Učitel i v soukromí 1/2

autor: Tina

Ahoj moji milí. Jsem tady s jednou, ani nevím, jestli je to nové, ale ještě jsem takovou povídku nečetla. Není to twincest. Je to vlastně Bill, ale ve dvou osobách a v různé věkové kategorii. Konkrétně tady je jeden učitel a druhý student. Abych je rozlišila jmény, tak jeden je Bill a druhý William. Takže je to pairing Bill & Will. Doufám, že se to někomu bude aspoň trošku líbit a budu ráda za každý komentík. Tina

Nastalo další kruté ráno. Černovlasý chlapec chvíli šmátral po budíku, který jej nemilosrdně vytrhnul ze snu. Nakonec ho zaklapl, a tím vypnul to nehorázné pípání. Pomalu se vyhrabal z postele a pomalými kroky se odsunul do koupelny. Pohled do zrcadla ho docela vyděsil. Byl nenamalovaný a vlasy měl na jedné straně zplihlé a na druhé mu trčely. Připadal si jako krtek. Ještěže ho po ránu nikdo krom něj nevidí. Asi by se taky vyděsil.

Provedl svou ranní hygienu a udělal ze sebe konečně člověka, než se vydal i s věcmi do školy dolů, aby se najedl. Jeho rodiče už byli v práci, takže se musel obsloužit sám. Udělal si svačinu i snídani, najedl se a potom utíkal na autobus. Stihl ho opět tak tak. Nějak za to ani nemohl, ale prostě byl opozdilec a občas se stalo, že mu autobus i ujel, a to pak musel buď čekat na další, nebo jít do školy pěšky.

Dojel do školy a vydal se hnedka do třídy. Měl tam pár svých kamarádů a to mu bohatě stačilo. Usadil se do lavice a nachystal si věci. Hned potom zazvonilo. Měli mít matematiku.

„Zase jeden z nudných předmětů, fakt mě to baví,“ pronesl ironicky Andy, který seděl vedle něj.

„Hej, slyšeli jste to, že máme mít nového učitele?“ otočil se k nim Georg.

„Kde jsi to zase slyšel?“ zazubil se Bill. Georg byl drbna a někdy zaslechl úplné blbosti, ale s radostí je roznášel dál.

„Od učitelů. Bavili se o tom na chodbě. Fakt neklám,“ olízl si dva prsty na znamení přísahy.

„A co, že má vlastně učit?“ zeptal se Andy, ale než mu Georg stačil odpovědět, dovnitř napochodovala dlouhá, štíhlá postava s věcmi v náručí. Všichni zbystřili, postavili se a pak se zase posadili.

„Omlouvám se, musel jsem ještě něco vyřídit,“ vysvětlil jim ten nový učitel. Vůbec nevypadal jako jejich učitel. Měl na sobě červenočernou kostkovanou košili. Její rukávy měl vyhrnuté nad lokty, takže mu šlo vidět jeho tetování na levém předloktí. Uplé černé džíny, černé vlasy měl načesané do vlny a po stranách vyholené. Čokoládové oči měl orámované černou tužkou. Někteří na něj překvapeně hleděli, protože to nebyl ten typ ušlápnutého učitele, co všechny kárá, nebo tak aspoň nevypadal.

„Moje jméno je William Trümper a budu váš učitel matematiky a fyziky. Pokud máte na mě nějaké otázky, jenom do toho. A taky bych byl rád, kdybyste si prozatím dali na stůl kartičky s vašimi křestními jmény, než si vás zapamatuji,“ usmál se na něj. Všichni hned ze sešitů trhali papíry a psali na ně své jména.

Když tak všichni učinili a on se rozhlédl jen tak zhruba po jménech, pustil se do výkladu učiva. Všichni byli z jeho vzhledu překvapení, ale zároveň se jim to líbilo. Měl podobný styl jako oni. Odvážný, jiný než ostatní učitelé. Navíc vypadal, že bude i hodný a byl sympatický. Holky v prvních řadách jenom slintaly. Ani tak nevnímaly jeho výklad, jako spíš jeho samotného.

Ani Bill na tom nebyl o moc lépe. Nejen, že se jmenoval jako on, i když Bill nenáviděl, když mu někdo říkal Williame. Ale i celkově na něj působil hodně pozitivně. Dělal si poznámky a vnímal, co říká. Nakonec se učitel zeptal.

„Tak kdo by chtěl jít k tabuli si to zkusit?“ koukal se na přítomné. Nikdo se nehlásil. „Nemějte obavy, tohle je zázračná tabule. Budete od ní odcházet s vědomím, že jste to aspoň trochu pochopili,“ usmál se na své studenty. „Tak pojď, Bille,“ usmál se na černovláska

„No… nevím, jestli je to dobrý nápad,“ řekl Bill zdráhavě.

„Neboj se, když tak ti pomůžu, tak pojď,“ vyzval jej a Bill tedy poslušně vstal a šel k tabuli. Vzal křídu a koukl se na napsaný příklad. Nerad chodil k tabuli, byl tak hrozně nervózní a nedokázal se soustředit, protože za sebou cítil ty pohledy. Lidé od něj očekávali, že bude něco dělat. Buď že to vypočítá přímo excelentně, anebo že se s tím bude trápit. K Billovi spíš pasovala ta druhá možnost.

Přemýšlel, co by s tím měl dělat. Nakonec začal počítat, dostal se asi do poloviny a dál nevěděl, co s tím. Učitel vstal a vydal se k němu. Bill ucítil závan jeho parfému. Tak krásně voněl. Ta vůně jej udeřila přímo do nosu a on mě tendenci zavřít oči, ale teď se musel ovládat.

„Vynásob to a ten výsledek pak vyděl s tímhle a máš to,“ ukazoval mu učitel. Bill to tak udělal a výsledek byl na světě.

„Tak co, pochopil jsi to aspoň trochu?“ zeptal se učitel Billa.

„No, docela i jo,“ přikývl černovlásek a šel si sednout.

„Vidíte, říkal jsem vám, že je to zázračná tabule,“ usmál se učitel a začal jim diktovat další příklad.

Po měsíci

Někdy stačí opravdu krátká doba, abyste lidi poznali a naučili se všechno, co je potřeba. I William se už pomalu poznal se svými studenty a vycházel s nimi opravdu dobře, a Billovi se každým dnem líbil čím dál tím víc. I když mu matematika stále nešla, tak se snažil. Nakonec si s ním domluvil doučování odpoledne, což bylo pro Billa snad to nejlepší, co mohlo být.

Bylo už po vyučování a Bill zůstal ve třídě přesně podle domluvy. Čekal, až se učitel dostaví a bude mu vysvětlovat matiku. Netrvalo to ani nějak moc dlouho a dveře se otevřely a v nich stál Will.

„Tak fajn, vrhneme se na to,“ řekl zadýchaně.

„Máte fofry, co?“ zeptal se Bill a ťukal si tužkou do spodního rtu.

„Jo, to teda mám. Jenom co jsem přišel sem, mám toho víc než dost,“ přikývl Will.

„No tak pokud se vám to dneska nehodí, můžeme jindy,“ navrhl Bill.

„Ale kdepak, teď je to ideální, aspoň nemusím s ředitelem řešit jeho problémy,“ řekl si Will spíš pro sebe.

„Taky má narážky na váš vzhled?“ zeptal se opatrně Bill.

„Taky… evidentně je dost… konzervativní.“ Will se snažil najít ta správná slova.

„Klidně řekněte, že je to naprostý debil, co by bral, abychom tu všichni chodili v uniformách a rovně jako pravítka,“ zasmál se Bill a viděl, že jeho učitel se taky lehce pousmál.

„Tohle bys neměl říkat,“ řekl učitel opatrně, nerad by, aby je někdo slyšel, to by pak byl průšvih.

„No, ale uznejte, že je to pravda. Takového debila můžeme mít jenom my,“ culil se Bill a sledoval svého učitele.

„Dobrá, uznávám, není to zrovna nejpříjemnější šéf, ale teď pojďme raději na matiku. Tak ukaž, čemu nerozumíš,“ řekl Will a sedl si vedle Billa. Černovlásek opět ucítil učitelův parfém. Tu vůni zbožňoval a málem se zasekl, ale učitelův pohled ho nakopnul, aby něco dělal a nedostal se do prekérní situace.

„Tady tohle,“ ukázal na příklady, které měl v sešitě napsané. Učitel mu tedy začal vysvětlovat jak to vlastně je, jak by mě postupovat, aby se dostal ke správnému výsledku. Bill měl všechny své mozkové buňky v pozoru, aby toho zachytil co nejvíce a konečně to pochopil. Docela se mu to dařilo, ale stále to nebylo ještě ono.

Byli tak u toho už skoro hodinu a společně počítali příklady.

„Můžu se vás na něco zeptat?“ otázal se Bill.

„No jistě, jen do toho,“ pousmál se trochu unaveně učitel.

„Jak jste se vlastně dostal k matematice a fyzice? Vždyť to jsou tak blbé předměty, které polovina lidí na světě nechápe, a vy je učíte, teď nic proti, ale stejně, je to zvláštní a mně to neleze do hlavy,“ přiznal Bill a koukal se na svého učitele.

„Abych ti řekl pravdu, tak nebylo to nějak plánované, že bych si řekl… tak teď se vydám studovat pedagogiku s tímhle zaměřením, ale prostě matika mě bavila, a když si to tak vezmeš, tak jsou si s fyzikou trochu podobné… a navíc jsme měli ve škole perfektní učitelku, která mě k tomu tak trochu navedla. Zpočátku jsem to taky moc nechápal a plaval jsem v tom, asi tak podobně jako ty,“ usmál se na Billa a sledoval ho.

„Aha… zajímavé,“ usmál se na něj Bill a koukal ven. Slunce už pomalu zacházelo a pomalu se stmívalo. Byl podzim, takže noc přišla brzy.

„Myslím, že už asi skončíme, co ty na to?“ navrhl Will.

„Jo, souhlasím,“ přikývl Bill a uklidil si všechny věci. Vstal a vzal si batoh. Z okna viděl, jak mu právě odjel autobus domů. „Ale ne…“ povzdechl si a svěsil ramena.

„Pokud chceš, tak tě můžu hodit autem domů, co?“ zeptal se jeho učitel, když viděl, jak ujel Billovi autobus.

„To byste byl hodný, další mi jede až za hodinu a pěšky se mi moc nechce,“ usmál se Bill na svého učitele.

„Dobrá, tak počkej na mě venku, hned tam budu.“ Sbalil si svoje věci a šel do kabinetu.

Bill už čekal oblečený před školou a za chvíli viděl učitele, jak jde s taškou k němu a potom společně s ním ke své Audi Q7. Oba nastoupili a Will vyjel.

„Naviguj mě, ať vím, kam mám jet.“

„Jo jistě,“ usmál se Bill a říkal svému učiteli, kam má jet.

Nakonec dojeli až k Billovi domů. Odepnul si pás a pohlédl na svého učitele.

„Tak děkuji vám,“ obdařil ho zářivým úsměvem.

„Není za co,“ oplatil mu ho Will. Bill potom vystoupil a vydal se k sobě domů.

Nastal večer. Černovlasý chlapec se hezky oblékl a namaloval a vydal se ven bavit. Byl pátek, takže byl zábavy čas. Sešel se s Andreasem u jednoho klubu a potom šli dovnitř. Měli i postarších kamarádů, takže alkohol nebyl problém, i když ani jeden z nich dvou ještě nebyli plnoletí. Uvnitř bylo plno tančících nebo opilých lidí. Hudba hrála opravdu hlasitě a všichni se bavili se svými kamarády. Bill sem chodil celkem často. Šli s Andreasem rovnou k jedné skupince jejich starších kamarádů. Hned se dali do řeči a kluci jim objednali nějaký alkohol.

Když už byli mírně v náladě, vydali se tančit do davu lidí. Bill si to naplno užíval. Nechával ze sebe vyjít veškerou energii. Cítil, že ho něčí ruce chytly za boky. Bylo mu to vcelku jedno, protože tady byli lidé na sobě dost natěsno.

Nakonec se rozhodl jít k baru si odpočinout. Posadil se na barovou židličku a opřel se o bar. S úsměvem se díval na všechny kolem. Koutkem oka však zahlédl, jak jej někdo sleduje. Koukl se, kdo to je, a překvapeně se usmál.

„Pane učiteli, co tady děláte?“ usmál se na něj.

„To samé, co ty, až na to, že ty na to ještě nemáš věk,“ zazubil se učitel a napil se svého drinku.

„Nikomu to nevadí, takže co. Však oni se taky opíjeli, když nebyli plnoletí a vy to na mě neprásknete, že ne?“ zazubil se nevinně Bill.

„Momentálně tady nejsem jako tvůj učitel, takže je mi to jedno,“ usmál se Will a dopil svůj drink.

„Dám si ještě jednou to, co před tím,“ řekl David. Byl to starší, už plnoletý Billův kamarád. „A tady tomu prckovi to dejte taky,“ poplácal Billa po zádech. Barman tak učinil a po chvíli už černovlasý mladík pocucával svůj drink. Jeho učitel jenom zavrtěl hlavou.

„Tobě bude blbě,“ usmál se na Billa.

„Ale klid… nebude,“ zazubil se Bill, kopl to do sebe celý. „Jde se tancovat!“ pronesl vášnivě a prudce vstal. Ale nějak se mu zamotala hlava, a kdyby ho Will včas nechytil, už by měl schůzku s podlahou.