autor: Cinematics
Ano, vidíte dobře, tohle je poslední díl báječný povídky Effervescent, kterou pro vás překládala LilKatie. Tímto bych jí chtěla ještě jednou moc poděkovat, a zároveň vám napsat, že naše pravidelné překladové čtvrtky tímto končí. LilKatie se nezadržitelně blíží k maturitě, ve škole má čím dál víc práce, tudíž už nemá čas překládat dvě povídky najednou. Nedělní A Broken Hallelujah ji bude ještě nějaký čas zaměstnávat až dost, a slíbila, že samozřejmě dopřekládá And baby… až ho Majestrix postupně dopíše, a občas snad nějakou jednodílku, jedna už je na cestě. Samozřejmě je to příležitost pro další překladatele, kteří by se chtěli zapojit, momentálně všichni odpočívají. 😀
Tak… to je vše, užijte si poslední díl a rozlučte se s ním pořádným komentářem, ať má Cinematics radost. Díky všem, J. :o)
Epilog
„Potřebuješ víc krve,“ řekl Bill, převzal vedení přes celou Halloweenskou operaci.
„Jsem už pokrytý!“ zasmál se Tom, ale Bill zavrtěl hlavou.
„Zombíci jedí lidi, Tomi. To je všechno, co dělají! Nevaří si jídlo a pak si otírají obličeje, ne! Projí se skrz kůži a jdou po další oběti. Potřebuješ víc krve!“
Bill měl velkou lahev falešné krve a chtěl jí na Toma dostat co nejvíc, jelikož ten mu nijak nemohl utéci, tak si rychle nalil do ruky velké množství krve (nějaká nakapala na trávu na zemi) a hodil to Tomovi do obličeje.
„Bille!“ vypískl Tom a vyprskl falešnou krev z pusy.
„Vypadá to dobře!“ dělal si z něj srandu Bill. „Nebuď na mě ošklivý.“
„Fajn, pak ti teda pomůžu s tvojí maskou!“ rozkřikl se Tom a povalil Billa na trávu, vzal jednoho gumového červa, kterého jedl; strčil mu ho do nosu.
„Tomi! Au!“
„Vážně to bolelo?“ zeptal se Tom trochu vyděšeně.
„Ne,“ zasmál se Bill, nakrčil nos a červík tím zatancoval. „Jen pomáháš. Což já taky, takže nebuď baba.“
„Nejsem.“
„Seš!“
„Nechte toho, vy dva!“ zasmála se Simone, když vyšla ven s tácem plným Halloweenských muffinů. „A Bille, stále nemáme tušení, co máš sakra být.“
„Bonbónový muž, zřejmě (v originále Candyman, což má x významů včetně sexuálního loudila a překupníka drog :-D),“ zasmál se. „Nebo Bonbónový Bill.“
„Jasně. Moje chyba,“ zasmála se.
„Bude Andreas PísečAndy?“
„Jestli se počítá to, že běhá po baráku s pytlem na hlavě a pytlovinou místo oblečení…“
„Počítá. Pískový muž má být strašidelný.“
„Pak mám pocit, že je převlečený,“ usmála se a Bill se zaradoval, vyndal si z pytlíku červa a hlasitě se do něj zahryzl.
„A Georg?“
„Ten už má falešný knír a triko se svaly.“
„Perfektní!“
„Takže už jste se rozhodli, co každý budete, hm?“
„Jop! Ještě jsem nikdy Halloween neslavil, takže jsem si vzal tenhle na starosti.“
„No, jsem ráda, že spolu dobře vycházíte,“ usmála se, než zašla do domu, aby se sama připravila.
„Čarodějnice, jako každý rok. Táta je obvykle upír, ale jelikož je teď všude Stmívání, rozhodl se, že bude radši mrtvý doktor.“
„Úžasný výběr,“ řekl Bill a přikývl; stále se usmíval, když dal Tomovi na ret ještě kousek falešné krve.
„Dobře, myslím, že už jsem dobrý,“ řekl Tom se smíchem a Bill protočil oči.
„Mluv jako zombie.“
„Cože?“
„Mluv jako zombie!“
„Hrggg,“ zahučel Tom, vzal Billa za ramena a naklonil se mu ke krku, aby ho zakousl. „Maso!“
„Fuj,“ vypískl Bill, odstrčil Toma a převalil se po trávě pryč do bezpečí.
„Nikdo neříkal, že zombíci nejsou nechutný. Teď pojď sem, nech Tomiho ochutnat!“
„Ne! Zlej zombík!“ vypískl Bill a rozeběhl se po zahradě, Tom mu byl v patách.
„Mozky!“
„Ne! Žádnej nemám!“ protestoval se smíchem. „Jsem jen prázdná lebka! Nejez mě!“
„Tak polibky?“
„Polibky vždycky!“
Bill předstíral, že spí, dal Zombíkovi Tomimu náskok a šanci, aby na něj mohl skočit a atakovat jeho krk polibky. Bill si dal ruce nad hlavu, nezastavoval Tomovy hladové rty, laskal a vrčel Billovi do krku.
„Jemné polibky!“ nařídil Bill. „A ničíš mi kostým.“
„Byl předurčen, aby byl rychle zničený… máš na sobě polevu…“
„No, tak tu demolici nemusíš uspíšit,“ zasmál se Bill. „Guh, slez ze mě. Potřebuji si předělat outfit, když má někdo úchylku na ničení kostýmů ostatních lidí. Což je mimochodem fakt hnusný!“
„Ty to přežiješ. Teď… dej mi nějaký cukr!“ popíchl ho Tom a Bill zavrtěl hlavou. „Oh?“
„Nech si to na líbánky,“ zasmál se Bill a Tom z něj se zájmem slezl.
„Co sis to pro mě naplánoval?“
„Spontánnost! Což, není plán, nebo ano? Počkat, když si plánuješ být spontánní, pak vlastně nejsi opravdu spontánní, ale spontánní jsi, když neplánuješ věci, co děláš a prostě je jen děláš, takže si můžeš plánovat být spontánní, protože stejně nevíš, co nakonec budeš dělat, a ať uděláš cokoliv, bude to spontánní?“
„Uh…“
„Myslím, že spontánnost může být plán. Jasně, proč ne?“
„Jasně…“
„Díky, žes mi s tím pomohl,“ zasmál se Bill.
„Oh jasně, jo, žádnej problém!“
„Takže, můžu si jít dodělat přípravu, co? Andreas říkal, že si s tebou chce pak promluvit a myslím, že pak je teď, a teď se stává ještě víc pozdě, takže už nemůže být později, než je teď. Jdeme!“
Bill vběhl dovnitř neuvěřitelnou rychlostí a Tom zavrtěl hlavou, věděl, že Bill je tak neuvěřitelně nadšený pro jejich falešnou svatbu. Nic velkého a extravagantního, řekl Bill, jen něco malého a roztomilého s dárky jako překvapením.
Když Tom pomalu vyšel za Billem, Georg ťukal na přední dveře; oblečený ve svém kostýmu Hagena Hulka. Tom se zasmál jako hyena, podíval se na Georgův falešný knír, a pozval ho dovnitř jako jednoho ze svatebních hostů. Georg to moc nechápal, ale rozhodl se, že se raději zeptá Billa na to, co tohle má znamenat a co má dělat; Bill měl v DNA, aby ho mátl.
***
Venku Simone, Gordon a Georg seděli na venkovních židlích, zatímco Bill a Tom stáli před nimi a před Andreasem, který (oblečený jako Pískový muž) převzal roli ve svatbě svého bratra a jeho přítele – a mezitím trpěl záchvaty smíchu.
Bill měl ve vlasech zapletené proužky lékořice, peprmintové a tvrdé bonbony přilepené (lepidlem na umělé řasy) všude po obličeji a na kůži měl více polevy než by kdykoliv kdo mohl. Měl na sobě navlečené červeno bílé pruhované kalhoty, které jako by dělaly z jeho nohou cukrové tyčky, a duhové tričko. Nikdo nemohl chápat, co má představovat, pokud by se ho osobně nezeptal; ale Billovi to bylo jedno.
Na druhé straně Tom, ten byl celý krvavý. Měl roztrhané oblečení, krev naprosto všude a Bill si vzal na starost make up a udělal mu perfektní mrtvý vzhled. Bill byl se svou prací značně spokojen a Simone si myslela, že je to nechutné; což byl perfektní názor.
Andreas něco zamumlal, vůbec nevěděl, co říkat, ale bylo mu jasné, že na tom až tak nezáleží, protože Billa bylo lehké potěšit, a oba chlapci si připravili své plastové prstýnky s pavoučky. Tom dal strašidelný prsten Billovi na prst jako první, jemně ho na prsty políbil, než zamumlal ‚Miluji tě‘.
S červánky na tvářích udělal Bill to samé a Tom se zamilovaně podíval na svůj pěticentový prstýnek. Prsten nebo žádný prsten, Halloweenská ozdoba nebo ne, Tom by si Billa jednoho dne moc rád vzal. Nepotřebovali drahé prstýnky nebo vymyšlené svatební sliby, to bylo hloupé; oni potřebovali jen jeden druhého a neporušitelný slib.
„Takže, uh,“ Andreas se podíval na hlouček lidí před sebou a naklonil hlavu na stranu – nebo spíš pytlovinovou hlavu. „Silou mě svěřenou vás teď prohlašuji za… muže a… muže, manžela a manžela, mano e mano! Můžete se políbit a já se podívám… někam jinam.“
Andreas se otočil a Bill se zasmál, zatahal Toma za dredy a jemně ho políbil na spodní ret. Tom se začervenal, koutkem oka se podíval na ostatní a nedokázal uvěřit, že neutekl jako obvykle. Líbilo se mu, jak se Bill nestaral o okolí; nikdy se o nic nestaral.
„A teď,“ řekl Bill. „Jdeme jíst dort!“
„Mohl bych sníst tebe,“ zašeptal mu Tom do ucha a Bill vypískl, rychle běžel dovnitř; zombie mu byl v patách.
Skupina se přesunula do domu a Simone a Gordon přinesli jejich „svatební“ dort na stůl. Byl oranžový s černou polevou, která vypadala jako krajka. Dvě malé strašidelné halloweenské postavičky stály na vršku a Bill si zabral, že je ten upír; na Toma zbyl kostlivec s cylindrem.
„Dobře, kluci!“ řekla Simone. „Čas nakrájet dort!“
Bill a Tom vzali oba dva nůž a zakrojili ho do jejich krásného ‚svatebního‘ dortu. Dali si na talíře dva kousky a Bill se usmál, vzal kousek na vidličku a dal to Tomovi. Zatímco se Tom soustředil na jezení, Bill pohnul vidličkou a připlácl talíř Tomovi do obličeje.
„Bille!“
„Teď ladíme,“ řekl Bill s pokrčením ramen a Tom okamžitě nabral do ruky dort a rozpatlal ho Billovi do střapatých vlasů.
Bez varování se u Trümperů v kuchyni rozjela válka s jídlem; dort lítal každým směrem, v rukou byl jako granát, který se snaží najít si novou oběť.
Georg uhnul plastovému upírovi, kterého mu Andreas hodil po hlavě, a vzal jeden ze Simoniných muffinů a hodil ho zpátky; perfektně zasáhl cíl do obličeje.
„Georgu!“
„Andreasi!“ zavýskl zpátky se smíchem, než ho zezadu vzala Simone a rozplácla mu na krk kus dortu.
„Ha! To máš za to!“ opáčil Andreas, než mu Bill skočil na záda a rozmáčknul mu dortík na vrch jeho pytlové hlavy.
„Dobře, dobře,“ zasmála se Simone. „Dost je dost! Už žádné válčení s jídlem.“
„Já tohle neuklízím,“ řekl Bill s rozhodným kývnutím.
„Samozřejmě že ne! Je to tvůj svatební den,“ odpověděl Andreas. „My to zvládneme, ne?“
„Jasně, jasně,“ řekl Gordon s hravým pohledem směrem k Billovi a Tomovi.
Bill utřel polevu Tomovi z krku a dal si prst s ní do pusy, spokojeně zamručel. Tom se rozhodl, potom co viděl Billa cucat si prst, že zoufale potřebují sprchu a předělání kostýmů.
„Musím se osprchovat,“ zamumlal a Bill přikývl.
„Jop, já taky.“
Ti dva rychle vyběhli schody, za sebou po cestě nechávali kusy dortu, a rychle se v koupelně svlékli. Oba dva vypadali naprosto strašně a museli se smát nahému tělu toho druhého; tak velký kontrast se zbytkem jejich těla a hlavně s obličejem a rukama.
Bill zapnul sprchu a oba dva si vlezli za závěs, okamžitě se začali navzájem omývat od dortu – a falešné krve, v Tomově případě. Všechno to šlo dolů rychle, až na pár krvavých šmouh na Tomově krku, a byli zase zpátky ve své nahé čisté kráse.
„Můžu?“ zeptal se Bill, když si klekl na kolena a pomazlil se s Tomovou erekcí stranou obličeje. Tom polkl a přikývl, rukama instinktivně zajel Billovi do vlasů.
Bill otevřel pusu a rty se otřel Tomovi o penis, trochu vystrčil jazyk a olízl mu žalud. Tom zaúpěl a sesunul se na dno vany, chytl se za kraje, zatímco Bill pokračoval ve svých pohybech a dostal se do příjemného rytmu.
Tom zvedal pánev nahoru a dolů; oči přivřené, ale stále plně soustředěné na Billův obličej, zatímco přes ně tekla voda; jenom zdůrazňoval pocity, které mu Bill dával.
„Kluci!“ zavolala Simone zpoza dveří a Bill nepřestal; chtěl Toma otestovat, přeci jen to byl také jeho ‚svatební‘ den.
„J-jo?“ zachraptil Tom
„Pospěšte si! Musíte se připravit, jestli chcete vyjít za setmění, a Andreas s Georgem mě obtěžují.“
„D-Dvě vteřiny!“
Bill se odtáhl a ušklíbl se na Toma; olízl si rty, než se sehnul, aby znovu vzal Tomovo mužství do pusy.
„Ježíši, Bille,“ zanaříkal Tom. „Ty nepřestaneš?“
Bill zavrtěl hlavou, ten pocit byl úžasný, a začal pracovat rychleji, tvrději; tak nějak víc sexy. Tomovi se točila hlava, když se Billovi podařilo udělat ho v rekordním čase, polkl všechno, co mu Tom nabídl.
„Není to dort,“ řekl Bill, když olízl Tomův bok. „Ale bude to stačit!“
„Oh bože,“ zamumlal Tom tiše, nohy měl jak ze želé, když se snažil postavit hned po tom, co se postavil Bill. „Já… dnes v noci ti to vrátím,“ začervenal se a Bill se zaradoval.
***
Když přišla noc a všichni byli umytí a překostýmovaní, Bill, Tom, Andreas a Georg vystoupili do chladné říjnové noci a šli nejdřív k sousedům. Ten dům neměl žádný zvonek ani ťukátko na dveře, ale měl velmi zvláštní vynález, který zablikal světlem v obýváku.
Veselý Halloween! Ukázal Bill s úsměvem, dvakrát si otřel ruce o hrudník a pak o strany obličeje.
Veselý Halloween, vrátila mu babička s malým úsměvem.
Tom a já jsme měli dnes falešnou svatbu! Kde jsou mé svatební dary?
Jeho babička je pozvala dovnitř a Bill okamžitě namířil k misce se sladkostmi, hrabal se v ní, dokud nenašel to, co měl nejradši; okamžitě si to všechno narval do pusy.
Aby bylo všechno v pořádku, tak se Bill ráno u babičky zastavil a všechno s ní vyřešil. Zjistil, že důvod, proč na něj byla taková, byl, že se bála, čemuž Bill nerozuměl, dokud mu neřekla, že to bylo strašné pozorovat, jak tak rychle roste, a že ještě horší bylo, když o něm slyšela, jak krade a pije; to ji děsilo. Myslela si, že když k němu bude chladná, tak že to ten strach bude držet pryč.
Billovi se to nelíbilo, ale akceptoval to. Jeho babička, jako všichni ostatní, měla své chyby, ale odpustil jí. Mimo to, řekla, že občas přijde, aby se podívala, jak nádherně šťastní Bill a Tom společně jsou a že věděla, že on stejně patří k Tomovi, a tak že už se nebude dostávat do problémů. Trošku brečela, Bill také (mokré řasy od řasenky zanechávaly na jeho brýlích šmouhy) a navzájem si odpustili. Bill se s ní cítil dobře stejně tak, jako když byl malý.
Řekni Tomovi, že by se o tebe měl radši starat.
„Babička říká, aby ses o mě staral,“ řekl Bill přísně a Tom se zasmál.
Děkuji, ukázala babička Tomovi a Tom odpověděl sladkým nemáte zač, babičko.
Bill ho začal učit základy znakové řeči, aby se mohl poznat s jeho babičkou a zjistit, jak úžasná je. Párkrát si spolu dali čaj a Bill překládal to, čemu Tom nerozuměl. S čistým svědomím mohl říct, že jeho babička Toma milovala a byla ráda, že je znovu součástí Billova života.
No, teď už budeme muset jít dál. Líbí se ti můj kostým?
Vypadáš bláznivě, odpověděla se smíchem, Bill miloval její smích. Nemohla ho slyšet, ale on ano, byl krásný a chrčivý.
Přijdeme příští týden na návštěvu. Mám tě rád!
Taky tě mám ráda. Řekni svému hnědovlasému kamarádovi, že vypadá s knírem dobře.
Bill se zasmál a řekl Georgovi, jak má úžasný knír, Georg pak přikývl místo poděkování a s Tomem a Andreasem si šli pro bonbóny.
Šli do centra města, aby si nabrali ještě nějaké odměny z obchodů a potkali Gustava a jeho mladšího bratra, který byl oblečený jako Superman. Mávli na něj a rychle se pozdravili a pokračovali ve své cestě.
Nějakou dobu to trvalo, ale Gustav nakonec vzdal to, že se o Toma snažil, a teď byl pro svého kamaráda rád. Už na to nijak nemyslel a byl rád, že je Tom šťastný; jak bezpečně a bezstarostně se cítil. Bill byl pro Toma dobrá věc a po spoustě omluv a přiznání své viny si k nim Gustav prokopal cestičku a byli spolu relativně zadobře.
Bill byl za to rád, přijal Gustavovy omluvy, ale byl to Tom, kterému to dělalo problém dostat to všechno za hlavu. Gustav Billovi ublížil a věděl, že to mu nikdy nebude moct odpustit, ale alespoň ho může pozdravit, aniž by měl chuť dát mu pěstí do obličeje.
„Odpouštěj, ale nezapomínej,“ řekl mu Bill, když spolu začali být zadobře. „Protože když zapomeneš, pak ti může znovu ublížit.“
„Nebo tobě,“ odpověděl Tom a Bill jen protočil oči.
„Mysli taky jednou na sebe.“
„Radši myslím na tebe,“ řekl dredáč a pokrčil rameny, Bill protočil oči.
Protože, ve skutečnosti na konci nebylo nic jiného, na co by Tom kdy chtěl myslet víc, než na Billa a Billovo štěstí. Ale Tom si nepotřeboval dělat starosti, dokud byl Bill s ním, Tom ho navždy bude dělat šťastným a nic na světě to nezmění. Nic.
„Stále si tě chci jednoho dne vzít,“ zašeptal Tom, když spolu leželi v posteli, po posteli všude poházené obaly od sladkostí.
„Jo?“ zeptal se Bill, točil si na prstě plastovým pavoučím prstýnkem.
„Jo. Moc rád bych tě měl za svého manžela… mít spolu dům, koupit si štěňata… vybavit obchod… malovat…“
„To můžeme zařídit,“ slíbil Bill a jemně Toma políbil. „Taky chci, abys byl můj manžel.“
KONEC
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 37
Ach, nemůžu uvěřit, že už je konec. Další dokonalá povídka a další konec, se kterým se nesmířím budu si to číst pořád znova a znova a znova.
Nesmírně děkuji za nápad a uskutečnění této povídky! ♥
A LilKatie děkuji za překlad a přeji spooooustu úspěchů u maturity! ^^
Naprosto dokonalá povídka… Díky za úžasný překlad a hodně štěstí u maturity 🙂
dokonalé
Je mi ľúto, že je tu koniec, tejto úzasnej poviedky, a ktorú som si zamilovla, priznám visela som na nej, každý štvtok som sa jej nevedela dočkať.
Párkrát som si pri nej poplakala dojatím, a ľútosťou, zasmial a pobavila som sa Billovou bezprostrednosťou bláznivosťou, jeho rečami. Tama som si tieý oblúbila, ako toho odvážneho, ktorý nazbieral, dosť odvahy a prekonal strach, pomohol debe, ale hlavne pomohol Billovy. Tomova rodina je úzasná, mňe príde až rozprávková.
Som rada, že Bill je teraz stastný s Tomom a jeho rodinou, ale j, že sa to vyriešilo s jeho babičkou.
Som prekvapená, že sa to vyriešilos Gustavom, nedivím sa Tomovmu postoju. Svadba bola zábavná spolu s tou bytkou.
Opakujem sa, ale nadherná, krásna,premakaná poviedka, ktorá ma uchvátila, donuíla ma veľa krát rozmýšlat, smiat sa plakať, autorke skladám veľku poklonu, toto je niečo úzasné. keby to bola knižka určite si jukúpim.
Ďakujem za preklad, určite to nieje ľahké, a som vdačná že vdaka obetavosti, trbezlivosti a veľa roboty som si túto poviedku pomhla prečítať
naprosto nevericne jsem zirala na ten napis 'konec'. moje momentalne nejoblibenejsi povidka konci. uz jen z toho nazvu jsem mela slzy v ocich.
nedokazu najit dostatecne vhodna slova pro popsani tyhle dokonalosti.. naprosto jsem si zamilovala plachyho Tomiho, co se ze zacatku bal vselijakych bakterii a mel podivne zlozvyky. to samy Bill. naprosty opak Toma a pritom jsou oba tak perfektni. miluju tady na Billovi tu rozpustilost a schopnost i uzivat kazde malickosti. jeho blaznivy napady me nutily se porad usmivat.
myslim, ze by to chtelo druhou radu. jsem pro svatbu !>:)
strasne moc bych chtela podekovat autorce, ze neco tak nadhernyho stvorila a to same Katie, ze nam umoznila si tenhle skvost precist.
rozhodne se k povidce budu vracet a prectu si ji minimalne dvakrat znova :')
smekam klobouk, vazne.
jednoduse.. miluju to ! <3
Tak tohle bylo naprosto úchvatné. Já nemám slov. Tahle povídka byla prostě dokonalá. Taková jiná, nežty ostatní. Byla něžná a bláznivá.
Moc se mi líbil Bill. Jeho šílenost byla naprosto skvělá. To jaký byl spontání a nebyl namyšlný. Skvěle se k Tomovi hodil a prakticky ho svou šílností i vyléčil z jeho problémů.
Moc chválím tuhle povídku. Každý díl byl něčím zajímavý, něčím úžasný.
Moc děkuju překladatelce, že sis tím dala práci a umožnila nám si to přečíst v češtině. Přehu hodně štěstí u maturity. 🙂
Jsem tak ráda, že to končí tak krásně. Tolik jsem si přála, aby byly spolu spokojení… dokonce i Gustav se polepšil… nic hezčího jsem si nemohla přát. snad jen, aby povídka pokračovala a já se postupně dozvídala o jejich dalších zížitcích.
Na druhou stranu si myslím, že je načase skončit. Říká se… v nejlepším je třeba přestat. A i když se mi to nelíbí, musím sama sobě přiznat, že to bude lepší. A taky musím uznat, že lepší konec jsem si přát ani nemohla. Během této povídky jsem měla kolikrát tendence plakat buď dojetím nebo smutkem, když Bill Toma opouštěl. Naopak když se k němu vrátil… ani nevím, jak popsat, jak moc ráda jsem za to byla.
Tuhle povídku jsem si už od prvního dílu naprosto zamilovala. S napětím a očekáváním jsem sem chodila a nemohla se dočkat dalšího uveřejněného dílu. A když jsem zrovna neměla přístup i počítači nebo internetu, vůbec nebudu lhát, když řeknu, že tahle povídka byla jedna ze dvou, které mi nesmírně chyběly. Tou druhou bylo A Broken Haleluja. Zkrátka a dobře… Tuhle povídku miluju a budu se k ní vracet ještě dlouho po tomto dílu, tím jsem si stoprocentně jistá.
je mi líto, že už to skončilo, opravdu jsem si ty dva zamilovala :)) děkuju moc za překlad, jinak bych se k tomu asi nedostala
I have fallen in love with this story . Both of twins characters are amazing . The end is great 🙂 I can't imagine the another one . They got married , had fake wedding , orange-and-black wedding cake with vampire and skeleton 😀 . And there was a wedding kiss X) sweet .
Your writing is funny and emotional together and I really like it . You're pretty good . It's a pity that this story is over :') I had nice moment with this fanfiction , thank you .
Lil.Katie 🙂 , preložila si to úplne dokonale . Aj vďaka tebe je táto poviekda taká dobrá . Fakt ďakujem 🙂
nemám slov přečetla sem povídku za dnešek a včerejšek. krásná, smutná, veselá a hlavně s dobrým koncem. moc bych si přála víc takových povídek
Nejprve se vyjadrim k poslednimu dilu teto dokonale povidky:) jsem z neho absolutne a nejvic nadsena, byl takovou sladkou teckou na zaver a musim rict, ze se to k celemu neznemu pribehu plnych nastrah opravdu hodilo:)) libila se mi chvile,kdy se ti dva "brali" opravdu krasne a uplne jsem je v tom videla, jak by to vypadalo..:) opravdu krasne a je mi lito, ze timto povidka konci:)
A ted celkove k povidce z niz jsem byla opravdu hodne nadsena a s radosti jsem ocekavala kazdy ctvrtek novy dil…:) byla to jedna z krasnych, neznych, romantickych, uzasnych povidek, co jsem na tomto blogu kdy cetla:) bylo nadherne pozorovat, jak se Tom pomalu dostava ze sparu te sve chorobne nemoci Bill jej leci:)) nadherne se pro toho druheho stali nepostradatelnym:))
Skvele napsane a prelozene a tim padem bych chtela vyjadrit i velke diky prekladatelce, jez tak peclive a dokonale to prelozila:)) dekuji moc, ze jsi zprostredkovala, abychom tento skvost mohli precist:)) Hodne stesti u maturity:)) a jeste jednou dekuji:)))
Panebože já snad umřu 😀 …tuhle povídku mám strašně ráda takže ji budu určitě číst ještě minimálně 10x :D…děkuju za ni moc 🙂
äaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaach….. tak krásný konec… nevím vubec co bych k němu napsala.. snad jen, že děkuji autorce za tak nádhernou a dokonalou povídku, tak plnou lásky jako je tahle..
a LilKatie za nádherný procítěný peklad :)…
bude mi po povídce smutno! :-*
Nádhera! Na této povídce jsem byla doslova závislá.Je škoda, že už končí :/ Ale skončila krásně 🙂 Díky za překlad 🙂
Nádherný závěr. Jsem ráda, že se to takhle vyřešilo a Billovo "mazlení se s Tomovou erekcí" bylo kouzelný.
Je mi hrozně zvláštně, že už tu každý čtvrtek nebude nic tak dokonalého, jako je tohle a doufám, že někdy se k překládání tak dlouhých a dobrých povídek vrátíš, až odmaturuješ ^^
Děkuju, žes něco takového přeložila:-* A vlastně – že pořád tak dokonale překládáš 😉
Nádherná povídka a vynikající překlad. Moc děkuju.
Moc krásna povídka.Perfektní překlad nepsala jsem komentáře ,proto že to nešlo se odtrhnout od povídky.Přečetla jsem ji na dvakrát.
Effervescent mi vždycky dodá takový pozitivní náhled na život 🙂
Oh ! Jak já miluju tuhle povídku!! 😀 ….Některé části ( většinou ty veselé,ty smutné akorát když mám špatnou náladu XD )můžu číst pořád a pořád dokola…Mám ji ráda víc než nejvíc…. 😀 .. Strašidelné je,že Bill má polovinu myšlenek stejnou jako já.. XD .. MOji přátelé se vždycky ptají kde se takové nápady u mě berou XD …. Myslím že je super,číst něco takového,když má člověk špatnou náladu. Když pak totiž čte o tom,co úžasného se ve vesníru,kde je Tiché údolí děje,den se nezdá jako až taková všední nuda…. Oh a omlouvám se,jestli se můj komentář zdá nesrozumitelný… To tak nějak moje myšlenky samy… XD
Nádherá celá povídka!♥
Bill tady byl naprosto okouzlující! Tak vtipný, aktivní, plný nápadů, upovídaný, prostě úžasný! Milovala jsem chvilky, kdy se šíleně rozpovídal a mluvil páte přes deváté 😀 Kolikrát jsem si to musela předčíst i dvakrát či třikrát abych pochopila, co říkal 😀 Natož kdybych ho slyšela na živo, to bych vážně občas nevěděla, o čem mluví. Vážně, on byl tak plný energie, ho nešlo nemilovat! Už proto mi bylo strašně líto, jak se k němu chovali jeho vlastní rodiče. To ani rodiče nebyli! Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela a bylo mi z toho opravdu hodněkrát do breku, když o něčem mluvil. Nechápu, jak se někdo takhle může chovat k vlastnímu dítěti. Lidou jsou vážně hrozní. :/ Ale jsem ráda, že si Bill našel novou skvělou rodinu. Simon s Gordonem byli úžasní lidi 🙂 Takoví se často nevidí. Opravdu ho milovali jako jejich vlastního syna a byla jsem tak něuvěřitelně moc šťastná, když si ho vzali k sobě domů! Andy byl naprosto úžasný starší bratr. 😀 Neustále kluky popichoval, dělal si vtípky, ale přitom byl tak starostlivý! Taky bych takového brášku brala 🙂 A o Tomovi ani nemluvím! Byl rozkošný! I když se na začátku bál všech těch bakterií, dotyků a musel zavírat dveře na třikrát, tak byl roztomilý. Ale jsem tak ráda, že má Billa, který mu tohle všechno pomohl překonat. A když jsem se potom dozvěděla, co Tomovi zapříčinilo jeho poruchu, tak jsem vážně brečela. Ještě že se Tom s Billem mají navzájem a pomohli si všechno překonat. Jejich láska nemá mezí! A tak to má být 🙂 Vážně se mi tenhle příběh moc líbil, patří mezi mé nejoblíbenější 🙂
Dnešní díl byl jedním slovem úžasný! Ten Halloween, jak kluci blbli na zahradě, jejich svatba. Já jsem se tak smála! Byl to krásný a šťastný konec této povídky 🙂 Mockrát za něj děkuji 🙂
LilKatie, Tobě patří mé velké díky! Tohle muselo být vážně hodně těžké na překlad. Mockrát děkuji!♥
Úžasná poviedka. Veľmi ďakujem za preklad, lebo inak by som sa k takémuto pokladu asi ťažko dostala 🙂
Absolutně nechápu, jak je možně, že jsem tuhle povídku dodnes nečetla. Ale vše je napraveno-přečteno a já se tu rozplývám. Je to nádherné!
Neuvěřitelná povídka a moc krásná. Musím smeknout před autorkou, protože psát Billovy hyperaktiní slovní projevy muselo být strašně náročné. Ale číst to byla fantastická zábava.
Děkuji autorce i překladatelce za skvělou práci.
nejlepší co jsem četla! tady na blogu! Skvělí
Super poviedka ďakujem za preklad 😂