A Broken Hallelujah 18.

Bod zlomu

Pomalu ubíhající čas Toma zabíjel, když seděl se senátorem Kraolem a Lordem Anthonym v Měsíčním Pokoji, zatímco jeho otec dělal prezentaci o jejich investicích a peněžních návratech. Proč by tito muži chtěli sdílet peníze s Domem Vave? Protože výše zisku byla mnohem vyšší než u jiných Domů, a oba muži poslouchající prezentaci to věděli. Byla to formalita, celý pokoj byl potemnělý, zatímco se promítaly hologramy grafů a seznamů. Tohle bylo pro Toma zlé, nedokázal už dál poslouchat svého otce nebo se dívat na temeno Kraolovy hlavy.

„Je to tak, Tome?“

Tom opatrně zvedl pohled k neutrálnímu obličeji svého otce.

„Ano, samozřejmě. Jsme hrdí na úsilí při pokusu o opravu produkce datapadů. Celkem brzy, pánové, budeme mít funkční model, a tu aukci vyhrajeme.“ Díkybohu za slide show. Kdyby tuhle řeč už sám skoro tisíckrát nepřednášel, pak by nevěděl, co říct. Jorg se na něj znovu podíval a pokračoval.

Otočil se zpátky ke Kraolově hlavě a zamračil se. Tom mu nevěřil; ten muž se zdál až moc nervózní, očima těkal po místnosti, díval se na rodinné dědictví a obrazy na zdech. Kdyby ho tak neznal, myslel by si, že ho sem poslali, aby zlokalizoval majetek pro vyloupení.

Tohle bylo trochu moc i na něj, ať už měl ten člověk minulost, jakou chtěl.

Senátor Kraol nebyl jen obyčejný Senátor, ale Senior. Většina toho, co udělal, byla považována za zlato, a většina Domů toužila po jeho moci a dali by život za to, aby měli šanci šeptat Kraolovi do ucha.

Tom chtěl, aby tu nebyl.

Ale on tu byl s Lordem Anthonym z Lutoru, a Dům Vave se s nimi snažil obchodovat už celou věčnost. Tom si nemohl dovolit poslat ho pryč. Vzpomínal na poslední chvíli, kdy byl s ním ve stejné místnosti, Gree Ha a celé to ponížení. Bill si myslel, že je to vhodné, dokonce jeho odpovědnost obvinit tohoto muže a další dva během těch radovánek.

Tom Billovi ale jen vynadal. Kolik věcí udělal, aby Billa strčil přímo do Bushidova náručí? Po Gree Ha šlo všechno tak rychle… zlost a zahanbení jeho rodičů až k jeho vlastní pošpiněné hrdosti.

A předtím? Jak slepý byl, že neviděl motivy Billova chování? Starost o přítele?

Ha.

To jak se na sebe dívali… ne, že by si nevšiml. On to ignoroval.

Tom zaskřípal zuby, jeho stísněnost neměla co do činění s přítomností senátora Kraola. Cítil, jak se mu uvolnila ramena, když ho Jorg probodl nespokojeným pohledem, který mu jen připomněl, že je na něj už takhle naštvaný, což mu přineslo strašlivý pocit z toho, že je na Billa naštvaný.

Tímhle se teď nemohl zabývat. Bylo to hotové, a kdyby Tom udělal cokoliv, co by tomu mohlo pomoci, pak by jen stěží mohl napravit to, co se stalo, když všechno ignoroval.

Povzdychl si a vrátil svou pozornost k prezentaci.

Bill ho musí nenávidět tak moc, jak on nenáviděl dříve Billa.

Doufal, že to znamená, že ho Bill miloval tolik, jako on miloval Billa.

~*~

Billovi nijak nepomáhalo uvítat den a sledovat východ slunce přes záclony. Ležel tam po zbytek noci, díval se z okna. Spánek nepřišel; pokaždé, když zavřel oči, tak ucítil na svém těle ruce, a probudil se ještě víc vyčerpaný. Chtěl společnost, ale všichni měli práci. Andreas a Michael plánovali svatbu, když zrovna nepracovali; nemohl jim brát jejich volný čas.

David se musel vypořádávat s neposedným Erikem. Jorg se občas zastavil, ale oči měl až moc plné práce, pokaždé když se na Billa podíval; a upřímně, nemohl se v Jorgově přítomnosti uvolnit.

A Bushido byl mrtev.

Bill zamrkal pryč únavu a zvedl se z postele. Bylo už dost světla na to, aby se mohl vydat na ranní cestu do trahd lah. To bylo to, pro co teď žil, dokázat, že naslouchá, že už nepotřebuje být dál trestán.

Tak moc mu to bylo líto.

Bill si co nejtišeji umyl obličej; nechtěl Andrease probudit, oblékl se do všední róby a pulovru. Nikdo ho neuvidí; většina služebnictva do zahrad nechodila, neměli čas. Šel ke dveřím a zastavil se, díval se na svůj odraz. Bill vypadal nemocně a vyzáble. S odporem se otočil pryč a pospíšil si směrem k modlitebnímu místu. Čas, kdy se modlí a medituje, se bude muset prodloužit. Bill zřejmě dostatečně neukazoval, jak vážně chce odpuštění. Jak moc se chce změnit.

Myšlenky vířily jeho myslí, dokud se konečně nezjevila ranní bolest hlavy, překvapila ho svou intenzitou. Neměl čas napít se, než odešel, ale jeho myšlenky a mysl měly jen jeden cíl, dostat se do trahd lah, mohl se napít potom. Jen dvě až tři nebo čtyři hodiny, až se pokusí setřít špínu ze své duše, a pak možná… možná pak.

Možná pak.

Bill zrychlil krok a prakticky vběhl do zahrad, trahd lah měl na očích. Už bude uvnitř- Zastavil se, když se listy vrby pohnuly, ale žádný vítr necítil. Dlouhé provazy se znovu pohnuly a do meruňkového světla vystoupil Tom a zarazil se, když spatřil Billa.

„Já… ahoj,“ řekl.

Bill neodpověděl, ale neodešel. Část jeho mysli se stále chtěla Toma bát; ale upřímně, byl unavený a moc rychle mu to nemyslelo, když svého manžela viděl tam, kde by svou mysl neměl mást takhle brzo ráno.

Bill zamrkal.

„Já ne-“ Tom se trochu otočil zpátky k modlitebnímu místu, mávl rukou. „Ty vždycky… takhle brzo?“

Bill zamrkal.

„Je to celkem uklidňující,“ vysvětlil Tom. „Já jen-„

„Co tady děláš?“ vyhrkl Bill, skoro překvapený, když to vyřkl. Ztěžka si propletl prsty. „Čekals na mě?“

„Ne,“ řekl Tom. „Je to hezké místo pro přemýšlení. Perspektivní. Uklidňující. Já jsem ne-„

„Tady nemůžeš být,“ naléhal Bill, pevně zavřel oči a zvedl ruku, aby si promnul kořen nosu. „Tady nemůžeš být, nemůžeš. Tohle je-já jsem…“

Tomův výraz ztvrdl a udělal krok vpřed, na cestu. Přišel sem, protože se probudil rozčilený, usnul pozdě, honily ho myšlenky na to, co všechno přehlédl. Podařilo se mu se celkem uklidnit, ale Bill tomu nijak nepomáhal.

„Nemůžu tady být?“ zopakoval. „Na mém vlastním pozemku nemůžu jít, kam chci?“

„Odpusť, můj Pane,“ řekl Bill a znovu k Tomovi zvedl pohled. „Zapomněl jsem, že všechno na tomto pozemku ti patří.“

Tom semkl čelist, ale byl skoro rád, že slyší v Billově hlase trochu obvyklého vzdoru. Byly to měsíce, co to naposledy slyšel. A jestli mu jeho manžel zavdá příčinu, pak se bude cítit mnohem méně špatně, když se na něj bude zlobit.

Udělal další krok a Bill se začal třást, ustoupil. Už dlouho nemluvil takhle nepřiměřeně, a okamžitě toho litoval. Tohle bylo to, za co byl trestán; nejen neloajálnost k manželovi, ale neposlušnost. Bohové k Tomovi promluvili, řekli mu o jeho nedostatcích, které by Billovi pomohly, a jakou jinou reakci měl od Toma a Bohů čekat než to, že zvednou Tomův temperament, když mu bude vzdorovat?

„Odpusťte mi, můj Pane.“ Padl Bill na kolena a opřel se čelem o zem. „Omlouvám se. Tolik se omlouvám. Omlouvám se, že jsem ti nedal šanci, omlouvám se, že jsem ti znovu ublížil svou arogancí a neschopností porozumět těm nejjednodušším věcem. Omlouvám se-“ Bill se zhluboka nadechl a potlačil slzy. „Omlouvám se, že jsem tě nutil dělat věci, které bys jinak nedělal. Rozumím, že je všechno moje vina. Rozumím a omlouvám se. Tolik mě to mrzí. Prosím, odpusťte mi. Prosím. Prosím, odpusť mi…“

Tentokrát to byl Tom, kdo ustoupil. Bill stále mumlal, nechtěl přestat a nabíral na hlasitosti. Tomova starost rostla, ale nedokázal se rozhodnout, co udělat. Podíval se směrem k sídlu a viděl jen prázdnou chodbu. Pak se podíval zpátky k Billovu tělu a zvážil, že by ho zvedl a odnesl k němu do pokoje, ale měl pocit, že by jeho manžel na jeho dotek moc dobře nereagoval.

A tak se zoufale obrátil na jediného člověka, který by mohl vědět, co dělat.

Andreasovi chvíli trvalo, než dorazil, ale Bill se mezitím neuklidnil. Tom se dokonce přinutil položit mu ruku na rameno, ale Bill se posunul dozadu a byl ještě víc dezorientovaný. Když se Andreas objevil ve vchodu do zahrad, šokovaně se zastavil, než se jeho výraz proměnil do vražedného pohledu a rychle se rozeběhl k nim, očima stále probodával Toma, který klečel po Billově boku.

Andreas se po něm natáhl, ale Bill se odtáhl, stejně jako když se ho dotkl Tom, jeho vzlyky neutichly, ani se nezpomalily. Andreas se znovu podíval na Toma, tentokrát měl oči plné zmatení, ale Tom nemohl udělat nic jiného, než jen bezmocně zavrtět hlavou. Neměl pocit, že by měl mluvit.

„Bille,“ zkusil Andreas, bylo to, jako by ho jeho přítel ani neslyšel. Z jeho rtů se vyhrnula další spousta omluv, mluvil spíš k zemi než k Tomovi, a když se Andreas podíval na Toma kvůli pomoci, zase se žádné nedočkal, položil dlaň na Billova záda a poprvé od jejich dětství použil na svého pána magii.

Bill skoro okamžitě ztichl a Andreas ho málem nestihl chytit, než padl na zem v bezvědomí.

~*~

„Měl bych se na něj jít podívat,“ řekl Tom znovu, nebyl si jistý, proč se mu zdálo, že ho jeho rodiče chtějí držet od Billa.

„Nemyslíme si, že je to zrovna nejlepší nápad, Tome,“ řekl David tiše. „Nemůžeme zjistit, co zapříčinilo Billův kolaps, ale nehodláme nic riskovat, a prosíme tě… abys od něj zůstal na chvíli pryč.“

Jorg se díval, jak Tom zbledl a zavrtěl hlavou. „Nemůžete si myslet, že jsem chtěl, aby se tohle stalo,“ rozkřikl se. „Jen jsem s ním chtěl mluvit!“

„Co jsi dělal tak brzy v zahradách?“ přerušil ho Jorg. „Čekals na něj?“

„Já…“ Tom se začervenal a odvrátil pohled. „Byl jsem v trahd lah,“ zamumlal.

David se na něj nejistě podíval. „Proč jsi tam byl tak brzy?“

„Protože jsem tam našel klid. Nemodlím se nebo nevěřím, že bych se stal Zbožným, ale…“ Tom se slabě usmál. „Je tam klid, který nemůžu najít nikde jinde. Pomáhá mi to naučit se víc sám o sobě, a jak bych mohl tohle s Billem vyřešit. Ale teď… se to rozpadlo. Jak by teď se mnou mohl chtít mluvit nebo mě vidět?“ zaúpěl a opřel se čelem o chladné dřevo svého stolu. „Jak moc padl, člověk vidí, až když zvedne pohled.“

„Nemyslím si, že Billův…výlev byl zapříčiněný tvojí přítomností v trahd lah. Andreas sám řekl, že Bill přestal jíst, a že pije jen sladkou vodu. Neodpočívá a všechno se to na něm teď odráží. Tome, najdi to sám, najdi důvod, proč jsi tohle udělal, proč si Bill zaslouží víc než tohle.“ David se letmo dotkl Jorgovy ruky a přikývl. „Půjdu Billa zkontrolovat.“

Jorg znovu přikývl a zadíval se na svého syna s nečitelným výrazem. „Já vím,“ řekl Tom tiše. „Nevíš, jak můžu být tvým synem.“ Zvedl hlavu a odvrátil pohled. „Taky na to neznám odpověď.“

„Tome, nedivím se, jak můžeš být můj; chyby máme v krvi. Mám zvyk… štvát lidi proti sobě, když mi přijde, že nestojí za můj čas ani pozornost. Já… znovu a znovu… jsem tě chtěl k tomu trochu donutit, abys Billa ponížil… zastrašil ho. Měl jsem být příkladem toho, jak by mělo vypadat manželství. Jak… láska roste mezi manželem a jeho chotěm. To jsem ale nebyl.“

Tom se podíval na svého otce, opravdu se na něj zadíval a viděl, že mluví upřímně.

„Co mám dělat, Otče?“ zeptal se tiše. „Bojím se, že jsem mu možná poškodil mozek.“

„Myslím, že je Bill silnější než si myslíme, rozhodně víc, než jak jsem si myslel. Překousne to. A až se tak stane…“ Jorg přistoupil blíž a položil ruku synovi na rameno. „Nech lásku vyjít ze svého srdce, jestli je to to, co opravdu cítíš. Ale ani pak se nezapomene na to, co se stalo, a byli bychom zlí, kdybychom ho nutili zůstat.“

Tomovi se do očí nahrnuly slzy, když pomyslel na to, že by Bill znovu odjel. Vzlykl a přikývl. Už to nebylo o něm, tohle bylo o Billovi.

„Ano, Otče.“

~*~

Andreas ho pořádně přikryl a povzdychl si. Tohle nebylo správné. Bill byl naprosto mimo kontrolu; když se ho dotkl, když ho uspal, jeho mysl byla skoro nepřítomná.

„Co s tebou mám dělat?“ zeptal se svého spícího přítele. Bill se posunul, ale pak se už nepohnul a Andreas měl pocit, že byl v této pozici poslední dobou už nějak moc často. Kdyby Billa neměl tak moc rád, tak by si možná řekl o zvýšení platu.

Povzdychl si. „Tak a dost,“ řekl, rozhodně se otočil od svého pána a odešel k Infonexu. Zmáčkl několik tlačítek, skoro naštvaně, a narovnal se, čekal.

Gordon vypadal překvapeně, především zezačátku. Andreas, a dokonce občas i Bill se vždycky připojovali do Domu Madleemu, ne do Gordonovy osobní pracovny. Většinou se nikdo neodvažoval rušit ho v jeho práci.

Ale tohle nemohlo počkat.

„Co se děje?“ naléhal okamžitě Gordon, dal na stranu nějaký dokument. „Bill?“

„On není-on…“ Andreas usykl, podíval se na postel, na Billovo tiše oddychující tělo. „Nevím co s ním je.“

Andreas se znovu podíval na obrazovku, potlačil nutkání ustoupit před Gordonovým tvrdým pohledem. „Poslední dobou se pravidelně modlil, jen sotva jedl. On a Tom spolu moc dobře nevycházejí. Dnes, on… bojím se, že se naprosto sesypal. Jen má víra v jeho sílu mě povzbuzuje.“

Gordon si přejel rukou po obličeji.

„Myslím, že vás tady potřebuje,“ dodal Andreas, což ani nebylo potřeba říkat.

„Ano, ano, samozřejmě,“ souhlasil starší muž, v mysli si přemítal, co by se Billovi mohlo tak strašného stát. „Sesypal?“

„Mumlal, vzlykal. Musel jsem ho uspat. Tohohle jsem se už nějakou dobu bál. Někdo ho musí přinutit podívat se na důvod.“

Andreas zaváhal. Nechtěl, aby si Billův otec dělal větší starosti, než bylo potřeba, nebyl si jistý, jestli má právo říct mu pravdu. Ale nebyl si jistý, jestli se tomu dokáže vyhnout.

„Andreasi.„

Andreas polkl, znovu se podíval na Billa. Spal.

„Tom byl… nechoval se k němu hezky.“

Dostalo se mu ticha.

„Co to znamená?“

Andreas měl pocit, že se musel přinutit, aby promluvil. „On… násilně si Billa vzal a Bill odmítá vinit někoho jiného než sebe, a já ho nedokážu přesvědčit o opaku, nemůžu ho donutit jíst, k čemukoliv a není tu nikdo, koho bych mohl poprosit o pomoc.“ Měl pocit, že tuhle informaci skrýval před Gordonem od doby, co se to stalo, i když s ním už nebydleli, a cítil úlevu, že mu to řekl.

Alespoň do okamžiku, kdy se podíval Gordonovi do očí.

Nic neřekl, díval se na Andrease, čelist zaťatou. Andreas stál, ztuhlý, čekal, až ho Gordon vyzve k dalšímu vysvětlení.

Ale neřekl nic.

Andreas přenesl váhu z jedné nohy na druhou, chtěl odvrátit pohled, ale Gordonův obraz se zachvěl a zachytil jeho pozornost. Ozval se podivný zvuk a Andreasovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že se na Gordonově stole hýbou nějaké předměty.

Ozvala se rána z toho, jak papíry spadly ze stolu, chtěl promluvit, ale obraz se znovu zachvěl a zčernal.

Andreas rychle přeletěl pohledem ke dveřím, které se otevřely, a vstoupil David; v obličeji měl výraz plný naděje. Vypadal, jako by čekal, že se Bill probudil. „Jak mu je?“

„Stále spí. Neodvažuji se ho probudit.“

David přikývl a přešel k posteli, kde Billa vzal za ruku a jemně ho po ní pohladil. „Budeš mě informovat o všem, co se týče jeho stavu?“ zeptal se, když se narovnal.

„Ano, můj Pane,“ zamumlal Andreas.

„Dobře. Najdeš mě v hlavních komnatách.“ David se otočil k odchodu, když Andreas znovu promluvil.

„Můj Pane?“

„Mluv.“ David se s očekáváním otočil.

„…Lord Gordon je na cestě.“

David zbledl.

~*~

Jorg došel k teleportům, zrovna když Gordon vyšel; rozčilený. Jeho vztek se sunul před ním jako pára. Jorg trochu ustoupil ven z té neúmyslné vlny magie. Ale jestli lord Madleemu věděl, co se stalo jeho synovi… možná to nebylo tak neúmyslné. „Lorde Gordone-„

„Ušetřete mě toho zdravení,“ odsekl Gordon. „Kde je můj syn?“

„Odpočívá-„

„Oh, vážně?“ Gordon udělal krok vpřed, ale ustoupil s magií. „Byl napaden jediným člověkem, kterému by měl důvěřovat, a vy tady stojíte a říkáte mi, že odpočívá? Mám dojem, že Andreas musel mého syna uspat kvůli tomu, co mu váš syn udělal,“ křičel. „Vysvětlete mi, proč bych si Billa neměl ihned vzít s sebou!“

„Protože to rozhodnutí není na vás.“

Oba dva se otočili a uviděli Toma na kraji zahrad. „Lorde Gordone-„

Nikdo neviděl, jak se Gordon pohnul; v jednu chvíli byl před Jorgem, a v druhou měl v rukou Tomův krk, škrtil ho, zatímco ho zvedl ze země. Tom byl v šoku; ten člověk před ním byl někdo naprosto jiný než Lord Gordon, kterého Tom znal. Oči tohoto muže byly plné síly, když zvedl Toma svou vlastní silou ze země a drtil jeho průdušnici.

Zahrady začaly tmavnout, všechen ten křik se vzdaloval, a Tom litoval toho, že už Billovi nebude moct dokázat, jak ho miluje, aby ze všech míst na zemi byl nejraději tam, kde byl teď Bill, který na své posteli skoro umíral.

Možná jeho smrt bude stačit. Život za život, rovnováha nastane.

Tom zavřel oči a zalapal po dechu, když dopadl do měkké trávy. Rozkašlal se, když jeho plíce naplnil vzduch, a promnul si svůj zhmožděný krk, když se tázavě podíval nahoru na Gordona. Měl právo ho zabít; otevřelo by se Šetření, ale vinil by ho vůbec jeho otec? „Proč?“ zachraptil Tom, ruka se mu chvěla, když měl prsty přiložené na svém krku.

„Tvoje slova. To, cos řekl, myslels to tak?“ Gordonova síla mizela, dokud jeho oči nebyly zase normálně hnědé, i když chladné.

„Řekl jsem to nahlas?“

„Ne, neřekl. Ptám se tě vážně, Tome z Vave, manželi mého syna, kterého jsi prakticky zabil. Vyměnil by sis s ním místo? Dal bys svůj život, kdyby to znamenalo, že se vrátí do normálního stavu?“ Gordon udělal krok vpřed a Tom se nakrčil. „Přemýšlej o tom, co řekneš, protože ani tvůj otec by tě přede mnou nezachránil.“

Tom slabě přikývl a odkašlal si. „Vyměnil; kdyby smrt znamenala, že se Bill probudí s úsměvem na rtech, pak bych s radostí padl pod jakoukoliv sekyrou, která by byla vztyčena.“

Gordon nakrčil obočí, a vyšel k Billovu pokoji bez jediného pohledu zpět. Kolem boku ho vzaly něčí ruce a vytáhly ho na nohy. Jorg si povzdychl a zavrtěl hlavou.

„Nevěděl jsem, že je tak silný,“ řekl tiše. „Poslal jsem na něj všechno, co jsem měl, ale jeho se to ani nedotklo.“ Tom se za ním podíval a viděl, že polovina keřů s růžemi chyběla, vůně spálených květin a magie mu v puse vytvořila pachuť krve, plivl, aby se toho zbavil.

„Myslím to, co jsem řekl, vážně, otče.“ Tom testoval své nohy a zjistil, že může stát. „Udělal bych to, kdyby to znamenalo, že bude Bill šťastný.“

„Bill to nechce, vím, že to nechce. Pojďme se podívat, jak je na tom tvůj manžel. Možná držet vás dva od sebe to všechno dělá jen horším.“ Jorg vedl svého syna k jeho pokoji, a doufal, že nevede svého dědice na smrt.

~*~

Billovy dveře se otevřely a Tom se rychle narovnal, viděl před sebou Lorda Gordona a Lékaře, vešli do chodby.

„Jen spí. Uspávací zakletí už zmizelo, ale Bill takhle moc nespal už dlouho… jeho tělo se v jeho mysli připravilo na uzdravovací kóma. Zachránilo ho to.“ Usmál se Lékař a stiskl Gordonovo rameno. „Až se probudí, tak musí jíst, a nestresovat se, dokud nebude v pořádku. Zavolali jste mě právě včas.“

„Děkuji vám, velmi vám děkuji.“

Jorg a Tom také přikývli, když se objevil sluha a odvedl doktora zpátky k teleportům. Gordon se podíval na muže z Vave a zamračil se. „Tome, musím odejít, když je Bill stabilní. Musím udělat pár obchodů, pak se vrátím. Předpokládám, že musíš udělat cokoliv, co je potřeba, aby se to napravilo, nebo sám otevřu Šetření.“ Gordon odešel a nechal Toma stát v šoku.

„Můj synu, navrhuji, abys ho poslechl. Musím si promluvit s tvým merodem. Tohle byl velice unavující den.“ Jorg pohladil Toma po tváři, než odešel pryč chodbou, a Tom stál sám před otevřenými dveřmi do Billova pokoje. Vešel dovnitř a bylo mu strašně, že se cítil jako návštěvník; žádná povědomost. Zahnul za roh a našel u postele Michaela s Andreasem, dívali se na spícího Billa.

Vypadal tak mírumilovně…

Tom si tiše odkašlal a přešel po pokoji, postavil se k druhé straně postele. Andreas se na něj podíval, pak odvrátil pohled. „Michaeli…?“

„Už jsem dnes dost zanedbával své povinnosti; můj Pane,“ řekl Michael, poklonil se a rychle odešel z pokoje. Tom vidět, že blonďatý sluha nevypadal dobře, byl ztuhlý a jako by se bál. Po tom, co se mezi nimi stalo, se mu nemohl divit.

OBRÁZEK

„Já… nevezmu ti život,“ zašeptal, Andreas ihned zvedl překvapený pohled.

„Myslel jsem si, že jste mi přišel říct, že mě popraví.“

„Myslím, že jsem zabil dost na to-“ Tom polkl a podíval se na Billa. „Ani tě nevezmu od Michaela. Vaše láska je krásná, všichni to vědí.“

Andreas se pošoupl a vypadal rozpačitě. „Nevím, čeho tímhle chcete dosáhnout, můj Pane.“

„Chci, aby byl Bill šťastný. Chci být důvodem, proč je šťastný.“ Tom bolestivě polkl, když se Bill převalil na bok. Čelem k Tomovi, Tom přemýšlel, jestli se mu něco zdá. „Nechci, aby byl nemocný, a už rozhodně ne kvůli mně. Nevím, jak jsem se dostal na tuhle cestu, a děsí mě to. Nejsem stvůra,“ prosil. Tom si promnul kořen nosu a zhluboka se nadechl. „Nevím, proč ti tohle říkám. Tolik ti dlužím za tvé rychlé uvažování, ale necítím k tobě žádné spříznění, ani ty ke mně.“

„Chcete, abych vám řekl, jak to napravit, můj Pane.“ Andreas dal Billovi vlasy z krku a podíval se zpátky na Toma. „Chcete, abych vám dal nějakou indicii, kterou byste mohl použít, abyste tohle mohl ukončit.“

Tom se bolestivě pousmál. „Je něco takového? Mohl bych dostat takovou pomoc?“

„Nezadržoval bych ji, kdybych ji měl, můj Pane. Nemůžu vám dát radu, protože tomu nerozumím. Nemůžu spravit to, čemu nerozumím.“

Tom přikývl. „Samozřejmě.“ Posadil se na postel a natáhl se k Billově ruce. Vzal ho za ni, připadala mu v jeho dlani tak malá, i když byly skoro stejně velké. Billova ruka byla jemnější než jeho, a jeho prsty byly hubené a elegantní, stejně jako jejich majitel.

„Jestli mohu, můj Pane,“ řekl Andreas a upravil Billovi peřinu. „Možná byste se měl nejdřív pokusit pochopit, než začnete napravovat.“

Tom nespustil pohled z Billa, ale sluha věděl, že ho slyšel.

autor: Little Muse & Majestrix