autor: Little Muse & Majestrix
Invaze
Bill si nikdy nemyslel, že potká někoho, jako je Císař.
Samozřejmě, že byl trochu nervózní, vlastně hodně nervózní, a také natěšený. Jako dítě hodně myslel na Císařský Palác, poslouchal s velkým úžasem otce, jak mluvil o dvoře, a setkával se tak s výsměchem. Ale Tobimu se vždycky rozzářily oči, když mu Bill vylezl na klín a mluvil naprosto o všem, o Císařské Rodině, o tom, jak bohatí a krásní byli.
Okouzlující.
Bill rozhodně nebyl ani jedno z toho. Mimo to, tohle předvolání bylo určitě jen kvůli vyšetřování hrozby Císaři Adwelovi. Naneštěstí, Vize, která byla tak barvivě vylíčena Hlavním Lékařem Sakim po goidalu, už vymizela a pocity z ní byly jako šepot v jeho mysli. Bude tou procedurou muset projít znovu? Billovi se myšlenka na to opravdu nelíbila, ale odmítnout pomoci zachránit Císařův život byla zrada a-
Bill zaúpěl a zvedl se ze své pozice na posteli, slepě se díval do prázdna. Pokoj byl temný a tichý, všechno, co ho v tu chvíli uklidňovalo, ale on nemohl odpočívat. Nemohl dokázat vyprázdnit si mysl od malých myšlenek, ze kterých se staly velké a nekonečné scénáře. Spánek ho opustil už před hodinami a ležet v posteli mu stále žádný užitek nepřinášelo.
Vylezl zpod peřin a vyšel ze svého pokoje, než se zamyslel, kam že to jde. Bill si kolem sebe pevně ovinul župan a cupital prázdnou chodbou, dokud nedošel ke dveřím svého manžela. Dotkl se symbolu Domu Vave a usmál se, jemně zaťukal. Zamračil se, když nedostal žádnou odpověď a zaťukal znovu, tentokrát do pokoje poslal i trochu magie, aby našel Toma.
Bill si skousl ret; Tom nebyl ve svých pokojích, nedostal odpověď. Než si to dokázal rozmyslet, Bill otočil klikou a vešel dovnitř; světla byla stále rozsvícena a záclony zatažené.
Nebylo to neobvyklé, Bill předpokládal, že Tom pracoval do noci, i když to nebylo časté, a jestli to byla pravda, nemyslel si, že bude jeho manžel pracovat zrovna v tu noc, kdy by měl odpočívat. Musí vypadat reprezentativně, až přijde ráno; to Tom určitě věděl, musel na to myslet.
Ale neměl by i tak být Tom ve svých pokojích? Kdyby se najednou rozhodl, že potřebuje spánek, pak Sluneční Pokoj nebyl zrovna příhodný.
Jeho utrápené oči zabloudily ke stolu a k opuštěné posteli a s povzdychem se zarazil, znovu ohromen se na chvíli zamyslel.
Tuhle postel nepoznával.
Byla o trochu větší – více než o kus, Bill viděl, když udělal krok blíž, saténové peřiny a méně polštářů, jež byly podlouhlé.
Nová postel. A žádná stopa po té staré. Bill přemýšlel, co se v tomhle pokoji událo od té doby, co tu naposledy byl. To to je už opravdu tak dlouho?
Vyšel pár stupínků k posteli a ztěžka se na ni podíval. Nepřišel k Tomovi do pokoje, aby si s ním lehl, nevinně nebo jinak, ale teď mu přišlo, že by toho bez nesnází nebyl schopen, a najednou se mu postel zdála překážkou, kterou bude třeba překonat. Bill si nepřál zkoušet to a selhat v Tomově přítomnosti, a tady přímo před ním ležela zkouška. Nevěřil, že může zůstat v nevědomosti ohledně toho, zda tu dokáže ležet, když už měl tuhle myšlenku jednou v hlavě.
Tahle postel byla nová. Nic se v ní nestalo. Tom se kál, získával zpátky jeho důvěru.
A vypadala tak pohodlně.
Bez dalšího přemýšlení si do manželovy postele vlezl, bez varování či dovolení, posadil se na kraj matrace. Poskočil na ní a položil se.
Ta postel voněla tak svěže, ale také voněla trochu jako Tom, a Bill se přitulil k peřinám.
Tohle bylo zvladatelné. Když bude Bill myslet na přítomnost a ne na minulost, pak tohle zvládne. Všechno za hranicí ležení by bylo těžké, tím si byl jistý díky tomu, jak se mu zrychloval dech, když až moc přemýšlel. Ale tohle mohl, ležet tady, to mohl. Tolik mohl.
Neusne, rozhodl se. To by bylo opravdu nevhodné, a co kdyby Tom neměl to srdce vyhnat ho a bylo mu pak špatně v Billově přítomnosti? Počká. To je to, co udělá. Bude tady ležet a čekat na Tomův návrat, může si stát na tom, aby se jeho manžel vrátil ihned, už jen kvůli nastávajícímu ránu, a pak už bude zajisté tak ospalý, že usne i ve svém vlastním pokoji.
Schoulil se na měkké posteli.
Čekal.
Přemístil se na polštář, který voněl více jako Tom.
Čekal.
Podřimoval.
Spal.
~*~
Tom dlouze vydechl a zvedl se z kolen. Celkem dlouhou chvíli meditoval, alespoň hodinu po Kraolově náhlém příjezdu do Sídla Vave, když Šetření pokročilo a nezahrnovalo už jen jeho, ale další dva vysoce postavené Lordy z Pěti Měst. Přesto Senátor neukázal zájem o majetek Vave, dokonce ani když se zde objevil.
Tak znovu, proč teď?
Tom potlačil zívnutí a odešel z trahd lah s více otázkami, než když sem přišel, ale dnes nebyla noc k tomu, aby ležel a přemýšlel. David by ho zaškrtil, kdyby se probudil nevyspalý. Znovu zazíval a zahnul do svých komnat.
Pokýval na pár sluhů, kteří prošli kolem něj, a byl vděčný, když došel až přímo ke svému pokoji. Dříve, než za sebou zavřel dveře, rozvázal si vlasy z pevného drdolu, když uviděl Billa. Jeho manžel byl schoulený na polštáři, na kterém spal Tom, obličej neměl plný strachu. Tom se usmál a přistoupil blíž, co nejtišeji to šlo, a u srdce ho zahřálo ještě víc. Vypadal tak maličký a křehký v té obrovské posteli, Tom potlačoval nutkání vlézt k němu a přitulit se, zabořit si nos do Billových vlasů a nadechovat jeho vůni, dokud neusne.
Namísto toho se dotkl Billova holého kotníku a pohladil ho po hebké kůži, dokud Bill nohou trošku neškubl a nezvedl hlavu. „Tomi?“ zeptal se ospalým hlasem.
„Ano, Bille. Jsem tady. Děje se něco?“ zeptal se, posadil se na kraj postele. Bill na něj pomalu zamrkal a zavrtěl hlavou.
„Přišel jsem se na tebe podívat,“ zašeptal a opřel se hlavou o polštář. Tom se usmál a naklonil hlavu.
„Vážně?“
„Ano. Chtěl jsem se ujistit, že spíš, ale tys tu nebyl a já…“ Bill zazíval a zavrtěl hlavou. „Omlouvám se, nemůžu přestat zívat.“
„To je v pořádku, Bille. Je celkem pozdě, takže to je normální,“ ujistil ho Tom
„Kde jsi byl? Jestli se můžu zeptat,“ řekl Bill rychle.
„Přemýšlel jsem. Moje mysl se dnes večer nechtěla zastavit, a zjistil jsem, že se nemůžu donutit k tomu, abych usnul.“
„Měl jsem ten samý problém,“ přiznal Bill.
„Měl je v tom to hlavní slovo,“ popíchl ho Tom, když se jeho choť začervenal.
„Máš pravdu. Chceš, abych odešel?“ Bill se posadil, než byl jemně zastaven.
„Ne!“ Tom na okamžik zpanikařil, když si pomyslel, že by Bill odešel, ale z Billových vykulených očí pochopil, že jeho výkřik nebyl pochopen dobře. „Chci říct, jestli chceš zůstat, tak bych byl moc rád.“
Bill se trochu uvolnil a plaše přikývl. „Já… všiml jsem si, že se změnila postel,“ řekl zdráhavě.
Tom přikývl a podíval se na ruce. „Jen jsem chtěl, až budeš připravený, samozřejmě, aby v mém pokoji nebylo nic zlého. Chtěl jsem, aby naše postel byla nová, když je naše manželství teď také nové. Tamta postel byla zničena; postaral jsem se o to.“
Bill odvrátil pohled. „Nevím, co bych měl říct,“ přiznal se a Tom pokrčil rameny.
„Cokoliv máš na srdci.“
„… Děkuji.“
Tom přikývl a zvedl se ze sedu. „Ještě musím udělat nějakou práci, ale ztlumím světla a nechám jen to nad mým stolem. Myslíš, že to nebude vadit?“ Bill zavrtěl hlavou a Tom se usmál. „No tak, já tě nechám.“ Naklonil se a rychle Billa políbil na obočí, pak odešel ke svému stolu daleko v rohu pokoje. Světla se ztlumila, dokud Bill neviděl jen hřejivý svit nad Tomovým stolem a znovu usnul, zatímco poslouchal tiché šustění papírů.
~*~
Bill se otočil na svého manžela, jenž se na něj pobaveně díval. Tom vypadal naprosto v pohodě, dokonce i natěšeně, oblečený v jedné ze svých nejhezčích červených tunik, a Bill se cítil jako jeho naprostý opak. Cítil, jak se mu potí ruce v Tomově jemném sevření.
„Ano,“ přiznal, opatrně se díval, jak Jorg programuje teleport. „Nikdy jsem nebyl v hlavním městě, jen pomyšlení na to…“
„No,“ Tom mu stiskl ruku „Myslím, že dnes z Pentapole moc neuvidíš. Budu tě tam muset odvést i někdy jindy, třeba na nákupy.“
„Palác je až-„
„Všichni dovnitř,“ přerušil ho Jorg, ukázal k otevřenému teleportu a David jím prošel s Erikem v náručí. Jorg ukázal Tomovi, aby šel jako další, a když Tom uvolnil ruku, Bill se cítil roztřeseně a slabě. Ale pak pokynul tchán i jemu a on byl znovu tváří v tvář svému manželovi.
Neměl moc času na to, aby to ocenil. Sestoupil z teleportu a nemohl se ani pořádně rozhlédnout, než se mu podlomily nohy, Tom ho jen tak tak zachytil.
„Cestuješ moc brzy,“ zamumlal, narovnal Billa, ale nepustil ho. Dostal ho z cesty, aby mohl vystoupit i jeho otec.
„Nejde to jinak,“ řekl Bill, prsty se držel Toma za rukávy.
„Jste tu právě včas,“ uslyšel Bill a poprvé se rozhlédl po novém prostředí.
Poprvé si všiml pěti členů Císařské Gardy, kteří před nimi stáli, vyzbrojeni kopími.
Bill se zamračil a cítil, jak oba, Jorg i David, se chtěli zeptat na toto pasivně nepřátelské přivítání, ale nic neřekli. Neměli na to postavení. Bill nikdy palác nenavštívil, ale myslel, že alespoň Jorg tu už byl, a nemohl se zbavit pocitu, že takto je to normální.
„Tudy,“ nařídil strážce a vykročil po pěšině, dva strážci se seřadili za ním a zbylí dva čekali, až rodina Vave vyjde, než se za ně zařadili.
Bill se pevně držel Tomovy ruky, zatímco šli, rozhlížel se kolem sebe, nebyl schopen nebýt ohromen tou nejdražší zahradou, kterou kdy viděl, úzkostlivě se zamračil, když si vzpomněl na Bushidovu krásně mírumilovnou, větší. Když vystoupili z hustých stromů, ukázaly se jim vrcholky věží paláce, díval se na to, jak se blýskaly, dokud nebyl doveden do vyřezávaných dubových dveří spolu s ostatními.
„Omlouvám se, můj Pane,“ řekl nový strážník, který teď stál před nimi. Měl na sobě zlatou šerpu, jinou od černých rób ostatních. „Bereme všechna ohrožení Císařova života velmi vážně. Je to naše povinnost, nade všechno ostatní, ochraňovat ho.“ Jeho pohled spočinul na Billovi. „Dokonce i před těmi, u kterých věříme, že mají ten samý cíl.“
Bill polkl a dveře se za nimi zavřely.
„Protože jinak bychom vás k němu nemohli pustit,“ pokračoval stážce. „Je naše práce zjistit vaše úmysly, a tak musíme trvat na
lao dah.“
David naklonil hlavu na stranu a zamračil se.
„Jsme podezřelí, Lorde…“
„Omlouvám se. Jsem Lord Luke, z Domu Valdur, hlava ochranky Císaře Adwela. Kvůli výši podezření je má práce podezřívat každého. Teď je lao dah naprosto dobrovolný, ale Císař sám by opravdu ocenil, kdybyste se mohli podrobit všichni.“ Muž se rozhlédl po místnosti a zastavil se pohledem na Tomovi. „Lorde Tome, vypadáte… otráveně.“
Tom pohladil Billa po ruce a přikývl.
„Můj manžel byl nemocný, Lorde Luku. Nepřeji si, aby se podrobil takové proceduře.“ Bill se jemně usmál, ale byl trochu smutný. Věděl, že tohle Tom nezastaví.
„Lorde Tome, je to právě Lord Bill, kterého musíme určitě prošetřit. Jeho Vize musí být obnovena.“ Lord Luke natáhl ruku a dveře za ním se otevřely. „Pokud mohu poprosit, Lorde Bille.“
„Ještě než nás do toho zapojíte, Lorde Luku, musím se zeptat na stav mého Šetření.“ Udělal Jorg krok vpřed a Luke se se zamračením podíval na datapad. „Už je to nějaký čas, a stále jsem nebyl kontaktován.“
„Lorde Jorgu, proti Domu Vave není žádné Šetření.“
„Ne, já jsem podal Šetření proti třem mužům spojených s Masakrem v Zahraničí.“
Lord Luke zavrtěl hlavou. „O tomhle si promluvíme víc až během procedury, Lorde Jorgu, ale prohledal jsem záznamy Vave. Žádné Šetření jsem nenašel.“
Jorg se zamračil a podíval se na Toma, který vypadal rozrušeně. Jeho otec vypadal na pár momentů bezmocně, a Tom přikývl. Promluví si o tom, až přijde čas.
„Znovu, mohu požádat, Lorde Bille, vystoupil byste prosím z řady?“
Bill ještě jednou stiskl Tomovu ruku a rozhodně vykročil; kdyby ne, pak by neměl sílu vykročit. Lao dah nebylo tak strašné, ale Lord Luke uvidí naprosto vše, a také ten, který bude předvolán jako svědek. Dveře se za ním zavřely, a zatímco Bill a Luke šli draze zdobenou chodbou, Bill sesbíral všechny vzpomínky na Bushida a bezpečně je uzamkl do hloubky své mysli. Bolelo to, ale jen krátce, nedokázal si z obličeje vymazat bolest. Lord Luke se na něj se zvědavostí podíval. „Opravdu vidíte do budoucnosti?“
Bill se suše usmál. „Viděl jste mou složku, Lorde Luku, o tom nemám pochyb.“
Luke se usmál a přikývl. „To ano. Váš žebříček úspěchu je úžasný.“
„Děkuji.“ Zastavili se před dalšími dveřmi a Bill narovnal ramena.
„Než půjdeme,“ řekl Luke rychle, „musím se vás na něco zeptat, Lorde Bille.“
„Ptejte se, Lorde Luku.“
„Můj syn Gregory jako sedmiletý spadl do jezera. Jeho zvládání magie bylo opravdu nepřesvědčivé a slabé, a on vdechl nějakou tu vodu. Byl zachráněn, ať hvězdy padnou, ale musí se kvůli tomu léčit. Občas se zdá tak… slabý. Neschopný pokračovat dál. Přijeli lékaři, ale nevědí, co ho stále drží dole. Dokázal byste mi to říct?“
Bill se na Luka na chvíli zadíval; tohle byl test, cítil to. „Váš syn je v pořádku,“ řekl pomalu. Luke se usmál a přikývl.
„To je. Jen jsem se chtěl přesvědčit.“
Bill se naježil. „Možná byste si měl raději pohlídat svého účetního. Okrádá vás kousek po kousku, abyste to nepostřehl.“ Luke se zarazil a založil ruce.
„Mluvíte pravdu?“
„Víc než vy před chvílí.“
Luke zrudnul a složil ruce dolů. „Jsme tady,“ řekl krátce.
„Zkontrolujete si své účty?“ zeptal se Bill, když se dveře pomalu otevřely.
„Nejspíše ano. Můj účetní je bratranec mého chotě. Rodina je jen povědomé slovo, že?“ zeptal se zahořkle. Bill se ušklíbl, když vešel do místnosti, ale jeho pohled se zastavil na židli uprostřed, na stupínku, úsměv zmizel.
~*~
Bill měl pocit, jako by mu vymyli mozek, nechali ho prázdného a bolavého. Teď byl vyčerpaný, ale musel se starat o ufňukaného Erika, zatímco byli Tom a David pryč, podstupovali lao dah. Miminko se mu zavrtělo v náručí, otřelo se o jeho tvrdé roucho a zanaříkalo. Nedokázalo najít pohodlí a Bill ho neobviňoval. „Pšt, maličký,“ zamumlal, cítil malé bodnutí při tom bezděčném oslovení. Přejel prstem Erikovi po tváři. „Až se tvůj merode vrátí, tak si tě zase vezme k sobě.“
Erik se snažil chytnout se ho za ruku, pořádně ho stiskl, když se mu konečně povedlo chytit ho. Bill se usmál na svého švagra a tiše zašvitořil, když si malý kýchnul, zřejmě se snažil s Billem nesouhlasit.
Dveře se otevřely a Jorg s očekáváním zvedl hlavu, ale namísto Billova manžela a Jorgova chotě vyšel ven s úsměvem Hlavní Lékař Saki. „Lorde Jorgu a Bille z Vave, děkuji, že jste přišli.“
„Bylo nám řečeno, že si Císař žádá naši přítomnost, a zjistili jsme, když jsme přišli, že se s ním nemůžeme setkat. Proč tento trik?“ zeptal se podrážděně starší z Vave.
„Omlouvám se za to tvrdé zacházení. Lord Luke je… do své práce opravdu nadšený,“ zamumlal Lord Saki. „Ale ujišťuji vás, pánové, že tohle všechno je potřebné. Od Billovy Vize to musí být dál prozkoumáno, a stejně tak musíme prozkoumat i zbytek z domácnosti Vave, abychom je zbavili podezření. To zajisté chápete.“
Bill přikývl a Jorg nakonec také.
„Děkuji vám oběma. Pošlu vám nějaké jídlo, abyste mohli znovu nabrat sílu. Rozumím, že někteří z vás nejsou tak zdraví, jak vypadají.“ Saki se krátce otočil k Billovi. Erik nespokojeně zanaříkal, protože už nebyl centrem pozornosti, a Bill ho jemně natřásl.
„Eriku, věřím, že cítím tvou bolest,“ poznamenal věcně Jorg.
„Lorde Bille,“ pokračoval Saki, jeho výraz byl ten formálnější. „Jestli bych mohl být na chvíli s vámi a vaším manželem.“
Bill zaváhal, ale Jorg už se po něm natahoval, aby mu vzal Erika, a když byly jeho ruce prázdné, Bill neměl žádnou výmluvu. Postoupil blíž k Sakimu a Lékař ho odvedl k dalším dveřím. Znovu se otevřely a Bill předpokládal, že bude zaveden dovnitř, ale namísto toho vystoupili Tom a David. David okamžitě zamířil k Erikovi, který byl u Jorga v náručí.
Tom stál, tak jak mu bylo nařízeno.
Stáli tak, aby je neslyšeli Tomovi rodiče, toho si Bill všiml, a oba starší Lordové z Vave vypadali kvůli tomu nespokojeně, pohledem je sledovali.
„Nic podezřelého jsme nenašli,“ začal Lékař. „Teď už vám věří, tím jsem si jistý.“
Bill přikývl, moc se mu ulevilo.
„Ale,“ dodal Saki a Bill znovu ztuhl. „Určitá… informace se přeci jen našla.“
Bill chtěl zalapat po dechu nebo zaúpět, ale neudělal to. Zapomněl, že zatímco mohl blokovat své vzpomínky, nemohl blokovat vzpomínky rodiny a Tomovy, a oni to určitě taky neuměli, a nikdo z nich to tedy neudělal.
Tom se vedle něj ztuhle posunul.
„Chtěli jsme vaším myslím ulevit; nezveřejňujeme informace, co najdeme. Nemá to co dělat s naším vyšetřováním.“
Bill už se neradoval. Čí názor potřeboval vědět, když už to těm, co to vědět měli, řekl? Tohle byly pro Dům dobré zprávy, ale nedokázal si představit, jaký efekt to bude mít na Toma.
„Děkuji,“ řekl Tom skrze zaťaté zuby a Lékař přikývl, než se poklonil, na Billa se pousmál a zmizel dveřmi do vyšetřovací místnosti.
Tom se otočil zpátky ke své rodině, čekal, že ho bude Bill následovat, a ten za ním ztěžka vyšel.
~*~
Když se vrátili, byli všichni vyčerpaní a Tom byl víc než trochu nespokojený, to na něm Bill až moc dobře viděl. Byl tichý a nevrlý, a i když se rozdělili a na Billa se usmál a pohladil ho po tváři, byl stejně nespokojený.
Bill také nebyl zrovna veselý.
Povzdychl si a vrátil se k sobě do pokojů. Byly prázdné a tiché, nic se neozývalo tady ani z Andreasova pokoje. Musel být s Michaelem.
Bill si rozepl sponu na své krásné šatové róbě a sundal si ji z ramen, přehodil ji přes křeslo a postavil se před stolek jen ve svém spodním prádle. Na chvilku se zamyslel, polkl, a pak přešel k Infonexu s jediným cílem, zvedl datapad a otevřel si přečtené zprávy.
Zastavil se na jediné z Domu Rao.
S roztřeseným dechem zmáčkl play.
Poslouchal.
A zmáčkl delete.
~*~
Ve svých pokojích se Tom svlékl a přešel stejně tak ke svému Infonexu.
„Dům Crae,“ nařídil, uvolnil si límec a usadil se v židli, zatímco se hovor vytáčel. Objevil se před ním obličej sluhy.
„Mohu vám pomoci, můj Pane?“
„Lorda Kenta, prosím,“ řekl Tom a čekal, dokud se obličej sluhy nezměnil na obličej jeho kamaráda.
„Tome, máš báječné načasování,“ pozdravil ho sarkasticky Kent. „Zrovna mě volali k večeři.“
„Taky přeji hezký večer, kamaráde,“ ušklíbl se Tom.
Kent protočil oči. „A čemu vděčím za to potěšení?“
Tom na okamžik sklopil pohled a palcem přejel po snubním prstenu na prostředníčku. Povzdychl si. „… Mám prosbu.“
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 29
ou..začínám se bát.. 🙁 tohle se bude zase komplikovat.. 🙁
Další skvělý díl, ale mám docela strach, co se bude dít dál:-// Díky za překlad:-)
Niečo mi tu nesedí, toto asi nebude dobré.
Teda, já se těšila, že na obrázku bude Bill ve spodním prádle, a ono nic 😀 Dělám si srandu, jako vždy je obrázek nádherný, tomu se říká umění… 🙂 A jinak k samotnému dílu… Ta první část byla kouzelná 🙂 Bill schoulený v posteli s Tomem dívajícím se na něj, to je krásná představa 🙂
Úplně mi vynechává srdce, když Billovi občas něco připomene Bushido, prožívám to s ním… achjo :)♥ Je to krásný. Těším se na příští díl, ten konec vypadá fakt zajímavě. Děkuju za překlad ♥
*Bushida… 😀
Bill started to remember Bushido :/ .
First I thought the illustration will showed Bill in underwear 😀 But no 🙂 . Bill feels safe with Tom again and that' so right . Nice chapter x)
I have to admit I don't understand what actuallly happened in Emporer's house . Certain… information was picked up on – What inforamtion ? Maybe Bill's rape or something with Bushido .
začínám se bát
začalo se to konečně trochu slibně vyvíjet, ale minulost se změnit nedá a Toma tímhle tempem dožene k šílenství a mě asi taky.
bylo od Toma opravdu ohleduplné, že nechal vyměnit postel. je jasný, že to udělal taky hlavně kvůli sobě, ale stejně to bylo velice symbolické. taky se mi moc líbí, že chodí do trahd lah. 🙂 přeci jen má na něj jeho manžel veliký vliv.
vypadá to, že se Bill už definitivně rozloučil s čímkoliv, co mu po Anisovi zbylo. třeba mu to pomůže víc v jeho odevzdání se Tomovi. ale já se tak rychle myšlenek na Bushida nevzdám! 😛 smolík! 😛
začíná se to celé "šetření-nešetření" komplikovat, jsem zvědavá, co s tím všichni ještě podniknou.
A jeje tak mám trochu strach co se zas děje..ten konec nevypadal moc dobře:( Jinak užasnej díl..děkuju za překlad a těším se na další:)
Jsem ráda,že si Bill a Tom zase k sobě našli nějakou "cestičku", ale mám obavy z toho, co se dozvěděli z Billovy mysli, či jak to mám říct… A ta scéna, jak Bill choval Erika..nádhera <3 🙂
One step forward at a time, slow progress, but a progress nonetheless. Beautiful chapter!
Ty obrázky jsou vždycky tak fascinující ♥
Těším se hrozně na další díl, protože jsem neskutečně zvědavá, jak tohle bude pokračovat!:-@