Doppelleben 27.

„Oh můj bože,“ táhle jsem zasténal, zatímco jsem si masíroval spánky. Po tom, co se Björn nechal vystřídat druhým pilotem, si šel s námi povídat, díky čemuž se ve mně usadila silná migréna, na kterou nezabíral žádný z mých prášků na bolesti. „Jak o mně někdo může říct, že jsem upovídaný?“ naštvaně jsem kopnul do kufru.

„Občas byla sranda ho poslouchat,“ něžně mě objal zezadu kolem pasu Tom a přivinul se ke mně.

„Vážně?“ s lehkým úsměvem jsem si hlavu opřel o jeho rameno.

„Čas od času,“ rozesmál se. „Každopádně, celkem dobře umí zahánět chmury. Mluví tak moc, že nemáš ani čas myslet na cokoli.“

„Já měl času na přemýšlení dost.“

„A k čemu jsi došel?“ zvědavě se ke mně naklonil.

„Že je naprostá hloupost, aby o nás někdo věděl, Tomi. Vždycky jsme byli v našem pokoji nebo ve studiu, od kterých má klíče jen Andy, a auto máme také maximálně odolné, nehledě na to, že Carrie prostě neměla žádnou šanci zjistit něco, tudíž myslím, že není důvod se nějak strachovat.“

„Myslíš, že existuje něco jiného, než my dva, co by mohlo zničit naší existenci?“

„Rozhodně ne. Myslím, že tě jen chtěla postrašit kvůli tomu rozchodu. Ostatně náš pokoj zákonitě musí otvírat debaty o tom, co se tam děje. Je to záhadná třešnička na dortu našeho života,“ pousmál jsem se. Přestože má hlava byla během poslední hodiny zaplněna vzpomínkami, které jsem dopodrobna rozebíral ve snaze najít něco, co by nás někdy mohlo zničit, náladu jsem měl celkem dobrou. Nebýt té migrény, zamířil bych rovnou k moři. Spíše jsem měl chuť na pomalou a romantickou procházku, na níž jsem měl v plánu Toma vytáhnout.

„Mám rád dorty s třešněmi,“ mlasknul mi do ucha. „Ale víc mám rád tebe.“

„Jsi sladký, Tomi,“ otočil jsem se čelem k němu a obmotal ruce kolem jeho krku. „Co kdybychom si vzali deku a šli se projít po pláži? Slyšel jsem, že jsou tu krásné západy slunce.“

„Teď budu znít jako hlavní hrdina z romantického filmu, ale věř, že proti tobě jsou všechny západy slunce úplně nicotné, Billy.“

„Oh, to bylo krásné, Tomi!“ nadšeně jsem ho políbil. „Děkuju, vážně.“

„Miluju tě.“

„Já tebe taky. A pojďme se projít dřív, než dostaneme chuť na sex, Tomi. Když začneme, neskončíme a já chci vážně vidět něco z pláže,“ se smíchem jsem ho za ruku vytáhl z „chalupy“ a pomalým krokem se rozešel k menším útesům, které jsem zahlédl hned po příjezdu. „Ale nemusíš se bát, že bych tě o to připravil, protože, viděl jsi tu obrovskou vířivku?“

„Neviděl, je hodně velká?“ zastrčil ruce do kapes a nepatrně se ke mně přiblížil.

„Obrovská!“ vesele jsem vypískl. „Myslíš, že si budeme někde moci sednout a užívat si alespoň chviličku soukromí?“ rozhlédl jsem se po okolních lidech.

„Já si hlavně myslím, že tady nás vůbec neznají, Billy, ale přesto, támhle za tím kopcem bychom se mohli schovat pod nějakým stromem, možná. Co říkáš?“ s úsměvem mi zamával prstem před obličejem a pomalu zamířil směrem, kterým ukazoval.

„V některých chvílích mám vážně pocit, že bych chtěl být nikdo,“ zašeptal jsem s pohledem upřeným na azurově modré moře. „Poslední dobou často přemýšlím o tom, co všechno nám sláva vzala, a nemohl jsem uvěřit, kolik toho je.“

„Hodně nám toho i dala,“ zamumlal Tom a opatrně mě objal kolem ramen.

„Nemyslím si. Samozřejmě, dala nám celosvětový obdiv, možnost koupit si spoustu věcí, na které si vzpomeneme, i když ne všechny, zatím. Ale opravdu mě nenapadá nic, co by nám dala tak úžasného, že bych se jí nikdy nechtěl vzdát.“

„A co my dva, hlupáčku?“

„Jsem skálopevně přesvědčený, že naše srdce by se sešla i tak, Tomi. Vždycky jsme patřili k sobě, k nějakému rozdělení vlastně nikdy nemělo dojít, protože vždy, když se milujeme, perfektně do sebe zapadáme, všiml sis toho? Byli jsme stvořeni jeden pro druhého,“ zastavil jsem se pod obrovským stromem. Tom mě opřel o kmen, přitiskl se ke mně a jemně, jako by mě hladil motýl svými křídly, mě políbil. „Naše rty do sebe zapadají jako dva puzzlíky. Moje boky byly vytvořené pro to, abys je mohl svýma rukama svírat,“ potichu jsem pokračoval. „tvoje uši jsou přesně dělané k tomu, abych do nich mohl šeptat slova plná lásky. A já jsem si stoprocentně jistý, že tohle by nás k sobě přivedlo i bez slávy. V našich srdcích bylo vždy místo jen pro jednu skutečnou lásku, a pro mě je největší slastí to, když večer ležíme v posteli a já slyším Tvé srdce hlasitě bít.“

Tom se na mě něžně usmíval, oči zaplněné slzami, neschopen cokoli říct. Beze slov jsem ho objal kolem pasu a opřel se o jeho hrudník.

Stáli jsme tak několik dlouhých minut, kdy nikdo z nás nic neříkal, jen jsme se dívali kolem a užívali si blaženého klidu a samoty, který kolem nás panoval.

„Začíná zapadat slunce,“ zašeptal mi do ucha Tom a odtáhl se, abych měl dobrý výhled.

Popošel jsem o několik kroků blíže k rudému slunci, které skutečně pomalu mizelo mezi vlnami, přičemž Tom mě stáhl do sedu. Sedl si za mě, koleny svírajíc má, a propletl se mnou prsty.

„Doufám, že je to alespoň trochu podle tvých představ,“ zašeptal.

„Je to tisíckrát lepší, miláčku,“ pevně jsem stiskl jeho ruce a opřel se o jeho hrudník, zasněně pozorujíc západ slunce.

***

S hlasitým oddechováním jsem stál u okna a snažil se popadnout dech. Bylo zhruba půl třetí ráno, ale vzduch byl překvapivě dusný. Vzhledem k tomu, že jsem nečekal tak těžké dýchání, jsem dostal šok. Myslel jsem si, že se dusím.

Tom naštěstí tvrdě spal, protože jsem si byl jistý, že kdyby věděl, jak špatně dýchám, už by mi volal záchranku, hlupáček, aniž by si nechal vysvětlit, že je to z dusna.

„Bille?“ ozvalo se ospale z peřin. S protočením očí jsem se na něj otočil a pousmál se. Tom vypadal jako malý plyšový medvídek. „Proč nespíš?“

„Dusný vzduch, špatně se mi dýchalo,“ pokrčil jsem rameny.

„Chceš přinést vodu?“

„Už je to lepší, nemusíš se bát. Venku fouká slabý vítr, možná to udělá trochu průvan.“

„Pojď sem ke mně,“ zaškemral s prosíkem vepsaným na čele. Ochotně jsem ho poslechl a pár dlouhými kroky přešel pokoj, až jsem se vyzývavě postavil přímo před ním.

„Víš, že jsme spolu spali naposledy předevčírem?“

„Velmi dlouhá doba, že?“ přejel mi rukou od kolene až po zadek, který jemně masíroval.

„Možná bychom ten celibát mohli zrušit,“ zaskřehotal jsem a nohou mu zajel do rozkroku, který začal tvrdnout.

Oběma rukama mi po noze přejížděl, zatímco mě líbal od kotníku až po koleno, nevynechávaje jediné místečko.

„Myslíš, že to udýcháš?“ starostlivě ke mně vzhlédl.

„Zvládl jsem i horší,“ s úsměvem jsem kývnul a obkročmo se na něj posadil. „Nehledě na to, že bych o dnešní noc nechtěl přijít,“ dravě jsem ho políbil.

Cítil jsem, že Tom rukou zajel pod látku mých boxerek a jedním prstem zajel do mého vstupu. Nebránil jsem se hlasitému zasténání, když šikovně narazil na mou prostatu. Cítil jsem první krůpěje potu, který mi po kapičkách stékal z ramen, což celý akt jedině zintenzivnilo.

Jazykem jsem Tomovi pronikal hluboko do úst do doby, než jsme oba začali lapat po dechu. To se ode mě Tom odtrhl a tvrdě mě hodil na postel, naléhaje na má záda. Cítil jsem jeho penis, který mi projížděl mezi půlkami, díky již svléknutým boxerkám, zatímco mě Tom líbal po celé délce páteře. Naštěstí to zbytečně neprodlužoval a hned, jak si penis natřel lubrikantem, pomalu do mě vstupoval, dokud ve mně nabyl až na doraz.

Posadil jsem se na kolena, v rukou svírajíc jeho zadek. Nepatrně jsem natočil hlavu, abychom mohli jazyky propojit ve vášnivém polibku, zatímco do mě stále tvrdě přirážel.

Nutil mě křičet jeho jméno do jinak tiché noci, když mě jednou rukou svíral kolem pasu, druhou mě dráždil v klíně, a zároveň mě líbal na krku, zanechávaje za sebou rudé flíčky. Zoufale jsem ho držel kolem krku snaže se zůstat ve stejné pozici, jelikož kolena se mi nedůvěřivě rozklepala.

„Bože Tome, už budu,“ zasípal jsem.

„Já taky,“ zamumlal a naposledy mě velmi dravě políbil, než se do mě se silným přírazem udělal. To stačilo k tomu, abych naplnil Tomovu dlaň svým spermatem.

Chvíli jsme v téhle pozici zůstali, než jsme zmoženě dopadli do přikrývek. Tom mě objal kolem pasu a něžně mě líbal na rameno, přičemž každým z polibků mi sděloval, jak moc mě miluje.

autor: Saline A.