Chaos 16.

Tom byl rozvalený ve křesle u Tonyho v kanceláři. Prsty si hrál s lemem svého obrovského trička. Čekal, až dorazí jeho šéf. V kanceláři nebyl nikdo jiný kromě něj, což znamenalo, že s ním chtěl Tony mluvit o samotě. Pokrčil rameny a zívl si. Jakmile slyšel za dveřmi rachot, zakryl si otevřenou pusu dlaní a v tu stejnou chvíli se dveře otevřely.
„Ahoj Tome,“ pozdravil ho Tony a šel ke své židli na druhé straně stolu. „Omlouvám se, že jsi musel čekat, musel jsem ale něco vyřešit,“ ušklíbl se. Z kalhot vylovil kapesník a začal si do něj otírat ruce. Když ho zahodil do koše, Tom si všiml červených skvrn. Bylo to ale něco tak normálního, že jen povytáhl obočí a přešel to. Pokud někdo neposlouchal tak, jak by měl, Tony se vždy postaral o to, aby mu připomněl, kdo je tady šéfem. Normálně byl ke každému milý, ale pokud se ho někdo snažil obesrat, musel už dopředu počítat s následky.

Tom položil ruce na stůl a prsty propletl. Dneska se cítil jinak. Úplně jinak, než se cítil jindy. Přemýšlel nad ním a Billem. Nemohl ani spočítat všechny ty úsměvy, které se mu samy od sebe objevovaly na rtech, když byl s Billem. Bylo to až příliš úžasné. Byl tak moc rád za to, že poznal někoho, kdo mu rozuměl. Vážně byl šťastný, protože věděl, že moc lidí ho nechápalo. Myšlenka toho, že by měl normální práci, jako mu Bill nabízel, se mu v hlavě také objevovala. Věděl ale, že to bylo nemožné. Nebyla tu žádná možnost, aby mohl žít normální život. Ne po tom všem, co udělal. Snažil se necítit špatně za to, že chodí s Billem, aniž by to jeho otec tušil. Snažil se necítit špatně za to, že mu lhali o jeho skutečné práci. To, co ale k mladšímu chlapci cítil, bylo mnohem silnější než cokoliv jiného, takže všechno bylo tak nějak správné. Přesto, že nebylo.

„Takže,“ Tony si odkašlal a přerušil tak tok Tomových myšlenek. Otevřel šuplík, vyndal z něj žlutou obálku a položil ji na stůl. „Pamatuješ si, jak jsem ti o tom chlápkovi říkal, že?“
„No, moc jsi toho neřekl,“ Tom zakroutil hlavou a vystrčil spodní ret. Byl netrpělivý. Ať se mu Tony snažil říct cokoliv, chtěl to vědět hned, bez zbytečného natahování.
„Dobře, takže… Nechci do toho zatahovat nikoho jiného. Chci, abys to udělal ty sám. Dám ti cokoliv, co k tomu budeš potřebovat.“
„Dobře,“ kývl Tom a trochu nadzvedl hlavu.
„Tenhle muž patří k armádě. Je opravdu důležitý.“
Při zmínce o armádě přejel Tomovi mráz po zádech. Pokaždé, kdy viděl v televizi vojáka, případně nějakého potkal jen tak na ulici, myslel na Billova otce. Děsilo ho to. Nikdy neslyšel o požadavku na smrt někoho takhle důležitého. Vypadalo to jako neuvěřitelně složitý úkol. Vážně si Tony myslel, že Tom bude schopen zabít člena armáda sám? Bez pomoci někoho dalšího? Ten muž rozhodně nebyl bezbranný tak jako ostatní oběti, které měl na svědomí. Rozhodně k sobě bude někoho potřebovat.

Tom cítil, jak se mu stáhlo hrdlo, a měl nepříjemný tlak v žaludku. Ne, ne, ne, ne, ne. Vzal si obálku do rukou a v hlavě si opakoval to, co Tony řekl. Na sekundu se na něj podíval a poté obálku rychle otevřel. Ne. Kurva ne. Vyndal jednu z fotografií a na místě zamrzl. Nemohl se hnout. Nehty mu bělaly silou, kterou fotografii držel. Měl před očima důkaz toho, že se skutečně jednalo o generála Kaulitze. Srdce mu bilo na poplach. Nevěřil tomu, že se to opravdu děje. On měl…

„Dostaneš za něj třikrát tolik co normálně,“ Tony otevřel druhý šuplík a vyndal z něj silnější balíček peněz než normálně. „Nepospíchej, ale chci, aby zemřel do dvou týdnů maximálně. Vím, že bude těžkým terčem,“ řekl chápavě. „Tohle je pouze první část. Zbytek dostaneš, až se ho zbavíš,“ podal peníze Tomovi. Ten byl ale paralyzovaný. Pořád zkoumal fotografii, kterou držel. Tony upustil balíček peněz na stůl, aby ho tak donutil k němu znovu vzhlédnout. „Tome, uděláš to, že ano?“
Tom neodpověděl. Pouze se na Anthonyho díval, ani jednou nemrknul. „Uděláš to, nebo ne?“ Tony zvýšil hlas a na peníze, které před Toma položil, vložil vlastní dlaň. Byl připraven si je vzít zpátky v případě, že by si to Tom rozmyslel. „Hned teď mi odpověz, protože pokud to neuděláš, musím říct někomu jinému.“
„Já-“ Tom polknul. V hlavě se mu točilo tolik myšlenek, že jeho mozek nereagoval a nedokázal ho přimět k tomu, aby odpověděl. Hloupě pokýval hlavou, fotografii stále držel mezi prsty. „Ne, ne. Samozřejmě, že to udělám.“
„Tvůj obličej mi říká něco jiného, Tome.“ Šéf se mu podíval do očí, povytáhl jedno obočí, jak si ho prohlížel. Tom se přinutil k úsměvu, čímž změnil celý výraz své tváře. Uvědomil si, že to bude akorát tak horší, pokud dá najevo, jak na hovno se doopravdy cítí.
„Tony, nikdy jsem tě přece nezklamal.“
„To je můj kluk!“ Tony se postavil a poplácal Toma po rameni. „Tentokrát nechám celý plán na tobě, ale pokud budeš potřebovat radu, tak mi řekneš. Dobře? Musím už jít, musím zkontrolovat nové zbraně, které přišly dneska ráno,“ šel ke dveřím. Sáhl na knoflík, ale než jím otočil, znovu se podíval na Toma. „Tome, vím, že se na tebe můžu spolehnout,“ zakřenil se a z místnosti odešel.

Tom upustil fotografii na stůl a položil si na ni čelo. Otřásl se a popíral skutečnost, která byla v obálce. Co měl, k čertu, dělat? Tohle se nemělo stát. Nikdy. Nemůže ho zabít. Pěstí bouchnul do stolu a zavrčel. Bude muset něco udělat. Ukrývání se v Tonyho kanceláři rozhodně nic nevyřeší. Napřímil se a podal si svou tašku. Tak rychle, jak jen mohl, do ní strčil obálku i peníze. Rychle z místnosti vyběhl a ke své smůle narazil do Georga.
„Čau! Jak je, Tome?“ Georg se na něj podíval a zamračil se. „Vypadáš rozrušeně. Seš v pohodě?“
„Jo, jsem v pohodě. Jsem v pohodě,“ mávnul rukou, než ji položil na Georgovo rameno. „Dwayne!“ zakřičel. „Kde je Dwayne?“ zeptal se a rozhlížel se, jestli kamaráda někde neuvidí.
„Nevím. Celej den jsem ho neviděl,“ pokrčil rameny Georg. Ani nestihl pořádně mrknout a viděl Toma, jak pospíchá k parkovišti. „Zatraceně, Tome. Měl bys s tím kokainem brzdit. Tvůj mozek přichází o neurony.“
Tom rychle nastoupil do svého auta. Musí okamžitě za Dwaynem.

—

„Dwayne! Dwayne!“ křičel Tom a pěstí bušil na dveře mnohem víc, než bylo skutečně nutné. „Otevři ty zasraný dveře! Dwayne!“
Chystal se do dveří znovu udeřit, když vtom se jedním rychlým pohybem otevřely.
„Tome? Co se děje, chlape?“ zeptal se Dwayne překvapeně, ani ještě nestihl pustit kliku. „Myslel jsem, že to je ten sráč, kterej si chodí pro nájem,“ ušklíbl se. „Co se ti stalo?“ prohlédl si Toma. Vypadal zlomeně. Tak, jako kdyby mu zemřela babička nebo něco podobného. Tom vkročil do kamarádova domu a posadil se na pohovku.
„Já už to nemůžu dál dělat. Nemůžu,“ zaúpěl Tom. Cítil, jak mu v hrudníku pumpuje srdce.
„Co? O čem to mluvíš?“ zeptal se Dwayne a posadil se vedle svého kamaráda.
„Nemůžu zabíjet lidi pro peníze,“ Tom se chytil za hlavu a díval se do podlahy.
„Chlape, nemyslíš si, že je na tohle rozhodnutí už trochu pozdě?“
„Arrrgh!“ zakřičel Tom a dupnul. „Proč, kurva, musel vybrat mě? Mě?! Do prdele!“
Dwayne spráskl ruce a zmateně se na Toma podíval. „Bože, zpomal. Nic z toho, co říkáš, nechápu. Co se stalo? Co ti Tony řekl?“
Tom zvedl pohled od podlahy a stáhl rty do úzké přímky. Přemýšlel, co kamarádovi říct. Otřel si z obličeje pot a vydechl.

„Mám zabít člena armády…“ začal.
„Člena armády? Wow, to je vážně čest. Nikdy bych si nemyslel, že někdo takovej bude Carlovi dlužit. Takže co se děje? Chceš, abych ti pomohl?“ zauvažoval Dwayne. Pořád nechápal, proč se Tom třese jak osika.
„Ne! Ne!“ vykřikl Tom nervózně. „Tony chce, abych to udělal sám. Co si, sakra, myslí? Nemůžu sám zabít vojáka! Hádám, že jsem to nikomu neměl ani říct, ale ty seš můj nejlepší kamarád. Musel jsem ti to říct!“ Tom stále zuřil. Mluvil opravdu nahlas, promnul si spánky.
„Díky, chlape,“ ušklíbnul se Dwayne a usmál se. „Takže co je špatně?“ Tom mu pořád neřekl, co se děje, co ho obtěžuje. Pouze křičel. „Co tě žere?“
„Víš, kdo je Philip? Tony o něm něco říkal,“ Tom se rozhodl ignorovat kamarádovu otázku. Snažil se vytvořit bublinu, ve které nemusel zmiňovat, jak se jeho nová oběť jmenuje. Věděl, že pokud bude muset vyslovit jméno Billova otce, zlomí se.
„Jakej Philip?“ Dwayne zakroutil hlavou, poškrábal se na bradě. „Ne. Neznám ho.“
„Tony chce, abych zabil generála, protože on zabil Philipa. Co to kurva…?“ zeptal se Tom napjatě. Mozek se mu z toho všeho už škvařil.

„Panebože, mluvil o Philipovi Truaxovi,“ podíval se na něj Dwayne.
„Philip Truax? Kdo to je?“
„Tonyho brácha, ty idiote! Vojáci ho před dvěma lety zabili. Nepamatuješ si to? Nějak ho trápili, takže jim vyžvanil, kde se ukrývá gang. Nám ale nikdy nic neřekl. Loajální bastard, že?“ Dwayne si odfrknul. „Poslední věc, kterou jsem o něm slyšel, bylo to, že ho rozřezali na několik kusů. Když to dělali, byl pravděpodobně ještě živej a plně při smyslech.“
„Cože?! Bože!“ Tom zasténal. „Kurva, proč si Tony myslí, že udělám něco takového?“
„Tony pravděpodobně chce, abys mu donesl pouze generálovu hlavu. Samozřejmě, že ho nemusíš zaživa naporcovat,“ Dwayne se trochu zasmál. Výraz mu ale povadl, když Tom nadskočil.
„Do prdele, sklapni, Dwayne! Panebože, tohle je tak špatné!“ Tom se postavil a přecházel po obýváku sem a tam. „Špatné!“
„A ty jsi kdo? Matka Tereza? Všechno, co děláme, je špatné. Myslel jsem, že to dávno víš.“
Tom se na Dwayna ani nepodíval a ten si povzdychl. Pokud se Tom nezasmál, něco bylo opravdu špatně. Jako tehdy, když za ním přiběhl celý vyděšený, když mu dal Bill pusu, pomyslel si Dwayne. Tom vždycky dělal z komára velblouda.

Tom pořád chodil po obýváku, jako kdyby se nemohl ani na chvíli zastavit. Vypadal jako vystrašené štěně. „Jak mám, sakra, zabít někoho, s kým jsem se už setkal? Někoho, s kým jsem už mluvil, jedl u něj doma-„
„Tohle je ten důvod, proč se nemáš zaplejtat s klienty nebo oběťmi v tomto případě,“ přerušil ho Dwayne svým učitelským tónem. Nevěnoval příliš pozornosti Tomovým slovům. „Počkej,“ řekl po chvíli, kdy se mu všechny části toho, co Tom řekl, daly v hlavě dohromady. „Odkdy se přátelíš s vojákama?“
„Jak jsem řekl už dřív. Spřátelil jsem se s generálem, abych ho pak mohl zabít,“ řekl Tom sarkasticky a znovu se posadil. Pořád byl ztracen ve svých myšlenkách. Nervózně si klepal prsty do hlavy. Nikdy Dwaynovi neřekl, že Billův táta je členem armády. Nikdy by si nemyslel, že by to bylo něco, co by měl vědět. A právě teď to vypadalo jako ten nejhorší okamžik na světě, kdy něco takového oznámit.
„Tome, přestaň se všema těmahle sračkama!“ vyměnil Dwayne. Celé ho to už unavovalo. „O čem, kurva, mluvíš? Řekneš mi, co tě tak vytočilo? Jak ses s tím chlapem seznámil?“
„Přál bych si, abych nevěděl, kdo to je. Ale já to vím!“ Tom zrudl v obličeji. Chytil se za pravé stehno a zaryl do něj nehty. Zasténal nad bolestí, která jeho čin následovala. „Bill. Billův táta je v armádě. Tony mi nařídil zavraždit Billova tátu.“
„Cože?“ zazíral na něj Dwayne a plácnul se do čela. „Do prdele!“

autor: Aster

original