Byl to jeden z těch dní, kdy se nedá nic dělat. Venku je moc velké teplo na to, aby se vám někam chtělo jít, a doma není tolik aktivit, abyste spotřebovali všechen volný čas. Seděl jsem u stolu a něco neurčitě čmáral na papír, na nic jiného jsem neměl náladu. Myšlenky jsem nechal volně unikat pootevřeným oknem ven, aby se zase mohly za chvíli vracet zpátky a podporovat mé nicnedělání.
„Bille! Pojď sem! To musíš vidět!“ narušil mé promluvy k sobě samému Tom, který vtrhl do pokoje, jako by snad někde hořelo. V rukou pevně svíral svůj laptop, se kterým klesl na matraci mé postele. Vzhlédl, aby zjistil, jestli se má pozornost již stihla obrátit jeho směrem a naklonil ke mně laptop. Na obrazovce se rýsovaly jemné rysy neznámé dívky s medově hnědou hřívou vlasů a pronikavýma očima. Spokojeně se usmívala na objektiv.
„Kdo to je?“ zeptal jsem se s pozvednutým obočím.
„Debile! Ona je skvělá. Stoprocentně je to ona, víš? A já… no, nebudu popírat, že se mi líbí. Jednou si ji sám najdu a budeme spolu. Tobě zbydou pouze oči pro pláč.“ S tím odešel. Povzdechl jsem si. Tom si tolik přál, aby jej už považovali za dospělého, ale neuvědomoval si, že svým dětinským přístupem toho nikdy nedocílí.
Vrátil jsem se k bezcílnému čmárání.
Do místnosti vstoupila Meg. Měla na sobě dostatečně reprezentativní oblečení, aby se za ni madam Giryová nemusela během premiéry stydět a mohla s radostí dávat na obdiv její dívčí krásu. Pohrávala si s dlouhým pramenem plavých vlasů a ve tváři ji zkrášloval stydlivý ruměnec.
Přikývla a odcupitala pryč.
„Bille! Zlatíčko, pomůžeš mi?“ zněl domem mámin hlas. Okamžitě jsem seběhl do kuchyně. Stála u malého okénka a vyhlížela ven, přes čelo se jí táhla ustaraná vráska.
Na terase seděl Tom, nepřítomně zíral před sebe, něco si mumlal. V rukou muchlal lem svého dlouhého trička.
Ve dveřích jsem ztěžka polknul. Ruce se mi chvěly, nechtěl jsem s Tomem mluvit, když evidentně nemá náladu. Tiše jsem se přinutil dosednout do proutěného křesílka vedle něj. Zvedl ke mně nezvykle lesklé oči. Přisunul jsem se s křesílkem blíž k němu a váhavě ho chytil za ruku.
Nemusel nic říkat, nepotřeboval jsem vědět, co se mu stalo, a on vypadal, že se o tom ani bavit nechce. Jen jsme tam seděli, blízko sebe, ruce propojené. Jeho horké čelo se opřelo o mé, zamrkal jsem překvapením. Tomovi se po tváři roztekla jediná osamocená slza…
Tu noc jsem se poprvé vloupal do jeho pokoje, abych se ujistil, že klidně spí.
V kapse kožené soupravy začal vyzvánět mobil, vytrhl mě ze záplavy vzpomínek. Buď volá máma nebo Tom. Ignoroval jsem zvuk mobilu a hlavu si opřel o chladnou stěnu za sebou. Zavřel jsem oči a okamžitě se utápěl zpátky ve vzpomínkách.
Skrýval jsem se ve stínu starého dívčího internátu, jehož dnešní vzezření ani zdaleka nepřipomínalo budovu na fotkách, které jsem si prohlížel předchozí noci na představení. Vždycky jsem se chtěl dostat do Národní opery a včera se mi splnil sen, takže ho mohl nahradit jiný. Teď jsem si přál, abych jednou mohl shlédnout na prknech, jež znamenají svět, své vlastní dílo.
Budova internátu působila opuštěně a zanedbaně. Jen v pár oknech svítilo světlo. Doufal jsem, že mě tu nikdo nepřistihne. Potřeboval jsem obhlédnout pozemky Opery, abych zjistil, jak nejsnadněji se můžu dostat k jejímu majiteli, abych mu mohl podstrčit svoje dílo. Začal jsem psát, když jsem se zamiloval do bratra. No, věřili byste tomu?
Někdo mi položil ruku na rameno. Z úleku mi málem povolil močový měchýř.
„Potřeboval bych se dostat k řediteli. Něco pro něj mám,“ odpověděl jsem upřímně. Žena vypadala, že by prokoukla každou moji lež.
Krásné to bylo. Opravdu naprosto úžasné. Holka já tě obdivuju, jak ty to tak hezky umíš napsat. Není to vůbec nudné a je to takové reálné a prostě dokonalé. Moc se mi to líbí.
Doufám, že to bude pokračovat dobře a Tom se dozví o tom, že ho Bill miluje a nebude na něj za to naštvaný nebo ho neodsoudí.
Moc hezký díl, jen tak dál.
Já mylsím, že je dobře, že jsi tento díl věnovala Billova vzpomínkám..:)) Je to krásný, kráně napsaný a procítěný..:)))** Píšeš dokonale… Opravdu..:)) Mě se to děsně líbí..♥ Já se vždycky nemůžu dočkat dalího dílu..:))) A teď obzvlášť..:)) Je to číám dál tím víc zajímavý..:))
Jsem docela zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, protože se to začíná dost dobře rozjíždět..:p
Taky jsem zvědavá, kdy Tom zjistí, že je Fantom Bill..:D To asi bude koukat, ale mám takový pocit, že to je ještě daleko..:D 😀 :)) Těším se, až spolu budou..:p
Ach.. Umíš to všechno tak krásně popsat..♥ Nádhera.. Jako vždy..♥
Děkuju holky =)
[2]: Myslíš, že spolu při mé vrozené zákeřnosti vůbec někdy budou? 😀
Úžasný… Dílek se mi moc líbil a myslím, že fajn, že tady byly jen vzpomínky, protože se to bude s něčím v budoucnu určitě pojit.
Jsem vážně zvědavá, jak to bude pokračovat. No a teď mám ještě víc času přemýšlet nad tím, jak se to bude vyvíjet, protože jsem nemocná. Je mi fakt blbě, ale i tak sem nedokázala odolat a musela jsem si jít přečíst nový díl. A musím přiznat, že je mi líp-Fantom je lepší než všechny léky, který do sebe celej den cpu xD
Ale teda opravdu nevím, jak to skončí-ne že bych chtěla, aby už končil, to vážně nechci!!!-ale taky sem neodolala a koukla se na film a teda jestli skončí Fantom tak jak skončil, tak tak tak… tak fakt nevim co udělám! xD
Honem další díl – je to v zájmu mého zdraví xD
Nádherný díl.Působilo to na mě velmi kouzelně,jako tahle celá povídka.Billa je mi opravdu líto…moc se mi líbilo:začal jsem psát,když jsem se zamiloval do bratra.Tahle povídka je tak smutná..procítěná,dokonalá.Já nevím,jestli jsem to pochopila správně,ale..v tý první vzpomínce Bill Toma ještě nemiloval tak,jako teď.Předtim to byla jenom bratrská láska.Proto neřešil to,že Tomovi se líbí nějaká holka.A v tý druhý vzpomínce se to zlomilo.Jenom..proč Tom plakal?Protože ta holka s nim nechtěla být nebo kvůli něčemu s tou holkou plakal?nebo to bylo kvůli něčemu jinému?Vloupal se k němu poprvé do pokoje,když spal a od tý doby to dělá pořád.tady v něm ta bratrská láska přerostla v něco víc.A ta třetí..to je o tom ,jak začal jeho sen v Národní opeře.Snad jsem to dobře pochopila:) Je to opravdu tak krásně procítěné.miluji Fantoma!:)♥
[4]: Taky jsem nemocná, takže jsem měla nějaký ten čas na psaní… Původně měl být tenhle díl Fantoma na nějakou dobu poslední, ale včera jsem Januli poslala 11. takže snad za ty tři dny bude =) Jinak, přeji brzké uzdravení =P Škoda, že nemám víc dílů Fantoma, abych to urychlila :D:D
A samozřejmě děkuji =)
[5]: teď nevím, jestli jsem tvůj komentář pochopila dobře 😀 Pokud jsou ty otázky určeny mě, tak já ti na ně odpovědět nemůžu, protože se na ně chystám odpovědět někdy v průběhu povídky. A ano, pokud já dobře chápu tvůj komentář, pak jsem si naprosto jistá, že jsi to dobře pochopila i ty 😀
Děkuji =)
ta slečna SilentSwan… nejedná se náhodou o Christine? docela by mi sedl ten popis i okolnosti 🙂 Tomova depka na terase předpokládám pramenila z toho, že mu s ní neklaplo rande… no a Bill je na nejlepší cestě se zašít do katakomb a tvořit 🙂 je i hodně hezký, že ho madam Gyriová a Meg zvou k sobě, to ho Meg viděla s maskou nebo bez?
[7]: Já radši mlčím 😀 Jinak Meg Billa viděla určitě s maskou 😀 Na víc otázek asi odpovědět nemůžu 😀
já vím, já jsem zas naopak hrozně velká sonda, které se do twc světa přimíchal její milovaný film, takže mě omluv 😀