The Movie On Your Eyelids 1 (1/2)

Vážení a milí,

Věřím, že jste ho všichni nezavrhli a dáte Movie šanci. Jedná se o povídku, která je bezesporu moje životní, pro celý ten čas, který se jí věnuju a věnovat ještě budu, a také kvůli nim dvěma, již jsou stěžejní pro moje bytí a houževnatě obohacují každý můj den. Počítejte s počtem dílů, který bude připomínat literární epopej, a s množstvím přikládaných písní a obrázků.
Krásné počtení. 🙂

pairing: Bill/Brian Molko

Čas je pomíjivý. A zatímco plynul a roky ubíhaly, užíval jsem si vysněná léta naší vydobyté slávy. Až nastal den mých a samozřejmě i Tomových 19. narozenin, 1. září 2008. Onen den se zprvu jevil být stejným jako o každém prvním září, s tím rozdílem, že jedinou nepatrnou výjimkou byl náš tehdejší pobyt v USA, ale nakonec se ukázalo, jak moc stěžejní a důležitý pro mou budoucnost byl. Navždy jsem miloval ten den.

Už od rána můj mobil v jednom kuse vibroval a vyzváněl textovými zprávami a příchozími hovory s přáními od rodiny a blízkých přátel. Při snídani jsme s bráškou natočili speciální díl TH TV a potom jsme měli všichni volno. Ovšemže jsem ho využil k nákupům. Také jsme nějaký čas relaxovali na pláži v Santa Monice. A večer nás David společně s celým týmem vytáhnul na oslavu do jednoho moc pěkného, a především neveřejného klubu pro celebrity. I když jsem nepočítal s tím, že bych potkal třeba svého oblíbence Stevena Tylera, vyfiknul jsem se. Ačkoliv, stejně vždycky chodím jako ze škatulky.

Dorazili jsme asi na desátou a útočiště nalezli v zarezervovaném boxu. Zatím jsem se moc nebavil. Tom vyhlížel nějaké zajíčky z Playboy Mansion a s ostatními byla nuda. Chtěl jsem nějaké zpestření. Po hodině jsem se odebral na toaletu a při té příležitosti se znovu upravoval u zrcadla. Nevšiml jsem si, že u dveří kus ode mě stojí někdo, kdo by nejspíš také rád využil služeb skleněné plochy. Beze spěchu jsem si přetřel rty novou vrstvou lesku a prohrábnul si vlasy. Potom jsem svému odrazu poslal samolibý úsměv a otočil se k odchodu. V té chvíli jsem téměř vrazil do onoho člověka. Sotva jsem se na něj podíval, roztržitě zamumlal omluvu v angličtině a hodlal jsem odejít. Ovšem i ten letmý pohled naštěstí stačil k tomu, abych se vzápětí zarazil a uchváceně na něj pohlédl. Málem to se mnou švihlo.

Brian

Srpen byl horký a pohodový. Dotočili jsme klip k nejnovějšímu singlu, odehráli pár bezvadných koncertů, dva fesťáky, a ještě stihli týdenní oddech s klukama z kapely na Kypru. Byl jsem totálně odpočinutý a odreagovaný, těšil jsem se na příval příjemných pracovních povinností. První zářijový den tu byl nečekaně brzy, ale nevadilo mi to. Včera jsme přijeli do Států s plánem pár dní tu zůstat, oběhnout známé a dneska večer na oslavu nějakého týpka do VIP klubu. Celkem otrava, ale doufal jsem, že se po dlouhé době uvidím nějaké známé tváře a v klidu poklábosím.

Po odpoledním obědě a brouzdáním po netu jsem s klukama zašel na kafe, zavolal Heleně a šel na chvíli lehnout. V osm jsem se vysprchoval, perfektně oháknul do volných džín a uplého černého tílka, doladil to mou oblíbenou slušivou čepkou a sáčkem. V devět jsme odjížděli do klubu. Hned při vstupu jsem se přivítal s mnoha lidmi, známými i neznámými. Snažil jsem se zjistit, čí že oslava se to vlastně koná, leč marně, lidí bylo víc než dost. Nestačil jsem do sebe klopit drinky, na které jsem byl zván, ani se vítat s dalšími tvářemi, i když jsem nechápal, kde se pořád berou. Kousek před dvanáctou už jsem měl poměrně špičku a nebylo mi nejlíp. S pobledlou tváří a potácivou chůzí jsem došel na pány a chtěl se opláchnout. Před umyvadlem někdo stál a upravoval se v zrcadle. Opíral jsem se o rám dveří a zhluboka dýchal. Když mě osoba míjela, zavrávoral jsem. Překvapeně jsem zamrkal a zahlédl pohled malého černovlasého střapatce, který na mně šokovaně upřel čokoládové oči a otevřel pusu.

Bill

Brian

Matně jsem uslyšel tiché zaklení a polekaně se postavil na nohy. Ježiši, co to dělám? A kdo to ksakru je?! Nepatrně jsem ucítil svoje žaludeční šťávy deroucí se nahoru mým trávicím ústrojím. Usilovně jsem zavřel oči a oklepal se. S jeho starostlivými slovy o můj stav jsem se mu rychle vysmeknul a běžel do kabinky. Netrvalo dlouho a obsah mých útrob běžel rychle nahoru. Uf, tak tohle mi nesedlo. Ještě jsem chvíli seděl skloněný nad mísou a naskládaný v malém prostoru, a vydýchával se. Někdo zaklepal na dveře.
„Všechno OK?“ uslyšel jsem lámanou angličtinu. Rychle jsem si vybavil matný obrázek kluka stojícího za dveřmi a přemýšlel, které jméno k němu přiřadit. To sladké dítě vypadající jako dívka. B… Ben? Ne. B, B… Bruno? Sakra, nevim. „Jak se to vezme,“ hlesnul jsem a stydlivě vyšel z kabinky. Zářil jako vánoční stromeček a dychtivě očekával mou reakci, visel mi na rtech. Asi to bylo na mně.
„Ehm… díky, je mi líp,“ ošil jsem se. Otočil jsem se k umyvadlu a omyl jsem si zpocené čelo. Zavadil jsem o jeho upřený pohled v zrcadle.
„Brian,“ podával jsem mu ruku a stále se trochu stydlivě díval kolem. Co tak stojí?

Bill

Potřásl jsem hlavou, abych se vytrhl ze stále přetrvávající udivenosti, roztomile jsem se usmál a přijal nabízenou dlaň. Bohužel jsem nedokázal zabránit rozrušenému ruměnci, který mi zalil líčka a stavěl mne tak do role hloupé puberťačky, i když jsem si nepřál nic jiného, než působit před Brianem důstojně.
„Těší mě, já jsem Bill,“ prohodil jsem a váhal, zda se mám zmínit i o mém postu frontmana mojí kapely. Nechtěl jsem podpořit trapas, který by nastal, kdyby nás neznal. Jako že nás určitě neznal. V Británii jsme nebyli oblíbení a Brian se podle mého sotva staral o komerční hudební scénu. Takže jsem to raději nechal tak.
Cítil jsem na kůži jeho zhrublá bříška prstů, která mu způsobilo hraní na kytaru. Tomi je má samozřejmě taky. Proto se mi tak líbí, když mě třeba pohladí, protože je to enormně příjemné. Ale Brian měl ruce celé krásné, navíc stejné jako já. Štíhlé, bledé, upravené. Ano, těmhle rukám bych dovolil dotýkat se mě…

Brian

Přijal nabízenou pravačku s ostychem a představil se. Aha, Bill. To bude ono. Jen jsem ho ještě nedokázal zařadit. Tušil jsem spojitost s nějakou komercí, ale více jsem se neptal. Rychle jsem potřásl rukou a on sebou při našem doteku lehce škubl. Cítil jsem se trochu hloupě. Na čísi oslavě, koho možná ani neznám, se opiju jak zákon káže, pozvracim záchodky, a ještě je při tom cizí kluk, který je z mé přítomnosti nepochopitelně nějak šokován.
„No, ehm… Bille. Co takhle jednu skleničku na seznámení?“
„Nevypadáš, že by ti další „sklenička“ udělala dobře,“ zaculil se.
Žaludek se mi opět zhoupl. Nebudu riskovat. „… Skleničku něčeho nealkoholického,“ doplnil jsem.

Bill

„Fajn,“ usmál jsem se s vracejícím se sebevědomím a vzal z toaletního stolku svoji kabelu. Nehodlal jsem svým hysterickým jančením kolem shledání se s ním roznášet nějakou rozpačitou atmosféru mezi námi. I když ve mně jeho pozvání na drink rozproudilo krev a ne že ne.
Jak jsem vyšel ze dveří místnosti, která byla opravdu zajisté tím nejideálnějším místem, kde jsem jej mohl potkat, ohlédl jsem se, jestli jde za mnou. Zpět v klubu bylo hlasitě. Propletl jsem se mezi několika tančícími těly a vzal zavděk jednou barovou židličkou, nepříliš vzdálenou od našeho boxu, kam jsem se ovšem v téhle chvíli ani nepodíval. Pousmál jsem se, když se usadil těsně vedle mě a přehodil jsem nohu přes nohu. Kolikrát si ze mě bráška utahoval, že sedím jako holka, ale já jsem nehleděl na jeho řeči.
Bylo něco po půlnoci a já necítil v krvi ani promile alkoholu. Řekl jsem si, že když to změním, určitě si s ním budu připadat uvolněněji. A to jsem chtěl.
„Myslím, že s tebou nebudu držet basu a zkusím něco alkoholického,“ řekl jsem Brianovi a pohlédl na číšníka, který se k nám za barem úslužně přitočil.
„Vodku s Red Bullem, prosím,“ požádal jsem a olízl si rty, jak jsem na svůj oblíbený nápoj rázem dostal chuť.

Brian

„Jak je libo,“ nebránil jsem mu. „Tak… jednu neslazenou minerálku. Neperlivou…“
V klubu bylo celkem husto. Zašvidral jsem očima v davu a našel Stefa se Stevem, jak se upřeně a mlčky dívají na nás dva. Povytáhnul jsem obočí a Steve si zaťukal na čelo.
Vytáhnul jsem krabičku a zapálil si. Podíval jsem se na Billa a na chvilku zapřemýšlel, zda kouří. Nic snazšího než to zjistit – nabídl jsem mu. Pousmál se a vzal si cigaretu. Jeho štíhlé prsty ji zručně přetočily a vsunuly mezi rty. Připálil jsem mu a měl poprvé šanci si ho pořádně prohlédnout. Byl velmi hubený, o něco vyšší než já. Černé nehty, černě podmalované oči. Byl velmi přitažlivý. Seděl jako holka, záda propnutá, nohu přes nohu a ty vlasy – byly dokonale upravené a stylové. Nenápadně jsem si ho prohlížel ze všech stran. Chvíli jsme jen tak seděli a kouřili.
„Jseš tu sám?“ zeptal jsem se.

Bill

Jeho otázka ve mně vyvolala potutelný pocit. Nechal jsem to plynout a odsunul jsem si elegantně načechranou ofinu z očí.
„Ne,“ zlehka jsem se zasmál. „Támhle je celá moje skvadra,“ mávnul jsem ležérně dozadu k boxu, žijícímu svým vlastním tempem. „Manažer s celým týmem a spoluhráči z kapely,“ vyjmenovával jsem, a konečně se na ně ohlédl. Okamžitě jsem zachytil Tomovy čokoládové duhovky. Moc jsem nepochopil, proč si mě měří zmateným a trochu znepokojeným pohledem. Byl mírně řečeno zvyklý na to, že navazuju kontakty. Usmál jsem se a zamával mu.
„Já a moje dvojče Tom máme dnes narozeniny, tak jsme to vyrazili trošku zapít,“ obrátil jsem pozornost zpátky k Brianovi a líně potáhnul z nikotinové tyčinky.

Brian

„Tak oslava, jo?“ nepřítomně jsem odpověděl a otočil se stejným směrem, kterým Bill. Spatřil jsem dredatého chlapce stejné tvářičky jako můj společník. „Tak to všechno nejlepší.“
Bylo mi pořád trapné se zeptat, do které že to kapely patří, protože jsem nevěděl, kterou odpověď uslyším. Německý přízvuk mi však napověděl – jej, to přece zpěvák z Tokio Hotel!
Bill si poposednul a dopil poslední lok svého drinku. Podíval jsem se na hodinky – půl jedné. Cítil jsem se trochu unaven, ale ještě jsem se nechtěl rozcházet.

Bill

Hodlal jsem si opatřit novou vodku, abych ještě umocnil ten příjemný pocit, ale to bych nesměl zaregistrovat známý hlas, který na mě hlasitě zavolal.
„Bill! Komm her!“
Svěsil jsem koutky a otočil se na svého identického sourozence. Otráveně jsem na něj vytřeštil oči. On se ovšem nedal a pokynul mi rukou. Štval mě. Na Briana jsem se ale líbezně usmál.
„Omluv mě na minutku, prosím,“ říkal jsem, jak jsem se zvedal. „Můj velký bratr je příliš majetnický a není zvyklý na to, že bych ho kvůli někomu zanedbával.“
„Samozřejmě,“ pousmál se a napil se ze sklenice. Byl jsem rád, že nenavrhl, že už mě déle nebude zdržovat.
Tomovi jsem rychle a stručně vysvětlil, že někdo jako Brian, který pro mě tak moc znamená, je až moc dobrá partie na to, abych ji pustil bez důvěrnějšího kontaktu, a za zmiňovanou minutku jsem byl zpátky.
„Řekl jsem mu, ať si jde najít nějakou holku,“ obeznámil jsem svého sexy společníka a přijal nabízenou cigaretu.
„Ty si jí nepůjdeš hledat?“ nadhodil ledabyle. S potěšením jsem postřehl spiklenecký podtón. Andělsky jsem se zaculil.
„Nemám rád holky…“ labužnicky jsem vypustil dým mezi lesklými rty. „Tvoje společnost mi naprosto vyhovuje. A nejen proto, že jsi frontman kapely, která mi je už celou věčnost hudební modlou. Kvůli tomu jsem z tebe ze začátku byl tak hotovej. Každého fanouška rozruší, když se setká se svou hvězdou…“ polichotil jsem mu obratně. Nemusel jsem si to vymýšlet.

Brian

Udiveně jsem k němu vzhlédl. Hudební modla? Hotovej? Fanoušek? A NEMÁ RÁD HOLKY? Vida. Samé potěšující a lichotivé informace.
„To je… díky,“ potěšeně jsem se usmál. „Víš, já o vaší hudbě toho moc nevím, popravdě se nezajímám moc o ty… mediální kapely, mám spíš svoje oblíbené stálice,“ řekl jsem otevřeně a doufal, že ho to neurazí.
Nemá rád holky. Nebylo by od věci si trochu užít, jeho živočišná přitažlivost a sex-appeal mě k němu přitahoval jako magnet. Neustále jsem si nenápadně poposedával blíž. V klubu hrála ne moc lichotivá hudba, nicméně osazenstva bylo pořád stejně. Okatě jsem se podíval na hodiny nad barem a vzdychl. Bill se na mě podíval.
„Pospícháš?“
„Ale ne, jen… je tu nějaký špatný vzduch. Co kdybychom tu skleničku dopili u mě doma?“ nadhodil jsem jakoby nic. Rychle jsem se podíval na kluky. Naštěstí vypadali, že to tady protáhnou do pozdních ranních hodin.

Bill

Polknul jsem a uchváceně pootevřel rty. Vykolejil mě tenhle výmluvný návrh. Do háje, jestli se s ním vážně vyspím, bude to jako vyhrát v loterii.
Koketně jsem naklonil hlavu na stranu, přivřel oči a afektovaně zakašlal, abych dodal váhu jeho slovům.
„Ano, to je skvělý nápad.“
Jedním polknutím jsem dopil svůj drink, položil na bar několikadolarovou bankovku a zvedli jsme se k odchodu.
„Ještě vteřinku, půjdu nahlásit, kam jdu,“ usmál jsem se, abych vyrovnal hloupost toho, co jsem musel udělat. „Manažer nás hlídá jako oko v hlavě,“ dodal jsem a poodešel ke společnosti mojí kapely. Pohladil jsem brášku po rameni a přes hlahol hlasů se naklonil k Davidovi.
„Davi? Mám noční společnost,“ nenápadně jsem kývnul hlavou směrem k Brianovi. „Přijdu ráno.“
„Jasně, běž a užij si to,“ odmávnul mě vesele a já se zazubením přicupital zpátky za mým společníkem.
„Hotovo.“
Přehodil jsem si koženou bundičku přes kabelku a začali jsme si klestit cestu ven. Noční L.A. se třpytilo a svým živelným hemžením se podobalo mraveništi. Zachvělo se mi chřípí, když jsem se nadechl vzduchu a rozhlédl se po ulici. Chtělo by to taxi.

Brian

Vyšli jsme z klubu a hned mě ovanul čerstvý noční vzduch. Prohrábl jsem si vlasy a uvědomil si, že jsem klukům mohl dát vědět, abych se pojistil… Při opětovné myšlence na sexy střapáče mi přeběhl mráz po zádech. Šel vedle mě elegantním kočičím krokem a díval se přímo před sebe a sebejistě se usmíval.
Jedním hovorem jsem objednal osobní taxi a za pět minut už jsme uháněli za město. Seděl jsem těsně vedle Billa na zadní sedačce a velmi silně vnímal jeho přítomnost i přes doznívající účinky alkoholu. Voněl příjemnou nevtíravou vůní, kterou už jsem ovšem rozeznal při prvním kontaktu. Dojeli jsme před náš byt a mlčky vyšli do třetího patra. Našel jsem klíče, odemknul a s úsměvem pokynul Billovi do místnosti. Když jsem za námi zavíral, prozřetelně jsem zamkl.

Když vešel do apartmánu, uznale hvízdnul a rozhlédnul se po velmi rozlehlém pokoji.
„Máš to pěkně zařízené,“ pochválil mi bejváček.
„Spíše to tady takhle pěkně zútulnili kluci, já si na to moc nepotrpím.“ Byl jsem rád, že mám nadmíru pohodlnou postel, černý Petrof, luxusní vířivku s bublinkami a plnou lednici. Na ostatním mi ani moc nezáleželo.
Otevřel jsem bar a zastyděl se za jeho skromné útroby. To mi nemohli říct, že to všechno vypili?
„No… Ehm. Tak… pivo?“ podal jsem trapný návrh přízemního a buranského nápoje, kterého jsme měli přeplněný byt. V tu chvíli jsem vážně proklínal své spolubydlící.

Bill

Opíraje se ladně o skvostné křídlo, uchichtnul jsem se. „Kdybys navrhl cokoliv jiného, řekl bych ano. Ale v tomhle případě se radši spokojím s Colou. Pokud ji tam vyštracháš…“ dodal jsem se svůdným zamihotáním řas. Sledoval jsem, jak si rozpačitě urovnal svoji čapku a opět se ponořil do hlubin baru.

Brian

Nalil jsem si taky skleničku, přidal dvě kostky ledu a opřel se o kuchyňskou linku. Potěšeně jsem se pousmál. Svoje kytary jsem miloval a vždycky byl rád, že má někdo zájem mou radost se mnou sdílet.

Bill

Byl jsem v úžasu z celé jeho osobnosti. A cítil, jak ta léta platonického poblouznění k němu kulminují. Lhostejno, že tohle nebylo poprvé v životě, co jsem ho viděl – nyní jsem poprvé byl s ním, a to činilo, že jsem zažíval doslova sladké delirium. Přál jsem si, aby tahle noc nikdy neskončila.

Brian

„Never thought you’d make me perspire… Never thought I’d do you the same…“ rozezněl jsem svého miláčka a s pohledem upřeným ven zanotoval první tóny naší velmi povedené písničky. Postřehl jsem zalesknout se v jeho očích třpytivé slzičky dojetí. Velmi mě to zahřálo, ale zároveň jsem trochu zrozpačitěl. Odložil jsem kytaru a přiblížil se k němu. Opatrně jsem natáhl ruku a prstem mu slzu rozetřel po líčku, spolu s černými líčidly. Jemně jsem ho hladil po tváři a upřeně mu hleděl do očí. Snažil jsem se vyčíst jakýkoliv jeho pocit a uvědomil si, že se trochu třese. Přejel jsem mu přes pootevřené rty a on přivřel oči. Naprázdno jsem polkl a naplno si uvědomil vážnost situace. Byl asi 15 centimetrů ode mě, krásný, přitažlivý, s toužebným, očekávajícím a zatajeným dechem, stejně jako já. V tu chvíli jsem byl naprosto konsternován a v neutuchající touze přiblížit své rty k jeho. Měl pořád zavřené oči, a tak když jsem se dotkl jeho horkých a slaných úst, cukl sebou a zjihl. Cítil jsem, jak se jeho napjaté tělo poddalo a uvolnilo.