„Narodil jsem se a odmala vyrůstal v Lipsku, v domě mých rodičů. Bylo mi osmnáct, studoval jsem poslední ročník ekonomické školy, s rodiči jsem vycházel dobře, měl spoustu přátel a žil jsem dobrým a spokojeným životem, do té doby, než mi do něj někdo vstoupil. Ten někdo byl Mark.
Potkali jsme se jednoho večera, na jednom z večírků, na který jsem s přáteli tenkrát přišel.
Celý večer jsem se věnoval jemu. Povídali jsme si, smáli se a zjišťovali o tom druhém stále víc. Mark byl vtipný, okouzlující a na první pohled výjimečný. Získal si moji okamžitou pozornost pro celý večer, přitahovalo mě to neznámé, zvláštní kouzlo v něm, které jsem si přál odhalit.
Těch několik hodin, jež jsem strávil v jeho společnosti, mi připadalo jako chvilka, jako příliš málo na to, abych jej mohl opustit. Když mi však nabídl svůj doprovod ke mně domů, bez zaváhání jsem souhlasil.“
Jejich kroky pomalu kráčely vedle sebe, tiše se ozývaly do večerního ticha, jež je obklopovalo spolu s mlčením, jemuž se oba jen nechtěně poddávali. Možná proto, že věděli, že dnešní večer končí.
„Tak, jsme tady. Děkuji ti za doprovod a… za celý večer.“
Kroky černovlasého mladíka se zastavily před nízkou brankou jednoho z domů a on se otočil, naposled pohlédl do tváře mladého muže, do hlubokých, potemnělých očí, jejichž pohled se na něj stále upíral.
Jako kdyby se s ním nikdy nechtěl rozloučit, nikdy nechtěl odejít sám, bez něj. A pokud ano, pak toužil udělat to poslední.
Nevěděl, jak se to stalo, kdy a jak rychle. Cítil jen dotek dvou měkkých, hřejivých dlaní, jež něžně uchopily jeho tvář a lehce ji pozvedly, jen naposled stihl pohlédnout do čarokrásných, tmavých očí, než vydechl, ucítil na svých rtech lehký dotek sametových polštářků, neznámou, cizí příchuť, jež se poprvé setkala s tou jeho.
První polibek. Dlouhý a procítěný, zračící zamilovanost. Byl plný naděje, zvláštní naděje, plný příslibu jejich budoucnosti. Společné budoucnosti.
„Kdy tě uvidím, Bille? Chci tě vidět… musím tě vidět co nejdřív,“ naléhavě zašeptal do jednoho z polibků a opřel své čelo o jeho, utápěl se v hlubokém, čokoládovém moři, jež k němu vzhlíželo.
Malý, toužebný polibek, jenž vzápětí ucítil na svých rtech, mu byl odpovědí.
„Ten polibek byl začátkem, rozpoutal celý náš vztah. Pro nás oba znamenal skutečnost, že jsme se v tu noc neviděli naposled.
Mark byl moje první láska, s ním jsem trávil svůj veškerý volný čas. Bydlel nedaleko, v sousedním městě, proto jsme se mohli vídat každý den, byť jen na pár chvil.
A já se zamilovával, stále víc a víc. Nikdo mi nepomáhal tolik jako on. Nikdo mi nedokázal tolik porozumět jako Mark. Nikdo ke mně nebyl tak milý a hodný.
Tenkrát jsem byl přesvědčen, že on je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Jediným mým přáním bylo, aby to tak zůstalo napořád, abychom spolu mohli trávit více času a upevnit náš vztah.
Proto když mi Mark navrhl, abych se k němu nastěhoval, neváhal jsem a bez jediného přemýšlení s jeho nápadem souhlasil.
Rodiče nikdy nedokázali přijmout a plně se sžít s mojí homosexualitou. Možná by se jim to časem povedlo, to by však mým přítelem nesměl být Mark. V té době jsem nedokázal pochopit, proč to tak je, bylo to pro mě nemyslitelné. Já ho miloval, opravdu miloval a oni dva mi v tom nemohli zabránit.
Přátelé mě varovali, celé mé okolí mě od tohoto rozhodnutí zrazovalo.
Avšak já je neslyšel. Oni neznali Marka tak dobře jako já, oni neviděli do našeho vztahu, který byl plný oboustranné lásky. Co by jej mohlo upevnit a posílit víc, než náš společný život? Ta představa společného soužití s ním byla tak krásná, že jsem jí musel podlehnout. Aniž bych jí chtěl odolávat.
Proto jsem si jednoho dne sbalil všechny své věci a s posledním vzkazem, který jsem rodičům zanechal na stole, jsem odešel, přestěhoval jsem se do sousedního města do Markova malého domu.
Mark chodil do práce, vydělával opravdu hodně peněz u jedné z místních firem. Já jsem dokončil poslední ročník na škole a hned si našel dobrou práci. Nepracoval jsem každý den, nebylo to potřeba, protože Markovy peníze stačily plně pokrýt všechny naše potřeby.
Ani náš sexuální život nepřišel zkrátka. Oba jsme si zvykli mít sex alespoň jednou denně. Mark byl perfektní milenec a totéž říkal o mně.
Nikdy jsme se nepohádali, snažili jsme se druhému vzájemně porozumět. Vypadalo to jako pohádkově krásný vztah, který nemohlo narušit nic. Nic by jej nedokázalo zničit.
Avšak jednoho dne to malé zlo opravdu přišlo.“
Zavřel za sebou vchodové dveře a zul se, unaveně položil tašku do kouta. Vstoupil do dlouhé chodby, vedoucí do kuchyně, již z dálky zaslechl útržek rozhovoru, jejž spolu vedly dva mužské hlasy.
Jeden, jenž patřil jeho příteli. A ten druhý…
„Bille? Konečně.“
Markovou tváří prolétl úsměv, jakmile zaslechl tiché kroky, vstal z gauče a rychle zamířil do kuchyně. Dřív, než jeho přítel směl vstoupit do vedlejšího pokoje.
„Ahoj lásko.“
Jeho rty tiše zašeptaly něžné oslovení, lehce se otřely o Markovu kůži v malém polibku.
Cítil, jak se stulil do jeho náruče, objal jej po celém dni, jenž strávil v práci, zatímco jeho rty vkládaly na odhalenou kůži na jeho krku další a další polibky.
„Kdo to je? Myslel jsem, že dnešní večer strávíme spolu,“ zašeptal nadějně mezi tichým mlaskáním, jeho myšlenky se jen nechtěně stočily k osobě, sedící ve vedlejší místnosti.
Nadechl se a lehce se vymanil z jeho objetí, pohlédl do těch hlubokých, důvěřivých a zamilovaných očí, jež k němu vzhlédly.
„Právě ti to chci říct. Je to jeden můj kamarád. Už dlouho nic s nikým neměl, tak mě napadlo…,“ jeho hlas se zlomil, nechal slova nevyřčenými.
„Ty myslíš, že my tři…“
„Ano, přesně to myslím, Bille. Nemuselo by to být špatné. No tak, lásko.“
Jeho slova ustala, ztratila se v množství polibků, jimiž jej začal zasypávat, jež mu měly dopomoci k získání toho, co teď potřeboval. Jeho souhlas.
Věděl, jak jej přemluvit, nepřímo jej donutit k tomu, co po něm žádal. Jak si získat jeho bezmeznou důvěru.
„Mmm, tak dobře,“ omámeně zašeptal odpověď a přivřel víčka, slastně zvrátil hlavu, jakmile jazyk jeho přítele horce přejel po jednom z jeho citlivých míst.
Vzrušení začalo kolovat jeho tělem a on nepřemýšlel nad tím, zda se rozhodl správně či ne. Markovy polibky jej nutily žádat si víc, za jakoukoli cenu.
„Bude se ti to líbit, uvidíš. Přijď za námi.“
Naposled políbil jeho rty, během okamžiku zmizel za stěnou vedlejšího pokoje.
Svlékl ze svého těla spodní prádlo a pohodil poslední svršek na zem mezi ostatní, jeho kroky samy zamířily k pootevřeným dveřím pokoje, jež jej k sobě lákaly, přitahovaly jakousi magickou silou. Vzrušení a chtíč vyhnaly všechny myšlenky z jeho hlavy, vedly jeho pomalé kroky tam dovnitř.
Jazykem lehce navlhčil své rty a pokorně poklekl před svého přítele, vsál vlhkou špičku jeho žaludu do připravených úst. Dlaněmi objal jeho boky, roztáhl nohy a vyšpulil zadeček, zatímco kouřil, cítil cizí, neznámý prst, jenž do něj pomalu, kousek po kousku pronikal, připravoval jej a promazával lubrikantem.
Nasál a pevně semknul rty kolem Markova kořene, první sten se vylinul z jeho rtů, jakmile se vlhká špička žaludu dráždivě otřela o jeho vstup.
„Udělal jste to?“
Chlapcovy oči vzhlédly a on poprvé odpoutal svůj pohled od země, stočil jej k mladíkovi kráčejícímu po jeho boku. Jeho otázka poprvé přerušila jeho vyprávění.
Zarazil se, natočil svou tvář ke společníkovi vedle něj. Jeho otázku nečekal.
Překvapeně vzhlédnul k plachým, čokoládovým očím, jež se na něj upíraly, jeho pohled se jen na malý okamžik střetl s pohledem chlapce, jenž k němu stále vzhlížel.
Neviděl v něm pýchu či pohrdání, nic, co by jej za jeho tehdejší rozhodnutí mělo odsuzovat. Neviděl v něm ani smutek, ani zklamání nad jeho osobou.
Viděl v něm něco zvláštního, něco dosud nepoznaného. V tom nevinném pohledu chlapcových očí se skrývalo cosi, co nedokázal přečíst. Neuměl přečíst.
„Ano, samozřejmě, že ano. Marka jsem miloval, udělal bych pro něj cokoli na světě. Ten sex, který jsme spolu všichni tři měli, byl jeden z nejlepších, jaké jsem do té doby zažil.
Hned po sexu jsem odešel do sprchy, uvolnil jsem se horkou vodou a na chvíli vypnul. Když jsem však vycházel z koupelny, už čistý a spokojený, zahlédl jsem skrz zábradlí našeho schodiště Marka a toho neznámého muže, o kterém jsem si myslel, že už dávno odešel.
Otevřel dveře a v poslední chvíli jeho odchodu něco strčil do Markovy nastavené dlaně.
Neviděl jsem příliš dobře, avšak zřetelně jsem mohl rozpoznat několik bankovek na dlani mého přítele, které vzápětí schoval do zadní kapsy svých kalhot. Ten muž mu dal peníze, zaplatil mu, ale já nevěděl za co.
Přemýšlel jsem nad tím po celý zbytek večera, až do doby, než jsem usnul. Tenkrát mě ani nenapadlo, abych se Marka zeptal. Nepodezíral jsem jej, nikdy z ničeho. Miloval jsem jej a důvěřoval mu, nebyl důvod, abych za těmi penězi něco vedlejšího hledal. Možná proto jsem na ně tak rychle, během několika další dní zapomněl.
Nicméně, nebylo to naposled. Návštěvy Markových kamarádů a přátel byly stále častější. Zpočátku jen jednou, dvakrát do týdne, čím víc však čas ubíhal, tím více se stupňovaly.
Náš intimní život už se netýkal jen nás dvou. Vždycky se našel nějaký kamarád, který potřeboval pomoc, a skončilo to pokaždé stejně.
Lhal bych, kdybych řekl, že se mi to nelíbilo. Líbilo, a přestože byly dny, kdy jsem na sex neměl chuť, vždycky mě Mark uměl přemluvit, přesvědčit. Ten pocit, že to dělám pro něj, pro náš vztah, vždycky zvítězil, cloumal se mnou tak dlouho, dokud jsem nesouhlasil.
Až jedno odpoledne, kdy jsem se vracel z práce domů…“
Sundal svou pracovní tašku z ramene a položil ji spolu s klíči na botník, jen letmo přehlédl svůj odraz v zrcadle, upravil dlouhé prameny černých vlasů, jež mu vítr před chvílí rozházel.
Bezmyšlenkovitě vstoupil do pokoje, úsměv se z jeho rtů pomalu ztrácel, jakmile se jeho pohled zastavil na skleněném stolku.
Tři skleničky poloplné alkoholu. Láhev sektu stojící jen kousek opodál. Kousky látek volně pohozeny po podlaze.
Vyšel ven ze dveří pokoje a pohlédl vpřed, kráčel dál podél cestičky svršků vedoucí ke dveřím ložnice. Mohl slyšet tichý smích, jenž se za nimi ozýval, mísil se s vzrušenými, táhlými steny.
„Marku?“
Vztáhnul třesoucí se dlaň a otevřel dveře ložnice, jež mu rychle odhalily to, co se za nimi skrývalo.
Dvě mladé, laciné dívky, plazící se po nahém těle jeho přítele. Vzrušeného přítele.
Otočil se a vyběhl ze dveří, jeho oči se začaly plnit prvními slzami, jež mu bránily vidět na cestu. Nevnímal hlas přítele za svými zády. Zastavil se až na chodbě, klekl si k velké skříni a otevřel ji, vytáhnul velkou tašku. Tu tašku, v níž si svého času do tohoto domu přinesl všechny své věci.
„Podvedl vás?“
Upil z šálku teplé kávy a postavil jej na podšálek, očima vyhledal tvář mladíka, sedícího před ním.
Seděli v jedné z kaváren, vedle východu z parku, vychutnávali si příchuť čerstvé, voňavé kávy, jíž jim před malou chvílí přinesli.
„Ano, se dvěma děvkama, které s ním byly v ložnici. Ten okamžik mi otevřel oči, nepřemýšlel jsem nad tím, co dělám, avšak udělal jsem to, co jsem měl udělat už dávno. Během půlhodiny jsem si sbalil všechny své věci, zavolal jsem taxíka a nechal se odvézt na letiště. Nevěděl jsem, kam půjdu, co budu dělat, kde skončím. Jediné, co jsem věděl a chtěl, bylo odjet daleko a už nikdy se nevrátit. Koupil jsem si jednu z posledních volných letenek na nejbližší let a na letišti strávil několik hodin čekáním. Přemýšlel jsem nad vším, co se stalo.
Sprostě mě využil. Prodával mě svým kamarádům jako lacinou děvku a sám si od nich nechal zaplatit. Tenkrát jsem pochopil, proč mu tehdy poprvé dával ten muž peníze. Platili mu, zatímco on jim mě půjčoval jako bezcennou hračku.
Proto jej moje rodina neměla ráda. Proto mi jej přátelé vymlouvali, proto mě varovali. Prohlédli jej dřív než já, od začátku se mi snažili pomoct. A přesto jsem je neposlechl. Až tenkrát na letišti mi všechno začalo dávat souvislosti. Bylo mi jedno, co bude dál. Avšak věděl jsem, že k němu už se nevrátím. Nikdy jsem jej nechtěl vidět.
A tak jsem se dostal sem, do Frankfurtu. Začátky pro mě byly opravdu těžké. Bydlel jsem za pronájem v malé garsonce a našel si práci v jedné z kaváren, kde jsem pracoval celé dny. Ráno jsem odešel do práce, vrátil jsem se až pozdě večer a únavou usnul, abych za několik hodin mohl opět vstát a začít znova. Neutrácel jsem, jen za nejnutnější, učil jsem se dospělosti a samostatnosti. Takhle to trvalo celé dva roky.
Až do doby, než jsem ujistil sám sebe, měl jsem našetřeno dostatek finančních prostředků na to, abych si splnil sen, který jsem měl už odmala. Abych rozjel své vlastní podnikání.
Založil jsem firmu, zaměstnal prvních pár pracovníků a za našetřené peníze nakoupil stroje a potřebný materiál k výrobě. Další část financí jsem vložil do propagace a pronájmu dílen. Zatímco přes den jsem dřel v kavárně, po nocích jsem seděl nad účetnictvím a počítal první získané tržby. Po několika týdnech se přenesly přes bod zvratu a mé podnikání konečně začalo být ziskové.
Opustil jsem kavárnu a začal se věnovat jen své firmě. Zaměstnal jsem spoustu dalších mužů a následující dva roky jsem podnik vedl tak, aby se stále dobře držel na trhu. Všechno se mi dařilo, nechal jsem si postavit dům, koupil jsem si drahé auto a konečně začal žít na úrovni, po které jsem od počátku toužil. Jen jedno mi chybělo.
Byl to sex. Uspokojení, jediná věc, jíž jsem měl nedostatek. Vlastně jsem nic s nikým neměl, ode dne, kdy jsem od Marka odešel.
Netoužil jsem po lásce, tu jsem zavrhl dávno a nechtěl o ní slyšet. Avšak přál jsem si mít někoho, kdo by byl se mnou jen fyzicky, kdo by uspokojil všechny mé touhy, všechen můj chtíč.
A pak, když jsem jednoho dne spatřil v dílně jednoho z těch mužů, kteří u mě pracovali, věděl jsem, jak si zajistit dostatek uspokojení. Jak si zajistit milence, po kterém jsem tolik toužil.
Najednou mi všichni leželi u nohou. Každý z nich. Předháněli se, snažili se vetřít do mé přízně, získat si mě, ať už drahými dárky nebo sliby, které se nikdy nestaly skutečnými. Udělali by všechno proto, aby se mnou směli strávit byť jedinou chvíli. Všechno, co bych si přál.
A mně se to líbilo. Já jsem byl ten dominantní, ne oni. Já jsem si kupoval je, ne oni mě. Já jsem stanovil pravidla. Já jsem určoval, kdy a kde se sejdeme. Já jsem si vybíral, kterého z nich pozvu do své postele. Já jsem je směl pokořit, ponížit, udělat je krotkými a poslušnými.
Měl jsem je kompletně ve své moci, a to mi imponovalo.
Kdykoli mě kterýkoli z nich přestal bavit, odkopl jsem jej a projevil zájem o jiného. Většinou mě omrzeli za necelé dva týdny, někteří i dřív. Tyto vztahy jsem prokládal občasnými známostmi v barech a tak jsem byl plně spokojený. Vždy jsem si vybíral já, jen krásné muže, kteří mě uměli uspokojit, proměnit moji fantazii ve skutečnost. A jejich nekonečný seznam stále narůstal.
A pak, jednoho dne jsem zahlédl tebe. Přeběhl jsi mi před autem a já si následující den dokázal přiřadit, kam patříš.
Opatřil jsem si tvé fotografie a nechal ti po jednom z dělníků poslat falešnou pozvánku s tvým jménem na obálce. Pozval jsem tě do svého domu, navrhnul ti obchod, malou dohodu stejně, jako těm předchozím.
A ty jsi řekl ano…“
autor: Rachel
😮 já nedýchám..
No..chudák Bill. Ale myslím že horší by bylo kdyby ho Mark nějak týral, nebo ho znásilňoval..Billovi se to vlastně líbilo ale psychicky mu musel ublížit hrozně..prodávat ho jako děvku a sám si užívat jinde..
Jsem ale ráda že Bill to Tomovi řekl, je vidět že mu teda věří víc než ostatním 🙂
8denní čekání se vyplatilo, je to nádherné 🙂
No sakra… tak takové zvraty jsem totálně nečekala 😮 Myslela jsem si spíše, že Bill žije, tak jak žije, kvůli nějakým sporům s rodiči. No vidím, že to tak teda není. Předpokládám, že bohatý tedy od mala nebyl. S rodiči žil v domě, ale asi byly normální rodina, možná lehce nadprůměrná, ale že by byli teda nějací boháči, mi z toho nevyplynulo.
No a to, že byl Bill zamilovaný… taková možnost mě tedy rozhodně nenapadla, že by se takhle změnil kvůli nešťastné lásce. Vlastně jsem si nějak slovo láska s Billem ani doposud nedávala dohromady. Tedy ne kvůli tomu, že bych si myslela, že je bezcitná bestie×D Tehdy měl pěkně nasazené růžové brýle,jak už to tak chodí. Ani se nedivím, že nedal na slova rodičů a kamarádů, to je taky reálné a běžné. A jak to vlastně začalo tou první trojkou 😀 tak jednou dvakrát dobře, ale divím se, že to Billovi nezačalo být divné dřív. I když on je takový sexuální maniak, tak opravdu nevím, čemu se tu ještě divím:D a samozřejmě se před Tomem musel zmínit, jak jim to s Markem klapalo skvěle v posteli a jak si o sobě mysleli navzájem, že jsou skvělí milenci×DD takový podstatný detail nemohl vynechat. No ale tady jde v podstatě vidět, jak se dá se zamilovaným člověkem manipulovat, sama znám takových lidí více, kteří by si nechali nakecat i sebevětší kravinu, ale protože to řekla jejich láska, tak to přeci musí být pravda. A potom už to využívání jde bez povšimnutí raz dva a ostatní kolem, jak rodina, tak přátelé se můžou stavět třeba na hlavu a nebude jim to nic platné. To si člověk prostě musí uvědomit sám, tak, jako se to stalo tady Billovi, viděl to na vlastní oči.
Mark to na něj tedy dobře nahrál, ale takových skvělých herců je mnoho. Je to teda strašné a ačkoli se mu ty sexuální experimenty ve trojku atd. líbily, až na to přišel, tak vlastně musel žít s tím vědomím, že pro Marka nebyl nic jiného, než dobrý šuk a výdělek…jenom laciná děvka. No to ho teda muselo položit, zvlášť, když k němu uchovával tak silné city.
Taky mě překvapilo, jak tvrdě vlastně pracoval, než si tu firmu mohl založit a tak nějak si naši divu neumím představit s podnosem v ruce lítajíc po kavárně×D njn práce u které se člověk nadře mi k němu nejde. No za tu dobu teda pěkně zpohodlněl, nakoupil si hraček, jen co je pravda a ne zrovna levných. Všude si beztak vozí tu svoji zadnici tím luxusním fárem. Njn to jsou ty jeho tolikacentrimetrové štykle a pak si může stěžovat, že ho třeba někdy bolí nohy, bych mu hned jednu otočila 😀 ale myslím, že k něčemu takovému by ani nemohlo dojít, když se na nějaké dlouhé výpravy nevydává. Možná teďka, jak se šel s Tomem projít po tom parku, to byl jistě rekord v posledních letech 😀 nechápu, jak si potom může udržovat takovou štíhlou postavu, když si jenom nalejvá gagor tím nejvybranějším chlastem a valí do sebe beztak samí pochoutky×D to mě se beztak tukový buňky tvoří už jenom při pomyšlení na nějakou byť jen sebemenší sladkost×D proto je to lepší zažrat větším množstvím, aby tam ta jedna tuková buňka nebyla sama,chudinka×DD
Taky jsem valila čočky na tu plynulost a přirozenost s jakou to Bill Tomovi všechno vykládal. Byl s tím tak nějak smířený to jo, ale že prostě se po tak dlouhé době, kdy kolem sebe vystavěl zdi otevřel a padalo to z něj, jako shnilý jabka ze stromu. No určitě se to v něm za celou tu dobu dost hromadilo a vlastně nikdy nebyla zmínka o nikom s kým by si o tom mohl promluvit, s kým by mohl své trápení sdílet a vypovídat se z toho, takže předpokládám, že nikoho takového neměl. Takže to mohlo být způsobeno tím…
Protože ta jeho dosavadní chladnost a uzavřenost…kdyby takový byl doopravdy vždycky, tak by se mu to asi těžko vyprávělo…no ono to muselo být těžký i tak, hlavně to vyprávět někomu, koho vlastně ani nezná…ale Tom si tak nějak jeho důvěru získal a největší zásluhu na tom bude mít asi ta jeho záchranná akce v tom baru. Ale teda namohl se pěkně a houby z toho 😀 Diva se mu jenom uráčila říct, že by to dopadlo, jako obyčejně…no alespoň teda k něčemu to bylo dobré, jelikož kdyby ho nezachránil, asi by tam v té kavárně teď pravděpodobně neseděli a Bill by mu tam nevyprávěl svůj životní příběh.
Zatím se tam teda nějak neukazovaly Tomovy pocity, tak by mě zajímalo, jaký na to všechno má pohled. Každopádně, on Billa neodsuzoval nikdy a nemyslel si o něm ani nic špatného, takže si zřejmě potvrdil, to, co si myslel už dávno, že takový není a že pod tou drsnou slupkou se skrývá něco úplně jiného, než diva ukazuje na povrch. No tahle debata by koneckonců mohla pokračovat dál a tentokrát by slovo mohl převzít zase Tom a povyprávět Billovi něco málo o sobě… když už teda v tom parku obešli ty holuby a nechali je o hladu×DD Jo a teď mě napadlo, by mě zajímalo, kdo bude cálovat to kafe×D jako mohl by si to kafe každej cálnout sám, ale za tu záchranu by se Bill mohl trošku plácnout přes kapsu:D už vidím Toma, jak by beztak protestoval×D já myslím, že už budu končit nebo mi to tady stopne limit 😀 bych se nedivila, nakecala jsem toho zase zbytečně moc a stejně mám pocit, že jsem pořád tak nějak nevyjádřila, co jsem vyjádřit chtěla…no co už×DD skvělý dlouhý dílek, těším se na pokráčko 😉
[2]: hustěěě.. :D:D:D nejlepší hláška prej, že se ti dělají tukové buňky už jen při pomyšlení na nějakou sladkost. 😀 u mě to tak funguje určitě taky. 😀
přiznávám, že i mě Billův příběh docela zaskočil. asi jsme si všichni představovali nějaký drámo a přitom šlo jen o zlomený srdce. tím si projde na světě většina lidí, jednou přijde každý o iluze a do dalších vztahů už jen ty růžové brýle blednou víc a víc. zanevřít na lásku je hloupost, však na to Bill taky přijde. 🙂 taky mě hodně překvapilo, jak to všechno z Billa padalo jak "shnilý jabka ze stromu". na jednu stranu chápu, že prostě miluje sex a nechce nikomu nalítnout a proto všechny ty jeho pravdila, ale na druhou mi pořád přijde jako ta samá děvka, kterou byl pro Marka.
každopádně se taky těším na Tomovu rekaci, nějakou pořádnější, než jen dvě věty, protože asi ani já v něm zase tak dobře číst neumím, na to mám tebe, Rachel. 😉 a pustit ho taky trochu do svého soukromí.
bezvadný díl. ;);)
Oooooo 🙂 úžasný diel. Nemôžem uveriť, že Bill Tomovi všetko povedal. A tak úprimne, žiadna nandesenosť ani pýcha. Som z toho paf . Som zvedavá na Tomovu reakciu a dohru tejto celej debaty. Trasiem sa nedočkavosťou na ďalší diel 😛
No…tak to je síla. Musim říct,že jsem to typovala..něco mi říkalo,že v tom bude zlomené srdce. Je mi Billa líto. Jsem zvědavá,co si o tom myslí Tom. A líbí se mi,že se mu Bill svěřil. Řekla bych,že Tom je po dlouhý době první,komu se mohl svěřit s tim,co ho trápí.
Skvělej díl.Jako vždy =)!!!♥♥♥
Dej komentovat nebudu, protoze se dostatecne vyjadrili jine, jenom povim, ze se ta Billova zpoved krasne cetla. Libilo se mi to stylisticky a myslim si, ze tahle kapitola je zatim mou nejoblibenejsi.
P.S. Rachel, prosim te, netrap uz nas s tou Billovou blbou fabrikou:-))) Co to tam kruci vyrabej? Mozna by se nakonec clovek i divil… rucne vyrabene detske BIO hracky?
[3]: A právě proto se jich taky pořádně dožeru, když už se mi tvoří i při těch myšlenkách, tak ať mají aspoň pořádný důvod a taky základ 😀
[6]: Radši nehádej, nebo dopadneš jak já, která jsem došla od dřeváků přes věšáky až po rakve 😀
tak teď by mě fakt zajímalo, co na TOHLE Tom řekne…
[8]: No me by to fakt desne zajimalo a fascinuje me, jak se to doted dari Rachel opisovat style, "polozil skoro dodelany vyrobek na stul" a tak. Takze rakve to nejspis nebudou. No a z vesaku by zase tak nezbohatl, ne? Treba se jeste Rachel smiluje a nakonec nam to povi:-)Pokud mu ze zacatku na vyrobu stacilo jen par maniku, tak ten vyrobni proces zase nemuze byt az tak slozitej. Fakt mi to vrta hlavou… Rachel!!!! Kapni bozskou:-)
[9]: To už vím taky, že to nejsou rakve ani věšáky a bůh ví co 😀 ale já abych vymyslela něco normálního×DD ty rakve byly fakt mezi prvvníma, co mě napadlo, ale pak jsem si právě řekla, že by si s tím Tom těžko pohazoval s lehkostí v ruce 😀 To by musel pojest ještě hodně chleba×D Ale neboj, ona tu božskou jednou kápne a určitě to nebude dlouho trvat. Když už tady Tomovi diva povyprávěla celej příběh, tak mu snad může i povyprávět, jak přišel k nápadu vyrábět to, co vyrábí.
Tom dosiahol asi niečo nemožné.Bill sa vyspovedal a povedal mu úplne, totálne všetko. To už musia byť nejaké city, len aké a kedy si ich Bill uvedomí a bude pred nimi utekať? Bude zlý? Mám strach, že bude ubližovať, aby ho niekto znovu nezradil. Po tom, čo mu urobil Mark len ťažko ešte niekomu uverí. Chúďatko, ale vyrástla z neho poriadna mrcha. Je to ale fakt, že zranení ľudia ubližujú aby nebolo ublížené im 🙁
Nádherná kapitola.