Fear

autor: Mary

Strach je energie, která poškozuje, uzavírá, skrývá, hromadí a omezuje…

Strach… Obyčejné slovo na pět písmen. Každý ho zná. I já…

Až moc dobře.

Bojím se. Tak moc, až mě to dusí. Svírá mě to a drtí, nemůžu se nadechnout, propadám se do tmy, ztrácím se sám v sobě.

Kvůli tobě. Jenom kvůli tobě.

Ty za to můžeš. Tvoje oči. Tvoje rty. Tvoje úsměvy. Tvoje vtípky. Tvoje jemné ruce se štíhlými prsty. Ty. Ty a všechny ty doteky, které mi věnuješ. Jako bratrovi.

Kdy už sakra pochopíš, že je to málo?

Doufáš v nemožné, on nikdy nepřijde, nezeptá se, nepochopí…

Už mi nestačí být jenom bratr, a to mě neskutečně děsí. Nikdy jsem nic takového necítil…

Je to silné. Tak silné, že mě nenapadá nic, k čemu by se to dalo přirovnat. Snad ani neexistuje něco takového, nevím.

Je to moje první láska. A zároveň poslední.

Co by se stalo, kdybych ti to řekl? Smál by ses? Křičel? Nenáviděl bys mě?

To nechtěj vědět…

Nic nemůže být horší než to, co zažívám teď. Ten věčný strach. Strach z odhalení. Strach z tvojí reakce. Strach ze samoty. Nechci zůstat sám!

Ale největší strach mám z toho, že bys necítil to samé.

Zabíjí mě to. A já ještě nechci umřít.

,Překonej svůj strach.‘ Říká se to, ne? Budu silný. Překonám sám sebe. Překonám svůj strach.

Musím.

„Tome?“

Musím to alespoň zkusit. Ať už to dopadne jakkoli.

„Ano?“

Strach mi stáhnul hrdlo, nemůžu ze sebe dostat ani slovo.

Proč to musíš být zrovna ty?

„Děje se něco?“

Děje. Ale bojím se ti to říct. Nechci tě ztratit.

Nikdy.

„Já…“

Pořád jsem se snažil přivírat oči před pravdou. Ty mě prostě nemůžeš milovat.

Slzy kanou po tvářích a studí. Jako by byly z ledu…

Přestávám přemýšlet. Nejde to.

„Odveď můj strach pryč…“

Zbav mě ho. Osvoboď moje srdce. Zachraň mě.

Musíš mě vyrvat z jeho spárů.

Prosím…

Jen ty můžeš.

„Jak?“

Uděláš to, když ti řeknu? Bojím se, že ne. Možná, kdybych poprosil…

Ne. Nebudu prosit. Musím žádat. Musím chtít. A já chci.

Překonej svůj strach, Bille…

„Miluj mě.“

Je to venku. Dokázal jsem to. Vyhrál jsem nad strachem.

Je jedno, jak to dopadne. Řekni něco. Cokoliv. Přijmu to a pochopím. Teď už se nebojím ničeho. Ani tebe.

Jsem svobodný.

„Já tě miluju.“

Nesmělý dotyk. Lehké objetí. Tvoje horké rty na mých.

Naplňuje mě nádherný pocit. Po celém těle cítím příjemné mravenčení. Jsem šťastný.

Konečně!

Mám všechno, po čem jsem toužil. Všechno, čeho jsem se bál.

Ale já svůj strach překonal.

A získal jsem Toma.

autor: Mary