„Kdo je Igor?“ ptám se opatrně. Někdejší vztek je díky Dennisově duze dávno pryč – nahradil jej neméně palčivý pocit lítosti – rozžhavená čepel pronikající mi přímo do hrudi. Mám strach. Možná už o Igorovi dávno vím. Tenhle stav je zvláštní, jako byl můj mozek někde uprostřed rozdělen přepážkou na stranu, kam můžu, a stranu, kam mě nepustí bariéra z ostnatého drátu. Na odvrácené straně jsou všechny mé vzpomínky, vědomosti a zážitky. Jen občas něco prosákne mezerami mezi dráty. Jen útržky, malé a pořezané, chabé. Taky ani trochu nerozumím anatomii mozku.
„Igor je velitel naší základny, řečeno z hlediska kariéry. Jinak je to odporný sadistický parchant, který se vyžívá v ponižování svých svěřenců.“
Lítost se kombinuje s pocitem zostuzení – jak jsem se na něj vůbec mohl zlobit? Stačí mi slyšet jeho hlas, ten slabý, třesoucí se hlas, vyjadřující potlačovanou nechuť jeho vlastníka vyjadřovat se k dané otázce.
„A on… ti ublížil, že?“ ještě opatrněji. Bill se mi zhroutí do náruče, pevně ho k sobě tisknu. Celý se třese. Jemu se vzpomínky zjevně vracejí úplné, živé. Ale ne ty, o které by stál.
„Mě měl nejradši, říkal, že se mu líbí moje tělo, že vypadám jako mladý kluk, i když už tak mladý nejsem. Že má mladé kluky moc rád. Ale neměl. Jen je rád bičoval, všelijak mlátil a… a tak podobně.“
I skrze kalhoty jsem na svých stehnech cítil jeho slzy. Na to, že plakal, mluvil velmi klidným hlasem.
„Ššš, nemysli na to,“ šeptám. Nejspíš to ani trochu nepomůže, ale neodpustil bych si, kdybych nic neřekl. „Už je dobře.“
„Děkuju,“ šeptá zase on, ovine mi ruce kolem pasu. Hladím ho po zádech. Za chvíli se uklidní.
„Nemáš se za co omlouvat, Billy. Jsem tu pro tebe. Jen pro tebe, a vždycky budu. A nedovolím, aby ti někdo ublížil.“
Objímá mě už mlčky. Cítím jeho ruce na svých zádech, jeho hlavu na břiše, jak se ke mně tiskne. Jedna jeho ruka opustí svou pozici, přesune se na mou hruď. Přes tričko mě jemně hladí, tiše vydechnu. Jeho ruka putuje až k lemu, nadzdvihá jej a nachází mou kůži, už ne tak chladnou, laská ji a tiše vrní.
„Bille?“ zkusím. Žádná reakce.
Přesune se z lavičky na podlahu, klekne si mezi mé nohy. Tedy nejspíš. Nevidím vůbec nic, je tu tma jako v prd… teda v pytli. Ne že bych byl někdy v pytli, to se jen tak říká.
„Billy, nemyslím, že je to dobrý nápad, já – ss! Nevím, jak dlouho jsem byl to… ah… mrtvý, mám pořád ty stejné slipy, nejspíš to nevoní nejlépe a -ah!“
„Ticho,“ pronese ostrým hlasem kadeta a bolestivě stiskne můj penis, aby mě umlčel. Ani netuším, jak ze mě ty boxerky dostal; jemu se to každopádně podařilo nějak nenápadně.
Prsty přejíždí po důkazu mého mužství, zkoumá ho, měří a mapuje. Naskakuje mi husí kůže. Cosi mokrého – on mě vážně olízl. Nedobrovolně syknu. Za chvíli jeho rty obemknou mou chloubu, jazykem si pohrává se žaludem. Zrychluje se mi dech. Prsty zatínám do Billova ramene, jeho rty se posunují níž, v břiše mě šimrá cosi horkého. S výkřikem prudce zakloním hlavu, skončil jsem. Ale bylo to moc rychle…
„Neublížil sis?“
„Proč bych – měl?“ nemůžu popadnout dech.
„Praštil ses, slyšel jsem to.“ Ani jsem si nevšiml.
„Jsem v po-hodě,“ vydechnu. Před očima pořád vidím ty hvězdičky. Bill se ke mně přitiskne a zase mě hladí na břiše. Dech se mi pomalu vrací do normálu, srdce mi ale bude takhle bušit nejspíš ještě dlouho.
„Mám taky?“
„Ne,“ řekne rozhodně. Neodstrčí mou dlaň; zakryje ji svou a stiskne, aby mi zabránil v dalším pohybu.
„Proč ne? Klidně bych mohl,“ ohradím se.
„Teď ne, Tomi. Udělal jsem to, protože jsem chtěl, aby ti bylo dobře. Ne proto, že bych chtěl, abys mi to vracel.“
Zasmušile pokývám hlavou. Když mi dojde, že to nemohl vidět, že už příliš pozdě něco říkat. Auto znovu stojí.
Závěs se rozevře a dovnitř strčí hlavu cizí muž.
„Klid, neutekla mi ani kapka,“ pochlubí se Bill spíše váhavě. Cizák ho pozdraví zdviženým palcem a prostor se zase ponoří do tmy.
A já opět cítím teplo, tentokrát ve tvářích; přímo mi hoří. Nepochybně jsem rudý jako komančské trenky, možná i víc. Jako dvoje trenky. Naštěstí to Bill nemůže vidět.
autor: Fabiana
mmm.. moc pěkné…:D nemžu se dočkat dalšího dílu..
Zajímavé, hodně zajímavé 😀 Už se těším na další díl
no, já se nemohla dočkat..:P máš to užastně promyšlené..:) už chci další dííííl 😀