Person no. 1989 2.

Billho vzal za ruku a vedl ho do koupelny. Nebyla to nějak přeluxusně vybavená koupelna, byl tam obyčejný sprchový kout, obyčejná vana, umyvadlo, toaleta. Ale všechno bylo perfektně čisté. Bill si hodně potrpěl na čisté koupelny. ‚Podle koupelny poznáš člověka. ‚ Tohle se rozléhalo Tomovi v hlavě.
Poté se Bill svlékl a Tom si mezitím čistil zuby. 1989 doslova ‚vyštrachal‘ v Tomově mysli vzpomínku, proč si vlastně čistí zuby a proč se myjí. Odpověď mu přišla hlasem jeho matky. ‚Tome Kaulitzi, jestli si okamžitě nepůjdeš vyčistit zuby a umýt se, tak se připrav na zítřejší návštěvu zubaře, protože když si je nebudeš čistit, zkazí se ti a vypadají! A hned na to si skoč do sprchy, protože smrdíš a jsi špinavý!‘ 1989 proto začal své zuby drhnout o to více, svoje zuby ještě bude potřebovat.

Když si spolu s Billem vlezli do sprchy, Bill zapnul příjemně vlažnou vodu, vzal si houbu a sprchovým gelem začal přejíždět po Tomově hrudi a 1989 div nevydal svůj blažený elektrický výboj.

Takhle to dělali u nich na planetě. Když se jim něco líbilo, vydávali elektrický výboj a elektromagnetické vlny. Tolik se mu tohle líbilo.
Po chvíli Bill zahodil houbu a začal po Tomově těle přejíždět prsty. Tom byl dneska až příliš citlivý a tohle si nechtěl nechat uniknout. Tom blaženě vydechl a Bill se málem štěstím rozsypal. Jeho tvář i tělo byly uvolněné, oči měl zavřené a rty, z nichž vycházely výdechy, byly jemné, za to silně rajcovní, pootevřené.

Billovi se zrychlil srdeční tep, až to 1989 mohl slyšet. Billa šimralo v podbřišku, už jen z toho, jaké pocity mu způsobuje a při představě, jaké by mu mohl způsobovat sám, zhluboka vydechl.
Pod nos velikého, majestátného robota schovávaného v lidském těle, se dostal velmi příjemný pach. Lidsky, je to vůně, která se jen tak v běžném životě nenachází… 1989 to analyzoval jako pach, který lidé vydávají, když se chtějí pářit, a v tom mu docvaklo, že Bill je do Toma beznadějně zamilovaný.

„Jak slabí ti lidé jsou,“ řekl si v duchu a vzal Billa za boky, díval se mu do očí a jemně se smál, zatímco robot v něm se smál šíleným smíchem. ‚Láska, jak chabé, jak zlé… Tohle vás všechny hubí! Tohohle bych měl pořádně využít!‘
1989 byl skutečně velice rychle adaptabilní a snad právě díky částečné lidskosti, kterou získal, mu v hlavě naskakovaly podlé plány. Však kdo jiný než lidé si vzájemně lhali? Využívali se a podváděli? A on teď musel udělat všechno pro záchranu svého druhu. Toho lepšího a dokonalejšího. Vesmír byl možná nekonečný, ale přesto byl malý na to, aby se v něm dělil o místo s člověkem. Pozvedl ruku a odhrnul Billovi mokré vlasy, které se mu lepily na obličej. Byl roztomilý. Nevěděl sice, co to konkrétně znamená, ale jeho předchůdce si to myslel. Ať se ale 1989 snažil, jak chtěl… nenašel v sobě známky stejných endorfinů, jaké vycházely z Billa. Tudíž Tom Kaulitz zamilovaný nebyl. Bill se usmál. Nic nemiloval víc než chvilky s Tomem. A o to víc, když se ho při nich, byť jen nepatrně dotknul. Jako teď. O to víc litoval, že zrovna on padající mrtvou hvězdu neviděl.

Jeho přání by bylo jednoznačné. Láska bratra. Ne taková, jakou mu jí dával. Silnější. Taková, která by ho naučila létat, protože už teď se vznášel, když byl Tomovi nablízku.
„Tomi… moc jezdíš venku,“ zakňučelo černovlasé ptáče a 1989 zaznamenalo další z jeho pocitů. Lidských slabostí. Panickou hrůzu z toho, že by se Tomovi něco stalo. Bylo to snad ještě svíravější, než když pocítil svůj vlastní první strach z odhalení. Jak vůbec mohli lidé přežít tak dlouho? S takovými slabostmi, to bylo docela nepochopitelné. Snad i na okamžik zapřemýšlel, jak by je tahle ulítostněná podřadná rasa mohla ohrožovat. Neuměli být silní. Vždyť svými pocity se ohrožovali sami navzájem. Ovšem jeho pán jistě věděl víc. 1989 nebylo souzeno rozhodovat. Jen jednat na rozkaz. Pro to byl stvořen.

„Po bytě jezdit nemůžu,“ zasmál se Tom. Vždycky byl takový. Všechno obracel, aby nemusel čelit ničemu vážnému. O to spíš vážným věcem se svým bratrem. Bill se lehce zamračil.
„Myslím to vážně. Mám vždycky hrozný strach,“ zvedl svůj čokoládový pohled od Tomova mokrého těla a vyhledal ten jeho. Na první pohled totožný. „Jednou se ti něco stane,“ zaúpěl Bill a pevně Toma objal. Tomovi se chtělo začít zlověstně smát. Vysmát se Billovi. Měl pocit, že už snad nemůže být slabší článek v lidstvu, než právě Bill.
„Neboj se, Bille… Dávám si pozor. Vždycky. Moc to prožíváš. Je to jako když ty jezdíš autem. Taky jezdíš rychle,“ usmál se jemně místo bolestivého výsměchu, a ukazováčkem ho pohladil po nose, než ho objal stejně pevně. Bill se ho dotýkal celým svým tělem a senzory 1989 byly pod těžkou palbou. Snad jen záložní chladicí systém zabraňoval, aby Tomovi nešla pára z uší. Tak intenzivně cítil rychlost narůstající teploty Billovy kůže a v těle se hromadících hormonů.

Musel se odtáhnout. Ještě nebyl ve svém těle zcela zaběhnutý. Musí na to jít postupně. Ne riskovat, že se zavaří. Raději převzal houbičku, kterou Bill upustil, a chopil se omývání jeho těla. Billovy frekvence mohl cítit i tak, ale byla to bezpečná vzdálenost.

Billa to očividně uklidňovalo z prvotní nechápavosti. Zavřel oči a zhluboka dýchal. Vlastně to bylo možná dobře, že se od něj odtáhl. Sám cítil, že v něm narůstá problém, který by byl za pár okamžiků i viditelný. A to bylo něco, co dopustit nemohl.

Vždycky k Tomovi cítil hodně. Byl jeho vzor, jeho starší sourozenec, který se o něj staral, poučoval ho, ale v pubertě, kdy Tom začal mužnět a ke všemu začal chodit do posilovny, tak se do něj totálně zbláznil. Ze začátku absolutně netušil, co se s ním děje, byl nasraný na celý svět a všechny proklínal. Až teprve když si uvědomil pnutí ve slabinách, kdy kolem něj Tom prošel v boxerkách, mu to docvaklo. Tom k němu byl najednou milejší, uvědomoval si, že Bill je jediný, kdo s ním zůstane napořád, proto si ho vážil a snažil se mu dát všechno, co mu na očích viděl.
Ale večer stejně odcházel za děvčaty a Billovy pocity v tu chvíli byly natlakované jako papiňák. Nesnášel všechny ty děvky, které na Toma mohly šahat, líbat ho, milovat ho nebo jenom být s ním.

Nakonec to Toma přešlo a začal se věnovat motorce. Byl vděčný alespoň za tohle. Protože od holek se moc často na noc nevracel, ale od motorky se zatím vrátil pokaždé a pokaždé téměř do jeho postele. Bill se mohl zahrabat pod tělo svého brášky, mohl jím být obklopený, a to mu k největšímu štěstí stačilo.

Na chvíli pootevřel oči a sledoval, jak se Tom umývá, tak rád by jej myl svýma holýma rukama, cítil každý kousíček kůže, dotýkal se ho třeba i tam, kde se ho ještě záměrně nedotkl. Tom se na něj se zvědavým pohledem otočil.
„Je ti něco?“ zeptal se svým starostlivým hlasem. Bill rychle zakroutil hlavou, popadl šampon a začal si šamponovat hlavu. ‚Musím nějak přijít na to, jak ho sbalit, jak by byl jen můj. Vím, že je to bláznovství, milovat svého vlastního bratra, chtít s ním tak nemravné věci, ale co je komu po tom? Najdu způsob, jak si získat tu mileneckou lásku. ‚
„Jen jsem přemýšlel, jestli bys mě někdy s sebou nevzal na výlet na motorku, víš, třeba k vodě, máš ty kufry na motorku, tak bysme je mohli upevnit, dát tam deku, ručníky a prostě jet někam hodně daleko, kam moc lidí nejezdí a tak… Prostě mimo civilizaci.“ Tom překvapeně zalapal po dechu, Bill přece odmítá na motorku už jen pomyslet.
‚To by se mi mohlo hodit, musím co nejrychleji najít tu zbraň, která má zničit tenhle svět. ‚

„Myslel jsem, že se bojíš,“ podíval se na Billa a stoupl si pod větší proud horké vody, aby ze sebe nechal smývat nánosy pěny.
„Bojím se o tebe. Když jsi sám. Ne když budu s tebou,“ zaculil se Bill a nevinně zamrkal. V podstatě to byla pravda. Když by se mělo něco… stalo by se to oběma. A ne takhle, když se on chvěje strachy, zatímco Tom si to riziko snad ani neuvědomuje. Tom chápavě zamručel a dokonale čistý vylezl ze sprchy. Popadl jednu z osušek, rozprostřel ji k zemi a jedním koncem se utíral za krkem, zatímco stál před sprchovým koutem a díval se na svého bratra.
„No tak fajn. O víkendu má bejt fajn počasí. Tak toho můžem využít,“ přikývnul. Bill vypnul vodu a dlaněmi setřel přebytečnou vodu ve svých vlasech.

Zakláněl u toho hlavu a vypadal při tom jako modelka v reklamě na šampon s vyživujícími esencemi. 1989 ho pozoroval na každém milimetru kůže. Lidé byli tak neopatrní. Ani si neuvědomovali, co všechno vychází z jejich těla, gest či slov. A on měl tu výhodu, že to všechno cítil. Stejně jako teď Billův pokus o náznak svádění. Vlastně by s ním mohl mít naprosto snadnou práci. Začít hned teď reagovat podle toho, jak po tom Bill toužil, a v ten moment by z něj měl poslušného beránka. Jenže to zase Tom nechtěl. Jistým způsobem ho lidská rasa fascinovala a chtěl ji poznávat. Pokud možno co nejvíc do hloubky. Vlastně… i v tom by mohl poznat, čím je vlastně tak ubohá existence dokáže zničit. Co tak mocného by mohli stvořit. Přesně proto chtěl člověka poznat dokonale a se vším všudy. Krok po kroku.

Bill si najednou všiml, jak jen Tom pozoruje a jak se u toho tváří. Našel v jeho očích takový zvláštní plamínek. Že by taky přeci jenom Tom chtěl Billa? V duchu zakroutil hlavou a sklonil se, aby si usušil nohy, přeci jenom ho teď Tom pozoruje, tak toho musel využít.
„Mh, Tomy?“ vydechl, když se narovnal a dál se otíral.
„Ano?“ Tom se probral ze svého prohlížení, sám na sobě poznal horkost, až ho to vyděsilo. Bill zatím vylezl ze sprchového koutu a přešel k němu, svým ručníkem setřel pár kapek na Tomových prsou.
„Můžu zase dneska přespat u tebe?“ koketně podsadil bok, čímž se dokonale odhalil. Stačilo by tak málo. Tak strašně málo a Bill by ležel pod ním, splňoval mu každé jeho přání. Proč toho Tom nikdy nevyužil? Ze vzpomínek vyhrabal, jak je sex dobrá věc. Proč si prostě jen nevzít jeho malého brášku? 1989 přemýšlel jako člověk, co mu pořád ve škole říkali? Že sexem se lidé rozmnožují. ‚No, mají příjemné spojené s užitečným. ‚ 1989 nemohl odolat, chtěl si malého Billa vyzkoušet, zvedl Tomovu ruku a přejel s ní Billovi přes prsa až na bok.
„Není ti něco? Normálně býváš o dost stydlivější,“ slyšel říkat sám sebe. Bill se začervenal a poodstoupil.
„Promiň,“ špitl tiše. Tom se pousmál.
„Neomlouvej se a radši se jdi obléct, čekám tě u

sebe v pelechu…“ usmál se a musel se smát ještě víc, když viděl, jak se Billova očka rozzářila. Ihned zmizel ve dveřích a nechal tam jen robota v lidském těle…

Bill vlítl do svého pokoje a okamžitě začal štrachat skříně, aby našel svoje nejlepší boxerky. Když jedny našel, natáhl si je, vzal si tělové mléko a běžel k Tomovi. Vběhl k němu bez klepání, když se Tom zrovna oblékal. Trošku se uchichtnul a zaplul na kraj postele. Někde v břiše cítil, že tohle není den jako všechny ostatní. Ne, rozhodně není, dneska je ten den, co spadl meteorit.

autor: Doris & Lenna W.K.T.