autor: Little Muse & Majestrix
Nejlepší způsob jednání
„Tohle je velký pokrok.“
„Vskutku,“ souhlasil Tom a přecházel před svým otcem v jeho Slunečním Pokoji. „Většina toho, co Kent našel, je velice znepokojující.“
„Takže je skoro… chudý.“ Jorg přemýšlel, kolik zpráv dokázal schovat před investory. Životní styl Senátora Kraola mluvil o penězích a prestiži, stejně jako jméno jeho rodiny. „Ale tady,“ zamumlal a ukázal na obrazovku Infonexu, „miliarda kreditů poslaná na jeho účet.“
„Kent nedokáže zjistit, odkud to je. Ten účet nemá číslo.“ Odfrkl si Tom. „Měl jsem dojem, že všechny účty musí mít číslo.“
Jorg se pousmál. „Můj synu, v tomto světě, si můžeš koupit, cokoliv chceš. Lord s miliardou kreditů si může koupit skoro cokoliv.“
„Ale je tu jen pár těch, co by si mohli dovolit něco takového.“
„To je pravda. Jen pár mně jich napadá.“
Tom byl zaměstnaný tím, že si v hlavě vytvářel jejich seznam, palec a prostředníček měl opřený o oči. „To dělá věci trošku komplikovanějšími,“ řekl nakonec.
Jorg se posunul na své židli, lokty se opíral o stůl, prsty měl propletené. Zaváhal.
„Když mluvíme o… komplikacích,“ začal, sledoval, jak Tom sjel rukou na pusu a očima se na něj podíval. „Jak Bill bere ty zprávy o dítěti? Zdál se… při ohlášení dost nepřítomný.“
Tom přikývl směrem k podlaze.
„Nepřítomný,“ odfrkl si.
„Nedokázal bych si představit, že by měl radost,“ ohradil se Jorg. „Po tom všem, čím jste si prošli…“
„Otče,“ odsekl Tom, trochu se narovnal. „Už jsem Billovi řekl, že o tom nebudeme mluvit.“
Jorg se zatvářil překvapeně a pohodlněji se usadil. „Já jsem ne…“ povzdychl si.
„Veernik by teď byl celkem nemožný, když celé sídlo o tom těhotenství ví. A také pochybuji, že by to Bill se svou zbožností dovolil. Byl jsem jednoduše… zvědavý, co se týče vašeho vztahu.“
Něco Tomovi říkalo, že by to Bill dovolil, ale zahořkle držel jazyk za zuby.
„Potřebujeme plán,“ řekl, čelist semknutou. „Dohodu o tom, jak budeme jednat s Kraolem.“
Jorg se na něj na chvíli zadíval.
„No dobře,“ řekl. „S touto informací… Zjistím, jak by měl náš dům postupovat.“
„Zjistíme,“ opravil ho Tom a Jorg nakrčil obočí, ale nakonec přikývl.
„Zjistíme.“
~*~
„Den není dostatečně dlouhý,“ řekl Michael zasmušile a klekl si na kolena, zatímco zapošíval lem Andreasovy tuniky pro ceremoniál. Byla skoro hotová, a jeho nastávající si ji už zkoušel, a tak zjistili, že je mu dlouhá. Znovu věc, která byla pro zrzka další problém.
„Není to tak zlé, jak to vypadá, věřím, že všichni chtějí, aby sis tenhle pocit zapamatoval.“ Michael se otočil a za sebou uviděl Billa, jemně se usmíval.
„Dobré odpoledne, Lorde Bille. Ano, už takhle mám pocit, jako bych byl uprostřed tornáda, a nic, co udělám, nedopadne dobře.“
„Už zbývá jen několik dní, že?“ Bill šel blíž a klekl si vedle sluhy. Michael přikývl, trochu nervózně, než se na Billa otočil. „Co ještě chybí? Možná další pár rukou ti ulehčí práci.“
Michaelovy ruce se zastavily, a přikývl, oči vykulené.
„Věřím, můj Pane, že možná chápu, co jste cítil před Leb Ha Lorda Toma.“
Bill se usmál a přikývl. „Asi ano. Co ještě zbývá udělat?“
„Moje róba je hotová, a Andreas ji potřebuje jen založit. Menu je hotové, Philip a Howard slíbili, že se o to postarají, a oni jsou nejlepší v tom, co dělají. Židle ještě nejsou ozdobené, a došly nám peníze, abychom to mohli udělat nějak pořádně, ale podařilo se mi získat nějakou látku od ostatních sluhů, takže-„
„Ne.“ Zavrtěl Bill hlavou. „Pošlu pro nějakou bílou látku, pro tolik, kolik budete potřebovat. Nechte mě vám vyzdobit zahradu, a pak mi můžete říct, jestli se vám líbí.“
Michael zavrtěl hlavou a rychle se zvedl.
„Můj Pane, takový dar nemohu přijmout. Je to-„
„Můj nejlepší přítel si bere muže, kterého miluje. Teď co je důležitější než toto?“ zeptal se Bill tiše, když se také postavil.
Michale letmo přikývl, do očí se mu nahrnuly slzy a on pevně Billa objal. „Děkuji, Lorde Bille. U všech Bohů, děkuji vám.“
„To je ta poslední věc, co mohu udělat, po tom všem, s čím jste mi pomohli během Leb Ha,“ řekl Bill, poklepal mu trochu na záda. Stále si nezvykl na to, že ho už sluha přijímal. Odtáhl se a pousmál se na něj. „Jen si přeji, abychom spolu byli tak zadobře, jako jsi s Andreasem.“
„Brzy budeme novomanželé,“ připomněl mu Michael. „Nemyslím si, že musíte přirovnávat vaši situaci k naší. Tyhle věci potřebují čas.“
„Jen si musím připomínat, že už jsme se k sobě takhle nechovali moc dlouho. Zdá se mi, že už to trvá věčnost a mám tak pocit, že to nikdy nedojde ke konci.“
Michael otevřel ústa, aby něco řekl, ale nestihl to, protože překvapeně vykřikl, když mu někdo položil zezadu ruce na boky. Andreas se mu podíval přes rameno, opřel se o něj bradou a usmál se na Billa.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se. Michael mu ztuhl v náručí a Andy se mu nosem zabořil do vlasů. „Budu to brát jako ne.“
„Jde to dostatečně,“ ujistil ho Michael a Bill zapřemýšlel, jestli čekal, že na něj bude Andreas naštvaný. Také se takhle on vyhýbal Tomovu hněvu? „Jen pomalu.“
„Tak mi řekni, co mám dělat,“ naléhal Andreas a Bill potlačil usyknutí. Jak dlouho to už bylo, co mu jeho manžel chtěl něco ulehčit? Pro ně?
Poslední dobou jen věci zhoršoval.
„Lord Bill nabídl pomoc,“ informoval Michael Andrease, zaklonil hlavu, aby ho políbil na čelist. „Ale můžeš jít do sálu a pomoct s něčím Gustavovi.“
„No dobře.“ Políbil ho Andreas na tvář a odstoupil od něj, také se na Billa usmál. „Hlavně aby celá ta ceremonie stála za všechny tyhle maličkosti.“
Michael protočil oči a Bill se na něj tiše usmál.
~*~
Tom zvedl pohled a snažil se na Billa, jenž vešel do místnosti, usmát. Vypadal překrásně s vlasy staženými a trochou černi kolem očí. Posadil se beze slova nebo zvídavého pohledu vedle Toma, a on byl najednou na pokraji. Čekal, že ho Bill seřve, když byli ve stejné společnosti. Nic se nestalo. Jorg a David se připojili k sídlu na večeři, bylo to příjemné; Bill se usmíval a smál se s Davidem a Sabrinou, odpovídal přitom Jorgovi na otázky ohledně jeho zdraví. Dokonce i Ann Kathrin měla dobrou náladu, snědla dvakrát tolik jídla než obvykle.
Ale Bill se na Toma ani nepodíval. Neignoroval přímé otázky a příjemně na ně odpovídal, ale Tom nedokázal zachytit jeho pohled, a to bylo víc než jen znepokojivé. Večeře byla snědena a konkubíny odešly do svých pokojů; Bill držel malého Erika a hrál si s ním, dostávalo se mu od něj veselého smíchu. Jorg a David nakonec odešli s ospalým dítkem a Bill se usmíval, dokud se za nimi nezavřely dveře.
Bill se zvedl, aby odešel, a dostal se až do chodby, než ho Tom zastavil a chytil ho za zápěstí. „Bille, jsi v pořádku?“ zeptal se pomalu.
„Jsem, děkuji, Tome.“ Bill se na něj konečně podíval lhostejným pohledem, a Tom ho jemně pohladil palcem po ruce.
„Byl jsi při večeři tichý.“
„Musel jsem jíst, Tome.“
Tom přikývl. „Byl jsi tichý na mě.“
Bill se podíval na jejich ruce a povzdychl si. „Tenhle večer jsem se moc nebavil. Budu se snažit být do budoucna více zábavný.“
„Tak jsem to nemyslel.“ Tom pustil Billovu ruku a prošel kolem něj, aby se postavil mezi něj a dveře. „Předpokládal jsem… předpokládal jsem, že si promluvíme o… prohlášení.“
„Můj pane, měl jsi moc práce. Předpokládám, že si o tom promluvíme, až nebudeš mít neustále nějakou práci.“ Bill zůstal klidný a vyrovnaný, a Tom ustoupil, zavrtěl hlavou.
„Tomuto klidu nevěřím. Vím, že se ti to prohlášení nelíbilo, proto jsem to udělal, tak jak jsem to udělal. Nechceš mi říct, jak tě to rozčílilo? Vím, že ano.“ Tom udělat krok vpřed a Bill ustoupil.
„Pak musím říct, že jsi věděl, že mě to rozčílí, a stejně jsi to udělal. A ještě víc, očekávals, že vybuchnu při večeři přede všemi. Musím jít, Tome.“ Bill šel dál chodbou, nechal tam Toma o samotě.
Tom si povzdychl, založil ruce, díval se za svým chotěm.
Slyšel za sebou zdráhavé kroky a otočil se.
„Můj Pane?“ zeptal se tiše sluha.
„Ano?“ odpověděl Tom stroze.
Sluha ustoupil o krok dozadu.
„Máte hovor.“
~*~
Bill vešel k sobě do pokojů a třískl za sebou dveřmi, na chvíli dost vážně zvažoval, že půjde za Andreasem a že by měl nějakou dobu jíst u sebe v pokoji. Ale jeho sluha měl určitě dost práce se svým sahvahdem, a schovávat se nijak nevyřeší jeho a Tomovy problémy.
Bude ho stejně muset za pár dní vidět na svatbě, i kdyby se mu povedlo se do té doby úspěšně zabarikádovat.
Povzdychl si a začal se svlékat do postele, frustrovaně přecházel po pokoji.
Snažil se zvládnout svou zlost k Tomovi, nechtěl být sám se sebou znechucen pro to, že stále zvažoval jedno určité řešení jejich problému.
~*~
Tom pomalu vešel do svého Slunečního Pokoje, na obrazovce Infonexu se na něj dívala známá tvář.
„Kente,“ pozdravil ho Tom, podíval se za sebe a zavřel dveře. „Myslel jsem si, že náš obchod už skončil.“ Druhý se zdál až moc vážný na to, aby to byl přátelský hovor. Tom se zarazil, zapřemýšlel. „Všechno ohledně tvé konkubíny se projednává,“ řekl nakonec.
Kent zavrtěl hlavou. „To si jsem jistý. Kvůli tomu nevolám.“
Tom cítil, jak se mračí. „Stalo se něco?“
Kent vypadal unaveně, všiml si Tom, přemýšlel, jak dlouho už jeho přítel seděl u stolu při práci. Přejel si rukou po obličeji, a pak znovu zvedl pohled k Tomovi.
„Kraol je mrtev.“
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
original
original
Teda tak to jsem ani v nejmenším nečekala… Ten konec mě fakt dostal. A mimochodem, Tom se zas chová jako pěknej kretén 😉 Nemám k němu slov… Bill dělá dobře, nač se rozčilovat… Pěkně nám přituhuje, to jsem zvědavá, jak se všechno vyvrbí…
Děkuju za překlad 🙂
A kurva… tohle se mi nelíbí… vypadá to totiž jako další komplikace… a komplikace jsou něco, co, myslím, teď vůbec není na místě… už takhle jich he víc než dost… doufám, že se Bill zvládne se vším srovnat… a Tom se taky zvládne srovnat… už se nemůžu dočkat příštího týdne, až tu tuhle povídku zase najdu
no ty vole… tak to jsem jako zvedava na dalsí díl…. snad nebudou další komplikace :/
Toto, vobe, nieje dobré. Bill robí, dobre, že sa snaží ostať kludný. Som zvedavá ako to všetko dopadne
deja vu? jak se jen mohlo stát, že jsme zase tam, kde jsme byli?
já už se tomu musím ze zoufalství smát.. 😀 určitě se cítím zoufaleji než Bill. myslím, že snad nikdo nemůže být z téhle povídky uzoufanější! a nikdo ještě nepoužil tolikrát slovo „zoufalý“ v jednom komentáři. 😀
ach jo, padám autorkám k nohám a prosím o úlevu.. 🙁
šílím z Toma a jeho neustálého překvapení, že je Bill ZASE uražený. copak se nikdy nepoučí, jak se k Billovi chovat? jako kdyby po něm chtěl Bill něco víc, než jen prachobyčejný respekt..
nejdřív jednat a teprve pak si promluvit, je kravina. Bill mu dobře ukázal, že si může Tom strčit ty svoje předsudky za klobouk.
už bohům nevěřím, že to s Billem myslí ještě dobře. nevěřím, že ho s Tomem čeká štěstí. drahý Anisi, kdybys věděl, co Billa čeká ještě za trápení, opravdu by sis ho tenkrát v tom Ztracenu nevzal s sebou?
no.. jsem ráda, že Tom alespoň pokračuje v šetření celé té zamotané věci s korupcí a velezradou.
No tak mám pocit,že se ti dva usmíří snad až úplně na konci …jestli vůbec :-/ ale je dobře,že se Bill vzpamatovává a už si konečně nenechá všechno líbit 😀 Jen tak dál Bille:) Děkuju autorkám i za překlad 🙂
a to ja bych se rozcilila. to by widel italii! a par facek bych mu dala.
Is it just my feeling or was this chapter unusually short? Anyhow… I can't wait when these two finally TALK to each other. They both mean well, they both yearn for each others understanding but they just don't talk. First Tom makes a mistake announcing the pregnancy before properly talking to Bill, obviously afraid Bill might have wanted to push for abortion and now Bill is all passive aggressive when Tom wants to talk. Never-ending circle of mistakes, misunderstandings and miscommunication just because they don't talk about the things they need to. Oh God, so frustrating to witness but so humane and logical given their history. Healing needs time and it takes patience, humbleness and faith. And TALKING for Christ sake. Talk you two already, really talk!
I don’t understand all these things about Kraol and investigating.
And Tom seems like an idiot. Their conversation after dinner was strange ….. Bill kept calm and didn’t scream. And Tom? Tom didn’t trust that calmness. He was sure that the announcement upset Bill but he even thought made it. Like I said , he is an idiot…. It’s so complicated but I love it 😉
Nebudu nic dodávat, všechno za mě řekla slečna v komentáři [5]:. -.-'