Doppelleben 24.

S úsměvem jsem zamával Andymu, slunícímu se na zahradě a loudavým krokem se vydal za ním. Uběhl už nějaký čas od doby, kdy jsme spolu mluvili naposledy, což mi neuvěřitelně chybělo.

„Ahoj, zlato,“ posadil jsem se k němu na lehátko a krátce ho políbil na čelo.

„Bille, ahoj! Omlouvám se, že jsme spolu ještě nemluvili od té doby, co jste se s Chrisem rozešli, ale myslel jsem, že bys chtěl být sám,“ rozpačitě se usmál.

„Neomlouvej se, Andy. Nic se nestalo.“

„Jak to zvládáš?“

„Občas si ještě stýsknu, ale jsem v pořádku. Hodně mi pomohl Tom.“

„Dali jste se dohromady?“

„Ano, od včerejška už je to oficiální. Rozešel se s Carrie,“ zašeptal jsem a rozhlédl se rozlehlou zahradou. Květiny zářily kolem, stromy už pomalu také rozkvétaly a jaro bylo v plném proudu.

„V tom případě gratuluji,“ věnoval mi veselý úsměv.

„Děkuji,“ opětoval jsem mu úsměv a opřel se o jeho nohy, které jsem ze zvyku pohladil. „Co ty? Našel sis tu někoho, s kým bys mohl strávit zbytek života?“

„Věř tomu nebo ne, ale zdá se, že ano. S někým jsem se seznámil a vypadá to, že bychom ten vztah mohli posunout o kousek dál. Uvidíme, jak se to vyvine, každopádně, chtěl jsem s tebou mluvit o tom stěhování. Rekonstrukce byly mnohem rychlejší, než jsem čekal a bylo mi oznámeno, že do dvou dnů bych se měl nastěhovat, ale nevím, kde tak rychle seženu stěhováky. Myslíš, že bych si mohl půjčit někoho z vašeho týmu? Zaplaceno by samozřejmě dostali,“ horlivě mě přesvědčoval.

„Bože můj, Andy, to není žádný problém! V mém mobilu si vezmi číslo na Davida a domluvte si vše potřebné, jsem si jistý, že ti vyjde vstříc,“ usmál jsem se. Andy vesele kývnul a pevně mě objal. „Vážně ale nesnáším představu, že se ráno nebudu s nikým prát v koupelně. Zlenivím.“

„Kdykoli budeš moct přijet, já tě klidně přidusím ručníky znovu!“ hlasitě se rozesmál.

„A já se tě budu snažit utopit v umyvadle, co ty na to?“ smál jsem se s ním při vzpomínce na to, jak jsme se váleli po koupelně neschopni se dohodnout, kdo půjde dřív do sprchy. Nakonec jsme tam nešli ani jeden, protože jsme to kvůli té rvačce nestihli. Já jsem se líčil v autě a Andy si půl dne stěžoval.

„Na tom bychom se asi mohli dohodnout,“ se smíchem přikývl.

„Bude tu bez tebe prázdno,“ povzdychl jsem si, když jsme se uklidnili po nějaké chvíli.

„Můžeš za mnou kdykoli přijít, Billy. Dveře ti budou otevřené,“ láskyplně mě objal a podrbal ve vlasech.

„Pomůžu ti vybalit.“

„Všechno hodím rovnou do pračky, to oblečení už mám v krabicích sbalené zhruba týden.“

„Fuj, ty čuně!“ s hlasitým smíchem jsem se od něj odstrčil.

***

„Bille, já neodjíždím do Grónska, ale o deset minut odsud!“ umlčil mě Andy, když jsem mu posté opakoval, že mi musí pravidelně volat.

„Už mlčím,“ kuňknul jsem a nijak neprotestoval, když mě Tom objal kolem ramen, aby zastavil mé slzící oči.

„Brzo se uvidíme, lidi. Bydlím skoro za rohem, okey?“ povzbudivě se usmál Andy.

„Měj se, Andy. Ať se ti v tom bytě hezky daří,“ oplatil mu úsměv Tom a zavřel za ním dveře, když s velkou taškou na zádech vyběhl ke svému autu.

Zíral jsem na zavřené dveře a opíral se o Toma ve snaze najít útěchu. Ze všech stran na mě dýchala naprostá prázdnota vzniklá kvůli Andreasovu odchodu a já si uvědomil, že ještě nikdy v našem domě nebylo takové ticho.

„No, zdá se, že máme celý dům jen pro sebe,“ zamumlal jsem.

„Bude to dobré, Billy. Zvládneme to, uvidíš. Nic zas tak hrozného se nestalo,“ pevněji mě objal a políbil mě na tvář. Slastně jsem zafuněl a natočil obličej tak, abych rty mohl spojit v polibku. Tom mi zasténal do úst, když se naše jazyky propojily, přitiskl mě na zeď a dlaněmi pevně sevřel mé boky.

„Jestli se mě snažíš utěšit, tak na to jdeš velmi dobře,“ usmál jsem se, zatímco mi okusoval kůži na krku.

„Vím, co je pro tebe nejlepší, miláčku,“ oplatil mi úsměv a vyzvedl si mě do náručí. Hypnotizovaný jsem zíral na svaly na jeho rukou, ve snaze vzpomenout si, jestli je takové měl vždycky, ale nedokázal jsem si to vybavit. Ovšem nutno uznat, že tělo měl dokonalé už odnepaměti.

Omámeně jsem po nich přejel rukou a zasténal, když Tom zesílil svůj stisk a políbil mě na břicho. Prohnul bych se v zádech, kdyby za mnou nebyla zeď, ale muselo mi stačit, že slast uvolňuji zatínáním nehtů do Tomových ramen.

„Bože můj, Tomi! Neprodlužuj to!“

„Jsi nedočkavý,“ zasmál se a vyslal tak do mého těla vibrace.

„Přisahám, že večer mě můžeš mučit tak dlouho, jak budeš chtít, jen teď, prosím, si pospěš,“ frustrovaně jsem nohama sevřel jeho pas ve snaze ukázat mu, jak moc jsem vzrušený.

„Toho budeš ale litovat,“ s ďábelským smíchem mě odtáhl od zdi a rychle mě přenesl do obýváku, kde mě hodil na pohovku a vášnivě se přisál na mé rty.

„Oh bože, já vím!“ zasténal jsem.

Hbitě jsem nás začal svlékat, nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy do mě Tom poprvé přirazí. Tom se přidal k mému divokému tempu, zatímco rukama zpracovával můj maximálně vzrušený klín. Jediné, co jsem si v tu chvíli přál, bylo, aby náš sexuální apetit nikdy nezmizel.

***

S hlavou plnou nejrůznějších myšlenek jsem se skláněl nad malou knihovnou ve snaze najít tam něco, co by mou pozornost upoutalo natolik, že bych byl ochotný vzít si to do zkušebny, kde bych si to mohl přečíst, zatímco kluci budou zkoušet. Dnes mě tam sice nepotřebovali, ale vzhledem k tomu, že mě Tom poprosil, jsem neváhal ani minutu. Komu by se chtělo zůstávat v prázdném domě?

„Našel jsi něco, Billy?“ opřel se Tom hlavou o mé rameno a zářivě se usmál.

„Přemýšlím nad Romeem a Julií nebo Petrem a Lucií. Co myslíš?“

„Shakespeare je moc profláknutý, vezmi si Rollanda.“

„Dobře, v tom případě můžeme jet,“ vtiskl jsem mu polibek na tvář a jemně se usmál.

„Chceš řídit?“

„Ani ne, jen si řiď sám,“ krátce jsem se zasmál a rychlým krokem zamířil před dům, kde už bylo nachystané auto. „Víš ty vlastně, proč mám rád, když řídíš?“ naklonil jsem se k němu a rukou se zapřel o jeho stehno, když jsme se usadili.

„Ještě jsi mi to neřekl,“ se zájmem se na mě otočil.

„Protože se tě můžu takhle dotýkat. A navíc, vypadáš vážně sexy, když řídíš,“ dráždivě jsem ho políbil a stiskl jeho rozkrok.

„Bille, nemůžeme přijet pozdě,“ zasténal.

„Však já nic nedělám!“ se smíchem jsem se odtáhnul a naoko pozoroval přírodu kolem.

„Já tě kousnu,“ rozesmál se a přitáhl si mě ještě pro jeden polibek, než konečně nastartoval a vyjel.

„To můžeš večer, možná ti půjčím i ta pouta, která jsem ti koupil a ještě ti je nedal,“ vyplázl jsem jazyk.

„Neprovokuj, Bille,“ pevně sevřel mé koleno.

„Nebo co, miláčku?“ naklonil jsem se a skousnul mu ušní lalůček.

„Nebo se zítra ráno nepostavíš na nohy,“ zavrčel a prudce zastavil před studiem, načež se divoce přisál na moje rty. S táhlým zasténáním jsem zvrátil hlavu, aby měl Tom lepší přístup. „No, tak snad abychom šli, ne?“ odtrhl se ode mě.

Totálně bez dechu jsem kývnul a s roztřesenýma nohama vystoupil z auta, nedbaje Tomova smíchu.

autor: Saline A.