autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Když jsme zastavili, tak jak rychle sem Tom vlezl, zase vylezl, a rychlým krokem šel pryč.
„Počkej,“ křiknu, protože mi celkem rychle utekl. Rozejdu se rychle za ním. Seběhl z dráhy a až tam se zastavil, aby na mě mohl počkat. Doběhnul jsem k němu. Klepala se mi kolena. Nahlas jsem oddechnul, když jsem si před ním stoupnul.
„Jsi okay?“ řeknu a chytnu ho za ruku.
„To bylo děsný. Proč tam nahoře proboha zastavili?“ řekne vyděšeně, přičemž nervózně poklepává nohou. Rozhlíží se kolem.
„Už je to dobré, ano?“ pohladím ho po tváři a obejmu ho.
„Tam už nepůjdeme,“ šeptne rozrušeně a přitiskne se ke mně. Je mi ho tak líto, jak je celý rozechvělý a nesvůj.
„Ne, nepůjdeme,“ brouknu a hladím ho po zádech, „ty můj drobečku,“ dodám. Vydechne a tulí se ke mně bez ohledu na okolí.
„Půjdeme se někam posadit, hm?“ pošeptám a stisknu ho v objetí víc. Dám mu něžnou pusinku na krk a zapředu mu do ouška. Chci ho nějak uklidnit.
„To je dobrý,“ odmítne. „Půjdeme někam jinam. Kam bys chtěl? Na řetízák?“
„Ten je taky takový…“ zamračím se a přemýšlím, jak to nazvat. „Co ten autodrom?“
„Chtěl bys tam?“
„Aspoň někde si zajezdím,“ ušklíbnu se.
„Né,“ rozesměje se. „Ty sis nedělal srandu s tím řidičákem?“ Sundám si tašku z ramene a začnu se v ní přehrabovat. Když konečně najdu peněženku, otevřu ji a vyndám řidičský průkaz. Podám mu ho. Nedůvěřivě si ho ode mě převezme a chvíli si ho s nakrčeným nosem prohlíží.
„Ty delší vlasy ti slušely,“ řekne najednou. Ani jsem si neuvědomil, že tam mám ještě dlouhé vlasy.
„Děkuju,“ pousměju se, „bude to znít šíleně, ale miloval jsem je,“ zasměju se.
„Proč sis je ostříhal?“
„Potřeboval jsem radikální změnu. Ostříhal jsem se, propíchnul jsem si bradavku, a nakonec si dal vytetovat další tetování. Potřeboval jsem něco nového.“
„…po rozchodu s Alexem?“ pošeptá. Kývnu a sklopím oči. Proč je tak chytrý? Má mě tak moc přečteného.
„Ten řidičák je fake,“ zasměje se a vrátí mi ho.
„Já ti dám fake,“ šťouchnu do něj. „Náhodou jsem ho dal na poprvé!“
„Není možné, aby člověk jako ty, měl řidičák. To prostě nelze,“ začne se smát a rozejde se kamsi. Uklidím si to zpět a laxně se rozejdu za ním. Tak to posral. „Tak pojď, ty broučíne,“ houkne na mě. Jde dál a nastaví mi dozadu ruku. Zašklebím se na něj, když je ke mně zády, a rozejdu se k němu. Chytnu ho za ruku, a nakonec kráčím po jeho boku. Přivine si mě k sobě a spokojeně míříme k autodromu.
Když tam dojdeme, rozejdu se hned k pokladně.
„Ne, ne, ne. Já plátím,“ namítne Tom.
„Ne, tentokrát platím já,“ řeknu a stoupnu si těsně k pokladně. Vyndám si peněženku, a když přijde pokladní, zaplatím nám tři jízdy. Tom si mě měří přísným pohledem, přičemž špulí umanutě rty. Ruce má samozřejmě překřížené na hrudi. Miluju, když se takhle tváří. Je k sežrání, jak se zlobí. Když máme zaplaceno, otočím se k němu a usměju se.
„Tak pojď,“ chytnu ho za ruku, „a nemrač se, i když jsi tak zatraceně sexy,“ brouknu mu do ouška.
„Teď jsi mě, Trümpere, pěkně naštval. Tohle si poneseš do hrobu,“ zabručí.
„Ale, ale, nečerti se a pojď, nebo tam budu dřív a předjedu tě,“ zasměju se. Nic na to neřekne. Rozejdu se pozadu a chytnu ho za ruce.
„Nechci, abys platil všechno, chápeš? Necítím se nejlépe, když za mě vše platíš,“ šeptnu.
„Fajn,“ povzdechne.
„Tak už se nemrač, hm?“ zastavím se a v rychlosti mu dám pusinku, abychom nepřekáželi lidem kolem. Nasadí sladký úsměv, vytrhne se mi a odběhne k jednomu autíčku, do kterého hned naskočí. Jen se tomu zasměju a rozejdu se za ním. Vezmu si taky jedno z autíček a nasednu.
„A jedééém,“ zvolá Tom a hned se rozjede. Rozjedu se rychle za ním. Se smíchem do mě začne bourat a vytlačovat mě. Chvilku ho nechám. Počkám si, až mě předjede a pak do něj začnu bourat taky. Vytlačím ho a s radostí se rozjedu dál. Vypláznu na něj jen jazyk a už mizím.
„To jsi pěkně posral!“ zahuláká se smíchem. Rozjede se do protisměru, a když se ke mně dostane, prudce do mě nabourá. Jak se zdá, vyžívá se v tom.
„Kaulitzi, neser se do mě,“ zasměju se, a když mám trošku prostoru, ujedu mu.
„Polib si, Trümpere,“ zavolá a dál jezdí do protisměru. Je mezi ostatními jako blázen. Musím se mu smát. Vypadá, jako kdyby držel volant poprvé v ruce. Rozjedu se k němu. Jakmile se do něj pokusím nabourat, zákeřně mi uhne a začne mi se smíchem mávat. Zakroutím nad tím hlavou a předjedu ho. Jenomže on prudce zabrzdí, otočí se a rozjede se ve směru jako všichni ostatní, takže se stanu jedinou lamou v protisměru. Super, teď jsem tu za debila já. To mu nedaruju. Ihned se otočím a rozjedu se za ním. Jakmile se k němu propracuju, začnu do něj strkat a bourat tak, že ho skoro vytlačím. Vítězně se zasměju, když ho předjedu a ještě do něj drcnu z boku. Tom tam zůstane stát a nasupeně na mě hledí. Snažím se nesmát, ale jde to jen těžko.
„Tak pojeď, šup,“ zvolám, ale on se ani nehne. Trucuje tam. Tak to tedy otočím a jedu k němu. Když k němu dojedu, stoupnu si a nakloním se k němu, chytnu se jeho sedadla.
„Na to zapomeň,“ zasměje se a rychle se rozjede. V rychlosti sebou kecnu zpět do svého sedadla, abych nepřepadl, a zamračím se. Rozjedu se opět za ním. Jenomže kdykoli se k němu přiblížím, nějak se mi vyhne anebo se vydá na druhou stranu. Nakonec se mu vyhnu sám a jedu si po svém. Dělám, jako bych ho neviděl. On dělá to samé. Po chvíli se teda umoudřím a zajedu k němu. Sladce se na něj usměju a pošlu mu vzdušnou pusinku. Předstírá, že mě nevidí a něco ho děsně zaujalo. Jen jemně do něj drcnu. Zamračí se na mě a zase se rozjede. Když skončí druhá jízda, Tom vystoupí. Trošku překvapeně se na něj podívám, zajedu ke kraji a zastavím. Co ho to zase popadlo?
„Tome,“ brouknu. Hned ke mně vykročí.
„Šoupni se, ať se mi tam vejde ten můj obří zadek.“ Radostně se usměju a pošoupnu se až ke kraji sedadla. Vmáčkne se ke mně a hned se rozjede.
„Tak a teď to ostatním natřeme,“ zazubí se.
„Spolu,“ usměju se.
„Jo, ale…“ zamračí se. Ucítím, jak se mi cpe nohou mezi stehna. „Dobrý.“
„Tak to bude zajímavá jízda,“ zasměju se a nechám ho.
„Když ty máš děsně dlouhý nohy,“ stěžuje si se smíchem. Ani nejedeme, spíš to s námi jen cuká, jak se furt vrtí.
„Tak já si dám nohu přes tvou,“ zasměju se. Pustím ho, nechám ho, aby tam vecpal svou nohu, a já tu svou dám přes tu jeho.
„No ale… Sakra,“ oddechne.
„Copak?“ zavrtím trošku nohou a přitisknu ji k němu víc.
„Trümpere, přestaň,“ zavrčí tiše a šťouchne mi stehnem mezi nohy.
„Copak ti něco dělám?“ zasměju se. Tak moc rád ho provokuju. Líbí se mi, jak je z toho nervózní a nemůže se soustředit.
„Nesnaž se mě naštvat nebo tě z tohohle křápu vyhodím,“ varuje mě se smíchem.
„Nee, to mi nedělej,“ zasměju se a dám si nohu volně přes jeho. „Tak a jedem!“
„Ne, já jedu,“ opraví mě. Najednou se jeho ruka ztratí mezi mými stehny a silně mi zmáčkne rozkrok. Se smíchem se rychle rozjede.
„Jeď, tohohle si teď nevšímej,“ zasměju se a chytnu ho za tu ruku. Jenomže on očividně zvládá všechno. Jednou rukou řídí a druhou mi mačká rozkrok.
„Tome,“ vydechnu a dám mu tu ruku pryč. „Takhle se ti tu brzo rozjedu já. Nech ho teď v klidu,“ zasměju se. Sice je mi to příjemný, je to vzrušující takhle mezi lidmi, ale nechci, aby mi ruply boxerky zrovna tady.
„Když ono to je tady tak vzrušující,“ broukne a sjede mi tam s ní znovu. Tohle je vážně telepatie.
„Jo… to je, ale mně prasknou boxerky,“ zasměju se a zkroutím se na tom sedadle jako paragraf. Začne mi intenzivně promačkávat rozkrok, i když se druhou rukou soustředí na řízení.
„Dost,“ usyknu a skousnu si spodní ret. „To je tak… perverzní.“
„Hmm,“ zamručí. Ještě chvíli mi svojí dlaní tvoří v rozkroku horko, až ji opravdu vyndá. Oddechnu si. Kouknu se tam dolů.
„Tak takhle ven nemůžu,“ ušklíbnu se. Copak můžu z toho podělaného autíčka vylézt s boulí mezi nohama?
„Budeš muset,“ šeptne mi do ucha a vsaje mi ušní lalůček.
„Kaulitzi,“ vydechnu a pootevřu rty. „Jsi takový provokatér, víš to?“
„Vím to, Trümpere,“ zasměje se tiše. Zajede ke kraji a pomalu se zvedne. „Tak pojď, miláčku. Už je konec.“ Kření se na mě.
„Tome, já nemůžu,“ řeknu naprosto vážně a stáhnu ho zpátky.
„Pojď, prosím tě. Toho si nikdo nevšimne,“ podá mi ruku.
„Nee, vůbec. Podívej,“ narovnám se na sedadle.
Začnou mu cukat koutky. „A co jako budeme dělat?“
„Já nevím,“ usměju se. Cítím, jak rudnu. Tom se rozhlédne.
„Mám nápad. Pojď,“ řekne. Chytne mě za ruku a zvedne mě. Hned se přede mě postaví a rychle mě někam vede, jde těsně přede mnou.
„No, to je děsně chytrý,“ zasměju se za ním. Trošku si poupravím džíny, aby to nebylo tolik znát.
„Nemel a pojď,“ přidá do kroku.
„Kam?“ chytnu ho za ruku a nechám se jím vláčet kamsi. Neodpoví.
Dojdeme ke strašidelnému hradu. Beze slova hodí na kasu první bankovku, kterou najde v kapse, a zatáhne mě dovnitř do tmy.
„Ty ses zbláznil,“ řeknu a dál se jím nechávám táhnout. Co když na mě při tom spadne nějaká strašidelná figurína?!
„Tady to nikdo neuvidí. Je tu tma,“ zasměje se. Vede mě někam dál.
„To je absurdní,“ vydechnu se smíchem. „Chceš tady vážně…?“
„Ne, blázníš?“ rozesměje se. „Jen počkáme, dokud si zas nelehne.“ Oh, tak to byl trapas. Rychle to nějak musím zamaskovat.
„Už jsem se lekl,“ zasměju se a jdu dál za ním.
„Hele, tady je nějaká ulička,“ řekne a zajdeme do strany do menší uličky, kde nikdo nechodí. Cesta vede jinudy.
„Super,“ oddechnu a opřu se tam o zeď. I když to bylo absurdní a šílené… bylo by to vážně dost vzrušující. Tom se opře naproti mně a pobaveně mě pozoruje.
„Nech toho, stane se, no. A ty za to můžeš,“ zasměju se.
„Opravdu sis myslel, že si to tu chci rozdat?“ přistoupí ke mně se smíchem.
„Ne, to ne,“ usměju se a omotám mu ruce kolem krku. Ale vykouřit bys mě mohl…
„Ale ano, ty lháři,“ zasměje se tiše a natiskne se ke mně.
„Ne, ne,“ zasměju se a zabořím mu obličej mezi krk a rameno. Ne, ne, ne. Nechci, aby to na mně všechno poznal. Začne mě jen hladit po zádech.
„Ano nebo ne?“ pošeptá po chvíli.
„Jelikož jsem viděl, čeho jsi schopný v tom autíčku, řekl jsem si, že možná,“ přiznám. Tom se mi tiše zasměje do ucha a políbí mě na něj. Najednou ucítím jeho ruku na stehně, a hned na to mi s ní vjede mezi nohy.
„Mmm, nee, tady nee,“ zašeptám, ale automaticky boky přirazím proti jeho ruce.
„Chceš to taky,“ vzdychne tiše a rozepne mi poklopec. Zajede prsty do něj a začne mě hladit přes boxerky po penisu. Tak teď mě chlapec dostal na kolena.
„Taky? Znamená to… že-že ty taky?“ pootevřu rty.
„Víš, co se mnou dělá, když cítím, jak tvrdneš?“ pošeptá. Rozepne mi knoflíček a vjede mi mezi nohy celou rukou. Dlaní mi začne celkem intenzivně přejíždět po penisu.
„To… to nevím,“ vzdychnu a zakloním trošku hlavu. Rukou mu sjedu na bok a stisknu ho v dlani. „A víš, co se mnou dělá, když se mě takhle dotýkáš? Tohle mi říkáš? Tiskneš se ke mně a dráždíš mě?“
„Cítím to právě v dlani,“ kousne mě něžně do brady.
Jak je možné, že se mnou tohle dělá? Kdybych se přestal soustředit, zřejmě bych sjel už dávno k zemi. Stejně se mi z něj jednou kolena podlomí.
„Bože, přitlač,“ zakňučím skoro až. Stáhne mi boxerky níž. Obemkne kolem mého penisu prsty dost natěsno a táhlými pohyby po něm začne přejíždět. Hlavu trošku skloním, abych na něj viděl. Jakmile se s ním střetnu pohledem, začnu ho dravě líbat. Skoro se až plazím po té zdi, o kterou se opírám. Sklouzne mi jazykem do krční jamky.
„Chci tě vykouřit,“ zamumlá. Stáhne mi předkožku a bříškem palce mi krouží po špičce penisu. Natisknu se ke zdi tak, jako bych jí snad chtěl projít a vzdychnu.
„Zopakuj to,“ šeptnu. Tak strašně mě vzrušuje, když mi říká, co by chtěl dělat.
„Chci tě vykouřit,“ zopakuje. „Přesně jako jsem včera řekl, sál bych ti žalud a mačkal ti koule. Celý bych ti ho cucal.“
„Udělej to, udělej, lásko,“ zasténám a přichytím ho za bok víc.
„Ale vždyť jsi nechtěl,“ šeptne pobaveně. Začne mi oždibovat kůžičku na krku.
„Nejde nechtít, musel bych být naprostý blázen. Chci tě, tolik tě chci,“ vydechnu mu do ouška.
„A co přesně chceš?“ otáže se zvědavě. Stiskne mi penis u kořene a zapumpuje.
„Abys… abys mě vykouřil,“ vzdychnu. Políbí mě na rty a klekne si přede mě. Boxerky stáhne ještě o něco níž a stáhne mi předkožku. Špičkou jazyka mi obkrouží žalud, poté po něm začne přejíždět ukazováčkem. Podívám se na něj dolů a zakňučím.
„Broučku, prosím…“ Našpulí rty, načež mi na špičku penisu vtiskne mokrý polibek. Hned na to mě pojme do pusy.
„Ohh,“ oddechnu, když ucítím to vlhko a horko v jeho ústech. Zajedu mu do copánků a přivřu oči. Začne mi kolem něj jenom kroužit jazykem a žužlat ho. Vím, že tohle nebude trvat dnes příliš dlouho. Až příliš mě už stihnul vydráždit. Spokojeně oddechnu a soustředím se na jeho jazyk, jak mě s ním dráždí. Po chvíli přestane. Nasaje mě hlouběji, a když kolem mého objemu semkne rty, začne horlivě hýbat hlavou. Sune si mě dovnitř a zase ven. Podívám se na něj dolů. Ježiši! Vždyť můj junior v té jeho pusince úplně mizí, bere si mě tak hluboko. Je na to dokonalý pohled. Ta jeho pusinka je naprosto dokonalá. Zajedu si do vlasů a tisknu je u kořínků, tahám se za ně, abych neřval. Přichytí mě silně u kořene, a zatímco pumpuje, stále pohybuje hlavou v pravidelném tempu. Saje mě uvnitř a kmitá po mně jazykem.
„Ahh!“ rozkřiknu se. Dám si ruku k ústům a zakousnu se do ukazováčku. Začnu se trošku cukat. Tom pokračuje, jen trochu zrychlí.
„Uhh, jo, jo, jo…“ zašeptám do ztracena a podzvednu proti němu pánev. Začne mi žalud sát intenzivněji a rukou se přesune do poloviny mého penisu. Prudkými pohyby mi ho honí. Nemůžu popadnout dech. Snažím se být potichu, ale nejde to. Ani si neuvědomuju, že jsou tu lidi. Sjedu rukou dolů a chytnu jeho ruku, kterou mi tiskne penis. Vypudí mě z úst, aby mohl promluvit.
„Už budeš, broučku?“ šeptne něžně.
„Jo,“ vydechnu a semknu rty k sobě. Povystrčí jazyk a začne mi ho honit. Schválně se na mě ještě dívá, přičemž mi druhou rukou tiskne varlata.
„Ahh… aah,“ začnu vzdychat a rychleji dýchat. Moje steny se zkracují. Po chvilce jen šeptnu: „Už.“ Poté následuje můj vrchol. Tom mi stiskne silně penis, aby mohl cítit, jak mi v něm tepe. Táhlými pohyby po něm rukou klouzal. Stříkal jsem mu do pusy i vedle. Měl zavřené oči. Zprudka jsem oddechoval a chvěl se… Podíval jsem se na něj a kolena se mi skoro podlomila, když jsem viděl, jak si to slízává ze rtů. Hladil mě po stehnech i podbřišku. Druhou si otíral obličej od spermatu.
„Nemáš kapesník?“
„Jo, jo,“ řeknu a sehnu se pro tašku, přehrabu se v ní. Když vytáhnu kapesníčky, jeden si vezmu a otřu mu ten obličej. „Promiň. Já…“ pousměju se nevinně.
„To je dobrý. Jen to nikde nechci mít,“ usměje se a pomalu se postaví. Kouknu se mu do očí.
„Bylo to nádherný,“ pošeptám a políbím ho.
„Hmm,“ přikývne na souhlas a polibek mi oplatí. Trošku se sehne a začne mi natahovat boxerky i s kalhoty.
„Ahh, zvládnu to,“ zasměju se, ale to už mám kalhoty nahoře, „děkuju,“ řeknu tiše. Chytnu ho za bradičku a přitáhnu si ho k sobě. „Tohle ti oplatím,“ šeptnu.
„Až jindy,“ zasměje se. „Pojď už.“
„Já si chvíli najdu, neboj,“ usměju se a rozejdu se společně s ním. „Projdeme si to tu, když už jsme tady?“
„Pokud chceš,“ odsouhlasí. „Ale pak jdeme na střelnici, jasné?“
„Okay,“ zasměju se. Vyjdeme z té uličky a jdeme dál.
Na to, že to byl strašidelný hrad, nic až tak děsivého se tam nedělo. Když jsme vyšli, Tom se rozešel ke střelnici. Vedl si mě vedle sebe za ruku a usmíval se na lidi kolem. Cítil jsem se vážně dobře.
„Snad nejdeš střílet růže?“ usměju se.
„Mám na lepší, než jsou jen růže,“ zakření se.
„Ohh, dobře, dobře, pane Kaulitzi,“ přimáčknu se k němu. Jakmile jsme došli ke střelnici, viděl jsem plno bavících se párů, jak se snažili vystřelit něco pro toho druhého. Tom hned vyskočil k nim a zaplatil si jednu střelbu. Chvíli se rozhlížel, až se podíval na mě.
„Co bys chtěl? Líbí se ti ta obrovská panda?“ Bylo to od něj tak hezké, jak se přidal k těm, kteří mají svého partnera. Kouknu se na něj a pak na tu pandu.
„Líbí. Je kouzelná,“ usměju se a stoupnu si za něj.
„Tu se vám, pane, nepodaří vystřelit. Ještě se to nikomu nepovedlo,“ zasměje se prodávající chlápek. Tom se jen usmál. Nemusel se usilovně snažit jako všichni ostatní. Jen krátce zamířil, a hned na první pokus trefil špejli, která byla u té pandy postavená.
„Tak to jsem asi první,“ řekl potěšeně Tom a usmíval se na mě jako sluníčko. Otevřel jsem pusu a radostně se pak zasmál. Neměl jsem snad ani takovou radost z té nádherné pandy jako z toho, že se usmíval a byl potěšený.
„Wow!“ řeknu nahlas a stoupnu si k němu nahoru, „šikovnej… Jsi prostě jednička,“ šeptnu a usměju se. I ten chlápek na něj vejral, jak kdyby spadl z větve. Možná i nějaké páry Toma sledovaly. Ačkoli se prodávajícímu moc nechtělo, neochotně sundal tu největší pandu a dal ji Tomovi.
„Díky,“ usmál se na něj Tom, i když bylo zřejmé, jak je ten chlápek protivný. Poté mě políbil a vmáčkl mi pandu do náruče. Pořád se na mě sladce usmíval. Chvilku jsem se na něj díval. Bylo to asi dětinské, ale mně bylo do breku. Sakra, nebreč, ty blbe! Máš ho teď začít líbat a děkovat mu, a ne brečet!
„Děkuju, moc děkuju,“ šeptnu, namáčknu se na něj i přes tu pandu v náručí a dlouze ho políbím. Někteří lidé se na nás otočili a začali něco kecat, ale to mi teď bylo jedno. Doufám, že nejen mně. Tom můj polibek prodloužil, čímž vydal jasné znamení, že i jemu. Slyšel jsem někoho užasle vydechnout, jiní si zas stěžovali. Ale Tom mě ještě párkrát políbil, než se odtrhl.
„Mám chuť na cukrovou vatu,“ prohlásí s úsměvem.
„V tom případě jdeme pro cukrovou vatu. A chci tě krmit,“ usměju se a seskočím ze stupínku na zem.
„Chceš nosit toho plyšáka?“ nabídne mi.
„Ne,“ usměju se sladce. „Chci si ho nosit. Je to můj malej Tomi.“
„Budeš mu říkat ‚Tomi‘?“ začne se smát a rozejde se ke stánku s cukrovou vatou.
„Jedině,“ zasměju se a dám pandě pusinku na čumáček.
„No a neměli bychom mu pořídit kamaráda, aby se necítil sám?“ zeptá se. Zastaví a ohlédne se zpět ke střelnici.
„Není to špatný nápad,“ usměju se, „ale jestli budu střílet já, tak si myslím, že bude do smrti sám,“ zasměju se. „Ale druhou pandu tam už neměli.“
„Hmmm,“ přimhouří oči, našpulí rty a prohlíží si střelnici. „Ale je tam šimpanz.“ Otočím se a snažím se ho najít taky.
„Jo, támhle,“ řeknu po chvilce. „Vážně pro něj chceš kamaráda?“
„Jo, bude se jmenovat Billy,“ zaraduje se, a už se tam žene, „mám střílet nebo budeš ty?“ volá.
„Budu, ale s tebou,“ řeknu a rozeběhnu se i s pandou za ním.
Jakmile přijdeme, ten chlápek se po nás jen otráveně koukne.
„Znovu?“ řekne.
„Znovu,“ řeknu mu a odložím si pandu na pult, ale k sobě, aby mi ji nikdo nevzal.
„Pomůžeš mi, lásko?“ pootočím se na Toma, který už stojí za mnou.
„Jasně,“ odsouhlasí. Přitiskne se mi rozkrokem na zadeček a opře se o mě. „Tak… tohle si tady chyť a tohle si drž druhou.“ Dává mi ruce do správné pozice.
„Okay,“ brouknu a dělám, jak mi říká. Pomalu společně namíříme.
„A miř pořádně,“ šeptne mi do ucha. „Uvolni se a soustřeď se.“ Pomalu si položí prst na můj, který spočívá na spoušti.
„Střílím prvně,“ pošeptám mu nazpět. Uvolním se a maličko si protáhnu ještě prsty. „Můžu?“
„Jo,“ šeptne. Ani se nepohnu, jen zmáčknu spoušť a zavřu v ten okamžik oči.
„Aaa, vedle,“ zasměje se Tom, „dejte nám ještě náboj,“ požádá toho chlápka, který nám ho samozřejmě neochotně dá.
„Promiň,“ omluvím se mu a semknu rty k sobě.
„O nic nejde,“ políbí mě na ouško. Dá do pušky náboj a znovu se ke mně přitiskne. „Tak… zamiř,“ pošeptá. Odkašlu si a napřímím se. Natisknu se na něj maličko víc a společně s ním zamířím.
„Trošku doleva,“ vydechne. Zamířím tedy víc doleva.
„Tak?“
„Vezmi to trošičku níž.“
Poslechnu ho. „Dobře?“
„Jo, přesně takhle,“ odsouhlasí. Přichytí mi ruce na pušce silněji, protože se vždy při výstřelu otřese a ucukne. „Můžeš.“ Jak to řekne, tak vystřelím. Ne, nechci to vidět.
„Super! Máš talent po mně!“ rozesměje se Tom a odtáhne se. Ten chlápek se začne mračit ještě víc, ale začne šimpanze sundávat.
„Já to sestřelil?“ řeknu překvapeně. Ani mi to nedošlo.
„Jo, zlato,“ zasměje se a obejme mě kolem pasu. Když sleduji toho chlapa, všimnu si najednou páru vedle nás. Jeho to vyšší kluk s blonďatou holkou. Nebyli by ničím zvláštní, kdyby si ovšem ta holka neprohlížela Toma jako kus masa. Kráva! Co na něj čumí? Nemá náhodou za sebou přítele? Kouknu se na ni a věnuji jí velice zlostný pohled, jenomže ona se jen ironicky pousměje. Víc se k Tomovi přitisknu a ruce si položím na ty jeho. Jenomže to už se na ni podívá i Tom. Ta blondýna mu věnuje úsměv, a poté si přejede jazykem po rtech. Dělá si ze mě prdel? Nejradši bych jí zkopal do hranatý kuličky, urval jí ty její peroxidní vlasy a šlápnul do toho zmalovanýho ksichtu! Přimhouřím oči vztekem a narovnám se. Dám Tomovi ruce stranou a otočím se čelem k němu. Podívá se na mě a pozvedne obočí. Převezme si od toho chlapa šimpanze. Mezitím té peroxidní kravce věnuju co nejvíce cynický úsměv a vezmu si pandu z pultu.
„Tak pojď,“ řekne Tom, vezme mě za ruku a vede mě pryč. Všimnu si, jak celou dobu na ni zírá.
„Hezká, že?“ procedím skrz zuby.
„Co?“ zamrká a podívá se na mě. Pustím mu tu ruku a chytnu si jen tu pandu. No skvěle. Prsa, zadek, zmalovaná držka, blond vlasy a on mě snad ani nevnímá.
„Ani nevíš, co říkám, viď?“
„Jasně, že vím, co říkáš…“
„Jo? Co jsem říkal?“ usměju se trochu. Ne, nesmím mu tady dělat scény. Tolik toho zase neudělal.
„No, že to… no přece…“
„Jo, jasně,“ řeknu a sklopím oči k zemi. Drž hubu, Bille, drž hubu, jinak to bude ještě horší.
„No ptal ses na to… na něco,“ řekne a povzdechne. „Promiň.“
„Spíš jsem jen něco konstatoval, přesněji tvoje myšlenky,“ šeptnu. Sakra, jedna pitomá kravka a pokazí nám snad celý zbytek večera. Na to nic neřekne. Jen si nese svého šimpanze v ruce. Po chvíli odtrhnu oči od země a kouknu se na něj. Nemůžu se na něj dívat, jak je smutný. Navíc, prostě se na ni díval. Nemůžu se ničemu divit. Vždyť jsem jeho první kluk. Byl do teď na holky, je to pochopitelné.
„To nic,“ řeknu a nahodím lehký úsměv. Jenomže on na to nic neřekne, jako by byl myšlenkami jinde. Zastavím se. Udělá asi tři kroky a také zastaví.
„Co se děje?“ ohlédne se na mě. Tak to nemyslí vážně, ne, to nemůže. Přimhouřím oči.
„Ty se ptáš? Já na tebe mluvím, ty mě vůbec nevnímáš a jdeš v klidu dál…“
„Ale já tě sakra poslouchám. Co pořád máš?“ rozhodí nechápavě rukama.
„Nic, nic,“ řeknu tiše a polknu. Jenom klid, přece se s ním teď nebudeš hádat. Dojdu k němu. Tom povzdechne a zakroutí hlavou. Jo jasně, jen si kruť hlavou. Ty za nic nemůžeš. Ty jsi po ní jenom koukal, a pak ani nevěděl, že jdu vedle tebe.
„Měli bychom jít. Už je po sedmý. Začíná se stmívat.“
„Nechtěl jsi cukrovou vatu?“ kouknu se na něj.
„To je dobrý. Ty jí chceš?“
„Ne, to ne,“ řeknu.
„Dobře, tak pojď,“ kývne a pomalu se rozejde.
Rozejdu se po jeho boku na parkoviště. Začíná být chladno. Tom jde tiše vedle mě.
„Ten šimpanz je krásnej,“ brouknu u auta a zastavím se, čímž mu naznačím, že bych s ním asi rád mluvil. Jenomže on to jako obvykle nepochopí.
„Jo, to je,“ odsouhlasí a hodí ho na zadní sedačku. Nahnu se tam přes něj a posadím vedle šimpanze pandu. Když se odkloním, střetnu se s ním pohledem.
„Tomi,“ šeptnu. Vážně si nechci kazit tenhle nádherný večer. Nechci se s ním hádat. A zvlášť kvůli takové hlouposti.
„Jo?“ pozvedne obočí.
„Promiň,“ pošeptám a koukám mu do očí. Chytnu ho lehce za ruku. „Vážně se omlouvám. Byl jsem přecitlivělý, promiň mi to. Nechci si kazit tenhle krásný večer,“ povzdechnu a prsty mu sjedu po ruce. Je mi to tak líto… Zase jsem to udělal všechno špatně… zase.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Wau to bylo..no to bylo…DOKONALÉ.Naprosto dokonalé.Já nemám slov.Tak krásný díl:) :D. bylo to tak roztomilé a zároveň žhavé.ty autíčka..dobře Tom 😀 no a nebyli by to oni,kdyby neskončili v hradu 😀 😀 😀 no a ta střelnice ? no dokonale..a to jak pak střílel Bill,jak se o sebe otírali..no to bylo skvělé..och bože..:)
Doufám,že ten incident s tou blondýnou nebudou už řešit.snad si užijou ještě krásný večer.Jsem zvědavá na to Tomovo překvapení :)SNad bude.:) Nádherný díl.Takhle povídka je dokonalá úplně celá..opravdu skvost ! a tenhle díl se řadí k mým nejoblíbenějším dílům téhle povídky.:) A ta panda a šimpanz? rozotmilé.
Nádherný dílek…:) Opravdu jako vždy nezklamali hoši jedni..:):) prostě jsou úžasní…:) Konec byl smutný, Bill znovu žárlil a Tom asi si to vyložil špatně…:( Snad to bude zase dobré, protože si myslím, že asi Tomův plán ještě nekončí..:) Tak honem dál…:) Dokonalé to dílko..:) ♥
Néé, nesmí se zase pohádat! 😀 to nesmí! 😀 prostě ne! 😀 nejdřív tak dokonalá scénka v tom strašidelném domě nebo co to bylo a teď tohle.. 🙁 dokonalý! 🙂
Já bych ich tak , ale TAK prefackala 😀
no, pěkně si to kluci užili v hradu, škoda jen, že je nikdo, pokud možno majitel atrakce, nenačapal, docela jsem to i čekala 🙂
ale Billovi se nedivím, že žárlí, taky bych v jeho případě žárlila! a Tom? typickej chlap, jde, nevnímá… to mi něco připomíná 😀
Naprosto úžasný díl, z té pasáže, co se odehrála v hradu, čišelo neskutečné vzrušení, nicméně postupuji ke konci dílu a začíná mě přepadat myšlenka, že bude následovat opět jedna z chvil, kde budou oba mlčet, Bill si bude nadávat za svoji žárlivost a Tom samozřejmě nebude vědět, co provedl a o co jde. Vidím to na velký nástup nekomunikace mezi nimi – jak typické. A to jsem si myslela, že tenhle večer bude pro ně oba krásný… opět to pokazily jejich nenapravitelné charaktery…