autor: Little Muse & Majestrix
Krok vpřed
Andreas se při odchodu rozloučil, i když mu to dalo přemlouvání. Sluha s ním stále nebyl dostatečně smířený, a Tom si byl jistý, že se vrátil do svých pokojů jen proto, aby náhodou nějak špatně neokomentoval Tomův příkaz.
Tom chtěl být s Billem sám.
Seděl na kraji jeho postele, palcem ho hladil po hřbetu pravé ruky, občas se zastavil na jeho
agalahu. Od té doby, co si k němu přisedl, se Bill nepohnul; Andreas říkal, že bude potřebovat pohodlí. Chtěl, aby se Bill probudil, aby se posadil a řekl něco, třeba i něco ošklivého.
Sobecká část Toma si užívala to, že může být u svého manžela, aniž by byl odstrkován pryč.
Byla to ta část Toma, která ho přinutila zvednout se a lehnout si k Billovi, i když s malým zaváháním.
Chvíli pozoroval Billův profil, ale neopovažoval se ho dotknout. Pak zvedl ruku a pohladil Billa po vlasech, zastavil se na jeho tváři a přilehl si blíž, nosem se mu přitiskl na spánek a nadechl jeho vůni.
„Omlouvám se, lásko,“ zašeptal, jemně Billa políbil. Vydechl. „Tak moc se omlouvám. Já to napravím.“
Pohladil Billa po boku a opatrně rukou zajel mezi něj a postel, přímo pod Billova záda. Tom si chvíli užíval pocit, že Billa skoro objímá, ale jak se Billova páteř dotýkala jeho prstů, Tom nedokázal cítit nic jiného než starost. Zamračil se, když na něj přitiskl celou dlaň, prsty položil na ta pravá místa a zatlačil.
Musel být nějaký způsob, jak napravit Billův zármutek, a tohle bylo to jediné, co Toma napadalo, to, v čem byl vždycky nejlepší. Cítil, jak magie pulzuje dolů jeho rukou a do konečků jeho prstů, a nejednou byl s Billem znovu propojen. Propojen na velmi nízké úrovni a bylo to báječné a ohromující a nedostatečné.
Tohle byl jediný způsob, který znal, aby Billovi pomohl od bolesti a aby mu ukázal, jak moc se opravdu omlouvá, jak moc ho miluje. Vůbec to nebylo jednoduché, ale zároveň ano, a o všechno ostatní si bude moct dělat starosti později.
Potřeboval, aby to Bill cítil.
~*~
Bill se probudil s příjemnou vahou na nohách a hrudníku, a přitulil se k ní, objal ji, byl hladový po dotyku a pohodlí. Když spal, něco zlomilo ten chaos a strach a prostě… přineslo klid. Nechtěl otevřít oči, protože mu pro jednou všechno připadalo dobré, ale stejně je otevřel a usmál se.
Byl to Tom; uvědomění si toho přinutilo jeho srdce bít jako o závod a přineslo tisíc rozdílných emocí, ale nade všechno vyhrála jedna; cítil se bezpečně. Ten pocit byl za posledních pár měsíců neznámý, a dokonce, i když byl slabý a podvyživený, cítil potřebu přitulit si Toma blíž, mazlit se s ním a dýchat tu unikátní vůni jeho vlasů. Když se Bill posunul, cítil Tomovu ruku na svých zádech; pozice
moddah, políbil manžela na čelo.
Tom si zabořil obličej Billovi do krku a tiše vydechl, než zvedl obličej a zadíval se na něj. „Omlouvám se,“ vyhrkl rychle a chtěl se odtáhnout pryč.
„Prosím,“ řekl Bill rychle, nebyl schopný přinutit Toma zůstat. „Prosím,“ zopakoval. „Nechci, abys odešel.“
Tom se nad ním naklonil, rukama se opíral o postel vedle Billovy hlavy. „Ani já nechci odejít,“ řekl.
Bill polkl. „Pak máme dohodu.“
Tom se pousmál. „Pro jednou.“ A Bill cítil v rukou svého manžela jakési napětí, ale zůstal ve stejné pozici, nebyl si jistý, jestli se může vrátit do stejné pozice, jako když spali.
Bill Toma pohladil po rukou, trochu ho za ně zatahal, než Tom to gesto pochopil, a lehl si zpátky na Billa. Billovy oči se už zavíraly, ale bojoval s navrácením se do spánku, znovu jemně Toma políbil na čelo. Tom při tom jemném dotyku ztuhl, a zatímco poslouchal dech svého chotě, rozbrečel se.
Skrz svou hloupost se podíval na to, co málem zničil.
~*~
„Rád bych tě vzal zpátky domů.“
Bill zavrtěl hlavou a snažil se nezapomenout na to, že musí nejdřív žvýkat, než polkne.
„Omlouvám se, otče, ale nemůžu.“ Podíval se po stole a zamračil se. „Andreasi, mohl bys mi přinést ještě nějaký kolk a trochu ovoce? U všech Bohů, to jídlo je výtečné.“
Andreas se usmál a přikývl, odešel z pokoje. Gordon si povzdychl a vzal si pár kuliček hrozného vína, pak se podíval na svého syna. „Co se stalo mezi tebou a tvým manželem? Kterým stále je,“ dodal.
Bill dal otci káravý pohled, než polkl a natáhl se po poháru vedle svého talíře. „Mluvil se mnou během moddah, a uzdravil mě, a i sebe.“
Gordon nakrčil obočí a přikývl. „Řekl jsem mu, aby napravil svou chybu, ale nechci tě tu nechat napospas jeho choutkám. Co když ti bude chtít zase ublížit?“
Bill zavrtěl hlavou. „Viděl jsem, co je v jeho duši. Opravdu se omlouvá, začali jsme od začátku. Otče, není to to, cos chtěl?“
„Tolik věcí, co jsem chtěl, se ukázalo jako bláznovství.“
Bill odvrátil pohled; věděl, že jeho otec mluví o Tobim. „Jsem v dobrých rukou, otče. Prosím nedělej si starosti.“
„Jsi to jediné, co mám, Bille. Budu si dělat o tebe starosti, dokud mě nespálí a nerozsypou můj popel.“ Usmál se Gordon a zavrtěl hlavou. „Občas tě stále vidím jako dítě. Máš svou vlastní rodinu a svůj vlastní Dům, i když se mi to nelíbí.“
„S tím, jak ses dohodl s Lordem Jorgem, jsem si myslel, že ses mě rád zbavil.“ Podíval se Bill nevěřícně na svého otce. „Ale teď vidím, že kdybys mě neodstrčil, pak bych nikdy neodešel.“
Gordon si odkašlal a odvrátil pohled. „Dojez to; Lékař říkal čtyři malá jídla denně, ale zdá se, že ty nebudeš potřebovat malé dávky.“
„Myslím, že jsem zapomněl, jak chutná jídlo,“ zamumlal Bill. „Cítím se silněji než včera a těším se, až budu zase zdravý. Chci to všechno nechat za sebou.“
„Možná je to tak lepší. Odpusť mi, synu, ale nemůžu to jen tak přehlížet, tohle je až moc těžké.“
Bill přikývl, a on a jeho otec pokračovali ve svých jídlech v příjemném tichu.
~*~
Bill se nikdy necítil u stolu rodiny Vave pohodlněji.
Stále toho bylo hodně, co napravit, spousta, o čem si s Tomem promluvit, ale jeho manžel seděl po jeho boku, jeho otec po druhém boku, z Jorgova směru už nepřicházely nepřátelské vibrace a Ann Kathrin si nejspíš ráno vzala volno, protože říkala, že jí je slabo.
Bill se spokojeně zakousl do párku, a poprvé v tomto sídle se cítil doma.
„… předtím to vypadalo opravdu vznešeně,“ řekl David, smál se Jorgovu výrazu. „Kdyby si ty šediny nechal, bylo by to asi lepší.“
„Musel si to barvit sám,“ řekl Jorg a Tom se zasmál Billovi po boku. „Bylo to strašné. Tvůj merode se smích snažil uhrát na škrábání v krku.“
„Alespoň jsem se mu mohl podívat do očí!“
„Já bych se mu pořád koukal na vlasy, kdybych se nedíval jinam!“
Gordon se také zasmál a Bill se usmál, když ho Tom pod stolem chytil za ruku, spokojeně mu ji stiskl.
Vešel Michael, nejistě se usmál, když se setkal se smíchem, Bill si pomyslel, že se chtěl zeptat, jak pokročili, ale namísto toho odešel k Jorgovi a naklonil se mu přes rameno, zašeptal mu do ucha, když dostal povolení. Jorg se na chvíli tvářil neutrálně, pak se u něj objevil náznak úsměvu, ale po chvilce úsměv zmizel a lehce se zamračil.
„My všichni?“ zeptal se Michaela tiše a sluha zavrtěl hlavou. Jorg zaváhal, pak přikývl a Michael odešel s pohledem a pousmáním se směrem k Billovi.
David se ihned zeptal, co se stalo, a Jorg si povzdychl, vzal si z klína ubrousek a složil ho na talíř.
„Je tu posel od Císaře,“ řekl a Billovi se nepříjemně sevřel žaludek. Jorg se na něj otočil. „Nevěděl jsem, že by se s tím Šetřením až takhle moc zabýval.“
Tom si poposedl a povolil stisk Billovy ruky. Bill ho ale na oplátku stiskl.
„Předpokládám, že musí jít o tvou Vizi.“ Jorgův jazyk zněl stále okolo toho slova skepticky, ale nemluvil o něm nijak zle.
„Měl bych…?“ začal Bill, nebyl si jistý, jak tu větu dokončit. „Chci říct-„
„Ne,“ ujistil ho Jorg, zvedl se na nohy a pohladil Davida po rameni. „Ne, nechci, aby ses stresoval víc, než je nutné. Ptal se jen po hlavě Domu. Pro teď.“
Jorg odešel a nastalo nepříjemné ticho.
Tom nanovo stiskl Billovu ruku.
~*~
Bill se díval na jasně modré nebe a povzdychl si. Musel utéci ze svého pokoje, protože Andreas odmítal věřit, že je jeho zdraví zase v plné síle. Blonďák předvídal náhlý návrat nemoci, a zatímco ho Bill nemohl obviňovat, pravidelný pozorovatelský pohled se stal nesnesitelným. A tak se slibem, že dojí svoji misku s nakrájeným jablkem, než přijde čas oběda, Bill utekl do příjemně chladné, tiché a uklidňující zahrady.
Vůně trávy a teplo v obličeji Billa rychle uspalo do slabého spánku, když stín překryl jeho slunce a on se usmál. „Ahoj, Tome,“ řekl, když zamžoural na svého manžela.
„Ahoj. Můžu se k tobě připojit? Jestli ale radši chceš samotu, pochopím to,“ řekl Tom rychle.
„Ne, přisedni si, prosím. Nedáš si jablko?“ zvedl Bill misku a jeho manžel zavrtěl hlavou.
„Tyhle mají být pro tebe, Bille. Vážně doufám, že je dojíš, jak jsi slíbil Andreasovi.“
Bill se zašklebil a položil misku zátky na zem, lehl si na bok. „On ti to řekl?“ zeptal se trochu podrážděně.
„Ano, řekl. Jen tě chceme dovést zpátky na zdravou váhu. Budu se cítit lépe, až budeš vážit zase jako předtím, a ty také.“ Tom se položil na trávu trochu ztuhle, a vypadal nepohodlně, když se na něj Bill podíval. „Na co myslíš, když se na mě podíváš?“
Bill pokrčil rameny a pousmál se. „Nejsem si jistý, ale trochu mě to dělá šťastným.“
„Kéž bych tě už nikdy nerozplakal,“ řekl Tom smutně. Bill se začal po Tomovi natahovat, když se zarazil, a nechal toho.
„Můžu se zeptat, jak to šlo s tím velvyslancem od Císaře?“ zeptal se namísto toho a Tom přikývl.
„Dům Vave je za několik dní žádán v Císařském Paláci.“
„Proč?“
„To otec neřekl, ani si nejsem jistý, jestli jsem mu dobře rozuměl. David šílí a snaží se najít něco vhodného na sebe na audienci s Jeho Císařskou Výsostí.“ Bill se zasmál Tomovu ironickému výrazu. „Nesměj se tomu; za chvíli budeš zatažen do víru, musí se ti ušít nové oblečení, to tě ujišťuji.“
Billův úsměv zmizel, dokud mu v očích netančila pouze veselost, a naklonil hlavu. „Budeš tam?“
„Budu,“ řekl Tom rozhodně. „Když budeš chtít.“
Bill přikývl. „Budu.“
„Dobře.“ Tom se nervózně podíval na své ruce. „Vím, že toho máme stále hodně o čem mluvit, a věci, které bychom o sobě měli pochopit. Jen bych chtěl říct, že když jsem na tobě provedl
moddah… nejtěžší na tom bylo přerušit to spojení. To, co jsem cítil, bylo něco, co jsem si představoval, jaké to bude, když si tě vezmu, jak se budu cítit. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit,“ zašeptal. „Tak moc se omlouvám.“
Bill se zvedl do sedu před svého manžela a usmál se; bolelo ho srdce z toho, jak sledoval boj mezi Tomovými emocemi v jeho obličeji. Natáhl ruku a jemně se dotkl jeho tváře, a Tom zavřel oči a hluboce vydechl, když se opřel o Billovu dlaň a jemně ho do ní políbil. Bill se pohnul dopředu, a Tom otevřel oči, aby se na něj podíval. „Jsem stále tady,“ řekl Bill tiše a Tom přikývl.
Nemohl si pomoci, musel zírat na Billovu pusu, plné rty, které ho pronásledovaly ve snech a nutily ho žadonit v jeho nočních můrách. Vypadaly tak jemně, jak si je pamatoval, všechno na jeho manželovi bylo jemné a hezké a něžné, dokonce i když ho jeho jazyk roztrhal na kousky. Než si to uvědomil, Tom se nakláněl dopředu a dotkl se Billových rtů svými vlastními. Bylo to pomalé a zdráhavé; Bill měl spoustu času na to, aby se odtáhl, ale neudělal to. Jejich dýchání zrychlilo, když se Bill pohnul blíž a otřel se nosem o Tomův.
Tohle bylo to, co mu chybělo, malé dotyky a něžné hlazení, které vedlo přímo do jeho srdce a nutilo ho myslet na svého muže. Ten polibek byl tak jemný, že si Tom nebyl jistý, jestli se o polibek jedná, všechny ty známé pocity ho znovu hřály u srdce a on Billa znovu políbil.
Bill mu dal ruce kolem krku, když se k němu zase přitulil, a Tom se nedokázal odtáhnout, když se jejich rty znovu setkaly. Jemně ho olízl, pomalu, doufal, že na to nejde až moc rychle, ale rychlost byla ovlivňována jeho srdcem a to skákalo radostí, když se Billův dech zadrhl a on zdráhavě rty pootevřel. Tom jazykem zajel dovnitř, slíbil si, že si zapamatuje Billovu chuť, když naklonil trochu manželovu hlavu na stranu a prozkoumával jeho ústa.
Stala se z toho potřeba, když Bill tiše zakňučel a přitiskl se k Tomovi, když polibek nabíral na intenzitě a Tom Billa položil na trávníkový koberec, jemně se na něj pokládal. Bill maličko škytl, opřel se Tomovi dlaní o hrudník a odstrčil ho.
Tom se od manžela okamžitě odtáhl, zavrtěl hlavou. „Omlouvám se, já-„
Bill ho utišil, znovu se nadechl. „Já jen…“
Tom přikývl a opřel se čelem o Billovo, čekal, až se Bill uklidní, než znovu zachytil jeho rty. Nutil se zůstat něžný, dokonce i po tom, co se k němu Billovy rty váhavě přitiskly. Ale Tom věděl, že to bude on, kdo se nakonec odtáhne, věděl, že musí být tím, který je chytřejší, a neochotně, bolestivě zkoumal Billova sladká ústa, jeho jemné tváře a rty.
„Tomi,“ protestoval Bill a Tomovi se zachvělo v břiše. Bylo to tak dlouho, co mu takhle Bill řekl naposledy.
„Pomalu,“ zamručel Billovi do čelisti. Bill se nadechl a vydechl, přikývl a hlavou se položil zpátky na trávu.
„My… dobře,“ řekl.
„Já,“ začal Tom, nos v Billově krku, „musím něco udělat. Ten kontrakt s Domem Lutor. Musím se na to jít podívat.“
Bill přikývl a Tom se nepohnul.
„Každou chvíli,“ řekl do Billovy klíční kosti a Bill se zazubil, zatlačil manželovi na ramena. Tom zaúpěl, ale nakonec se zvedl na kolena. „Chceš, abych tě doprovodil zpátky do tvých pokojů?“
Bill si odfrkl, i když měl dojem, že není v nejlepším stavu, aby si dával podmínky. „Ne, zůstanu tady,“ řekl Tomovi, díval se na něj zastřeným pohledem. Slunce bylo až moc příjemné na to, aby šel už dovnitř.
Tom přikývl a znovu se sklonil, aby ho políbil jemně na rty a na čelo. Bill spokojeně zavřel oči a neotevřel je, dokud už po svém boku necítil Tomovu přítomnost.
Tak moc, jak tu chtěl jen ležet, přišel do zahrad pro více než jen relaxaci.
Bill si povzdychl a zvedl se na nohy, nechal svou misku s jablky výměnou za trahd lah. Dlužil Zilovi poděkování.
Prošel vrbovým listím a usmál se, kdy uviděl oltář; sluníčko pronikalo listy a na všem zanechávalo příjemné světelné odlesky.
Konečně se tu zase cítil jako doma.
~*~
Gordon pevněji objal svého syna a zamračil se nad tím, jak až moc hubený byl, ale váhu nevyřeší jen tak ze dne na den. „Zavolej mi, kdybys cokoliv potřeboval nebo kdybys chtěl domů, slyšíš? Nemůžu a nechci tě ztratit.“
„Otče, jsem tam, kam patřím,“ zašeptal Bill a objal ho, než ho pustil. Lord Gordon se musel vrátit domů; obchody potřebovaly jeho pozornost a on nemohl zanedbávat svůj vlastní Dům. „Slibuji, že to nenechám zajít někam daleko, než bys byl zavolán.“
„To doufám, synu. To opravdu doufám.“ Políbil Billa jemně na tvář, stiskl mu ruce, než se přesunul k Tomovi. Mladý lord Vave polkl, když se do něj zapíchly Gordonovy oči. „Dokaž mi, že se pletu, Lorde Tome,“ řekl tiše. „Dělej mého syna šťastným a buď mužem, kterého potřebuje.“
„Budu, Lorde Gordone,“ slíbil Tom a podíval se na svého manžela. Bill se na něj váhavě usmál a jeho zahřálo u srdce.
„Ale jestli mě ještě jednou zavolají a můj syn bude zase skoro mrtvý, pak si to vyberu na tobě, budeš trpět, dokud nezemřeš,“ slíbil mu Gordon, tvrdě mu poklepal na rameno, až usykl. Tom rychle přikývl a vydechl, aniž by věděl, že zadržoval dech, pak se Billův otec pohnul, tentokrát k jeho rodičům. Slunce začalo zapadat a Tom se znovu podíval na Billa, který se snažil schovat zívnutí za svou hubenou ručku.
„Bille, chceš už jít spát?“ zeptal se ho a zatáhl ho stranou. Bill ještě jednou zamával svému otci, než nastoupil do teleportu, a přikývl.
„Myslím, že už nemám moc energie, a že už to nemůžu dál ignorovat,“ řekl smutně, Tom viděl, jak se mu ruce chvějí únavou.
„Můžu tě doprovodit do pokoje?“
Bill zaváhal, ale usmál se a přikývl. „Bylo by mi ctí, děkuji, můj manželi.“ Tom mu nabídl rámě a Bill se o něj vděčně opřel; když došli do jeho pokoje, Bill potlačil víc než jedno zívnutí. „Myslím, že jsem to trochu přehnal,“ přiznal a Tom vypadal provinile.
„To je tím, co se dělo v zahradách. Omlouvám se, že jsem ne-„
Bill se usmál a jemně přiložil prst Tomovi na rty a vydechl. „Tos nebyl ty. Tentokrát ne,“ dodal. „Přestals, když jsem poprosil, a jsem ti vděčný. Ty pocity k tobě se ve mně probouzejí a občas mi berou dech.“
Tom si přitáhl Billa blíž, pomalu, a políbil ho na tvář, zatímco použil magii, aby otevřel dveře. „Teď bys měl odpočívat.“
„Ano, to bych měl.“ Přikývl Bill a otočil se v Tomově sevření, políbil ho na bradu, než vešel dovnitř. Tom se dotkl toho místa a sám pro sebe se usmál, sjel po dveřích dolů, dokud neseděl na zemi, a přál si, aby dnes v noci mohl spát u Billa. Jen ho držet, nic víc, jen vědět, že ho má u sebe.
~*~
Bill seděl před dveřmi a toužil po síle, aby mohl pustit Toma dovnitř, ale bylo ještě moc brzy, a jestli chce opravdu zpátky nabrat všechnu svou sílu, bude muset postupovat pomalu. Ale to nezmenšovalo bolest v jeho srdci.
„Miluji tě, Tomi,“ zašeptal a zvedl se, aby se připravil do postele.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35
nechce se mi věřit, že by se začalo blýskat na lepší časy……..já vážně doufám,že to tak bude….už si to oba zaslouží, aby byli štaatní
já prostě nemůžu z těch obrázků, to je tak úžasné 🙂 konečne bude všechno lepší 🙂
Takhle to má být… Ježiš, tak jsem se na tenhle díl těšila ♥ miluju tohle malý "otrkávání", to je prostě nejlepší. Ještě k tomu v tomhle podání… Nemůžu být spokojenější 🙂 jsem strašně ráda, že mám možnost to číst, děkuju ♥
než jsem se vrhla na čtení, nedočkavostí jsem se téměř celá třásla. 😀
mám upřímnou radost z toho, že si Tom přeci jen konečně uvědomil, co by mohl ztratit a že žár jeho lásky mnohonásobně převýšil žár jeho hněvu a on ho přestal ignorovat a nechal se jím prostoupit do každé buňky svého těla. ta jejich něžná chvilka na trávě mě přesvědčila, že už mezi nimi bude dobře. 🙂 (doufejme! :D)
přesto tu mou radost neustále trošku kazí bolestivé vzpomínky na Anise. holt..pěkně mi to autorky první řadou pomotaly v hlavě a Bushida z ní jen tak lehce nedostanu (ať se Tom i Bill snaží jak chtějí :P).
— obrovský obdiv stále patří LilKatie, užívám si každé slovo jejího překladu, bez kterého bych se ke čtení nedokopala už vůbec a nikdy bych nezjistila, o jak úžasný zážitek jsem se připravovala. 🙂 teď, když se mi povedlo za celý ten týden nahnat zpoždění se čtením, tu budu každou neděli věrně čekat na další povedeně přeložený díl. 😉 —
Teda… abych byla upřímná, za to, co Tom Billovi udělal, jsem ho svým způsobem nesnášela… ale když se nad tím zamyslím teď… je to sice hnusný, ale možná je dobře že se to stalo. Kdyby ne, Tomovi by nikdy nemuselo dojít to, co ví teď. A kdo ví, jak by to všechno dopadlo. Už se moc těším na další díl 🙂
[4]: flixíku, sledovala jsem tvůj emoční boj celý týden, a bylo to excelentní… holky budou mít z tvých komentářů určitě radost, až je LilKatie přeloží. Jsi vysněný čtenář každýho autora. Docela jsem tě tipla na to, že půjdeš kvůli nedočkavosti do originálu, ale ty si počkáš, a dobře děláš.. je to naprosto jinej zážitek. Já to četla před lety, někdy ve 2008, když mi to nadšeně líčila Michelle M., kvůli tomu jsem vlastně začala používat svůj úžasnej překladač, a tohle je nepopsatelně jinej zážitek,nedá se to srovnávat.
Díky i za pochvalu LilKatie, určitě bude ráda. 🙂 Je fajn, že ses přidala do rodiny závisláků na tomhle díle, je to podle mě jedna z nejlepší věcí, co v twincestu vznikly. J. :o)
Toto bol, krásny diel, a som rada, že sa to zašalo posuvať do predu. Nedivím sa Gordonovy, že chce Billa vziať. domou. Bill je odvážny a verím, že sa cez to čoskoro dostane. Obrázok je krásny.
[6]: mě bylo jasný, že o mě víš. 😀 popravdě jsem se do originálu vrhnout chtěla. vlastně už i vrhla. přečetla jsem si asi tak půlku 19.dílu, ale jak jsem ten styl psaní viděla prvně a hodně slov pro mě bylo neznámou, začal mi trochu unikat smysl, až jsem si řekla, že ten jeden den do překladu už vydržím. 😀 jenže je to droga a já mám moc slabou vůli, takže si nevěřím, že bych se za ten týden čekání na další díl nepodívala. 😀
a LilKatie bude překládat komentáře až úplně nakonec nebo to dělá průběžně? já psala komentáře zpětně, protože jsem je tam chtěla mít pro sebe, až se k tomu budu jednou vracet (což bude asi hodně brzo). takže mě ani napadlo, že jdu s komentářem pro autorky třeba už s křížkem po funuse. 😀
[8]: V podstatě vím o všech komentářích, co se na blogu šustnou, mám zapnutý RSS kanály (malý oranžový čtvereček na panelech prohlížeče – odběr komentářů), díky nimž vím o každým komentáři hned, aniž bych musela lézt pořád na blog. Celkem jednoduchá procedura, chce to jen přihlásit se k odběru a máš to. :o)
Jinak LilKatie jsem na tvoje komenty zvlášť upozornila, takže je zpětně přeloží, protože to stojí za to. Jinak překládá vždycky aktuální díl a posílá, to je jasný. 🙂
Jsem zvědavá, jestli vydržíš… ale tipuju, že si to přečteš v angličtině a pak si stejně v neděli rozklikneš překlad 😀 😀
Bože jsem tak ráda že už je všechno v pohodě…. teda snad….. moc krádný díl. A ten obrázek…. dokonale mě odrovnal…. jen tak dál
♥♥♥♥ naprosto překrásný díl. Líbila se mi scéna na zahradě a měla jsem chuť se tam přenést nějakou magií 😀
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, zatraceně!
[9]: och, tak to jsem polichocena. budu se červenat. 🙂 nemyslím si, že by zrovna moje komentáře byly něčím speciálním. každopádně na modrozelenku určitě nemám. 😀 poslední díl THD jsem okomentovala i na stránkách THF, takže s tím se LilKatie překládat nemusí. 😀
ale máš pravdu, nevydržím a budu si to mileráda dávat dvakrát týdně. 😀 téhle povídky není nikdy dost. 🙂 já si totiž myslím, že to není jedna z nejlepších, ale zaručeně NEJLEPŠÍ TWC POVÍDKA
Nádherný, já nemám slov. I když bych tedy Toma mučila ještě klidně nějakou chvíli, za to co provedl, ale Bill má laskavý srdíčko, tak snad bude brzy všechno OK. Díky za překlad!
Úžasný,Tom by si zasloužil trochu tvrdší lekci ale i tak to byl nádhernej díl a jsem ráda,že jsou zas spolu…Děkuju za překlad:)
Oh god , this is incredible :), everything is fine . My eyes were wet when Tom was in bed with Bill . It was sooo emtional and gorgeous . Bill is not scared of Tom more x)I feel expectations for better times .
The illustration for this installment was simply breathtaking! Such a marvelous depiction of how vulnerable but also pure, loving and hopeful that moment of their reconnection was to them! My heart almost melted.
It feels like a tons of bricks has been lifted in this chapter. Something monumental has happened and that something has made Bill feel save for the first time after joining house of Vave and that is huge. Everybody seems lighter somehow, Bill and Tom naturally, but also rest of them. The "incident" and Bill-near-to-collapse situation has been transforming everybody for the better, which is pretty amazing. Suddenly it feels as if they all drank from a spring that gives a life giving energy. What a relief!
The moodah treatment given by Tom was quite touching, you ladies have fabulous fantasy!
wonderfull!!! I have no word…Thank you so much for this peaceful and wonderful chapter.