autor: Little Muse & Majestrix
Pokrok je kamenná cesta
Lao dah? Nebylo to trochu moc?
„Říkáš to, protože jsi můj otec.“ Usmál se Bill trochu a dal si pramen vlasů za ucho. „Kdyby už Erik uměl mluvit, pak by to nejspíš chtěli dělat i na něm.“
Gordon zavrtěl hlavou a zamračil se. „Jsou až moc lehkomyslní s takovou drsnou vyslýchací taktikou. Kdo vás přijal?“
„Lord Luke,“ Bill nakrčil obočí, když se jeho otec zatvářil znechuceně. „Předpokládám, že ho znáš?“
„To tedy ano. Byl na pár měsíců v mé pěchotě. Jeho rodinné styky mu umožnily dostat se rychlostí rakety až k Císaři. Není neschopný, jen si sebou je moc jistý. Až moc.“
Bill pokrčil rameny a podíval se na svůj agalah. „Nebyl hrubý, takže jsem se s ním nijak nehádal. Dělá svou práci pro Císaře. Doufal jsem, že ho potkám.“
„Já jsem Císaře Adwela také neviděl, ale potkal jsem jeho otce Koga, než zemřel. Jen díky Bohům máme tak silné vládce.“ Bill přikývl a schoval do ruky zívnutí. „A… něco jiného? Je všechno v pořádku?“
Bill se jemně usmál a přikývl. „Ano, otče, Tom a já spolu vycházíme dobře.“
„Doufám, že mi nelžeš. Nemohl bych tě zase ztratit.“ Gordonův výraz byl tvrdý, ale Bill viděl strach v jeho očích.
„Takové věci už před tebou nebudu skrývat,“ slíbil Bill. „Musím se naučit, že trest, který jsem snášel na své tělo, není spravedlivý vůči ostatním v mém životě. Mimo to, mám před sebou celý život se svým manželem.“ Bill naklonil hlavu a usmál se při té myšlence. Dnes brzy odpoledne musel Tom jít se svým merodem, aby se o něco postaral; našel si Billa a dal mu ten nejsladší polibek, který kdy dostal; řekl Billovi, že se k němu připojí na rodinnou večeři. Bill se cítil nadšeně, a jen trochu otřesený tím návalem emocí, který ho přemohl.
„Ten pohled v tvých očích není lež; alespoň to mě uklidňuje.“
Bill zvedl hlavu, už se neobtěžoval schováváním svého úsměvu, jeho otec ustoupil a také se na něj usmál.
~*~
Tom nebyl zrovna nadšený, že tu je.
Nechodil do komnat konkubín, jen pokud se chtěl nechat uspokojit, a zatímco toho mohl využít i teď, neměl na to náladu, a také obvykle dívky nevyhledával. To ony chodily za ním. Ale on teď měl něco důležitějšího na práci.
Kent se mu za chvíli ozve ohledně stavu jejich Šetření. A vynadá Tomovi za to, jak těžké věci po něm chce.
A to nemyslel na Billa. Mnohem raději by teď byl s ním než tady.
Ale toto sídlo bylo dobře promazaný stroj; bylo jeho povinností kontrolovat, jestli dobře funguje. A poslední dobou tomu tak nebylo. Žádná chyba nemohla být považována za malou. A jemu to dělalo starosti.
Když Ann Kathrin vystoupila z koupelen, Tom si uvědomil, že má právo na starosti.
Vypadala bledě, a rozhodně něco zhubla. Její chůze byla pomalá, ruku měla přiloženou na rtech, málem do Toma narazila, než si uvědomila, že sedí na její posteli.
„Můj Pane,“ vydala ze sebe překvapeně. Její hlas byl trochu chraplavý. „Já jsem ne- přejete si něco?“
„Nicole mi poslouží, když budu chtít,“ ujistil ji, ale viděl, že jí to neuklidnilo. Chtěl by raději ji, to věděli oba. „Přišel jsem se zeptat na tvé zdraví.“
„Oh,“ zatahala za pásek své róby a trochu se zasmála. „No, já…“
„Beru to tak, že je ti stále špatně?“ zeptal se a ona ztěžka zvedla pohled. „Zmeškalas několik jídel.“ Přejel pohledem po její postavě. „A je to vidět.“
Další pousmání. „Myslela jsem, že by byli všichni radši, kdybych jedla méně.“ Její žertovný výraz zmizel, když Tom nevypadal pobaveně.
„Byly to týdny,“ připomněl jí.
„Já vím, omlouvám se, můj Pane, nevypadá to, že se tomu vyhnu.“ Přešlápla, prsty si hrála s pramínky vlasů. „Zítra mi přivezou sérum, to… V dalších pár dnech se dozvím, co je špatně.“
Její výraz byl divný, trochu nesoustředěný, a Tom zaváhal; váhal, jestli se jí má dál vyptávat. Ale řekl jen: „Pak bych byl rád spraven o situaci. Máš nějaké povinnosti.“
Ann Kathrin sklopila hlavu. „Ano, můj Pane.“
Tom ještě chvíli zůstal, ale ona se mu už do očí nepodívala a jemu bylo jasné, že už ji znepokojil dostatečně. Natáhl se rukou pro její bradu a položil jí pod ni prst, políbil ji na rty, než jí rukou sjel na rameno a odešel bez jediného dalšího slova.
~*~
Tom zvedl pohled a usmál se. „Vyspal ses dobře?“
„Už ses na to ptal, dvakrát,“ dodal Bill tiše. Tom usykl a se zlostí se podíval na svůj oběd.
„Omlouvám se; občas je těžké konverzovat,“ přiznal a Bill se zdráhavě natáhl pro jeho ruku.
„Chováme se trochu divně, ale znovu se naučíme, jak se k sobě chovat normálně,“ slíbil Bill. Tom mu stiskl ruku a usmál se.
„Tohle mi připomíná naše první setkání. Naše… plachost a neschopnost vidět naše vlastní problémy.“ Tom pustil Billovu ruku a vzal si trochu koodahu a kolku. „Upřímně doufám, že přes tohle jsme se už dostali.“
Bill rychle konejšivě přikývl, když se ozvalo zaťukání na dveře.
„Řekl jsem, že nechceme být rušeni!!“ rozkřikl se Tom, a Billovi bylo sluhy za dveřmi líto. Letmo se na svého manžela podíval a Tom si povzdychl. „O co jde?“ zeptal se mnohem neutrálněji.
„Řekl jsem, že nechceme být rušeni!!“ rozkřikl se Tom, a Billovi bylo sluhy za dveřmi líto. Letmo se na svého manžela podíval a Tom si povzdychl. „O co jde?“ zeptal se mnohem neutrálněji.
Dovnitř vešel sluha, kterého si Bill jen letmo pamatoval, a poklonil se. „Můj Pane, Lord Kent z Domu Crae přijel. Říká, že ho čekáte.“
Tom zavřel oči a přikývl. „Ano, čekám, jen ne teď.“
„Byl uveden do vašeho Slunečního Pokoje.“
Tom přikývl, když sluha odešel. „Omlouvám se, lásko, ale musím jít na tu schůzku.“ Zvedl se neochotně ze židle, políbil Billa na tvář, než se otočil k odchodu.
„Tomi?“
Tom se při tom oslovení zastavil a otočil se na svého chotě. „Ano?“ zeptal se s očekáváním.
„Budu tady, až se vrátíš,“ slíbil Bill, a Toma zahřálo u srdce, že tady na něj Bill bude čekat. Teď ten obchod bude jen něco přechodného, co může odbýt. Tom ještě jednou přikývl a odešel, než by si to, že chce odejít, ještě rozmyslel.
Rychle šel do svého Slunečního pokoje, otevřel dveře a uviděl Kenta, jak sedí v Tomově křesle s nohama na stole.
„Poslední muž, který si tohle dovolil, se se zlou potázal,“ řekl hrubě, ale Kent jen sotva zvedl pohled a zakroutil svým hustým tmavým obočím.
„Ano, ale byl z Domu Crae? Nemyslím si. Děláme většinu toho, čeho by se ostatní muži ani neopovážili,“ řekl samolibě. Tom protočil oči a dvakrát zatleskal, Kent vyjekl, když mu nohy najednou projely nehmotným stolem. „Kde ses tohle naučil?“ Kent položil dlaň na stůl, který byl už najednou znovu celý.
„To mě naučil Bill. Trvalo to celé odpoledne, ale naučil jsem se to. Nemůžu to dělat dlouho, ale vidím, že to splnilo účel.“ Teď byl Tom ten sebejistý, když Kent navrátil křeslo jeho majiteli. „Teď, ohledně toho, o čem jsem ti volal?“
„Dva lidi se mě ptali, co to dělám. Buď rád, že jsem, kdo jsem, jinak by tvoje jméno bylo na Správních záznamech, napojené na jejich vyhledávání.“ Kent byl ve své obchodní náladě, a hravost kolem něj najednou zmizela.
„Co jsi našel?“
„Nic, než že Šetření proti dodavateli bylo už nějakou dobu vyřešeno.“ Pokrčil Kent rameny a vyndal svůj datapad. „Pošlu ti to.“
Tom se se zamračením zvedl, když se obrazovka datapadu zkopírovala na pracovní obrazovku. Tisíce Domů ji plnily, dokud se neobjevil znak jejich Domu.
„Tohle není to, co jsem hledal.“ Chtěl najít alespoň záblesk toho, že Jorg Tomovi nelhal o tom, že svolal Šetření, ale na vlastní oči viděl, že to byla lež. Jeho otec vypadal upřímně překvapeně, když mu Lord Luke řekl, že žádné Šetření otevřené není, a jeho otec se nikdy neobtěžoval schovávat své vady.
„Tohle je všechno, co jsem našel, starý příteli.“ Tom přikývl. „Teď, placení-„
„Kente, ujišťuji tě, že jsem s tím v pohodě. Musím teď ale odejít, mám něco… rozdělaného.“
Kent pokrčil rameny a přikývl.
„Promluvíme si o financích někdy jindy.“ Tom také přikývl a lord z Crae odešel.
Když byl Tom zase sám, vyšel ze svého Slunečního Pokoje a vydal se ke svému otci, rychle vešel dovnitř. Oba, Jorg i David, vzali Erika na návštěvu přátel, aby jim ukázali své dítě, i když rostlo tak rychle, že si byl Tom jistý, že bude Erik za chvíli běhat po dlouhých chodbách Vave.
Bylo tu ticho, což bylo zvláštní; i když Tom věděl, že tu nikdo není. Tom svého otce vídal ve Slunečním Pokoji, pouze když třídil data, a byli přítomni další čtyři lidé přes Infonexus. Šel dál a přešel k pracovní stanici. Musel vědět, jestli mu jeho otec opravdu lhal. Otevřel složky a hledal Šetření. Skoro okamžitě našel hovor, datum měl několik dní po Billově úžasném vystoupení na Gree Ha.
Přesně, jak říkal.
Ačkoliv mohl být jeho otec příležitostně nehodnověrný, měl Tom neurčité podezření, že tahle neshoda nebyla jeho práce. Tom si promnul čelist.
Tak a dost. Dnes večer zavolá Kentovi znovu a tentokrát přeskočí přímo k informaci, o kterou se opravdu zajímá, aby se k ní dostal. Bude ho to stát ještě víc, možná bude muset porušit i několik zákonů, ale bude to stát za to.
Dostane Senátora Kraola dřív, než udělá něco dalšího.
~*~
Všechno to začínalo být až moc povědomé, jeho neschopnost spát, a nemělo to co dělat s prací, ke které se bude Tom muset ráno probudit. Ale bylo to těžké, věděl, že je Bill tak blízko, ale stále ne dostatečně; co s tím Tom mohl dělat?
Nemohl za ním jít, tím si byl jistý. Bill býval ještě stále občas vyděšený, když se zapomněl ovládat, a Tom nemohl jít a vzbudit ho.
Samozřejmě, kdyby byl Bill už vzhůru, nebo by ho Tom probudil ťukáním… to by nebylo to samé. Přemýšlel, jestli by Bill mohl být vzhůru, jestli si zvykl na to, že spal s Tomem bok po boku, stejně jako si Tom zvykl na jeho přítomnost.
Alespoň to stálo za to, jít se podívat.
A tak s mnohem příjemnějším záměrem než naposled, když šel chodbami k pokojům svého chotě takhle pozdě v noci, se Tom zvedl a prošel dveřmi, šel k Billovi.
Když došel ke dveřím, přemýšlel, jestli se takhle Bill cítil, když mu nosil jídla třikrát denně, jen aby byl dál odmítán. Tom usykl.
Zvedl ruku a zaťukal kloubky na dřevo dřív, než si to dokázal rozmyslet. Trvalo to mnohem kratší dobu, než čekal, a dveře se otevřely. Tom uviděl svého manžela, který vypadal zamyšleně, ale byl stejně tak vzhůru jako on.
„Tomi?“ řekl Bill.
„Já…“ Tomovi zemřela slova na jazyku, přál si, aby po něm Bill natáhl ruku, protože si nebyl jistý, jestli on se může natáhnout po Billovi. Povzdychl si. „Můžu bez tebe spát, ale je to těžké.“
Malý úsměv se objevil v koutcích Billových úst, jako by se chtěl zasmát, ale myslel si, že by to mohlo Toma urazit. Ustoupil, otevřel dveře trochu víc, a to bylo dost pro Toma, aby měl pocit, že ho může políbit. A tak udělal.
Bill se usmál proti rtům a pohladil ho po tváři, odtáhl se a přešel k posteli, čekal, že bude následován. Tom poslechl, šel na opačnou stranu a čekal, až Bill ulehne, než se vůbec opovážil si sednout.
Po nějaké chvíli se Tom položil na záda, díval se na strop a pomyslel si, že tohle mu stačí, dokud bude Bill ležet vedle něj. Ale pak se Bill natáhl a propletl jejich prsty, Tom se na něj otočil a viděl, jak se na něj dívá. Opatrně si přilehl blíž, a když Bill zvedl ruku, aby ho objal kolem ramen, Tom se mu položil na hrudník stejně tak, jako se před nedávnem probudili.
Byli spokojení, pro teď.
~*~
„Častěji se usmíváš.“
Bill zvedl pohled od svého jídla s malým úsměvem na rtech, a okamžitě ho sklopil, trochu dětinsky, než se znovu a ještě víc usmál. „Jsem častěji šťastný,“ řekl Andreasovi popravdě.
„Ty a Lord Tom, promluvili jste si?“ Blonďák se posadil naproti Billovi, potřeboval rychlý odpočinek, než se setká se svým sahvahdem v zahradách.
Bill se zakousl do purdu a zavrtěl hlavou. „Opravdu? Moc ne. Mám pocit, že tančíme kolem problémů, abych byl upřímný.“
„Spousta párů se vyhýbá diskuzi o věcech, o kterých se bojí, že by je rozeštvaly. Je to hloupost, jak víš.“
„Ano, vím. Probudil jsem se v tomto moři nejistoty. Nezávazných opatření. Nepřeji si ho urazit nebo obnovit jeho hněv. On mě nechce vystrašit, ani mě k ničemu nutit. Chci se přes to dostat, z této propasti.“
„Ano, vím. Probudil jsem se v tomto moři nejistoty. Nezávazných opatření. Nepřeji si ho urazit nebo obnovit jeho hněv. On mě nechce vystrašit, ani mě k ničemu nutit. Chci se přes to dostat, z této propasti.“
Andreas trochu přikývl. „A dostaneš, příteli. Dokud budeš potlačovat nutkání pouze zapomenout.“
Bill se na Andrease podíval a přikývl. „Teď něco veselejšího, co tvá svatba?“
Andreas přikývl a rozvalil se. „Michael si užívá každý kousek toho, já říkám pouze ‚ano, samozřejmě, jak chceš‘, aby už bylo po všem.“ Udělal odháněcí gesto rukou a Bill zakryl svůj smích kašlem.
„Na někoho, kdo si je tak jistý svým životem, bych si myslel, že ta svatba bude podle něj.“
„To si myslíš?“ řekl sluha kysele. „Dojíš to jídlo, že jo, Bille?“
Bill protočil oči a přikývl, natáhl se pro pohár šťávy. „Už mě nemusíte sledovat, jak sis mohl všimnout.“
„Lord Jorg mě prosil, abych mu říkal o tvých jídlech pokaždé, když je dojíš. Nemyslím si, že bude spokojený, dokud trochu víc nepřibereš.“
Bill se začervenal a schoval se za svůj pohár.
~*~
„Sehnal jsi pro mě tu informaci?“
„Dívat se do Senátorových složek a účtů chce diskrétnost a triky. Také to nějaký čas trvá.“
„Kolik mě to bude stát?“ zeptal se Tom, přecházel před Infonexem.
„Jelikož jsme tak dobří přátelé, a tvůj kredit je dobrý všude, nechám tě rozhodnout.“ Kentův úsměv byl široký; čekal něco velkého za takový risk, a Tom ho nemohl vinit. Tohle nebylo ilegální, ale nebylo to dobré.
„Blíží se tvé Leb Ha, že?“ zeptal se Tom najednou.
„Ano, blíží.„
„Pak, jelikož se blíží Leb Ha, nech mě dát ti konkubínu ze Sídla Vave. Nepoužitou, ale plně vytrénovanou.“
Kentovi se zaleskly oči a narovnal se. „Necháš mě si vybrat?“
„Výběr bude jen na tobě,“ slíbil Tom.
„Tvrdě vyjednáváš, Tome z Vave,“ odsekl Kent laškovně.
„Dohoda, Lorde Kente. Bude?“
„Vskutku. Jak jsem říkal, bude to trvat, ale udělám zprávu co nejpodrobnější,“ slíbil Kent a ukončil hovor. Tom se odvrátil a přikývl.
Svého nepřítele je potřeba poznat.
~*~
Tom zamrkal.
Jak příjemné.
Spaní s Billem se ještě nestalo zvykem, ale už nebylo neobvyklé, a probouzet se tak bylo skvostné. Bylo to teplé a zachumlané a Bill byl skvělá tíha na jeho hrudníku.
Příjemná, pohybující se váha.
Cítil, jak se jeho pánev jemně otřela o jeho a Tom vzdychl, pohladil Billa po zádech a zabořil si obličej do jeho voňavých vlasů. Bill udělal tlumený spokojený zvuk a jeho rozkrok se znovu zabořil do Tomova.
Tom věděl, že není zcela vzhůru, a najednou ho napadlo, že třeba opravdu sní. Vlastně, byl si jistý, že sní.
No, ale byl to dobrý sen.
Přejel rukou Billovi po krku, do jeho hebkých vlasů, dal mu odvahu zvednout hlavu, což Bill poslušně udělal, nechal se políbit.
„Hmm,“ zamumlal Bill, a možná oba dva spali a Tomovi to bylo jedno. Krátce se odtáhl od Billových rtů, vydechoval mu na ně, než se do nich znovu vpil, zajel jazykem manželovi do úst a Bill zasténal, přitulil se k němu a Tom se začal chovat instinktivně.
A od tohoto momentu věci pokračovaly tak, jak by měly, a Tomovi bylo všechno jedno, ale pak Bill lapal po dechu, ne vzrušeně, a Tom ucítil, jak ho chytly ruce za ramena a tlačily ho pryč.
Tomovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co se děje, a že má reagovat. Zamrkal ohromeně, a pak příjemná mlha z jeho mysli zmizela a on se rychle posadil. Díval se, jak se Bill také posadil, jak si rukou přejel přes oteklé rty a nejistě ji tam nechal.
„Já jsem ne-„
„Ne, já vím.“
Jestli Bill věděl, pak Tom nevěděl, co dalšího říct. Zvažoval možnost, že se vrátí k sobě do pokoje, ale po chvíli ticha Bill natáhl ruku, stiskl mu konejšivě dlaň a znovu se položil, tentokrát na bok. Nechtěl, aby Tom odešel. A tak se Tom také znovu položil.
Ale po zbytek noci se už navzájem nedotkli.
~*~
„Dále.“ Tom zvedl pohled a usmál se na Ann Kathrin, která pomalu vešla do pokoje. Stále se pohybovala jako nemocná a byla bledá v obličeji. „Nečekal jsem, že odpovíš na mé předvolání.“
Usmála se na něj. „Původně jsem nechtěla,“ přiznala. „Musím říct, že se stále necítím dobře.“
Tom se zamračil. Volal pro ni v naději, že už bude schopná činu. Po tom, jak se dnes probudil, stále by se mu hodilo trochu úlevy. Ann Kathrin v tomhle byla vždy druhá nejlepší.
„Pak proč jsi neposlala Nicole? Byl bych nespokojen, ale pochopil bych to.“
Ann Kathrin byla stejně nejistá, jako když Toma viděla naposledy, stále se mu odmítala podívat do očí, a to ho znepokojovalo. Co když tohle byla nějaká trvalá nemoc? Jinak by to přeci netrvalo tak dlouho, ne?
„Mohu se posadit, můj Pane?“
Tom ukázal na kraj postele, aniž by se zamyslel, díval se na ni jako sokol.
„Musíš mi něco říct, předpokládám?“ proč by jinak měla zůstat, kdyby s ním nechtěla mluvit, proč by jinak přišla? Co když jeho oblíbená byla smrtelně nemocná a nic pro ni už nejde udělat? On by nic nemohl udělat?
„Musím,“ potvrdila.
A Tom si byl až nechutně jistý tím, že chce vskutku potvrdit svou blížící se zkázu.
„Čekám dítě.“
Nebo možná jeho.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
original
original
O_o Nechci, aby byla těhotná, mám neutuchající pocit, že to zničí všechno krásné, co se zase začíná budovat mezi Billem a Tomem.
Nicméně, díl to byl krásný. 🙂
A děkuji za překlad! 🙂
awwwww. 😀 juá to říkala. další komplikace na cestě 😀
já si to myslela, že je Ann těhotná! :DD… chudák Bill, jestli je to fakt Toma… už aby tu byly další díly x))
Toto nebude dobré, neviem čo nato mám povedať, krásny diel.
Ďakujem za preklad.
a nejde mi vidět obrázek :(/ chce to heslo
http://i303.photobucket.com/albums/nn139/muse8757/ABH21wm.jpg skúste
[5]: už by to mělo jít, jsou s tím furt nějaký problémy
Perfektní díl, no jsem zvědavá, jak se tohle bude vyvíjet…zase nějaký problém:-/ díky za překlad:-)
Ooooo , so Ann-Kathrin is with child . I knew that …. and hope Bill will take it easy . Now Bill smiles more often, right 🙂 ? I'm so glad 🙂 . I hope the news about pregnancy won't destroy them again . Soo let's go to wait for another part 🙂 amazing
takový zmatek během krátké chvíle mi dokáže v hlavě nadělat jen tahle povídka.
krucinál! konečně to začínalo vypadat, že si k sobě nacházejí cestu a opravdu dojde na nějaký pokrok, ale jak napovídá název kapitoly, budou mít v cestě k úplnému klidu ještě hodně a hodně obrovských balvanů.
a to jsem si říkala, jak vypadá Ann Kathrin na tom obrázku úchvatně.. pche, děvka jedna. 😀 neumím si ani představit, co tahle informace provede s jejich vztahem, vždyť nejsou na dítě absolutně připraveni. sami jsou ještě děti.
alespoň trochu pozitivní je, že se Tom snaží nějak pohnout s vyšetřováním. jsem ráda, že Jorg nelhal a doufám, že pro vyřešení udělají maximum.
Ježiši!!! Já to věděala! To ani nebyla předtucha. To se prostě stát muselo! Kurva fix! Doufám, že to nějak nenaruší Billovo a Tomovo znovusbližování, protože jestli jo, tak spáchám harakiry! To snad není pravda! Tak já se ke čtení dostanu až těsně před spaním a teď mam zaručený minimálně dvě další probdělý hodiny! No a jestli ji Kent vybere jako odměnu na svoji práci Ann-Katrin, tak mě taky klepne. A on si ji vybere… silná předtucha. Bože… tohle moje nervy dlouho nevydrží. Ale budou muset, protože tuhle povídku prostě chci dočíst stůj co stůj!
No to jako ne…. nechci aby Ann zničila to co se obnovuje… Chudaček Bill 🙁
[11]: 😀 Zklidni silný předtuchy, čéče :-D, ještě tě z toho klepne 😀 bylo jasně řečeno, že mu dá zacvičenou, ale nepoužitou… a Ann-Katrin je už malinko použitá, ne? 😀
Another obstacle on the road to recovery:-(
I am a little surprised how negatively the concubines are viewed by the readers of this story. Especially if she (Ann-Katrin)is Tom's concubine. All first males have concubines, Jorg has one, Gordon has one, Bushido had one, Andreas will have one … ??? I almost pity them instead, females with no position to dictate their own destiny, just to serve, please and birth the children.Poor souls, despite the fact that their presence makes the story very refreshing and different.
[13]:Tvuj komentar… *umrela smichem*
Panečku!!!O__o Ten konec mě dostal a doufám, že to nijak nenaruší jejich vztah, ale snad ne, protože to pořád bude JEJICH dítě <3 A líbilo se mi, jak Tom řekl Billovi LÁSKO! Nechtělo se mi tomu ani trošku věřit, že udělali takový pokrok v jejich vztahu!<3
Ať už je prosím neděle!
Panebože!!! To snad ne! Já byla včera v takovym blaženym oparu,že jsem zapomněla napsat komentář! :D:D
Tákže 🙂 Je to tady… Přiznám se, že jsem minulý týden nevydržela a koukla se na tenhle díl v angličtině a to důležité jsem pochytila, vlastně to jen potvrdilo mojí domněnku, protože vzhledem k tomu, že moje sestra má dnes nebo zítra rodit, tak nevolnost Ann-Katrin se mi hned v mozečku spojila s těhotenstvím 🙂 Ale nemyslím si, že by to mělo vztah Billa a Toma narušit. Už jsem se s touhle povídkou fakt zžila, dokonce i v tomhle, takže je mi jasné, jak to tam berou. Nebude to dítě Toma a Ann-Katrin, ale Toma a Billa. Ježiš já se těším na Billovu reakci :)) A ta poslední věta se mi vůbec nelíbila 🙁 Tome, Tome… Jaká zkáza sakra? :/
Děkuji velice moc za překládek ♥
boze boze boze! ja umru a to jsem chtela konecne psat kdyz mam trochu casu kurnik.
Mě napadlo, že je Ann Kathrin těhotná, ale nějak jsem doufala, že je spíš nějak vážně nemocná 😀 Já nechci, aby Tomovi porodila dítě 😀 Sama nevím proč, ale prostě se mi to nelíbí!