.“
Její zvoneček slabě zacinkal a Bill ji pohladil po ruce. „Můžeš jít za ostatními konkubínami.“
Gordon se díval, jak mladá žena odešla, než se otočil na svého syna. „Nevypadáš tak podvyživeně jako posledně,“ řekl neutrálně.
Bill se usmál a přešel k zrcadlu, aby si upravil svou róbu. „Jsem pozorován; když nebudu jíst, pak k tomu budu donucen.“
„Andreas se o tebe dobře stará.“
„Vlastně to je Tom, kdo mě k tomu poslední dobou nutí. Andreas byl celý plný své svatby, což je dobře.“
„To ohlášení vaší nadcházející radosti mě vážně potěšilo, i když jste to zřejmě neplánovali.“ Bill se podíval na svého otce. „Jak jsi ty novinky přijal?“
„Byl jsem velice… zlý,“ přiznal se Bill. „Přál bych si, abych měl možnost rozhodnout se, jestli přijmeme veernik nebo ne. Tom… mi to rozhodnutí vzal, i když jsem na to měl právo.“
Gordon chápavě přikývl. „Jak bys rozhodl?“
„Nevím, ale měla to být moje volba. Teď můj manžel chodí po špičkách, protože čeká, až na něj vybuchnu. Nerozumím, proč mě chtěl tak provokovat. Jsme na dobré cestě a Tom si přeci nemůže myslet, že tohle je pro nás něco dobrého. Nejsme v pozici pro dítě.“
Gordon udělal krok vpřed a objal svého syna.
„Když ses měl narodit, lodní doprava nebyla tam, kde je dnes; bylo těžké udržet si místo tady v Tetrapoli, a já měl pocit, že mám všechno pod kontrolou. Simone mi řekla, že je těhotná a já řekl Tobimu, že teď nemůžeme mít dítě, ne se vší tou nejistotou kolem nás. Jelikož byl Tobi tvůj merode, on měl na práci rozhodnutí, a on se rozhodl nechat Simone pokračovat v těhotenství. Nemluvil jsem s ním skoro týden.“
„Celý týden?“ Bill se otočil svému otci v náručí, aby se na něj mohl pořádně podívat. „To jsem nevěděl!“
„Nebyl jsem na své chování hrdý. Mezi námi to bylo dost tvrdé, dokud ses nenarodil. Viděl jsem tě, držel jsem tě v rukou, protože jsi byl tak maličký, a přemýšlel jsem, jak jsem mohl vůbec přemýšlet o ukončení tvého života. Nebudu tě peskovat a říkat ti, že ucítíš to samé, ale snaž se pochopit Tomovu pozici. Myslím si, že je do tebe svým způsobem opravdu zamilovaný, a mít s tebou dítě je přirozené, pro něj je to velká motivace. To je to, co drží naši společnost v chodu. Řekl mi o svém nadšení, že spolu budete mít malé klubko života. Odpusť mu, Bille, že na to šel špatně, jeho srdce bylo až moc silné na to, aby ho neposlechl.“
Bill se opřel bradou o Gordonovo rameno a vydechl. „Musíme jít na tu svatbu.“
~*~
Bill dělal Andreasovi společnost tak dlouho, jak mohl. Pak neměl jinou možnost, než ho obejmout a nechat ho v rukou jeho rodičů, než vešel do malého sálu a našel si místo na straně Vave.
Vedle Toma.
Bill si skousl ret a začervenal se víc, než byl rudý jeho manžel, se sklopenou hlavou se zařadil do řady jeho rodiny. Cítil na sobě Tomův pohled, když se posadil po jeho boku, ale odmítal se mu podívat do očí. Přál si, aby měl otce po svém boku, ale ten seděl na druhé straně místnosti.
Bylo divné, když si pomyslel, že už nepatří do Domu svého otce.
Ceremoniál byl rychlejší, než si pamatoval ten svůj. Oba, Andreas a Michael, vypadali mnohem lépe, než jak by sluhové měli, pomyslel si Bill s úsměvem, a nikdy neviděl nikoho, kdo by se díval na Andrease takovým způsobem, jak se Michael na jeho přítele díval, oči jasné, usmívající se jako blázen.
Bill přemýšlel, jestli se takhle na Toma někdy díval. Doufal v to.
Tom se mu po boku posunul, zatímco vše sledovali, a Bill se očima letmo podíval na Tomův profil, rychle se ale pohledem vrátil vpřed.
Bylo strašné stýskat si po někom, kdo sedí vedle vás.
Bill polkl a sám se nepohodlně posunul, snažil se soustředit na přihlouplý výraz v Andreasově obličeji a maličko se usmívat.
Málem vyskočil dva metry do vzduchu, když se mu v klíně na koleni usídlila ruka. Bill neměl čas zastavit to, ale předpokládal, že teď už měl šanci odtáhnout se. Neudělal to.
Pohledem stále zůstal na šťastném páru, stiskl Tomovi ruku.
~*~
Jídlo bylo báječné a slavnostní; Jorg nařídil Philipovi a Howardovi, aby udělali skvělou hostinu, a sluhové a členové Vave a Madleemu byli příjemně překvapeni. Víno jen teklo, nebylo z hořkých bobulí darvoolu, ale ze sladkých a jemných kana; Michaelovy oblíbené. Bill s už třetím pohárem komentoval, jak báječně to chutná; ale jeho vnitřní hlásek mu říkal, aby se bavil, aby si užíval štěstí svého přítele.
Štěstí by se mělo oslavovat.
Tom seděl poblíž, vždycky byl poblíž, jako by si nebyl jistý, zdali se má k Billovi přiblížit po tom spontánním projevu náklonosti na Wag Ul. Po čtyřech sklenkách Bill toužil po Tomově dotyku, a jeho úsměv se rozšiřoval úměrně s tím, jak víno zahřívalo jeho tělo. Tom k němu konečně přišel, po tom, co k tomu byl dokopán Billovým otcem, a nabídl mu další sklenku. „Přinesl jsem dárek.“
„Dárky jsou vždy vítány,“ řekl Bill lehce a položil svou sklenici na stůl, přijal Tomovu plnou. „Jsem překvapený, že jsi ke mně přišel,“ zamumlal.
„Nemyslel jsem si, že mě chceš. Měl jsem pocit, že jsem… byl až moc prudký, když jsem tě předtím vzal za ruku. Nechtěl jsem na tebe dál tlačit.“ Tom stál vedle Billa a díval se na páry na tanečním parketu. Michael a Andreas byli na kraji, sotva se hýbali, zatímco se dívali tomu druhému do očí. David a Jorg tancovali celkem rychle a smáli se, ostatní páry se pohybovaly kolem nich.
„Chybíš mi,“ vyhrkl Bill spontánně. „Mám pocit, že se mi po tobě bude stýskat navždycky, protože spolu nemluvíme.“
„Nemluvím, protože nevím, jak vyjádřit, co cítím.“ Tom se díval na nohy a všiml si, jak se Billova noha posunula k jeho, skoro se dotýkali. „Chci to zkusit, opravdu,“ pokračoval. „Já jen… Nechci o tom mluvit, nebo na to myslet, a stejně toho mám pořád plnou hlavu; když je ticho, tak je to nejhorší.“
Bill položil sklenici na stůl, vzal manžela za ruce a stiskl mu je. „Promluvíme si, až budeš připravený.“
Tom se na Billa díval a cítil lásku tak silně jako už dlouho ne. „Cením si tvé trpělivosti.“
„Věřím, že to je to poslední, co můžu udělat.“ Bill odešel do davu a Tom si povzdychl a dopil Billovu sklenici vína. Možná to nebylo jeho oblíbené, ale postačilo to.
„Pojď si se mnou zatancovat!“ Tom zvedl pohled a uviděl svého meroda, oči mu svítily. Nemohl odmítnout, a tak se nechal odtáhnout na parket s minimálním odporem.
~*~
Byla už noc; David a Jorg odešli už před několika hodinami, stejně jako Michael a Andreas, aby se mohli zabydlet ve svém domku a odjet na jejich eridev. Bill byl v rohu, seděl na židli, díval se a usmíval se, když ho jeho otec políbil a odešel společně s Andreasovými rodiči. Brečeli, byl šťastní za svého syna a jeho chotě. Všechno bylo dobré a bylo tu příjemné teplo, a Billovi se nikam nechtělo, ale Tom přišel a klekl si k němu, rukama se opřel Billovi o kolena.
„Dobrý večer, Tomi,“ zabroukal, a pak se zasmál. „Ne, ne večer; ráno. Dobré ráno, Tomi,“ opravil se radostně.
„Oh, Bille. Víno ti chutnalo, co?“ zeptal se Tom mile a vrávoravě se zvedl. „A mně taky. A tak formální pozdrav mezi manželi.“
Bill se znovu zasmál. „Máš pravdu, manželi můj.“ Naklonil se a vpil se Tomovi do rtů. „Mmm,“ zamručel mu do úst. Tom se pohnul blíž a líbal ho víc, zasténal, když Bill otevřel rty, a když se odtáhli, Tom cítil odvahu, kterou už nějakou dobu necítil.
„Rád bych si teď promluvil,“ řekl tiše a Bill přikývl.
„Prosím, veď mě.“
~*~
Nebylo to tak moc promlouvání jako setkání těl, když Tomova ruka zajela do Billovy otevřené róby a dotkla se jeho hebké kůže. Bill prolomil polibek a zanaříkal, jak se Tomovy hrubé prsty otřely o jeho citlivé bradavky.
„Chyběls mi,“ vydechl Tom Billovi do krku, byl rád, že se může dotýkat svého manžela bez zlosti a strachu. Bill se k němu tulil, odtáhl se pouze, když chtěl Tomovi pomoct ve svlékání.
U všech Bohů, byla to věčnost, co spolu byli takhle naposledy, od té doby, co jim bylo takhle dobře. Tom Billa pod sebou necítil od té doby, co se dozvěděl o Bushidovi, od té doby před jeho smrtí–
Tom usykl, odtáhl se a vydechl Billovi na rty, políbil ho znovu dřív, než se Bill mohl ptát, proč zastavil, než on se mohl začít ptát sám sebe. Soustředil se na svírání Billova oblečení na jeho ramenech, sjel rukama dolů.
Tom zamrkal a jeho ruce byly větší, tmavší, Billovo tělo mnohem víc reagovalo, jeho vzdechy byly hlasitější. Znovu zamrkal a posadil se se zalapáním po dechu, přejel si rukou po obličeji a do vlasů, a nechal Billa, který se rozvaloval po posteli, na pokoji.
„Co se děje?“ domáhal se bez dechu, posadil se a položil ruce Tomovi na ramena. Tom ho zdráhavě nechal usadit se mu do klína a rukou pohladil Billa po zádech, zhluboka se nadechl.
„Nic,“ ujistil ho, hladil Billovou nahou kůži a soustředil se na své dlaně. „To nic.“ Dnes v noci nechtěl být rozčilený, odmítal. Měli tak hezký den, a jestli mohli na jednu noc ignorovat jejich problémy, bylo by to perfektní. Zabořil svou ruku do jemných vlasů u Billova krku a políbil ho, znovu ho položil.
Byl odhodlaný přinutit svého chotě sténat jeho jméno, vyhnat kohokoliv jiného z Billovy hlavy a také ze své vlastní.
Sundal Billovu róbu a jemně se o něj třel, když mu Bill pošeptal, že ho miluje a jediné, co Tom dokázal slyšet, bylo, že to říká někomu jinému. Pevně zavřel oči a znovu se odtáhl, tentokrát si stoupl.
„Tomi,“ řekl Bill, znovu se posadil, starostlivě se mračil. Natáhl se pro jeho ruku a Tom reflexně uhnul, odvrátil pohled od Billova raněného výrazu.
„Já ne, uh…“ řekl, otočil se k Billovi zády a popošel, „nemyslím si, že tohle zvládnu. Dnes.“
Bill byl za ním potichu. Tom věděl, že pil méně než on, ale Bill byl méně zvyklý na pití a nejspíš mnohem víc dezorientovaný. Tomovo chování ho jistě mátlo. Když na tohle nedokázal zapomenout po pěti sklenicích vína, jak si může myslet, že na to nebude myslet za střízliva?
„Proč?“ zeptal se Bill nakonec, jeho hlásek byl tenký.
Tom polkl, stále se na něj odmítal podívat. „Můžeme si o tom promluvit později.“
Bill nevypadal nadšeně. „Já-„
Bill nevypadal nadšeně. „Já-„
„Jsi opilý,“ přerušil ho Tom, ne nepříjemně, ale odměřeně, a Bill neprotestoval. „Promluvíme si ráno.“
Bill nic neřekl, ale nevypadal ani, že by se připravoval na hádku.
„Můžeš tady zůstat,“ nabídl Tom, sešel dolů schůdky od postele. „Věřím, že se podívám na nějakou tu práci. Nejsem unavený.“
Bill přikývl, díval se, jak Tom jde, jakoby na něco čekal, a pak odešel z pokoje, když se mu toho nedostalo.
Bill se nestabilně zvedl z postele a kompletně se svlékl z róby, než na ni znovu s vydechnutím dopadl. Jeho manžel byl v náladě, a on měl pocit, že to nebyla ta samá nálada, kterou měl on sám. Schoulil se do klubíčka, po tom, co si vlezl pod peřinu, a snažil se zbavit pocitu vzrušení, který mu pulzoval celým tělem. Jeho hlava našla polštář, a pak už nemusel bojovat vůbec s ničím.
Bill se nestabilně zvedl z postele a kompletně se svlékl z róby, než na ni znovu s vydechnutím dopadl. Jeho manžel byl v náladě, a on měl pocit, že to nebyla ta samá nálada, kterou měl on sám. Schoulil se do klubíčka, po tom, co si vlezl pod peřinu, a snažil se zbavit pocitu vzrušení, který mu pulzoval celým tělem. Jeho hlava našla polštář, a pak už nemusel bojovat vůbec s ničím.
~*~
Bill se podíval na své dlaně a nohy; byly spoutány nějakým neznámým kovem. Z toho chladu ho studila kůže a zanaříkal, než se pokusil si pouta ze zápěstí sundat dolů.
„To nebylo moudré.“
Bill se otočil, nebyl si vědom toho, že vedle něj někdo je, dokud ten někdo nepromluvil. „Kdo jste?“
„Mluvím hlasem mnoha, My slyšíme tvá slova a vidíme tvou duši. Ani tak nevíš, kdo jsem?“
Bill zamrkal a zalapal po dechu.
„Ka’va?“
„Správně.“ Muž vedle něj byl najednou osvícen; viděl slušivou formální róbu, která obepínala jeho ruce, které byly spoutány stejně jako Billovy. „Víš, kde to jsi?“
Bill zaváhal, posadil se vzpřímeněji a ušpinil si ruce v hlíně. Moc to tu nepoznával, nepoznával tuto opuštěnou ulici, ale zářivý palác, co byl vidět nad budovami, ten znal.
„Jsem… vězeň,“ zašeptal. Slyšet tu hrůzu nahlas ho ještě víc rozechvělo.
„Jsi vězeň,“ potvrdil Ka!va. „Jestli se budeš dál chovat tak, jak se chováš, pak tvůj život bude zajisté brzy uhašen.“
Bill se zarazil, zvedl pohled, když muž v povědomém brnění přepochodoval kousek od nich.
„Bezvěrec… v Pěti Městech? Jak je to možné?“
„Nedostatek víry.“ Ka’va se na něj otočil se zábleskem v očích.
Bill očekával pád Císařské Armády nebo nedostatek opevnění Pěti Měst, ale nedostatek víry?
„Nerozumím.“
„Ne, nepředpokládám, že bys rozuměl. Všechno, co děláme, všechno, co prožíváme, nás stahuje na předepsanou cestu. Tvé Vize jsou jen jedna možnost, která to dokazuje.“
„A co nás dovedlo sem?“
„Jak jsem řekl, nedostatek víry.“
Bill se podíval na svá zápěstí a rozhlédl se po pár lidech, kteří byli v ulici. Byli neupravení, někteří zranění a krváceli, ostatní postávali a byl tu cítit závan smrti. „Nemohli jste nás od tohoto zachránit?“
„Dali jsme vám svobodnou vůli. A tak jste sešli na cestu, která vede k destrukci, ať už Nás to bolí, jak chce.“ Ka’va se podíval dopředu. „Tvůj nedostatek víry, Bille. Dáváme ti lidi do života z dobrého důvodu. Z toho samého důvodu máš svůj dar.“
„Věřím Vám se svým životem; snažím se žít Vašimi zákony-„
„Ne,“ přerušil ho Ka’va. „Nevěříš Nám už svým srdcem. Díváš se na svůj čas a prožitky s Anisem jako… na špatný stín ve tvém morálním záznamu. Kaz v tvém životě, kde jsme si hráli s tvými emocemi až moc. Neobtěžoval ses rozumět, že Anis měl jen tolik času, než jsme ho zavolali domů, a s jeho neomylnou vírou k Nám a Naší práci, jsme mu chtěli dát něco, po čem toužil, něco, co cítil, že nemá. Dali jsme mu někoho, kdo ho dokázal udělat šťastným, vidět jeho duši a nedat mu jen klid, zatímco žil svůj smrtelný život, ale někoho, kdo se poučí z jeho síly charakteru a bezmezné víry a nade vše, s jeho Zrakem, viděl věci, které je potřeba vidět.“
„Proč nepoužijete někoho jiného?“
„Radši by ses nesetkal s vůlí tvých Bohů?“
Bill okamžitě zavrtěl hlavou. „Tak jsem to nemyslel. Jen… Byl jsem věrný, než mi Anis vstoupil do života.“
„Věrnost bez oběti je nezkušená, Bille. Myslet si opak ji dělá pouhým pozlátkem.“
Bill si sedl do tureckého sedu a povzdychl si. „Takže to byl můj Zrak, co jste potřebovali, abyste tohle udělali, aby k tomuhle nedošlo… Nejspíš jsem zklamal. Jak se tomuhle mohu vyhnout? Jak to mohu zastavit?“
„Věř. Dali jsme tebe a tvého manžela dohromady z dobrého důvodu. Když mu budeš důvěřovat, dovede tě tam, kam se potřebuješ dostat, abys otočil karty, aby zbavil Naše království možného zla.“
„Snažím se,“ zašeptal Bill. „Někdy mi to dělá tak těžké…“
„Břemeno těch, kteří rozumí, je nerozčilovat se, nechat věci plynout a trpělivě čekat, dokud se nedostaví vědění. Věř mu, Bille, a on najde sílu, aby znovu věřil v tebe.“
Bill otevřel pusu, aby něco řekl, když Bezvěrec zastavil a otočil se k němu, jako by si ho až teď všiml.
„Argln rach hor! Argin rach hor!“ zvedl svou sekyru a rozeběhl se.
Bill vykřikl, když sekyra proťala vzduch, a pak vše zčernalo.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Vůbec netuším, co k tomuhle dílu napsat.. Pocity se ve mně mísí nepoznatelnou rychlostí.
Začnu takhle; moc se mi líbila ta číst se svatbou. Jsem ráda, že ti dva jsou šťastní. A taky jsem ráda, že si zas a znovu hledají Bill a Tom cestičku k sobě zpět. Ale po té, evidentně, vizi zas nevím, co si myslet…
Krása <3
Toto bol krásny diel. Je super, že Andy a Michae sú spolu, a že si Bill s Tomom, žačínajú znovu rozumieť. Somveľmi zvedavá, ako sa nakoniec vyvinie ta vizia.
ďakujem za preklad.
Jedním slovem – dokonalé! Ta vize, to bylo něco úžasnýho… 🙂 Teda,tím myslím to, jak je to napsané, jinak musím říct, že Bill je fakt chudák… Má věřit člověku, kterej ho tak péruje a občas vůbec neví, co je respekt k partnerovi? Mají to těžký oba dva… Ale musím přiznat, že Billa je mi vážně strašně líto, i když má na něčem taky svojí vinu. To je tak komplikovaná povídka, já to prostě miluju :D♥
Málem jsem dostala infarkt, když jsem se dočetla, že konečně padnou zábrany a hupnou na to 😀 a pak nic… Ale až to přijde, tak to bude stát za to, to je mi jasný :))
Děkuju za překlad ♥
Prvně dík moc za překlad. Moc hezký díl, jako vždy… jen… proč mám pocit, že se začíná opakovat zápletka? Tedy v případě Billa a Toma? Nebylo to tady už jednou, tenhle problém? Já vím, asi bych chtěla všechno hned, když já z toho mám vážně už trochu pocit, že se to moc natahuje:-/ ale je jasný, že dokud to budete překládat, tak to budu číst, prostě mi to nedá:-D
Prekrásna časť,Gordon je úžasný ako Billovi pomáha chápať Toma a jeho rozhodnutie.
Verím že už to bude v ich vzťahu len lepšie…..
vďaka za preklad♥
asi bych si měla najít nějaký trahd lah a jít se modlit k autorkám za odpuštění, že jsem nevěřila v jejich správné úmysly. absolutně se kaju. 🙂 jako kdyby byla povídka psána s naprostou jistotou toho, jak čtenář bude reagovat a kdy je vhodná doba ho svést opět na správou cestu. 🙂 myslím, že tentokrát už budu Billově vizi věřit, však i jemu bylo jasně vysvětleno, aby důvěřoval bohům, že ví, co dělají, i přesto jak moc teď trpí.
ještě teď se chvěju ze zmíňky o Anisovi. prý "než jsme ho zavolali domů".. pro mě je to taky ten nejvíc nejlepčí bůh. 😀 ♥
Toma musí stát hodně úsilí, aby dělal první krok k jejich dalšímu z mnoha usmíření. ale určitě ví moc dobře, že to tentokrát byla jeho chyba. nebylo na něm, aby za Billa udělal jedno z největších rozhodnutí jejich života, obzvlášť když to bude právě Billova povinnost starat se o dítě. no..pořád si na tu novinu nemůžu zvyknout. jsem velice zvědavá, jak budou všechno zvládat najednou.
každopádně opilý Bill je nejlepší Bill. 😀 takovej přítulnej. zajímalo by mě, kolik si Tom myslí, že zvládne Bill odmítnutí. :[ grrrrr! už to sakra překonejte!
The wedding was nice :). At least Andreas with Michael are happy …. Small fondness between Bill and Tom at the wedding pleased me .
Gordon helps his son until now , he seems to me like a great father 🙂 . Well , there is much psychology in this story , It's like even the smallest thing in the world can disrupt relationship between Bill and Tom. Bill was horny and drunk in the bed and Tom just left to work … he had to joking 😀 .
I was shocked at Bill's vision . What does it actually mean ?
Už jsem čekala, že budou mít sex a ono nic? Ale chápu Toma, musí to pro něj bejt pořád těžký!:-o Naprosto se mi u toho svíral hrudník, jak mi ho bylo líto! Už jsem zvědavá na další díl ♥
Nevím, co napsat jiného než, že to byla opravdu nádhera. Přečetla jsem teď zase několik dílů jedním dechem. Jsem strašně zvědavá, jak to bude pokračovat 🙂
Krásnej díl..miluju tenhle příběh a snad proto ho taky tak prožívám :-)Na jednu stranu bych Tomovi jednu plácla,když už mu Bill odpustil to všechno co musel strpět ale na druhou Toma i chápu,že má pořád strach 🙁 Děkuju autorkám za další skvělej díl a samozřejmně za překlad 🙂
The visions, the visions, the visions… bloody visions. They are so nicely written, so well crafted and they drive me bonkers each and every time… I just don't get them. Btw, the godheads of the world Bill lives in seem to be really interesting and …well godly, as they should be, but in this chapter they seemed to me more like a bordel mamas… "they decided to give Bushido someone as a reward for his devotion to them?"… hm, INTERESTING.
Great chapter:-)