Doppelleben 19.

„Andy!“ vesele jsem vypísknul a skočil mu na záda. „Dlouho jsme se neviděli!“

„Protože máš svůj čas rozdělený mezi Christiana a Toma, Bille,“ zabručel rozmrzele.

„To není pravda,“ zamumlal jsem a slezl z něj.

„V pondělí a úterý jsi byl s Tomem, dnes s Christianem a popravdě řečeno, docela se divím, že jsi doma, a navíc, ještě k tomu – sám!“

„Je to teď trochu složitější, Andy,“ s povzdechem jsem si sedl ke stolu. „Domluvili jsme se, že mu dám šanci. Já chci, aby to mezi námi bylo dobré, Andreasi, a pokud k tomu potřebujeme tenhle druh lásky, tak jsem ochotný to udělat.“

„A co Christian?“ jízlivě vyslovil otázku, kterou jsem ho očekával.

„Mám ho rád. Hodně ho mám rád, ale také mám hodně rád Toma a potřebuju zjistit, koho mám radši. Hned, jak to zjistím, tak ten vztah s jedním z nich ukončím, to se nemusíš bát. Nechci nikomu z nich ublížit. Už teď jim dost ubližuju. Christianovi nevědomostí a Tomovi pravým opakem – vědomím.“

„Tak proč to děláš?“ nechápavě nakrčil obočí a posadil se vedle mě.

„Protože mě o to Tom požádal.“

„Cože?“

„Chtěl, abych mu dal šanci, ale já nechtěl opustit Chrise. Proto mi nabídl tohle.“

„A změnil se alespoň nějak?“

„Dělá mi to mnohem těžší, než jsem si myslel, že to bude,“ kývnul jsem a odvrátil hlavu k oknu.
Chtělo se mi brečet zoufalstvím i sebepoznáním. Stal se ze mě hrozný sobec, toužící po vlastním uspokojení. Vědomí, že ubližuju oběma, jen kvůli tomu, abych byl šťastný hlavně já.

***

Pomalinku jsem vstoupil do setmělého pokoje, kterým se linula tichá melodie vycházející ze strun kytary. Byl to Tomův způsob, kterým mě u sebe vítal. Když mě spatřil, s úsměvem ji odložil a napřáhl ruce, abych mu mohl vklouznout do náruče.

„Ahoj,“ zašeptal jsem a sedl si mu do klína.

„Ahoj,“ oplatil mi úsměv a zlehka mi vtiskl polibek na rty. „Nemohl jsem se tě dočkat.“

„Promiň, mluvil jsem s Andym, poslední dobou jsem ho hodně zanedbával, přestože sem přijel hlavně kvůli mně. Asi si zavedu diář a rozdělím si na vás kolonky,“ usmál jsem se.

„Nic se neděje, Billy. Je v pořádku, že s ním chceš strávit svůj čas. Ale měl by sis udělat čas i sám na sebe,“ starostlivě mě pohladil po tváři.

„Neboj se, večer mám na sebe času dost, než usnu.“

„Bille,“ povzdychl si a vážně se na mě podíval.

„Dobře, zítra budu sám,“ zamumlal jsem a položil hlavu na jeho rameno. „Nejsem rád sám.“

„Každý někdy musí být sám.“

„Musím mít náladu na to být sám, Tomi. Chci být sám, jenom když jsem smutný. A teď se necítím být smutný, protože nemám čas přemýšlet. Zaměstnávám svou mysl a jsem šťastný.“

„To je samozřejmě dobře, to nepopírám,“ pevněji mě objal a vtiskl mi polibek na čelo. „Ale měl by sis najít čas i pro sebe, jinak toho na tebe bude později moc.“

„Hmm,“ zabručel jsem.

„Nebruč, zlatíčko,“ zasmál se.

Pootočil hlavu o několik stupňů tak, abychom mohli naše rty spojit v něžném a líném polibku. Zatímco naše jazyky spolu tančily, jeho ruce mě k němu pevně tiskly.

„Připadáš mi tak vzdálený.“

„Jsem hned tady, Tomi,“ zašeptal jsem.

„Chtěl bych s tebou zůstat po celý život bez toho, že bychom se někdy museli rozdělit.“

Oněměle jsem na něj zíral, dokud jsem přesně nepochopil význam jeho slov. Když mi to všechno došlo, zoufale jsem ho políbil. Potřeboval jsem cítit jeho blízkost, jeho rty na svých a jeho ruce, které by mě pevně držely.

„Ach Tomi,“ zašeptal jsem mu do rtů. „Co se to s námi stalo?“

„Zamilovali jsme se,“ zářivě se usmál a povalil mě do peřin. Okamžitě rty sjel na mou čelist a posypával ji drobnými polibky.

„Tomu bych i věřil.“

„Vážně?“
„Jo,“ usmál jsem se a pohladil ho po ramenou. Rukama jsem přejížděl po jeho rukách, prsty jemně masírujíc jeho napjaté svaly. „Zamiloval jsem se do tebe, Tomi.“

„Já do tebe už dávno,“ zašeptal a znovu mě něžně políbil.

***

Seděl jsem na verandě a s úsměvem mžoural proti sluníčku, které svítilo nad celým městem a hřálo naše zimou prochladlá těla.

Tom mi naordinoval samotu v přírodě a já ho poslechl hned, jak jsem zjistil, že je venku tak krásně. Prospívalo mi to, přemýšlel jsem o všem s úsměvem, žádné chmury nepřicházely, přestože jsem přemýšlel o Chrisovi i Tomovi. Řešil jsem otázku našeho vztahu a jeho rozřešení.

Pomalu jsem získával odpověď na svou otázku, ale nevěděl jsem, jak to všechno udělat tak, abych oběma ublížil co nejméně.

„Ahoj, co děláš?“ vlezl mi do výhledu zářící Andreas.

„Uskutečňuji Tomem naordinovanou samotu,“ rozesmál jsem se. „Sedni si,“ hlavou jsem pokynul k druhému křesílku, ze kterého jsem okamžitě sundal nohy a poskládal si je pod sebe.

„Skvělý nápad!“ složil se do křesla. „Pomáhá to?“

„Překvapivě ano! Nikdy bych neřekl, že u sluníčka se bude přemýšlet tak lehce. Spoustu věcí jsem si znovu přebral, spoustu věcí vyřešil a pár jich i vymyslel.“

„Co Chris?“

„Dobré,“ usmál jsem se. „I o něm jsem hodně přemýšlel.“

„A k čemu jsi došel?“

„Že ho miluju,“ zašeptal jsem s úsměvem.

„Vážně?“ překvapeně vykulil oči a naklonil se ke mně.

„Samozřejmě! Je pro mě neuvěřitelně důležitý, hodně pro mě znamená a já ho ze svého života za žádnou cenu nechci vymazat, Andy. Jsme spolu téměř tři měsíce a vážně mi hodně přirostl k srdci a nebojím se přiznat si, že ho miluji. To pro mě není těžké přiznání.“

„To jsem moc rád, Bille, protože Chris je vážně skvělý člověk a potřebuje, aby ho někdo miloval.“

„Já vím,“ přikývnul jsem. „Ale co ty? Jak se ti u nás líbí?“

„Vlastně, abych pravdu řekl, tak víc než dobře,“ krátce se zasmál. „Kousek odtud jsem si pronajal byt, před chvílí jsem dobalil své oblečení. Chtěl bych tu nějakou dobu zůstat.“

„Vážně? Andy, ale to je skvělé!“ zářivě jsem se usmál a pevně ho objal. „Co tě k tomu rozhodnutí vedlo?“

„Abych byl upřímný, byl to Christianův nápad. Když jsme spolu byli venku, nějak jsme se bavili, už ani nevím o čem, když ho to napadlo a já nenašel jediný důvod, proč by to nešlo.“

„Věděl jsem, že je Chris inteligentní, ale pni, on je snad mladší bratr Einsteina!“

„U něj bych se nedivil ničemu,“ rozesmál se Andy a já s ním. Bylo fajn vědět, že můj nejlepší přítel bude žít blízko mě.

autor: Saline A.