autor: Mary
„Jsi teď šťastný, Tome?“
Tom pohodil hlavou a pokrčil rameny. Jeho oči jako by se potáhly jemným závojem, když se zasněně usmál.
„Myslím, že ano. Víš, nikdy mě nenapadlo, že to bude takové… Vždycky, když se na ni podívám, cítím se jako král, už jenom kvůli tomu, že jsem něco takového dokázal, je to ten nejúžasnější pocit na světě…“
Láskyplně pohladil malý uzlíček zamotaný v přikrývkách po vláskách a něžně se na něj usmál, než se obrátil zpět na bratra. „No není dokonalá?“ rozplýval se láskou k tomu nevinnému tvorečkovi.
„Je krásná,“ Bill přisvědčil.
Holčička opravdu zdědila Tomovy nádherné oči i plné rty, po mamince měla tmavé vlasy. Až vyroste, bude z ní skutečná kráska, tím si byl jistý. Přesto se však na ni nedokázal ani podívat, aniž by mu nepřipomněla to všechno, o co kvůli ní přišel. Kvůli tomuto drobečkovi ztratil bratra. Ztratil lásku. A ztratil naději.
Zavrtěl hlavou, aby z ní vyhnal všechny dotěrné myšlenky a posadil se na pohovku. Tom ještě jednou pohladil dcerku a sedl si vedle bratra.
„Vím, že tě to pořád trápí,“ zamumlal.
„Ne,“ Bill odporoval, ale do očí se mu přitom nepodíval. „Jsem šťastný i za tebe.“
„Tak proč pláčeš?“ zeptal se Tom měkce.
Bill si hřbetem dlaně otřel slzy. Ani si neuvědomoval, že pláče, poslední dobou se to stalo jeho přirozeností, patřilo to k němu stejně jako černé vlasy nebo piercing v obočí. Výrazně a nesmazatelně. Stejně jako jeho láska k bratrovi.
„Nedokážu na tebe zapomenout…“
Flashback
„Co se děje? Tváříš se divně.“
Bill něžně pohladil bratra otevřenou dlaní po nahém hrudníku a s rošťáckým pochechtáváním chvilku zaujatě žužlal jeho ušní lalůček. „Stalo se něco?“
Tom ho jemně položil do peřin a překulil se nad něj. Rty se mu přisál na hebkou kůži na krku, až Bill spokojeně zamručel. Tom se přesunul výš a spojil jejich ústa v hlubokém polibku. Nemohl odolat, při doteku dvou svlečených těl jím probíhala elektřina, bratr byl tak strašně vzrušující…
„Dobře, povím ti to, ale musíš mi slíbit, že se mi nebudeš smát.“ Odlepil se na okamžik od jeho rtů.
„Tobě? Nikdy.“ V Billovi to zabublalo smíchy, Tom se zamračil. Oba si vzpomněli, jak Tom před několika týdny upadl, když zakopl o práh ve dveřích bratrova pokoje. Nic se mu tehdy nestalo, hlubokou ránu utrpělo jenom jeho ego a bylo to způsobeno právě tím, že si z něj pak Bill dělal legraci.
„Haha,“ Tom se uraženě odtáhl a svalil se na záda na svoji poloviny široké postele.
„No tak, Tomi, já to tak nemyslel…“ přiblížil se k němu Bill, a aby si ho usmířil, začal pokrývat jeho obličej drobnými dětskými polibky. „Řekni bráškovi, co tě trápí…“
Tom přivíral víčka.
„Napadlo mě, že by mohlo-“ zhluboka se nadechl, „že by mohlo být hezké mít dítě.“
„Cože?“ Bill se odtrhl od jeho hrudi, nadzvedl se na loktech a nechápavě se pohroužil pohledem do jeho očí. „Dítě? Myslel jsem – vždycky jsi říkal, že je to jen nesmyslné předávání genů, že o něco takového nemáš zájem… Co se změnilo?“ vyčítavě se kabonil.
„Nevím,“ Tom si povzdychl. „Je nám už pomalu pětadvacet, Bille. Asi stárnu a senilním, co já vím,“ lehce se zasmál, aby uvolnil atmosféru.
Bill jeho pokus ignoroval. „Takže mě chceš opustit?“ V koutku oka se mu zaleskla slza.
„Ne proboha, jak jsi na to přišel?“ Tom se na něj překvapeně díval.
„No, se mnou mít dítě nemůžeš,“ utrousil Bill napůl posměšně a napůl smutně. „Možná vypadám jako holka, ale jsou tady jisté věci, které mi chybí… například děloha, víš?“
„Bille, zaprvé jsem nemyslel teď, ale někdy, v budoucnu, a zadruhé to byl jen takový nápad. Zapomeň na to, dobře?“
„Ale -„
„Bráško, já tě miluju. To mi žádný dítě nikdy nemůže nahradit.“ Líbnul stále ještě zamračeného Billa na špičku nosu. „Nikdy tě neopustím, slibuju.“
Konec flashbacku
Bill zvedl dosud sklopenou hlavu a nervózně si prohrábl prsty dlouhé prameny černých vlasů. Slabě se za ně zatahal.
Nechtěl ještě jít. Nechtěl se vracet do velkého prázdného domu, kde dříve bydleli spolu. Nechtěl už osaměle večeřet v kuchyni, která bývala vždycky plná jejich smíchu. Nechtěl už s pláčem usínat v chladných peřinách, marně hledající lidské teplo, přítomnost zbožňovaného člověka, v posteli, kde se spolu tolikrát milovali… oni dva. Kdo by to byl řekl…
Bylo to dávno pryč. Jejich vztah se stal minulostí, pouhým přeludem, vidinou vody v horké poušti. Ovšem city stále zůstávaly a s odloučením jako by snad ještě nabývaly na síle… Alespoň Billovi se to tak zdálo. Stále se s tím nemohl smířit, stále doufal, v noci se budil v slzách a večery trávil nad fotkami, tisknouc k sobě bratrovo tričko, to jediné, které si nevzal s sebou, když se stěhoval.
Bývalo to krásné. Ale – jak si Bill musel přiznat – teď bylo všechno jinak. Situace se změnila a jemu nezbývalo, než na to, co bylo, zapomenout a pokusit se být znovu šťastný.
Razantně vstal z pohovky a namířil si to ke dveřím. Než však stačil udělat jediný krok, bratrova silná ruka stiskla jeho křehkou dlaň a Bill ztěžka dopadl zpátky.
„Nechoď ještě, prosím…“ Tom vydechl a Bill se zachvěl. Měl bratrův obličej přímo proti svému, jeho pootevřené rty, přes které se dral zrychlený dech, měl tak blízko jako už dlouho ne, stačilo by se jen naklonit… Rychle sklopil oči, aby zahnal další slzu. Celý se třásl potlačovanou touhou, tolik si přál se ho alespoň dotknout, jen jedinkrát ho ještě políbit…
Jenže nemohl. Nebyl to on, kdo měl právo dotýkat se ho. Už ne.
Flashback
Bill překvapeně zvedl hlavu od mísy popcornu. Dnes měli výjimečně volno, chtěl si s bratrem udělat hezký večer, daleko od ostatních, jen oni dva a jejich tajná láska. Tolik se na něj těšil… chtěl být s ním…
A teď to vypadalo, že je všechno ztraceno. Bill zakroutil hlavou, takhle to přece nemělo být…
„Tome?!“ do hlasu se mu začala vkrádat hysterie. „Říkal jsi mi přece, že to skončilo! Sliboval jsi, že my dva zůstaneme spolu! Tak co se… proč?“
„Mrzí mě to, Billy, ale je konec.“
Bill k němu přiskočil a chytil ho za ramena. Se zoufalstvím v očích se přitiskl k bratrovu tělu a přisál se k jeho chladným, pevně sevřeným rtům. Slzami mu skrápěl tričko a snažil se ho vyprovokovat k opětování jednostranného polibku. „Nechoď, Tomi, prosím, já tě miluju…“
Tom měl ruce svěšené podél těla, nehty si zarýval do kůže na dlaních a celou svou bytostí se soustředil na to, aby odolal touze obejmout ho, vzít do náručí a zahrnout tisícem polibků, omluvit se a mlčky slibovat, že to bude v pořádku… že to bude zase jako dřív…
Ale věděl, že by lhal. Mnoho věcí se změnilo, on sám dospěl a měl povinnosti, musel se postarat o –
„Proč ona?“ Bill polkl slzy a věnoval bratrovi bezmocný pohled velkých hnědých očí. „V čem je lepší než já?“
„Nemluv hlouposti, není přece-„
„Nelži mi, Tome! Co má, co já ne?!“
Tomovi se v očích zaleskly slzy. „Je těhotná, Billy. Bude mít dítě…“
Konec flashbacku
„Nedovedeš si ani představit, jak je to těžké!“ obvinil Bill bratra plačtivě. „Jak těžké je sedět vedle tebe a nemoct se tě ani dotknout. Dívat se na tebe a vědět, že tě už nikdy nebudu moct políbit, že se už nikdy nebudeme milovat…“ dodal šeptem.
„Bille…“ Tom vydechl.
Bill k němu tázavě zvedl oči. Tom se na něj usmál a lehce se otřel o jeho rty.
„Pořád tě miluju, bráško…“
Bill se bříškem ukazováčku dotknul prstenu na bratrově levačce a přes slzy se hořce usmál. „Jenže musíš být jinde, viď?“
Tom vzal bratrův obličej do dlaní a palci ho hladil po tvářích. Snažil si vtisknout do paměti hebkost Billovy pokožky, navždy si zapamatovat ten pocit, když se ho dotýká, když ví, že bratr patří jenom jemu, že je ze všech na světě jediný, kdo ho může milovat… protože to bylo naposled.
„Ano, Billy, musím být jinde.“
Pevně bratra objal. Bill si opřel hlavu o jeho rameno a s tichým vzlykáním si nechal vískat vlasy. Sám prsty tisknul bratrova ramena a stále dokola mu štkavě špital do ucha vyznání lásky. Tom se usmíval. „Já tebe taky, Bille, já taky.“
Odhrnul mu vlasy z obličeje, hladově se ponořil do jeho rtů a jazykem se prodral přes hradbu zubů, aby mohl po té dlouhé době znovu zaplnit každičký koutek těch důvěrně známých úst. Chytil Billa za šíji a se zoufalou potřebou se k němu přitiskl blíž.
„Ne,“ Bill se vymanil z jeho náruče a oči, ještě před malým okamžikem slastně zavřené, se mu horce leskly. „Máš dítě, Tome. Jsi táta.“ Vstal z pohovky. „Zůstaň s nimi.“
Tom po něm natáhl ruku, ale tentokrát se ho už nesnažil zastavit.
„Miluju tě, Bille. A nikdy nepřestanu.“
„Já vím.“ Bill přikývl a políbil bratra na čelo. „Sbohem, lásko. Odteď jsi jen Tom.“
autor: Mary
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
OPĚT nádherná lednodílka :)).. já prostě nemám slov. Vždycky se těším, až se tady objeví tvoje další jednodílná povídka, protože vím, že bude zase naprosto dokonalá :))♥♥♥
Tak já OPĚT nemám slov!Píšeš vážně äOdpusťte ten výraz ale jinak to nejde :DD) KRÁSŇOULINKO!!!!!
To bylo tak dokonalé…:´(až jsem z toho vykouzlila na klávesnici rybník.
Moc krásná povídka! 🙂
wow.. škoda, že to dopadlo tak, ale nemůže být přeci jen happy end.. svým způsobem to dobře ale i dopadlo.. klobouk dolů ^^
Krásá,krása a jednoduše krása.. Ten lehce smutný úsměv mi zůstal na tváři ještě teď..:)
Nádhera…nemám slov.
to bylo uzasne, nadherne ja nemam slov…
nádherná a málem brečím! nééé to není fér!
Mám ráda tvoje povídky, jsou tak dojemný 🙁 Je mi jich tak líto 🙁
Po dlouhé době jsem si u povídky i pobrečela.. tohle je vzalo opravdu za srdce.. nádherné!
je to smutný, ale krásný… <3
smutné… ale hodně krásné a jsem ráda, že se Bill rozhodl správně.
Pěkný, moc pěkný…Brečím ještě teď. Na tohle téma by se určitě dala napsat i nádherná vícedílovka 🙂
Krásna povídka.
Krásná a dojemná jednodílka 🙂