Za linií nepřítele 16.

Tom položil svou skleničku vedle sebe a za stehna si Billa přišoupl blíž k sobě. Tiskli se k sobě, hladili se a dravě se líbali. Bill trošku vyhrnul Tomovo velké tričko, aby se jeho štíhlá ručka mohla pod ním provlíknout a on mohl Toma hladit na svalnatém bříšku. Miloval Tomovy svaly. On sám sice neměl tak velké jako on, ale nějak mu to nevadilo. Spíš se kochal těmi Tomovými. Dlaní přejížděl až na hruď. Lehce zatnul drápky a přejel jimi až na Tomovo břicho. To tričko jej už začalo štvát, tak mu ho bez milosti sundal.

To Tom si zase pohrával s Billovým zadečkem a stehny. Buď je hladil, nebo je stiskl, lehce nebo silněji. Také zajel svýma rukama pod Billovo tričko a hladil ho na zádech a po bocích. Když mu Bill sundal tričko, odtáhl se od jeho rtů a jen se pousmál.

Bill vzal mezi rty jednu Tomovu bradavku a hrál si s ní. Jemně přes ni přejížděl zuby, nebo jazykem a sál ji, dokud nebyl tvrdá.

Tom měl jen přivřené oči a užíval si tu slast. Spokojeně mručel a hladil Billa po vlasech a zádech.

„Sedni si na pohovku,“ řekl po chvíli Bill a spiklenecky se usmíval. Tom nevěděl, co plánuje, poslechl jej a usadil se na ni. Billovi na tváři pořád pohrával onen úsměv. Kdyby to šlo, tak by mu z hlavy klidně mohly růst i růžky.

Svádivým a sexy pohledem na Toma jakoby se zezdola díval a pomalu se po něm plazil až k jeho rtům, které jemně políbil.

„Teď si budu trochu hrát,“ řekl šibalsky a Tom jen polkl, jak už měl teď těsno v kalhotách. To černovláska nakoplo ještě víc. Zatlačil na Tomovo rameno, aby se pohodlně opřel, a když tak učinil, prolíbal se od hrudi až k jeho podbřišku.

„Ale, ale… máme tady nějak těsno,“ řekl provokativně a zatahal za lem Tomových kalhot. Rasta už stačil jen těžce oddechovat, jak ho ten černovlasý ďáblík mučil.

Bill mu dal trošku nohy od sebe, aby se tam mohl vtěsnat, a rozepnul Tomovy kalhoty. Trochu mu je stáhnul i s boxerkami. Tomův kámoš se před ním tyčil jako Eiffelovka a Bill se jen pousmál.

Chytil si ho a labužnicky mu olízl špičku jako dobrou zmrzlinu. Tomův tep i dech byl zrychlený. Měl zavřené oči, zakloněnou hlavu a z jeho pootevřených úst vycházely slastné steny a vzdychy.

Bill pokračoval ve svém mučení dál. Olizoval jeho špičku a piercingem ho při tom pěkně dráždil. Poznal to na Tomových stenech. Po chvíli jej vzal konečně celého do pusy, co jen mohl. Tomův penis byl velký, ale Bill se snažil, aby si to co nejvíce užil.

Tom byl jako v sedmém nebi. Zajel rukama Billovi do vlasů a trochu si ho víc tlačil sobě do klína. Tohle byla dokonalá, mučící slast. Sténal a ztěžka oddechoval. Billova pusinka byla tak vlhká a bral si ho opravdu hluboko. A aby toho nebylo málo, začal si Bill hrát i s jeho koulemi. Jemně je masíroval, a když mohl tak je olizoval jazykem. Tom už cítil ten známý tlak v podbřišku.

„Už… už brzo.“ Bylo jediné, na co se zmohl jeho třesoucí se hlas. Bill už na to byl připravený a brzy ucítil, jak se mu Tom do pusy udělal. Všechno to poslušně spolykal, ještě ho olízl, a pak se podíval na Toma.

Byl jako v transu. Se zakloněnou hlavou a stále zavřenýma očima se vydýchával. Tohle bylo opravdu něco. Bill si k němu vylezl nahoru a políbil ho na lehce pootevřené rty.

„Tohle… tohle bylo vážně dokonalé,“ vydechl Tom a podíval se na Billa.

„To jsem rád,“ usmál se na něj.

„Děkuju.“ Tom mu úsměv oplatil a políbil ho.

Nakonec se ti dva vydali do sprchy a potom zalezli do ložnice. Milovali se skoro celou noc. Milovali se tak vášnivě a dravě, a přitom tak jemně a něžně. Celá noc byla tak žhavá. Oba tohle už dlouho nezažili. Tam, kde předtím byli, to nebylo možné, ale teď si to mohli dopřát. Nakonec oba usnuli vyčerpáním.

Říká se, že když spíte v novém domě a něco se vám zdá, tak se to splní. A Tomovi se zdál tak zvláštní sen.

><

Uběhlo několik týdnů a muži se už pomalu sžívali s tím druhým a poznávali chyby, které předtím neviděli, protože jim to růžové brýle lásky nedovolily. Ale teď jako by se vytratily a objevily se tu i někdy hádky.

„Tome, mohl by sis laskavě uklidit tu skládku toho oblečení?“ Bill naštvaně kopnul do hromady xxl triček navršených na opěradle křesla.

Tom otočil hlavu od počítače. „Jo, za chvíli.“

„Ne, hned!“

Tom protočil oči a odložil notebook. „Když dovolíš, hledám si práci.“

„Ale to neznamená, že ti tu budu dělat služku!“ Bill si založil ruce v bok a zaklapnul Tomovi počítač.

„Sakra, Bille, teď mi vážně připomínáš mojí matku.“

„Jo, to je možný, ale ty si po sobě neumíš uklidit ani blbej hrnek po čaji! Prostě čekáš, až tě obsloužím.“ Jed z Billova hlasu přímo odkapával.

„Tak když jsem tak hroznej, proč se se mnou pořád bavíš? Proč mě prostě nevykopneš?“ Tom věděl, že mluví takhle jen v zápalu vzteku, ale nemohl si pomoct.

„Tome, tohle neříkej, víš, že bych to nikdy neudělal!“

„Ale jestli takhle budeš pokračovat, vypadnu sám…“ odseknul Tom a zabouchnul za sebou dveře do ložnice, Billa nechal v obýváku samotného. Už celý týden byl rozmrzelý, nemohl najít práci a o návratu k armádě nechtěl ani slyšet. Válka ho poznamenala jak fyzicky tak psychicky, a už to nikdy nechtěl zažít. A skutečnost, že se o sebe nedokáže sám postarat, ho ubíjela, nesnášel být na někom závislý.

„Kurva!“ zaječel Tom frustrovaně a praštil rukou do stěny.

Bill v obývacím pokoji, uslyšel Tomovo tlumené nadávaní a třískání. Neskončilo to jen pěstí do stěny. Něco se tam i rozbilo. Tohle Tom nechtěl, ale když vzteky kopl do nočního stolku, skleněná mísa, která v sobě měla plno voňavých usušených lístků růží, se překulila dolů a rozbila se na plno střepů.

„Kurva, to je snad jako naschvál!“ zaúpěl Tom. To už se však dovnitř vřítil Bill, aby zjistil, co byla ta rána.

„No to si děláš srandu, ne?!“ zamračil se, když viděl tu spoušť. „To ses jako rozhodl ničit mi tady vybavení?“

„Ne, spadlo to omylem,“ bránil se Tom.

„Jistě, miska měla nožičky, skočila ze stolku sama a zařvala poslední bojový křik, který byl slyšet až do obýváku. Už se uklidni, ty vztekloune!“ Ječel na něj z plna hrdla.

„Já se mám uklidnit? Ty se chováš hůř než moje máma. Pořád mě za něco buzeruješ, jak všechno dělám špatně!“

„Chováš se jak malé děcko. Pořád abych tě obskakoval a kdybych byl stejný ignorant jako ty, tak tady zhebneme ve špíně a nejspíš i hlady!“ Bill nechtěl být takhle zlý, ale v tom vzteku, který s ním cloumal, říkal věci, které ani říkat nechtěl. Tom zatínal ruce v pěst, aby neudělal něco, čeho by později litoval. Nikdy Billa neuhodil a hodlal tuto štafetu dál vést.

„Copak? No tak mě uhoď. Dělej, uleví se ti a zavřeš mi tím pusu. To pak bude klidu, až si přestanu ‚hrát na tvoji matku‘. No tak, Tomi, na co čekáš?“ provokoval jej, ale Tom stejně vytrval.

„Moc dobře víš, že bych tě nikdy neuhodil. Nikdy jsem to neudělal a taky neudělám. Víš ty co, zalkni se tu vztekem,“ mávl nad ním rukou. Šel se obout a ještě před tím hodil na stůl do kuchyně bankovku.

„Co…“ nestačil Bill dopovědět, protože jej Tom přerušil.

„Za tu mísu, ať nejsem ve tvých očích jen destruktor tvého vybavení.“ Už nepustil Billa ke slovu. Vzal si bundu a vydal se ven.

„Tome, kam jdeš?“ díval se na něj černovlásek nechápavě a držel v ruce onu bankovku. Rasta mu však už neodpověděl. A takovéhle hádky už byly na denním pořádku.

Tom se vydal do baru a dal si panáka na spláchnutí vzteku. Seděl tam celkem dlouho a měl v sobě asi čtyři panáky. Nechtěl se opít. Chtěl jen trochu otupit smysly, aby na to nemusel myslet.

Byla už skoro noc a Bill nemohl spát. Seděl na gauči u puštěné televize a přehraboval se v poště. Nějak se jim to na stole kupilo, a tak to třídil. Objevil tam i jednu obálku. Bylo mu to dost povědomé, tak ji otevřel a začetl se. Bylo to pozvání zpět do armády. Trochu ho tam postrádali, protože jako kapitán byl velice dobrý a měl respekt u mužů.

Na malou chvíli nad tím zauvažoval. Bylo by to osvobození pro ně oba. Vždyť se jen celé dny hádali kvůli prkotinám a bylo jen otázkou času, kdy jednomu dojde trpělivost a celý jejich vztah půjde do kytek. Bude muset nad tím ještě hodně pouvažovat. Třeba se to časem, dá zase všechno do pořádku a on bude moct se smíchem tenhle dopis vyhodit.

Tolik mu chyběly Tomovy doteky, polibky a něžná slovíčka lásky. Už pěkně dlouho od něj neslyšel, že ho miluje. A tady už to byly aspoň dva týdny, co se vůbec nemilovali. Jako by všechno to pěkně odvál vítr a přinesl s sebou jen to zlé.

autor: Tina & GossipGirl