Učitel i v soukromí 2/2

„Tady nám někdo moc přebral,“ zasmál se a držel Billa.

„Možná kapku,“ zazubil se černovlásek a podíval se na svého učitele.

„Pojď to trochu rozchodit ven. Pak se sem vrátíme,“ vytáhl ho ven z klubu a držel ho, aby zase nespadl.

„Ty jo, je mi nějak blbě,“ postěžoval si Bill.

„Jenom dýchej,“ usmál se jeho učitel. Sám tohle taky dobře znal. Když byl ve stejném věku jako Bill, taky se staršími kamarády chodil pít.

Došli až k parku a Bill už se cítil líp. Ta noční procházka mu udělal dobře a alkoholový opar, který mu zatemňoval mysl, se pomalu vytrácel. Bill pohlédl na svého učitele a usmál se. Venku už bylo docela chladno a černovlásek měl na sobě jako frajer jenom tenkou mikinu. V klubu bylo horko, ale venku už ne. Od pusy jim šel kouř a mladší chlapec začal pociťovat celkem zimu.

„Je ti zima?“ zeptal se jeho učitel. Byl všímavý a poznal, že jeho student drkotá zuby.

„Trochu jo,“ přiznal Bill. V tu chvíli přes něj Will přehodil svou bundu a usmál se na něj. Černovlásek k němu vzhlížel, protože jeho učitel byl větší než on. Koukal se do jeho čokoládových očí, které byly orámované černou. Působily tak tajemně, tak vášnivě. Pohledem sjel na jeho rty. Krásné, měkké a narůžovělé polštářky, které přímo vybízely k polibku. Bill se neovládl. Postavil se trochu na špičky a bez ostychu svého učitele políbil. William byl docela v šoku, protože tohle opravdu nečekal, a hodlal se odtáhnout. Ale když to chtěl udělat, Bill si jej přitáhl ještě blíž, aby mu neutekl.

Williama postupně šok opouštěl a pomalu povoloval. Bill se nevzdával a měl své rty přitisknuté na těch jeho tak dlouho, dokud mu polibky nezačal oplácet. Přitáhl si chlapcovo hubené tělíčko ještě víc k sobě a jejich polibky pomalu nabíraly na vášni. Jejich jazyky se proplétaly ve vášnivém tanci a tiskly se k sobě čím dál víc.

Brzy se musel Bill odtáhnou pro kyslík a díval se do čokoládových očí svého učitele. Oba splašeně dýchali. Nikdo z nich nechápal, co se to vlastně stalo, ale bylo to smyslné.

„Tohle bychom neměli,“ zašeptal tiše Will. On tady teď musí být ten rozumný a nenechat se strhnout svou touhou.

„Neměli, ale my chceme,“ řekl Bill a opět ho políbil. Willovi trvalo, než se odtrhl.

„Bille, tohle nemůžeme… já… já jsem tvůj učitel…“ vykoktal ze sebe Will.

„Nikdo to vědět nemusí…“ usmál se Bill a opět ho políbil. Nechtěl se ho jenom tak vzdát. Líbil se mu už dlouho. A teď se konečně odhodlal něco udělat. Možná, že mu k tomu pomohl i ten alkohol, ale tím líp. William, ač věděl, že je to špatné, a že by neměl, neodolal a prostě mu polibky oplácel stejnou měrou. Líbali se dlouho a vášnivě. Bill byl jako v sedmém nebi. Cítil, jak jej Williamovy štíhlé paže hladí po zádech a sklouzávají na jeho zadek. I když jim byla zima, nedokázali se od sebe odtrhnout. Až po nějaké době se jim to oběma povedlo. Klepali se zimou, víc tedy William, protože svůj kabát půjčil Billovi.

„Měli bychom někam jít, nebo zmrzneme,“ navrhl Will a Bill jenom s úsměvem přikývl. Vydali se společně k Willovu bytu. Nebydlel od klubu daleko. Držel si Billa za ruku. Cestou měl plnou hlavu myšlenek o tom, co to právě dělá. Je to hodně špatné, ale on si nemohl pomoct. Došli až do bytu, kde za sebou Will zamkl dveře. Bill se okamžitě vrhl na jeho rty a poslepu dal Willův kabát, který měl stále na svých ramenou, na věšák. Líbali se stejně vášnivě jako v parku. Snažili se poslepu dostat do ložnice. Občas se stalo, že jeden z nich dvou do něčeho narazil nebo něco nakopl, ale nakonec se dostali do ložnice. Will Billa položil na postel a vylezl si nad něj. Hladil ho všude po těle a rozepnul mu mikinu. Postupně ze sebe navzájem začali sundávat oblečení, až se před sebou ocitli úplně nazí.

„Vážně jsi si jistý?“ zeptal se tiše William Billa. Černovlásek mu tiše do ouška zašeptal svůj souhlas a dodal, ať je opatrný. Willovi to tak nějak došlo, že asi bude ještě panic, tak na to šel pomalu. Jemně mu roztáhl jeho hubené nožky od sebe a natáhl se pro lubrikant. Prsty Billa opatrně roztahoval a on buď kňučel bolestí, nebo sténal.

Když byl Bill připravený, Will si gelem natřel svou chloubu, a pomalu se do Billova hubeného tělíčka dostával.

Ze začátku to Billa docela bolelo a instinktivně se stahoval, ale Willova konejšivá slova mu pomohla tu bolest překonat, a pak už to bylo jenom skvělé.

Pohyboval se v něm ladně, ale zároveň rychle, a Bill sténal slastí. Prohýbal se pod Willem jako proutek a hlasitě vzdychal. Tady si to mohl klidně dovolit, tady ho slyšel jedině jeho učitel. Líbal ho na krku a rukou pohyboval v jeho klíně. Při tom do něj stále tvrdě přirážel, dokud do něj nevyvrcholil. Bill byl hnedka za ním. Na to, že to dělal poprvé, měl už docela výdrž. Will se svalil vedle černovláska a vydýchával se. Pak si ho k sobě přitulil a přikryl je oba.

„Tak co?“ zeptal se tiše Will. „Líbilo se ti to?“

„Moc… bylo to skvělé,“ usmál se Bill a políbil ho. Nakonec mu usnul v náručí a takhle spal až do rána.

Ráno to byl William, kdo se první probudil. Rozkoukával se a uviděl na své hrudi střapatou hlavu. Napřed si nemohl vzpomenout, kdo to vlastně je a jak se sem dostal, ale pak, když zalovil v paměti, mu došlo, že je to vlastně Bill. Chvíli jen tak uvažoval. Nevěděl, co si má o tom myslet. Věděl, že je to hodně špatné, co provedl, ale když to zůstane v tajnosti, nic se nestane. Navíc Bill mu přišel jiný než ostatní. Nejenom vzhledově, ale i chováním.

Jen tak ho mlčky pozoroval a jemně se mu prohrábl v havraních vlasech. Zpozoroval, že se majitel těchto vlasů pohnul a trochu zavrtěl. Po chvíli otevřel oči a trochu se polekal. Spatřil svého učitele, na kterém ležel. Nevěděl, jak se chovat. Očekávat, že mu vynadá nebo ho vyžene? Ale Will neudělal ani jedno z toho. Slabě se usmál na Billa a políbil ho. Černovlásek mu polibek s radostí oplatil a jemně ho hladil po holém hrudníku.

Po chvilce ranních polibků a doteků, něžných hlazení a smyslných pohledů se Will rozhodl jít udělat snídani.

„Klidně se tady válej, já nám půjdu udělat něco k jídlu, jo?“ oznámil mu Will a vstal. Hodil na sebe aspoň boxerky a vydal se do kuchyně. Bill se mezitím dál válel v měkkých peřinách. Jako mávnutím proutku byl Will za chvíli zpátky s tácem voňavých vaflí s marmeládou a šlehačkou. Bill se posadil a nasál tu příjemnou vůni.

„Páni, to vypadá fakt dobře,“ usmál se. Oba se do té dobroty pustili a brzy po ní nebylo ani památky.

Jakmile Bill dojedl, vylezl si sedícímu Willovi na klín a projel mu prsty mezi černými vlasy.

„Co bude dál? Necháš si mě, nebo to chceš brát jako jednorázovku?“ otázal se mladík a upřeně sledoval svého učitele.

„Zatím nemám tušení, nechám si tě ve zkušební lhůtě,“ uculil se Will a Billa políbil.

Po 2 týdnech

„Sakra! Já se na to už vykašlu. To je takový debil!“ vztekal se černovlasý chlapec a praštil taškou o zem.

„Ale, ale, na koho nadáváš?“ zasmál se William a šel do chodby, kde slyšel Billův rozzlobený hlas.

„Ten učitel je neuvěřitelný kretén!“ rozhodil Bill rukama a Will se zasmál.

„No sakra, to na mě taky tak nadáváš?“ přišel k němu a za boky si ho přitáhl k sobě.

„Ale ne, na tebe ne. Ty jsi zlatý, ale on je fakt debil. Dostal jsem zase za pět z biologie. Napřed mi řekl, abych se už vzpamatoval a začal něco dělat, a když jsem namítal, že se učím, řekl mi, že lháře nemá rád a že evidentně nejsem student vhodný pro tuto školu, no prostě debil,“ vysvětlil mu Bill.

„Hm… já si tě přezkouším a uvidíme,“ uculil se William.

„Co? To mě jako fakt budeš zkoušet?“ vykulil Bill oči.

„Jo, takže si to ještě pročti, při zkoušení jsem přísný,“ uculil se a vydal se jim udělat něco k jídlu.

Jakmile nastal večer, Bill seděl v obýváku a koukal na televizi. Will se postavil mezi dveře a opřel se o futra.

„Tak studente, jde se zkoušet,“ uculil se na něj a viděl Billův znechucený pohled.

„Tohle mi neuděláš,“ hodil na něj psí očka.

„Ale ano, tak pojď. Já své sliby plním a zkoušení bude. Tak jdeme a žádné loudání,“ popoháněl ho a viděl, jak se Bill nedobrovolně zvedl a šel s ním. „Trochu života, do toho umírání,“ zasmál se a pleskl ho po zadku. Šli spolu do ložnice.

„Tobě se to řekne, tebe nechce jeden bláznivý učitel v půl osmé večer zkoušet,“ postěžoval si Bill.

„Nemudruj. Ještě budeš chtít, abych zkoušení prodloužil,“ zazubil se William. Měl připravené speciální zkoušení.

Jakmile došli do ložnice, mladý muž za sebou zavřel dveře a opřel se o ně.

„Tak, studente, a do naha,“ zazubil se Will a hladovým pohledem Billa sledoval.

„Do naha?“ zamrkal překvapeně Bill. Nějak moc nechápal, co to má být za zkoušení. Ale poslechl a úplně se svlékl.

„Výborně, a teď se polož na postel,“ kývl Will. Když tak Bill učinil, jeho učitel se vydal k němu. „Výborně, první úkol splněn,“ usmál se a vylezl si k němu na postel. „Tu pětku máš za zkoušení z lidského těla, že?“ optal se William a Bill přikývl. „Tak začneme pěkně popořádku. Tady máme krásnou tvářičku, čokoládové oči, a plné rty,“ zazubil se Will a políbil Billa na něj. „Ouško a lalůček,“ zašeptal mu a políbil ho na něj. „Potom máme krk, který nám spojuje hlavu s trupem,“ pokračoval dál a zasypával ho polibky anebo jeho kůži chutnal jazykem. Sjel až na klíční kosti a potom se odtáhl a mapoval jeho tělo jenom prsty. Bill jenom přivíral oči a užíval si to.

„Teď ty, jelikož je to zkoušení,“ usmál se na něj jeho učitel. „Tak povídej,“ posadil se mu na klín a rukama přejel po jeho hrudníku.

„Hrudník, máme 12 párů žeber, které nám chrání orgány,“ řekl Bill. Cítil, jak mu Willovy ruce jezdí po hrudníku a hrají si s jeho bradavkami.

„Výborně tak dál,“ sjel rukama na jeho břicho a boky. Billovi pomalu začal naskakovat husí kůže.

„Břicho, tam je uložena většina orgánů a pak boky.“ Will se trochu posunul a jel rukama níž. „Podbřišek,“ vydechl Bill. Cítil, jak mu Willovy ruce jemně přejely přes klín a potom sjely k nohám. Trochu mu je pokrčil a roztáhl jemně od sebe. Přejížděl dlaněmi po jeho stehnech a lýtkách a Bill mu k tomu říkal všechno, co věděl. Pak si ho vytáhl a posadil do klína a jezdil mu rukama po zádech, páteři a zadečku. Černovlasý chlapec občas musel popadat dech a dost se zadrhával a jeho učitel se stále usmíval.

„Jsem s tvým výkonem spokojen, myslím, že kolega měl blbý den, a když mu předvedeš to, co teď, tak změní názor. Navrhoval bych teď trochu fyziky. Co takové tření?“ zazubil se Bill a pustil se do probírání další věci, ale tentokrát v praxi.

autor: Tina