autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Když mi ráno zazvonil budík, hned jsem vylezl. Zato s Tomem to ani nepohnulo, spal jako pařez a tiše chrápal, sem tam si dokonce pomlaskával. Byl vážně roztomilý. Udělal jsem si ranní hygienu a učesal se. V tašce jsem našel tužku na oči, tak jsem si je trošku orámoval a rychle se převléknul. Nesnáším, když si musím brát druhý den do práce oblečení, ve kterém jsem předešlý den odešel. Ale tohle voní po něm. Cítím ho nejvíc z trička. Mmm, celý den bude tím pádem se mnou. Sám pro sebe jsem se usmál, jak dětinsky uvažuju. Nakonec jsem se rozešel ještě do ložnice. V noci sice říkal, abych ho vzbudil, ale neudělám to. Copak jde vzbudit tohle stvoření? Nemůžu to udělat, to by byl hřích. Proto vyndám tiše z tašky blok a tužku, co u sebe stále nosím. Chvilku přemýšlím, co napsat, ale nakonec začnu:
„Dobré ráno, lásko. Doufám, že ses vyspal stejně tak dobře jako já. Nezlob se, že jsem tě nevzbudil, ale nešlo to, byl jsi tak hezky zachumlaný v peřině, rozvalený přes půl postele a chrápal jsi, že jsem si řekl, jaký by to byl hřích, kdybych tě vzbudil. Moc děkuju za nádherný večer. Už teď mi chybíš. Doufám, že se co nejdříve uvidíme. Miluju tě. B.“
Položím to vedle něj na volné místo na posteli. Ještě asi minutu na něj koukám a rozplývám se, ale když se kouknu na hodiny, vytřeštím oči a rozejdu se do chodby. Obuju se a pak tiše odejdu. Celkem rychlým krokem se rozejdu na autobus. To zase bude den…
TOM
Probudí mě paprsky slunce dopadající na moji postel. Pálí mě z toho záda.
Divím se, že to slunce pořád tak praží, i když už je podzim. Hmm… kašlu na to. Začnu hmatat po posteli, abych si našel Billa a přitulil si ho k sobě, jenomže zjistím, že je postel prázdná. Ihned rozlepím oči, a když si přivyknu světlu, rozhlédnu se. V 7 ráno rozhodně není tolika světla.
„Bille?“ zavolám po bytě a podívám se na hodiny. Jako by mě někdo přetáhnul pánví po hlavě. „Bille!“ křiknu a začnu lézt z postele. Už je 11! Jak to, že mě sakra nevzbudil?! Jasně jsem mu řekl, aby mě vzbudil! No… teď už nemá cenu někam lézt.
Natáhnu se pro iPhone a vytočím číslo toho zlosyna. Chvíli to vyzvání, až se ozve Martha.
„Ahoj, Bill tady není, nechal si tu jen mobil,“ vypálí hned.
„Ahoj. No a nemůžeš mu ho donést, prosím tě? Je to vážně strašně nutný,“ nahodím tragický tón. No jo, jsem dobrá herečka, já vím.
„Zas abych ho šla hledat, počkej,“ řekne a jde i s mobilem kamsi. „Bille! … Trümpere!“ slyším, jak ječí. „No vezmi si to. Volá ti miláček a je to prý nutný,“ zaslechnu ji ještě.
Slepice.
„Ahoj, Tomi,“ zaslechnu konečně Billův hlas, je celý zadýchaný. Schválně nahodím co nejnasranější tón, který svedu.
„Nazdar, Trümpere,“ zavrčím.
„Ahm, co se děje?“ řekne nervózně. Zřejmě se toho tónu zalekl.
„Co si jako myslíš? Neřekl jsem ti náhodou, abys mě vzbudil?“ Chudák se určitě bojí.
„Já tě nechtěl budit. Ty jsi tak hezky spal,“ řekne. Protočím oči. Tak on mě nevzbudí jen proto, že jsem hezky spal? Bože, to je trdlo. Na něj se fakt nedá ani zlobit. Ne, že bych se snad doopravdy zlobil. „Tome,“ řekne tiše. „…četl jsi ten vzkaz?“ Vzkaz?
„Jaký vzkaz?“ podivím se.
„Oh, psal jsem ti vzkaz. Máš ho vedle sebe v posteli,“ zasměje se. Stáhnu obočí a rozhlédnu se.
„Ah, už ho vidím,“ vydechnu. Natáhnu se pro něj a začtu se. „Dobré ráno, lásko. Doufám, že ses vyspal stejně tak dobře, jako já… blábláblá…“ povzdechnu. Přečtu si zbytek jen v duchu.
„Doufám, že ti alespoň ujel autobus a bolí tě nohy, protože jsi musel jít pěšky,“ řeknu zlomyslně a zašklebím se pobaveně.
„Ale no tak. Já tě chtěl jen nechat vyspat, to je tak špatný?“ posmutní do telefonu. Tomu se začnu smát.
„Myslíš si, že se na tebe opravdu zlobím? Vždyť to já ani neumím, ty blázínku,“ zavrtím hlavou.
„Mm, ty jsi blázínek,“ zasměje se. „A to ses probudil až teď?“
„Jo, zas mi svítilo do ksichtu to podělaný slunce. Asi nechám tady to okno zadělat,“ postěžuju si.
„A víš, kolik je už hodin?“ zasměje se zase.
„Jó, no,“ uchechtnu se.
„Věř mi, že bych si k tobě teď nejradši přilehnul,“ šeptne. Oh, určitě se kvůli mně vůbec nevyspal. Musel jsem si vymyslet, že se chci milovat, zrovna když musí brzy vstávat do práce. Idiote.
„To jsi tak unavený?“ posmutním.
„Ale to ani ne, jen bych chtěl ležet u tebe a být s tebou.“ Ach jo. Jako kdyby mi mluvil z duše. Asi nás k sobě nechám přišít jako siamská dvojčata.
„Oh, broučku,“ povzdechnu.
„Ten včerejšek byl nádhernej,“ vydechne po chvíli ticha. „Víš, co to pro mě znamenalo?“
„Pro mě moc,“ usměju se. Sice mě pořád pobolívá zadek, ale nelituju toho. Bylo tak dokonalý cítit ho celého v sobě. Jeho zadek pro mě bylo jako afrodiziakum, ale tohle bylo teprve něco.
„Pro mě taky. Zase jsme se posunuli dál.“
„Jo, to máš pravdu. Mám z toho radost.“ Musím se usmát ještě víc. „Billy?“
„Ano?“
„Kam by sis přál, aby se náš vztah dál sunul?“ zeptám se tiše. Docela mě zajímá, co si od našeho vztahu slibuje nebo očekává. Rád bych věděl jeho přání.
„Jen a jen dopředu. Aby se… jen hezky rozvíjel a sílil,“ pošeptá, „a stejně věřím tomu, že se s tebou jednou ožením,“ zasměje se tiše. Tomu se začnu smát.
„Na to zapomeň. Já se budu ženit. Ty se budeš vdávat,“ pošklebuju se mu. Tak rád ho provokuju.
„Budeme se ženit oba, ty trubko,“ zasměje se.
„Né, né,“ okřiknu ho se smíchem. „Ty se budeš vdávat.“
„Ne, budu se ženit a ty taky,“ směje se.
„Zapomeň,“ šklebím se na mobil místo toho, abych se šklebil na něj.
„A když už jsme u toho… Ty by sis mě vzal?“
„Nóóó…“ zamyslím se. Já sám nevím. Jsme spolu krátce, ale jednou bych si to možná uměl představit.
„No?“
„Jednou možná ano,“ pousměju se. Bill ani necekne. Co jsem řekl špatně? To čeká, že mu hned řeknu ano? Jsme spolu tak krátce. Tak mlčím taky.
„To myslíš vážně?“ řekne po chvilce ticha.
„… ano,“ odpovím.
„Já se snad vážně budu vdávat… teda ženit,“ opraví se a uchechtne.
„Nepřeháněj, zlato. Jsme spolu zatím jen krátce,“ zasměju se. „Navíc, pro mě papíry nic neznamenají. Já jsem rád, když jsi hlavně se mnou.“
„Já vím, je to jen legrace,“ řekne a zaslechnu lehký smích. „Tak to jsme na tom stejně. Kus papíru je nic.“
„Ale ty prstýnky, hmm,“ zaculím se.
„A co oblek, hm?“ zasměje se.
„Do toho bys mě nedostal,“ začnu se smát. „Oblek jsem měl naposledy na maturiťáku a víckrát už ho na sebe nevezmu.“ Vzpomínám si na maturák. Byli jsme se všema tak ožralý a já pak prcal s tou libovou blondýnou. Myslím, že se jmenovala Lena nebo tak. Už si jí moc nepamatuju.
„Chtěl bych tě v něm vidět. Musíš být zatraceně sexy,“ pomlaskne. „Ale teď jsi určitě víc. Vsadím se, že ležíš na zádech, odkrytý a peřinu máš jen přes jedno stehno, hm?“
„Dobrý pokus, skoro ses strefil. Jen malý detail. Ležím na břiše,“ směju se.
„Určitě ses přetočil,“ začne se smát.
„Ne, ne. Probudil jsem se s hlavou zabořenou v tvém polštáři jako obvykle, když tu nejsi,“ zašklebím se.
„Mhh, úplně tě vidím. Jinak, mám tě s sebou. Dokonale mi po tobě voní tričko,“ zasměje se.
Tomu se začnu smát. „To máš u sebe jako raději tričko než mě, jo? No tak to jsem se urazil.“
„Ne, nemám, ale ty tu nejsi. Až u mě budeš, tak to tričko si snad i sundám a natisknu si tě na sebe,“ zasměje se. Mám chuť za ním jet a zas si užít v tom super skladu.
„Hmm, to zní dobře,“ usměju se.
„Už se těším, až tě zase budu mít u sebe,“ povzdechne. To mi stačilo.
„Oh, já taky. Pěkně tě pomačkám a pomuchluju,“ zasměju se. Pomalu se posadím. „Budu končit. Půjdu do sprchy.“
„Wow, tak to se těším. Dobře, utíkej a pořádně se umyj,“ směje se.
„Budu si představovat, že jsi u mě, trochu si ho pohoním a pak se půjdu najíst, mami,“ začnu se tlemit. Bill se začne hrozně smát.
„Ty… ty truhlíku,“ směje se, „jo, pořádně si to udělej,“ řekne pak už klidněji.
„Nachytám ti sperma do skleničky. Pa,“ začnu se smát ještě víc.
„To nemusíš, ale díky,“ tlemí se taky, „prosím tě, jdi se už umejt, prober se a já jdu, víš kam? Do regálů ve skladě,“ zasměje se.
„Mysli na mě a na náš sex tam. Pá,“ zahulákám se smíchem do mobilu a raději zavěsím. Hned vyskočím z postele a letím do sprchy. Vykonám hygienu, něco málo pojím, a když se obléknu, pádím za mou láskou.
Vejdu do butiku, kde si samozřejmě na kase – tentokrát – lakuje Martha nehty.
„Čau, Martho,“ pozdravím ji vesele. „Je Bill ve skladu?“
„Čau,“ oplatí mi lhostejně pozdrav. „Jo, je tam.“
„Díky.“ Nevšímá si mě. Asi si už zvykla a bere mě jako samozřejmost. Pobaveně se rozejdu dozadu a seběhnu schody do skladu. Rozejdu se hlavní uličkou a dívám se do všech stran, abych náhodou Billa nepřehlédnul. Nikde ho ale nevidím. Snad zas neleze někde nahoře. Začnu se dívat do horních regálů a zase procházím celou uličku. Konečně ho uvidím v jedné z nich. Sedí klidně až v horní polici, listuje časopisem a kouří. Chtěl bych mít jeho práci. On se tak děsně chuděrka nadře.
„Co se to tu flákáš, Trümpere?“ zahulákám a začnu se smát.
„Ježiši!“ vyjekne na celý sklad, „ty… Kaulitzi, já se skoro spálil, jak jsem se leknul. Co tu děláš?“ zasměje se a rozejde se po regálu s cigaretou u pusy.
„Lekáš se, protože nemáš čistý svědomí. Kdybys pracoval a neulejval se, nelekl by ses,“ vypláznu na něj pobaveně jazyk a dojdu až k němu. Natáhnu k němu ruce, aby ke mně slezl.
„Chtěl jsem si jenom v klidu zapálit. Martha by mě za to asi sežrala, tak jsem to udělal takhle tajně, no,“ uculí se a leze pomalu po špryclech dolů, drží se jen jednou rukou, protože v druhé drží cigaretu. Jakmile na něj dosáhnu, sundám si ho sám a položím na zem. Ještě mi spadne a co já pak tady s ním.
„Jen kdybys nekecal, ty malej lháři,“ zasměju se a políbím ho.
„Mmm,“ oplatí mi to a omotá mi ruku kolem krku, „nekecám,“ olízne si rty. Vymaním mu z prstů cigaretu a potáhnu z ní.
„Nekuř, škodí ti to zdraví,“ zasměju se a vyfouknu kouř.
„To říká ten pravej,“ vezme si ji nazpět a potáhne si taky. Nahne se ke mně a líbne mě, přičemž mi vdechne kouř do plic. Se smíchem se od něj odtrhnu a fouknu mu to přímo do obličeje. Zašklebí se a se smíchem přivře oči.
„Víš, co tohle gesto znamená?“ zeptá se se smíchem. Co jako?
„Hmmm, ne. Pověz mi to,“ zaculím se a omotám kolem jeho pasu paže. Nahne se ke mně, přímo k uchu.
„Že mě chceš,“ vydechne. Pak se zase odtáhne a nevinně se uculí. „Dej si pozor, kam to foukáš.“ Co prosím? Nemůžu se nezačít smát.
„Jak jsi přišel na takovou blbost, že tohle znamená, že tě chci?“ chrochtám smíchy. On se snad zbláznil.
„Já na to nepřišel, bože. To se říká už hrozně dlouho. Myslel jsem, že to víš,“ zasměje se.
„Jo? A kdo ti to řekl, proboha? Martha to přečetla v nějakém tom svém chytrém časopisu, když si nahoře pilovala drápy?“ směju se dál a kroutím hlavou. To není možné. Kdo mu zas nakecal takový blud do hlavy? On taky věří každé sračce. Lehce do mě šťouchne.
„To se prostě říká. Už když jsem byl na základce, každý to znal,“ směje se se mnou. „Je to blbost, ale já ti to říct musel.“
Tomu se začnu smát ještě víc.
„Jenomže když ty jsi byl na základce, tak byla ještě doba kamenná, milý Bille. Už si spoustu věcí nepamatuješ a pleteš.“ Tak děsně mě baví ho provokovat. Obzvlášť, co se týče jeho věku. Je na něj tak háklivý. Každé ráno jsem si všímal, jak se prohlížel v zrcadle, zda se mu už nedělají vrásky.
„Chceš tím říct, že jsem starej?“ dá si ruce v bok a snaží se o vážný pohled. No neříkám to?
„Yeah,“ kývnu se smíchem a schválně zaměřím pohled k jeho očím. „Už se ti dělají vrásky, víš o tom?“ Párkrát zamrká.
„Ne, to je od smíchu!“ prskne hned a začne se smát. To už zkrátka nevydržím a dostanu opravdu šílený záchvat smíchu, až mě rozbolí břicho. Bill se opře o regál a směje se se mnou. Proč si nerýpnout ještě víc. Přestanu se smát a jenom na něj koukám v náznaku, že něco chci říct. Podzvedne obočí a čeká, co ze mě vypadne.
„Já to sice nechtěl vytahovat, ale když jsme u toho stáří, všiml sis, že se ti dělá celulitida na zadku a stehnech, Bille?“ zeptám se vážně. Držím v sobě smích, jak to jenom jde. Skoro se až dusím. V tom se úplně zasekne.
Najednou opravdu zvážní a vydechne. „Já se… takhle neprohlížím, takže nevšiml a… Ježiši,“ zašklebí se.
„Měl bys se sebou něco začít dělat.“
Bože, on mě umlátí. Cítím, jak mi cukají koutky i obočí. Myslím, že už to dlouho nevydržím. Bill skoro až smutně sklopí oči a kývne. V tu chvíli hráze přetečou a já hlasitě vyprsknu smíchy.
„Děsná sranda,“ řekne dotčeně a típne cigaretu. To už ani nepozná srandu nebo co? Přestanu se smát a povytáhnu obočí.
„Já to nemyslel vážně…“
Zadívá se na mě, jako by mi chtěl z očí vyčíst pravdu. „Fakt ne?“
„Z čeho by se asi tak tobě mohla dělat celulitida? Vždyť jsi kost a kůže,“ protočím oči a zakroutím hlavou. To se mi snad zdá. Myslel jsem, že tohle řeší jen ženský. Doufal jsem, že se zrovna tohohle ve vztahu s klukem vyvaruju, ale jak vidím, pěkně jsem se mýlil. Je na to snad ještě háklivější než kde jaká ženská. Našpulí rty do strany a pak se pousměje.
„Dobře, dobře. Ale stejně… Co až budu starej dědula, hm?“ zasměje se. Jen pokrčím rameny. Nevím, co mu na to říct. Nemám nejmenší tušení, co bude za týden, natož co bude za několik let. Třeba spolu už nebudeme, ale nechci takové věci rozebírat, aby byl zbytečně smutný. Proto je lepší mlčet. Pousměje se. Obejme mě kolem krku a přivine se ke mně, jak to má rád. S tichým povzdechem mu omotám ruce kolem pasu a sevřu. Zavřu oči a mlčím. Je zvláštní přemýšlet nad budoucností. Nad budoucností s Billem. Většina lidí se těší z budoucnosti strávené se svým milovaným, ale já ne. Nemám ty hezké pocity, když myslím na naši společnou budoucnost. Samozřejmě si přeju, aby se mnou byl stále, ale někde v podvědomí je mi jasné, že to tak nebude. Nevím, proč.
Z myšlenek mě vytrhne až Billův tichý hlas.
„Co, že jsi tak najednou přišel?“ Pohladí mě při tom po hlavě. Nepatrně pokrčím rameny.
„Chtěl jsem být s tebou,“ odpovím popravdě.
Líbne mě lehce na krk. „To mě těší. Jsem rád, že jsi přišel.“
„Jo,“ pošeptám a natisknu se k němu ještě víc. Začnu ho hladit po zádech. Vidím před očima Billa s někým, koho bude milovat. Bude to muž. Ale já to nebudu. Koupí si společně velký dům za městem, psa a adoptují si děti. Vidím Billa s dítětem ověšeným kolem krku, jak se spolu smějí a dělají blbosti. Vidím, jak ho lochtá, jak ho krmí, jak si spolu hrají na zahradě. V očích mě začnou štípat slzy, tak je zavřu ještě pevněji. Bill mi oddechne přímo do ucha a začne se ke mně tulit.
„Co budeš dělat dneska na večer?“
„Nevím,“ vydechnu.
„Napadlo mě, že bychom spolu mohli někam jít. Třeba se jen projít…“
„To nezní špatně,“ řeknu tiše a polknu knedlík v krku. Nechci přemýšlet o budoucnosti, ale je nejspíš načase. Náš vztah se začíná stávat stále vážnějším a zachází leckdy do tuhého. Bojím se budoucnosti a všeho, co nás ještě čeká. I když bych chtěl, neumím si představit, že bychom spolu byli i za nějakých 10 let.
„Pokud bys ovšem chtěl. Nebo bychom mohli jít do kavárny. Můžeme jít do parku, projít město. Kamkoli. Jen… pokud bys chtěl.“ Ve skutečnosti ho ani pořádně nevnímám. Mám teď jiné myšlenky.
Donedávna jsem si myslel, že nejsem schopný vážného vztahu a někoho milovat. Je to něco zvláštního a silného. Bill je moje první láska a nepřál bych si nikoho jiného. Ale neumím si s ním představit budoucnost. Nedovedu přemýšlet nad tím, jak se bereme, kupujeme si spolu dům a adoptujeme si děti. Vždy jsem si představoval, že si najdu krásnou ženu a zplodíme plno krásných a zdravých dětí. Nejsem předurčený pro to, abych dělal Billa šťastného. Je asi pozdě nad tím přemýšlet, ale nedokázal jsem se citům k němu bránit.
„Nechceš?“ vydechne najednou Bill.
„Co?“ zpozorním. Nevím, co všechno mi tu mezitím stihl říct. Nedokázal jsem ho vnímat.
„Mm, někam večer jít…“ Ah…
„Jo, jasně,“ odsouhlasím a odstoupím od něj. Zamrkám, abych rozehnal slzy. Vidím ho šťastného s někým jiným a s plno dětmi. Já pro tohle nejsem stvořený. Nejsem ten vyvolený.
„Tomi, co se děje?“ upne ke mně hned oči. Ach ne, všiml si toho. Ihned se usměju.
„Nic, nic, to nic,“ řeknu a rychle zavrtím hlavou. „Já už budu muset jít.“
„Řekl jsem něco špatně? Tome,“ chytne mě jemně za zápěstí.
„Né, nic, neboj se,“ zasměju se. „Jen mi asi něco spadlo do oka, víš.“ Schválně si promnu oko a zamrkám. „Tak já už půjdu.“
„Dobře,“ povzdechl očividně smutně. Přistoupím k němu a políbím ho na čelo.
„Tak ahoj.“
„…ahoj,“ vydá ze sebe potichu. Ještě na okamžik si mě k sobě přitiskne a ukradne si jeden drobný polibek. Poté se odtrhnu, pohladím ho po ruce a odejdu.
Potřebuju být sám a přemýšlet.
autor: *Mischa* :o* & Turmawennebetaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
jaj more či by som mu jednu nedala kres papuľu 😀
ty Tome ušatej 😀 taky musí furt přemejšlet? 😀
Jaj… Zase se mi zdq, ze se to malicko pokazilo, protoze Tom zacina o sobe hodne pochybovat….:( ze neni pro billa ten pravy….:( snad se to co nejrychleji urovna..:) nadherny dilek:))
nee proboha Tome co to máš za myšlenky ser na to co sisi řekl řid se podle toho ,že si s Billem štastnej:((((
Moc hezkej díl.Líbí se mi,jak se navzájem provokujou 😀 a u konce jejich telefonátu jsem vážně nemohla! :DxDJinak…Tome…nepochybuj o sobě:(ach jo..doufám,že o sobě přestane pochybovat.Myslim si,že on je pro Billa ten pravej…měl by nechat myšlenky na budouctnost zamčený někde v šuplíku.Podle mě by to měl nechat plynout.
ježíš ne 😀 ať se to zase neposere
Tom by mal čo najrýhlejšie, prestať rozmýšlať, lebo to v tomto prípade nedopadne dobre.Takze v svojom, aj Billovom mene nerozmýšlaj
kolik dílů po sobě už říkám, že by Tom měl pořádně dostat na budku???
jo, chápu, že si není jistý, ale tohle je moc… okamžitě chci na scénu Alexe, aby si Tom uvědomil, wo he is!!!
No dodat můžu snad jenom jediné – napjatě očekávám, co se stane a těším se na zlom, který snad brzy přijde 😉 Mělo by se něco stát…