Andreas, jeho blonďatý, nejlepší kamarád, se uvelebil vedle něj a snažil se ve vzduchu marně vyčarovat něco jako vějíř. Vzdal to po desátém pokusu a povolil svoji červeno-zlatou kravatu, Tom jej napodobil.
Když přijeli první rok do Bradavic, byli si více než jistí, že je klobouk pošle do stejné koleje, proto nadšeně plánovali, jak budou zkoumat společně každé zákoutí hradu, společně se učit a zkoušet na sobě nejrůznější kouzla. Jenže osud tomu chtěl jinak a nikdo nepochopil proč. Tomův úsměv se šířil, když odcházel do Nebelvíru, ale okamžitě zmizel, když následovně Bill byl poslán do koleje jejich největších rivalů – do Zmijozelu. První dny to nesli oba dost těžce, po nocích jejich polštáře musely snášet potoky slz. Ale pak se věci začaly měnit. Bill se začal měnit – Zmijozel ho začal měnit. Jako by pomalu na Toma zapomínal, stal se z něj arogantní, namyšlený sobec, který si uměl z podřadných jen utahovat a povyšovat se nad nimi. Samozřejmě hlavně k nebelvírským, Tom nebyl výjimkou. Rastovi to bylo tolik líto, ale nedal to najevo, snažil se jen odsekávat nebo bratra ignorovat. I on měl svou hrdost, kterou nechtěl srazit.
„Jsem nadšen.“ Procedil mezi zuby Tom, Andy přitakal a oba dva zvedli pohled, když uslyšeli hlučnou skupinku kousek od nich, kráčící dovnitř hradu.
„My o vlku a vlk na dohled.“ Pronesl Andreas a Tom sledoval Billa, jehož hlasitý smích nebyl k přeslechnutí. Povzdychnul si a protočil očima.
„Dej mi adresu domů, Tome, myslím, ze až skončí škola, tak tvého bratra přijdu umučit k smrti.“ Vylezla k nim na strom a otevřela si knížku, aby se uklidnila.
Tom se jen zmučeně zatvářil.
„Kdes byla tak dlouho, Rio?“
„A to je pravě ono! Proměňovala jsem Georga zpět na Georga, kdyby mě viděla Mc Gonagallová, dala by mi aspoň sto bodů!“ stěžovala si.
„A co provedl Bill Georgovi?“ zajímal se Andreas.
„Proměnil ho v opici!“ vyjekla Ria vytočeně. „A ta peroxidka Natalie mu ještě pomáhala. Přísahám, že jí příště vyškrábu oči.“ Zúžila naštvaně oči. Tomovi to bylo líto. Nechápal, co se to s jeho bratrem dělo, ale teď už byl opravdu naštvaný.
Slezl ze stromu a nechal své přátele za zady. Šel rychle do učebny lektvarů, aby svého bratra našel.
„Jsi absolutně odpornej, zlej, sobeckej sráč, Kaulitzi.“ Už to v sobě nedokázal udržet. Bill na něj chvíli jen němě zíral, a pak se začal smát.
„Oh, bráško… jsi tak zlý… proč mi to říkáš a nejsi radši se svými ubohými přáteli a nezachraňuješ nebohý mudlovský šmejdy?“ Bill se smál na plné obrátky a nemohl to zastavit.
To přesně tihle lidi ho tak zkazili, možná ještě někdo z vyšších ročníků. Tom se zhluboka nadechnul, nepoznával svého bratra. Ano, věděl, že je zlý, věděl, že může i slovně dost ublížit, ale z jeho úst to slyšel poprvé až teď. Co je horší, je fakt, že jejich matka sama pochází z mudlovské rodiny, takže Bill nevědomky shazoval a opovrhoval svojí matkou, což byla pro Toma poslední kapka. Nehledě na převahu zmijozelských, popadl své mladší dvojče pod krkem a přirazil ke zdi.
Jako mávnutím hůlky všichni ztichli, včetně Billa, kterého smích přešel stejně tak rychle, jako přišel.
Vyděšeně těkal očima po Tomově naštvané tváři a snažil se povolit stisk jeho dlaně, která byla k jeho překvapení dost silná. Nedařilo se mu, proto zvolil jinou taktiku.
„Ale, Tome, nezmůžeš se na víc, než na bezbranného bratra?“ uchechtnul se Bill, ale Tom v tom poznal nejistotu, obavy.
„Přestaň se chovat, jak zmrd, Bille, tohle nejsi ty! Vážně ti to přijde tak vtipný? Ubližovat jiným, ať už slovně, nebo fyzicky? Vzpamatuj se, tohle nejsi ty, Bille…“ ztišil Tom hlas, aby poslední větu slyšel jen on. Bill jej sledoval, jako by si uvědomoval Tomova slova.
Natalie se po chvíli ticha ale opět rozesmála, což Billa probudilo, a odfrknul si pobaveně.
„Co to má, k čertu, znamenat?“ ozval se hluboký hlas a dav kolem dvojčat se rozestoupil. Byli mezi nimi už i nebelvírští, kteří po chvíli Toma následovali. Tom odstoupil od bratra a vzhlédl k profesorovi na lektvary.
„Napadl mě!“ Bill okamžitě nasadil tvář raněné laňky a ukázal na svého bratra. Tom zalapal po dechu.
„To by vám bylo podobné, že? Strhávám Nebelvíru 10 bodů za bezdůvodné napadání spolužáků.“ Zavrčel Snape a Bill se vítězně pousmál.
Na povel Snapea se všichni rozešli, míříce v hloučcích do sklepení, kde hodina měla za chvíli začít. Tom se přidal ke svým a zklamaně kouknul na Billa, který už nadšeně rozprávěl. Na vteřinu zachytil Tomův pohled a raději se odvrátil…
„Vždyť já vím, Andy.“ Smočil brk v inkoustu a začal si psát zápisky.
Celý den byl maximálně podrážděný. Jeho bratr ho štval natolik, že byl opravdu vzteklý.
Hodiny se vlekly, celé odpoledne strávil s Andym a Riou na školních pozemcích a pomáhali Hagridovi. Ten jim pak každému nabídl velkou sklenici dýňového džusu. I Hagrid si všiml, že Tomovo chování je jiné.
Všechno vyvrcholilo v okamžiku, kdy Hagrid nastartoval svou létající motorku. Musel zařídit něco v Příčné ulici. V tu chvíli kolem nich procházela větší skupinka zmijozelských studentů. V čele samozřejmě Tomovo dvojče, jako vždy ladný, majestátný a taky zlý a sobecký, zbabělý Bill. Tom měl chuť si to s ním vyřídit po mudlovsku, tak, jak jim vyprávěla jejich matka. Měl nutkání mu způsobit bolest. Alespoň takovou, jakou on působil dětem z mudlovských rodin.
Jenže Tom už to nechtěl ignorovat a přihlížet, jak se změna chování jeho bratra zhoršuje den co den k horšímu. Bill se totiž neuměl nikomu postavit přímo, odhodlaně… uměl jen slovně urážet a vyskakovat si na mladší, slabší jedince.
Tom pocítil potřebu mu ukázat, jak jednají dospělí, sobě rovnocenní lidé. A jestli Bill odmítne, vysměje se mu, což bude věc, která Billa popíchne, věděl to.
„Hej!“ křiknul směrem k davu zelených a všichni se po hlase otočili. Pár se pobaveně ušklíblo, někdo nasadil pohrdavý výraz a Bill trochu zaskočený.
„To je na mě?“ zeptal se na dálku svého bratra a pěstěným nehtem ukázal na svoji hruď. Tom jej vždy oslovoval jménem, proto byl lehce zaražený.
„Přesně tak.“ Zafuněl Tom a vykročil za ním. Ria si s Andreasem vyměnili obávaný pohled a kráčeli mu v patách.
„Já mám jméno.“ Odfrknul si Bill, založil ruce na hrudi a povytáhl obočí, když se Tom zastavil těsně před ním. Bill trochu couvnul.
„Opravdu? Promiň, přišlo mi nepodstatné.“ Zaútočil Tom, Bill zalapal po dechu.
„Jak se opovažuješ být tak drzý ke mně?“
„Jen používám tvoji zbraň, bráško.“ Pousmál se triumfálně Tom. Věděl, že tohle se Billa dotklo.
„Co po mně chceš?! Nemám čas na hašteření s… váma.“
„Nic, jen… tě chci vyzvat.“
„Vyzvat?“
„Vyzvat.“ Potvrdil Tom. Uslyšel obdivné hvízdnutí, nevěděl od koho.
„Nebudu to já, komu se budou vysmívat, když odmítneš. Na mě si nebudou ukazovat jako na zbabělce,“ škodolibě se usmál a otočil se k odchodu. Ušel několik kroků, když se za ním ozvalo:
„Fajn! Přijímám! Kdy a kde?“
„Dnes v noci, jen ty, já a naše hůlky. Na Drápově mýtině v Zapovězeném lese přesně ve dvanáct. Jestli tam nebudeš, budeš opravdu velká ostuda pro naši rodinu.“ Řekl Tom možná chladněji, než by chtěl. Ani se neotočil. Dráp se vrátil zpátky do hor k ostatním obrům, kde mu nakonec bylo dobře. Ale v Zapovězeném lese po něm zbyla velká mýtina… ideální pro souboj.
„Ty ses asi zbláznil, Tome, nemůžeš jít v noci do Zapovězeného lesa, je to proti školnímu řádu, a navíc, je to tam nebezpečný, nevíš, co všechno tam běhá za příšery!“ vydechla Ria nesmlouvavě a snažila se Tomovi jeho zbrklé rozhodnutí vymluvit.
„Nemám strach.“ Pokrčil Tom rameny a pohodlněji se opřel do křesla. Bylo deset hodin večer, ve dvanáct se měli sejít s Billem na domluveném místě, nechtěl jít spát, byl rozrušený. A tak společně s Andym a Riou ještě vysedávali ve společenské místnosti. Ria značně nervózní, div se obavami nesložila, a Andy ve chvílích ticha pomáhal Tomovi vymýšlet taktiku nebo zákeřné chvaty.
„Co když nepřijde?“ zeptal se do ticha Andy.
„Tak ví, že během dalších 24 hodin bude po škole známý jako zbabělec.“ Pousmál se Tom. „A to on nedovolí, takže přijde. Jsem si na 100% jist, znám ho.“ Dodal ještě a protáhnul se.
„Myslím, že tu princeznu dáš levou zadní.“ Zasmál se Andy a pomalu se zvedal. Tom se zazubil, mrkl na něj a souhlasně přikývl. Ria jej ještě pevně objala a popřála mu hodně štěstí, než se společně s Andreasem vydali do svých ložnic.
Když bylo něco málo po jedenácté, oblékl si svetr a černý hábit. Nasadil si pro jistotu kapuci a vydal se z nebelvírské věže po schodišti směrem k pozemkům. Nesl si u toho Pobertův plánek a pečlivě dával pozor, aby nikoho nepotkal. Když vyšel na pozemky, už byl klidnější. Vyndal si hůlku a zamířil do Zapovězeného lesa. Cesta byla dlouhá a on musel jít pomalu, když už si neviděl pomalu ani na špičku nosu, tiše zašeptal „Lumos“ a z jeho hůlky se okamžitě rozsvítilo malé, ale silné světýlko. Všiml si, jak se kolem něj prohnalo pár testrálů. Pousmál se a pokračoval.
„Jsi tu brzo, myslel jsem, že tu nebudeš chtít trávit zbytečný čas.“ Promluvil Tom výsměšným tónem. Bill byl vyděšený, a to mu dělalo dobře.
„Nemusíme bojovat, Bille, jen mi jde o jednu věc.“ Pronesl potichu Tom, že zmijozelský musel špicovat uši, aby jej slyšel. Odfrknul si.
„Ty si myslíš, že těmi tvými milosrdnými kecy mě obměkčíš? Ani náhodou, Tome, to ti říkám rovnou!“ zasyčel Bill a založil ruce na hrudi.
„Jsi skvělý kouzelník a myslím, že máš srdce na pravém místě, jen se nechceš shodit před tvojí kolejí, zkazili tě.“ Tom vykročil za ním a Bill odmítavě couvl. Otočil se a v malých krocích začal kroužit kolem Toma.
„Život je změna, bratříčku, nedokážu si představit lepší kolej, než je má. Na rozdíl od tebe se nepřetvařuji, já si nehraju na hrdinu s velkým srdcem. Líbí se mi má pozice, abych byl upřímný. Mám větší respekt než ty, mám více slávy než ty, jsem mocnější kouzelník, než jsi ty! A to jen díky Zmijozelu.“ Bill přešel za jeho záda a bradou se mu lehce opřel o rameno a výsměšně se mu zasmál do ucha.
„Ani tímhle mě neobměkčíš. Nejsem zas až takový slaboch.“ Smál se Bill dál.
„Nesnažím se tě obměkčit, narážím na tvoje urážky vůči mudlům, protože sám máš v sobě mudlovkou krev.“ Naštval se už Tom. Billovi sklaplo. Na čele mu vylezla žíla, jak se usilovně snažil vymyslet výmluvu.
„Tohle do toho netahej, to je něco jinýho.“
„Urážíš mamku, sám sebe, ty idiote. To ti nezáleží opravdu na ničem? Jsi absolutně zabedněnej mocí, kterou takhle rozhodně nezískáš, každej ví, že si náš táta vzal ženu, která má mudlovskou rodinu. Děláš ze sebe kokota, kterej je akorát k posměchu!“ Tom byl tak vytočený, že požíval mudlovké nadávky, které pochytil na ulicích, a mamka jim je pak, ač nerada, musela vysvětlovat.
„Jsi jako jeden z nich, Tome! Člověk se za tebe musí jen stydět.“ Prsknul Bill na oplátku.
„Ne… ten, za koho by se naši měli stydět, rozhodně nejsem já… divím se ti, že máš ještě sílu se na sebe podívat do zrcadla. Jsi mi odpornej a nejsem jedinej…“ zařval už na Billa.
Byl tak nasranej, že začal metat kletby do kmenu starého stromu.
„Jsi ostuda naší rodiny, Bille.“ Vydechnul jen poníženě a Bill protočil lehce očima. On s tím nepřestane!
„Přišli jsme si vůbec popovídat, nebo si mě chtěl vyzvat na souboj, Tome? Kdyby totiž platilo to první, tak se z toho chytře vykroutím a nemusím se sem táhnout jak idiot a poslouchat tvé rádoby dospělé, naučné a chytré řeči!“ prsknul Bill opět naštvaně, ale rázem měl k Tomovi trochu respekt. Nevěděl proč, ale měl, jen jej nedával najevo.
„Máš pravdu, ať se ukáže, kdo z nás je ten lepší, netoužím po ničem víc, než tě vyvézt z omylu o tvém přesvědčení, že jsi něco víc!“ zavrčel Tom smířeně a tisknul v kapse hůlku.
„Pravidla?“
„ŽÁDNÁ kouzla, která se nepromíjí.“
„Škoda.“ Zasmál se Bill. Jako by ho nějaká pravidla vůbec zajímala.
„Jsi připraven?“ pozvedl Tom obočí. Zjistil, že jinak než arogancí a opovržením na bratra už působit nebude.
„Neustále, bráško.“ Zkřivil Bill obličej v povýšené grimase. A rovnou začal odpočítávat.
„Tři… dva… jed…“
„Expeliarmus!“ vyjekl Tom a namířil svou hůlku proti bratrovi, který ji v očekávání vykryl. Bill se zahihňal.
„Jsi předvídatelný jako prváček.“ Smál se Bill a oba kouzelníci začali v kruhu postupovat do stran. „Každý ví, že první, o co se kouzelník pokusí, je odzbrojit protivníka.“ Smál se dál. Jeho smích zastavila až sprostá urážka proti jeho osobě.
„A ty jsi zase prohnil až do morku kosti, Bille, kdybys nebyl, nejsme tu.“
„Dost! Tobě bych odpustil, když mě urazíš jednou, ale víckrát na to opravdu nemám náladu ani u tebe.“
„Oh, jak jsi štědrý. Protočil očima Tom a neměl to dělat, protože v momentě ho zasáhla opravdu tvrdá kletba.
„Co to…“ vydechl ztěžka a přemluvil se k tomu otevřít oči, pohlédnout na svého bratra, který mezitím s vítězným úšklebkem došel až k němu, hůlku držíc pevně v dlani nad ním. V tu chvíli Tomovi došlo, s jakou kletbou měl vlastně tu čest a stále má… zalapal po dechu a vyděšeně těkal očima po Billově tváři, nemohl nic dělat, byl bezbranný, Bill jej ovládal.
„Cruciatus… ale řekli jsem si, že…“ nestačil ze sebe vysoukat, když Bill poklekl a s ironií zamlaskal, položil mu prst na rty a rozesmál se.
„… že kletby, které se nepromíjejí se nesmí používat? Opravdu si byl tak naivní, a myslel sis, že budu hledět na nějaká pravidla, Tomy? Zvlášť po tom, co na mě neustále sypeš hloupé urážky? Ty jsi nepoučitelný, bráško.“
„Jsi sráč, Bille. Ničema.“ Zahekal Tom a tělem mu projížděla jedna bolestná vlna za druhou.
„Crucio!“ vyjekl Bill znovu a Tom měl pocit, že se mu lámou nohy i ruce, že se jakýsi neviditelný svěrák snaží rozmačkat jeho hlavu. Jako kdyby mu někdo vyrvával vnitřnosti. Svaly ovládaly silné křeče.
„Aaaaghm.“ Vykřikl Tom a přál si radši umřít, než takhle trpět.
„Copak copak? Snad nelituješ toho, že jsi mě vyzval. Ušklíbl se Bill a obkročmo se usadil na Tomovo břicho. Nechal kletbu doznít, takže se pod ním Tom ještě chvíli cukal, než se úplně uklidnil.
„Zmije, jedovatá.“ Usyknul Tom nenávistně a snažil se ho ze sebe skopnout.
„Možná bych se k ní mohl přirovnat, viď? Vzhledem k maskotu naší koleje… vlastně mi tím lichotíš.“ Bill se zasmál, až to Tomovi opravdu přišlo, jako kdyby slyšel zlostný sykot.
„Je to ubohost, když bojuješ tímhle stylem!“
„Kouzla jako kouzla.“ Bill si jen výsměšně odfrknul, dál seděl na svém bratrovi a hlavou mu najednou přeběhla myšlenka, která ho nenechala chladným. Pozoroval Toma, který odvrátil hlavu, znechucen nad ním. Zhluboka dýchal, zřejmě ještě po nečekaném a dosti nepříjemném útoku.“Vždyť to zase tak hrozné nebylo, mohl jsem použít něco mnohem… mnohem horšího.“ Naklonil se k dredáčovi a syknul mu vzrušeně do ucha, a dostalo se mu vyděšeného pohledu.
„To bys neudělal!“
„Proč myslíš?“
„Pořád jsi můj bratr, moje dvojče… neměl bys na to srdce.“ Šeptnul Tom poraženě a Bill povytáhnul obočí.
„Možná…“ dodal po chvíli. Zapřel se rukama o bratrovu hruď, která nebyla zase tak špatná na dotek. Posunul se na úroveň jeho rozkroku a téměř neznatelně se třel o jeho klín. Jeho myšlenka spočívala v jiném boji. V boji, kde vyjde jako vítěz, spokojený a nebude muset Tomovi ubližovat tolik. Nepřiznal to nahlas, ale nechtěl mu ublížit fyzicky.
„Jsi zkaženější, než by si kdokoliv mohl myslet. Je mi z tebe zle.“ Usykl Tom, vzepjal se a shodil svého bratra z břicha. Vstal a oprášil se.
„Na tvoje urážky už jsem zvyklý a absolutně to se mnou nic nedělá.“ Zabrblal Bill chladně a též vstal a oprášil se. Uchopil svou hůlku pevněji.
Tom se k němu otočil zády a chystal se s mávnutím ruky a ztracenou nadějí odejít. Pomalu se otočil a ještě naposledy chtěl zkusit svého bratra odzbrojit, ale ten jeho kouzlo šikovně odvrátil a s klidným úsměvem sledoval, jak se jeho bratr snaží.
„Stejně se tomu nevyhneš, nesnaž se.“ Zasmál se až psychopaticky Bill.
„Špíno. Tohle neudělám!“ vyhrkl Tom a raději se opravdu otočil k odchodu. Tohle nemělo cenu. Teď už ne.
„Takže radši se otočíš a zdrhneš? Stáhneš prdel, a jak šedá myš utečeš?!“ Zasmál se skoro zoufale Bill a prohrábnul své černě uhelné vlasy. Jeho oči se stáhly do úzké štěrbiny a jistě kdyby mohl, začal by zlostně prskat. Tom vycítil, že jeho hlas je zlostný, ale trochu rozklepaný… snad zklamáním? Ale proč by…
„Nebudu bojovat s někým pod svoji úroveň… komu už není pomoci. Co bych si vlastně pomohl tím, kdybych tě porazil? Zůstaneš stejnou sviní, jako jsi teď!“ vrátil mu lhostejně Tom, aniž by se ráčil otočit.
„Fajn! Ale myslel jsem, že jsme jedna rodina, jedna krev… že jsme čestní, ne totálně podělaný chudáci!“ Štěknul Bill. „Vrať se!“ poroučel bratrovi a pevněji stisknul svou černou hůlku v ruce, až mu klouby zbělaly. Tom jej ignoroval, což Billa hnalo do nepříčetnosti. „Říkám-ti-stůj!“
„To určitě. Nestojíš mi za to, už ne!“
„Budeš litovat, nechtěj, abych udělal to, co mám v úmyslu!“ Bill křičel dál rozechvěle, chvěl se vzrušením a zároveň zlostí. Chtěl Toma, a nejen porazit. Jakmile uslyšel jen odfrknutí, neudržel se a syknul tu ne zrovna příjemnou kletbu, která se mu příčila (alespoň proti jeho bratrovi), ale neviděl jiné východisko. Byl jako nenasytná šelma, která je schopná udělat cokoliv pro to, aby její touhy byly naplněny.
„IMPERIO!“
autor: Lenna W.K.T. & PeTiŠka
Harry Potter jinak, ale rozhodně se mi zamlouval!!!:-) Originální nápad na Twincestní povídku:-) Musím říct, že se mi líbí Billův Zmijozel:-)) Opravdu hodně originální a kvalitní povídka:-)) Jinak k příběhu nestačím zírat na to, jak je Bill zlý na chudinku Toma(nemám ráda, když se brnkálistovi ubližuje…:-D) Ale jinak opravdu jsem zvědavá na další díl, co v něm bude:-))Ale opravdu jedničky!!!!!:-)) Chci pokračování co nejdříve!!!!!:-))
ou shiiit, this made my day. Holky zabijete me jednou svyma povidkama. Umru asi do dalsiho dilu 😀
no tak to je nemálo luxusní o.o.. už aby tu byla druhá část :33*
Panebože, větší kravinu jsem snad nečetla. Totiž, dočetla sem akorát do třetího odstavce. Ok, HP slash beru, ale co TOHLE sakra je?! Ria, Tom, Andreas, Bill, Georg…? Přehnanost největší. A teď mě můžete ukamenovat za to, že sem si dovolila vypustit kritiku z pusy (resp. prstů)
je teda pravda, že na můj vkus tam proběhlo až moc známých jmen ze světa TH (Anis mě rozsekal), taky moc nemusím dost hrubého nadávání. ale přesto je to docela fajn nápad. 🙂
jinak dost silná schizofrenie. 😀 v Billovi jsem občas slyšela spíš Draca nebo Snapea. jsem zvědavá, co Tomovi s tím imperiem všechno ještě provede. 🙂
nejlepší hláška byla, jak se "Bill rozesmál na plné obrátky". :D:D
[4]: Me je tva kritika docela ukradena, jen uz desne dlouho cekam na nejaky vytvor jakehosi cloveka vecne se skryvajicim za tremi ubohymi teckami, ktery ma vecne spatnou kritiku na to, co delam. Ja te nehodlam ukamenovat, jen je hrozne lehke kritizovat, kdyz sama sedis na prdeli, civis do notesu/ mobilu a houbeles delas. Kdyz se ti to nelibi, pis na twc blog sama a ja si povidky necham pro sebe a pro svoje poteseni 😉
Ostatnim moc diky 😉
[4]: Kritika je dobrá věc, ale napsat o díle autora, který na tom pracoval bůh ví jak dlouho, že "…větší kravinu…" , to mi přijde hloupé a ubohé. Možná že kdyby ses obtěžovala číst dál, zjistila bys, že to až taková kravina není, je to pěkné napsané, dobře se to čte a docela dobře to oživilo téma twincestu ; ) Nikdo tě kamenovat nebude, ale možná bys příště měla trochu uvažovat, než něco někam napíšeš
[6]:
[Smazaný komentář] miláčkové, jak říkáte, vůbec to nebudeme komentovat, jinak z komentářů vznikne hádka a já čekala spíš názory na povídku, ne, že si tady někdo bde líčit zase mindráky. Takže, pojďme se zasmát a nechat to být.
A pro tu strašně anonymní slečnu se třema tečkama: 'to už seš tady zase?'-.-"
Toto, je pre mňa, naozaj zauínavý nápad. Som sklamaná, s toho, ako sa Bill správa, a bojím sa pokračovania. Dúfam, len že to dobre dopadne, a Bill nepoužije aj tú poslednú klatbu.
čtivé a poutavé:D:D… mimochodem tohle téma je skvělé a v budoucnu sem také přidám tu moji slátaninu 😀
a jestli má někdo mindrák a pyckuje, tak to neřeště holky..
je to sice věc názoru, ale nemusíme řešit lidi co se neuměj chovat:D
[4]: mě když se něco nelíbí, tak to prostě nečtu a držím hubu. ale když už mám tak velkou potřebu vyjádřit svou nelibost, tak rozhodně slušně a nebo alespoň taktně do soukromé pošty.
Á, slečny, výborně. Tuhle povídku jsem včera nebo předevčírem četla na blogu Petišky a byla jsem z toho nadšená jako už dlouho z ničeho ne. Moc se mi to zalíbilo. HP slashe mě vůbec nebaví, protože mi to připadá ohraný a jednoduše mě to ničím nezaujímá, ale dosazení TH postav (a hlavně ten Anis, to jsem se nachlámala! :D) do HP prostředí byl mistrovskej tah pro zaujetí mé osoby. A taky se mi líbilo, že ten závěrečnej sex nijak neukrojil ději, protože v Lenninejch povídkách tomu je většinou naopak. 😛 Zajímavě napsaný, klaďas Tom a svůdnej záporák Bill = mnou zbožňovaná kombinace. Škoda, že to není vícedílka, klidně bych jí brala. 🙂
No, nepůjdu ve stopách slečny, která napsala silně kritický komentář.
Neřekla bych, že je to slátanina, jistý děj a zápletku to má, místo těch potterovských postav jsou tam dosazená dvojčata. Nicméně i přesto na mě dýchá to bradavické prostředí, ta škola, Zmojozel, Nebelvír… a nevím, povídku s touto tématikou bych sem asi nezařadila. Každopádně většině lidí to tady nevadí, tohle je jen můj osobní názor na povídky tohoto potterovského typu, kde jsou hlavními postavami dvojčata…
[13]: Škoda, že to neumim vyjádřit jako ty 🙂 Každopádně já se nestydim za svůj stoprocentně upřímnej názor.
Tady nejde o to, že nesneseme kritiku. Sneseme a s klidem, mě se třeba komentář Rachel upřímně líbí:)
Tady je princip, aby ostatní věděli, že slečna '…' má potřebu konkrétně do nás rýpat nejen tady, nejen u téhle povídky, ale i u jiných věcí, které se snažíme udělat pro radost/dobro:) Takže to je tak, a tohle je poslední můj komentář, který dodávám k týhle situaci.
Ještě bych chtěla dodat, že svoji malou velkou kritiku jsem nenapsala z nějaké averze, kterou bych vůči autorkám měla mít. Ten komentář bych napsala, ať už by autorem povídky byl kdokoli…
clowek sem po x dobe konecne dostane a misto toho abych w klidu dohanela se zas rozciluju nad mentalitou malejch holcicek co neumej bejt radsi ticho a zamerne prowokujou…
lenn, pet, zlata mrknu na to az dozenu ostatni ju :-*
nečetla jsem to, ale udivuje mě příštup. Ano, první komentář byl hodně kritický, ale ne vždycky můžeme slyšet a číct pozitivní věci, tak se klidněte s útoky na slečnu, nevidím nic špatného na tom, co řekla. chápu, že to někteří nemůžou prostě unést, ale vypadá to tu pak jak v ghettu… jeden za všechny, všichni na něho že ano 😉
*omlouvám se, čtvrtý komentář 🙂
no, tak jsem myslela, že sem napíšu komentář jako u všeho, co čtu a místo toho se tady člověk pouze královsky baví nad tím, jak se tu všichni vzájemně provokujete a kopete kolem sebe jako drát pod proudem 😀 … se vyjádřila tak, že už z toho komentáře bylo jasné, že jde zřejmě o víc, než povídku, spíš o cosi osobního a autorky místo aby v klidu ignorovaly, tak se nechávají vydráždit k tomu, aby pod touhle povídkou brzy bylo sto komentářů… jsem zvědavá zítra touhle dobou, bude to jako v telenovele. ať přečtu pátý, desátý nebo stý koemntář, bude to celý o jednom a tom samým, aniž bych musela číst ty komentáře mezi tím 😀 nevím teda, zda je tenhle blog dobré místo na vyřizování si osobních averzí, ale když myslíte… 🙂
jinak zpět k povídce, mně se teda dost líbila. svět Harryho Pottera mám hodně ráda a postavy se tam hodily hodně hezky. jenom mě trošku mrzelo, že měla Ria snědou pleť a černé vlasy, člověk si ji představí spíše jako jistou menšinu než exotickou krásku. ale jinak to bylo hezké, Ria celá Hermiona, a Bill á la Draco mixnutý s Voldemortem 🙂
dobrý výkon a Bill dobrá svině, jsem zvědavá dál 🙂
Hej super…. čekala jsem koho tohle téma napadne…. super povidka a těším se na druhou část…..
Tak, dámy, na požádání autorek jsem smazala ty komentáře, které byly vyloženě mimo povídkové, hádky jsou opravdu zbytečný, ale jak jsem z toho pochopila, bylo to spíš osobního rázu. Udělala jsem to, protože jsem jediná, kdo to udělat může a požádaly mě o to autorky, takže nechci slyšet nic o nepohodlnejch názorech, které se tu mažou, šly pryč všechny, které se toho týkaly a nebylo v nich nic jiného, tedy třeba hodnocení povídky.
Úroveň kritiky je ošemetná věc, a napsat dobře kritiku a nikoho neurazit musí člověk chtít a umět. Pokud k tomu přistupuje stylem "větší kravinu jsem nečetla", je to jasnej záměr provokovat, na to by nejspíš reagoval každý autor, takže chápu, co se tu rozjelo.
Slečno "tři tečky", vaše osobní odvaha odpovídá přesně tomu nicku, který používáte. Buďte tak moc hodná a na tomhle blogu se zdržujte podobných komentářů, je vám 20, jak jste psala, a v tomhle věku už byste mohla mít ohled na ostatní čtenáře a netahat je do podobných hádek. Neříkám, že to byla jen vaše vina, ostatní reagovali, ale jak jsem psala, byla to logická reakce na jasnou provokaci.
Co se týče "prošení" o komentáře, zajisté jste si už mohla všimnout, že dávno nic takového nedělám, výjimečně u překladů z angličtiny, kde pro to mám zatraceně dobrý důvod, který jsem několikrát vysvětlovala. Nic dalšího o komentářích už se tu rok dva nevyskytlo, možná občas nějaký ten povzdech, ale to bych za prošení neoznačila. Až jednou zavřu krám proto, že tu nebudou ani články, ani komentáře, každému dojde, jak a proč se to stalo.
Toť vše, co jsem k tomu chtěla, mějte se, dámy. Dobrou noc J. :o)
[22]: Slečno "tři tečky", vaše osobní odvaha odpovídá přesně tomu nicku, který používáte
Nač používat pravou přezdívku, když slečny mě znají, některé i osobně? 🙂
[23]: Třeba pro ty ostatní, kteří nevědí. Ale to už je teď jedno, tyhle věci si prosím vyřizujte na FB nebo jinde, tady není pro osobní hádky vhodné místo. Díky J. :o)
[24]: Popravdě, já ani nečekala, co můj komentář vyvolá.. Já se hádat nechtěla, já chtěla vyjádřit svůj názor. Dobře, uznávám, že jsem ho mohla říct mírněji, ale bohužel, já už jsem prostě taková, to můžou potvrdit i jisté slečny tady.
Teď už je to jedno, pro příště vím, že radši nekomentovat, jako doteď..
mě se náhodou povídka líbila hodně, je to příjemná změna. Těším se na druhý díl. A moc by se mi to líbilo i jako vícedílka 🙂
Harry Potter a twincest…..to je skvela kombinace 🙂 Miluju oboji. Je to dobre napsane a libi se mi to. A hlavne se mi k Billovi hodi tahle zakernost. Dosahnout sveho pomoci ovladani….to je proste cely Bill. Na me tak proste pusobi. Skvely holky. Libi se mi to moc. 🙂
[25]: aaaa stara znama. :DDD Az tahle slecna napise nekdy neco pochvalnyho tak ja se pujdu ozrat. A jeste vic se ozeru, az napise neco sveho a naserviruje nam to k zhodnoceni. Je velmi jednoduche vsechno zkritizovat, o dost tezsi je neco vymyslet a poslat to.
Povídka se mi fakt moc líbí ikdyž na tohle prostředí HP nejsem zvyklá v twincestních povídkách.Každopádně líbí se mi to,moc:)
sakra! přečetla jsem první větu a věděla jsem, že to musím sjet celý! přijde mi to náhodou jako dost pěkný nápad a možná je to tím, že je to moje první povídka s potterovskou tématikou… každopádně harry skončil, není na škodu, si ho připomenout ve spojení s dvojčatama 🙂 celou dobu jsem to viděla naprosto živě! ten jejich souboj na konci… billas je pěkná sviňka! 😀 oh bože, skvělé skvělé, potřebuji nutně druhou část! 🙂
Ajaaj…Billimu to v tejto úlohe fakt sekne xD…Taký hajzlík malý rozmaznaný..fajn zmena 🙂 už sa teším na ďalší diel
[27]: Ty máš se mnou nějakej problém? My dvě se ani neznáme, tak to přestaň komentovat, řekla bych, že to tady Janule ukončila, tak zase nemel 🙂
tak se furt neozývej
[32]: A co bych se neozývala, když do mě ostatní pořád rýpou? Je jasný, že nebudu sedět a držet jazyk za zuby. Ty bys to taky nedělala a bránila by ses.
jasný, smaže se jedna hádka, rozpoutejte další…proč ne.
se snad picnu XD …
holky tesim se na pokracko :-* zajhmawy.
[34]: No, každopádně já jsem v klidu, já jí nevyvolala 🙂 Páčko.
Tahle povídka se mi zprvu líbila, ale po delším čtení mi to přijde trochu… já nevim, zvláštní. Strašně se mi líbí to prostředí, protože HP a Bradavice jednoduše miluju 🙂 Ale Billovo chování se mi zdá dost přehnaný a musim říct, že konec (přečetla jsem si druhý díl už jinde) mě fakt zklamal, ale to byl účel no… Takže líbilo, i nelíbilo.
No k tý diskuzi nemam slov, fakt ne… Slepičí válka.
[36]: jestli jsi to ještě nepochopila, tak do tebe všichni rejpou skrz ten tvůj přisprostlej slovník a proto, že se neumíš chovat slušně. takže se laskavě zklidni, už dost (a zbytečně) přeháníš.
[38]: Tak to by mě vážně zajímalo, co jsem dneska udělala tak hroznýho? Se vzpamatuj.
Jsem netusila ze tu musim znat lidi osobne. Me nezajima jaka jsi…ja se vyjadruju ke zpusobu jakym se prezentujes tady na blogu. Ne jen pod touhle povidkou. Takze vyrok "stara znama" bych v tomhle pripade pouzila na kdekoho. Nic to nemeni na mem nazoru.
[40]: Nejen pod touhle přezdívkou? Co to plácáš? Já sem pod jinou přezdívkou ani nepíšu, nejspíš protože komentáře RADĚJI nepíšu, takže nechápu, co to tady hraješ 😀
Ne jen pod touhle POVIDKOU. Tak se me tu nesnaz shazovat. Radeji je nepises…vis pak teda nechapu proc svuj drahoceny cas plytvas tady na blogu kdyz se t aj tak nic nelibi. Kdyz teda radsi nekomentujes. A ozves se jen tehdy kdy ciis ze se muzes po nekom svezt. Trochu trapne a detinske smysleni. K tvemu veku uz se fakt nehodi.
Pro diskutující holky; nezdá se vám to už fakt zbytečné? Prostě to přejděte a je to, ne? 🙂
K povídce.. HP jsem si oblíbila, a proti povídce jako takové nemám žádnou výhradu. Líbí se mi ten nápad, a opravdu smekám před tím, že se autorky do něčeho takového pustily. Jestli udělaly dobře, nebo ne, se dozvím v další části, ale tahle mě opravdu zaujala! 🙂 Jedinou výhradu mám k těm použitým jménům, které již byly v komentářích nahoře zmíněny. Jinak opravdu skvělá povídka! 🙂
[42]: Nic se mi tu nelíbí? A kdo říkal, že se mi tu nic nelíbí? Já tu něco takovýho napsala? Aha 🙂
Janul, to nemá cenu, mazat tady hádky, to máš jako házet hrách na stěnu. smažeš jednu, vznikne další… horší, než v mateřské školce tohleto. a pak se máme divit, že se o nás celkově jako o fans TH všichni vyjadřují tak jízlivě až pohrdavě… kdo by se divil 🙂
doufám, že to autorky nijak neodradilo a že další díl bude brzo, tahle povídka se moc povedla!!! škoda, že je jenom na dvě části, mohla být delší. ale třeba někdy… 🙂 moc pěkná práce, holky.
Loooooooooooooooooooooooooooooooooooooool xD *chcipla smichy*
Nicmene, k povidce si taky neodpustim komentar, jsem strasne rada, ze se vam libi (vicemene), jsem moc rada, ze jsem mohla stat za vzniknutim a ze to Petina sverila me, ze mi verila. Dala jsem do toho srdce, dala jsem do toho vse, ale to, co se tu deje neni vuci Petce fer a ja se muzu jen smat tomu, co tady lidi predvadi (zamerne nejmenuju) diky za zprijemneni dne 😉 xDDD
Bože bože 🙂 Stačilo by.
[45]: Nejlepší by bylo smazat úplně všechny komentáře tady pod tím článkem a prostě kdo by CHTĚL a měl OBJEKTIVNÍ a NEVULGÁRNÍ komentář,tak by ho tu napsal znovu 🙂
Lenn, mě to mrzí vůči nám oboum, mohly tu být, jak pozoruju, hezký komentáře, i počet slušný, ale teď to tady vypadá jak na bojiští.
Jasný, mrzelo mě to, ale teď, co se tu začlo hádat opět i po smazání a komentáři Janule, už nad tím protáčím očima a těšim se z těch komentářů, které k povídce směřují;)
Kůůůůrfa po dlouhý době mě tu něco fakt zaujalo a těším se na další díl!!! fakt paráda 😉
Byla bych za zablokovani komentaru 🙂 To je snadne vychodisko. Nechci se tu hadat a ani to nebudu delat. Takze abych to tak shrnula….mile autorky z negativnich reakci si nic nedelejte. Me se povidka libi, jak zpracovanim tak charakterem postav a nerikam to jen proto ze mam celkove rada povidky od Lenn. Doufam ze se brzo dockame neceho dalsiho z vasi "tovarny na emoce" a samozrejme vyhlizim druhou cast tohoto dila 🙂
*
Jak jsem tady někde četla – něco k tomu, že je to z HP.. a šak proč ne.=o) Náhodou je to pěkné spříjemnění a odlehčení od ostatních 'tuctových' (nápadem) povídek. Inspirace je všude.. tak proč ne z HP.=o)
Páni! Nedokážu ani zírat na to, co se tady vyrojilo za počet komentářů…. Musím říct, že je to absolutně nedůstojné k téhle povídce, která by si zasloužila pořádné komentáře, které by ji chválily!
Takhle se tu hádat nedělá moc velkou dobrotu a vrhá to na povídku špatné světlo, protože je to smutné, že komentáře nejsou k tématu…:-(
Jinak k tomu co se tady dělo… Musím říct, že reakce na tohle byla opravdu oprávněná… Když se to té slečně, která se vydává za chytrou a já o tom pochybuji, nelíbí, tak ať sem ani neleze a hlavně nekomentuje!!! Lenna s Pétinou nám ukázaly další místo, kde by se mohl odehrávat Twincestní příběh a musím říct, že je opravdu povedený! 🙂 Opravdu se mi to moc líbilo a doporučuji té slečně, aby sem už nikdy nechodila, když není schopná nějak taktně vyjádřit svůj názor a musí k tomu používat vulgarismy, které se používat nemusí, protože všechno jde vyjádřit i normálními slovy….. 🙂
[53]: Ano, na tvoje doporučení sem chodit nebudu 😀
[54]: Tyjo ty tady snad kempuješ že okamžitě odepisuješ když na tebe něco někdo napíše ;D
[55]: Čistá náhoda 🙂 Nemyslíš, že na ty komentářře nad tim bych odepsala už dávno? Se zamysli nad tim svym uvažováním 🙂 A tobě může bejt zcela jedno, kde kempuju nebo nekempuju. A už mi laskavě dej pokoj, taky se tu do tebe nenavážim.
chtělo by to už vážně zakázat přidávání komentářů.
tohle nemá cenu, absolutně bezpředmětný komentáře. věřím, že se všichni rádi vyjádříme k druhé části povídky, kde už jistě Kristina Kissinger psát komentář nebude, když se jí povídka tak nelíbí a nebude jí číst a tudíž tam nebude spamovat.