Got’s Clothes 10.

Bill

Zakroutím hlavou a pohladím Toma lehce po tváři. „Já zítra nejdu do práce,“ Tom se usměje a přikývne.

„Takže tu budeš se mnou?“ pousměju se a pokrčím rameny. Netrvá to ani pár minut a Tom usnul. Musím říct, že mně samotnému se taky zavírají oči, ale ještě chvíli Toma pozoruju a pořád kroutím hlavou, jestli je to vůbec pravda, co teď tady zažívám. Než se mi ale v hlavě mihne další myšlenka, tak v klidu usínám.

Ráno se trošku protáhnu, jak jsem zvyklý. A až když otevřu oči, tak si uvědomím, že jsem u Toma. Jenomže ho nikde nevidím. Posadím se, zívnu si a koukám se okolo sebe. Když vstanu, tak se začnu rozhlížet po pokoji. Na stole má Tom několik fotek ve stojánku. Na jedné je asi malý s mámou a na další je fotka samotné stejné ženy. Předpokládám, že je to jeho máma. Je moc hezká… Vezmu tu fotku do ruky a prohlížím si ji.

Tom

Ráno jsem se vzbudil celkem brzy, proto jsem toho využil a zajel do obchodu. Chci ti totiž nachystat nějakou snídani, jenže neumím absolutně nic přichystat. Koupil jsem nějaké saláty v kelímcích, které jsem pak doma vykydal na mističky a k tomu nějaké pečivo. Ještě jsem doma nalil dvě vysoké sklenice džusu a všechno to dal na tác. Když přijdu nahoru do pokoje, najdu tě už vzhůru.

„Dobré ráno, jak se ti spinkalo?“ Řeknu s úsměvem a položím tác na stolek vedle postele. Až pak si všimnu, kde stojíš a co držíš v ruce. Trochu se zamračím, a když to uvidíš, rychle rámeček vrátíš zpátky a provinile se zadíváš do země. Přijdu k tobě, trochu se pousměju a dám ti pusu na tvář. Přitom ale druhou rukou všechny fotky s mojí mámou obrátím hlavou dolů. „Přinesl jsem snídani… máš rád ovocný salát?“ Zašeptám a chvilku si užívám jenom tvého objetí.

Bill

Lehce přikývnu. „Mám,“ pousměju se a kouknu se na ty fotky. Jednu postavím a podívám se na Toma, jak se tváří. Když jsem ji měl v ruce, moc slavně se totiž netvářil. „To je tvoje máma?“ Tom lehce přikývne, ale ani se na mě nepodívá. Pohladím ho po tváři a lehce políbím na líčko. Vezmu si do ruky jednu mističku s tím salátem a ochutnám.
„Mhmm, je to vážně skvělý,“ řeknu a pokračuju: „To jsi dělal sám?“ zeptám se, ale Tom stojí u okna a kouká ven.

„Ne, to jsem koupil,“ řekne sám trochu nepřítomně a já položím, co mám v ruce, a jdu k němu. Pohladím ho po rameni a otočím k sobě.

„Ona od vás odešla?“ zeptám se a Tom se na mě zlostně podívá.
„Ne, ona nás neopustila!“ vykřikne Tom, až udělám krok zpátky. Asi jsem ho rozzlobil a jak vidím, tak to nebylo moc dobré.

Tom

Po pár vteřinách se uklidním a až pak si uvědomím, co jsem udělal. Nechtěl jsem na tebe křičet, jen mě už nebaví pořád poslouchat otázky a následné litování o mojí mámě. „Ne, zemřela, když mi bylo 12.“ Zašeptám. „Nechci se o tom bavit, můžeme prosím mluvit o něčem jiném?“ Trošku se pousměju a ten krok, co jsi ode mě odstoupil, udělám teď blíž k tobě. Obejmu tě přes pas a položím si hlavu na tvoje rameno. „Nestihl jsem ti včera poděkovat…“ Šeptnu a vydechnu u tvého ouška.

„Za co?“ Zeptáš se nejistě a položíš si ruce na moje boky. Lehce se zavrtím a pomalinku se pohupujeme.

„Za krásný večer s tebou. Už dlouho jsem se necítil tak jako včera. Rád bych si to zase někdy zopakoval, co říkáš?“ Pousměju se a dám ti pusu na líčko. Potom tě lehce chytnu za tváře a přesunu se s malými polibky až na tvá ústa, kdy se začneme společně vášnivě líbat.

Bill

Polibky ti oplácím a rukama tě obejmu kolem ramen. Po chvíli se oddálím a pousměju se na tebe. „Dneska a zítra nepracuju, tak můžeme někam zajít,“ řeknu tiše a Tom několikrát přikývne a nadšeně mě políbí. „Ale musím na chvíli domů. Něco uklidit a mámě aspoň uvařit.“
Když se oba nasnídáme a nachystáme, tak mě Tom zaveze domů a dáme si sraz až ve městě. Doma vysaju a udělám nádobí, a hned něco mámě uvařím, až půjde večer do práce. Ještě se osprchuju, převlíknu, upravím se a téměř utíkám do města. Celou dobu si lehce prozpěvuju, a když dojdu na náměstí, tak tam Tom ještě není. Sednu si na lavičku a čekám na něj. Přitom si dám do uší sluchátka a pustím muziku.

Tom

Mezitím, co jsem tě vezl domů, měl jsem doma malé překvapení. Otec se vrátil dřív. Nejdřív mi vynadal, co je to doma za nepořádek a proč to vypadá všechno doma tak a ne jinak. Byl hodně naštvaný, obhájil jsem se tím, že jsem mu řekl, že jsem měl návštěvu. Naléhal, musel jsem mu říct, že mám novou přítelkyni. Proboha, nemohl bych mu říct o Billovi. Nemyslím si, že by mě chtěl zrovna zabít, ale rozhodně se s tím nechci vypořádávat zrovna teď. Malá lež neuškodí, a zvlášť ne mému otci. Vysvětlím mu to, až nebudu mít tak na spěch.

Když vyrazím do města, už vyjíždím se zpožděním, snad tam ještě budeš a nebudeš naštvaný. Zaparkuju na náměstí a jdu směrem k malému parčíku s lavičkami, kde jsme se domluvili, že se sejdeme. Hned když tě uvidím, rozzářím se. „Ahoj…“ řeknu nadšeně, ale nijak nereaguješ a dál se díváš někam do země nebo na svoje nohy. Jsem trochu zaskočený, ale pak si všimnu těch sluchátek. Připlížím se k tobě zezadu a dám ti rychle obě ruce na ramena. Vykřikneš, vyskočíš na nohy a díváš se na mě vyděšeně.

„Tome!“ křikneš už trochu se smíchem, když vidíš, že já se taky směju.

„Ahoj,“ řeknu znovu a culím se. Přijdu k tobě a dám ti pusu na líčko, přidržím si tě u sebe za boky.