autor: Little Muse & Majestrix
Zhroucení
Jorg se vrátil z Billova pokoje vyčerpaný. Bill vzlykal, dokud nebyl schopný jen lapat po dechu, stále vydechoval omluvy, dokud neusnul vyčerpáním. Jorg ho položil a nařídil Andreasovi, aby se o něj staral, a odešel k sobě do pokojů najít Davida, který uspával Erika.
Jeho vyčerpání muselo být dost evidentní, protože jeho manžel se okamžitě zastavil, jemně dítě utišil a s očekáváním se na něj podíval. Jorg nic neřekl, vešel dál do pokoje a začal se svlékat. David se otočil zpátky k jejich synovi, vypadal zamyšleně, políbil ho na čelíčko, když už zas začínal vzlykat.
„Vypadáš strašně,“ řekl.
Jorg si povzdychl, posadil se na kraj postele, lokty se opřel o kolena a ruce si složil do klína. „Byl jsem s Billem.“
„Billem?“ zopakoval David, zněl, jako kdyby přemýšlel, zdali Jorg žertuje, což asi ne, jelikož vypadal opravdu zasmušile. „Není zas nemocný, že ne?“
Jorg si odfrkl a David byl ještě zmatenější. „Ne. Nemocný ne. Ale rozhodně mu není dobře.“
David si povzdychl, přešel k postýlce a dal do ní Erika.
„Zdá se, že mu není dobře dost často.“
„Má důvod,“ odsekl Jorg a David ztuhl, zvedl se nad kolébkou, otazníky v očích. „Omlouvám se,“ promnul si obličej.
David se podíval na Erika, ten nespal, ale už klimbal, a tak ho nechal být, odešel k Jorgovi a sundal mu ruce z obličeje. „Co se děje?“ rozvázal mu kravatu.
„Tom mu ublížil,“ vyhrkl Jorg rychleji, než chtěl, měl pocit, že se o to musím s někým podělit. David vypadal zmateně, ale Jorg se nedokázal přinutit vysvětlit mu to. Vylezl ze své róby. „To jsme takhle vychovali našeho syna?“ naléhal.
David pomalu zavrtěl hlavou, a pohladil Jorga po tváři.
„Co se stalo, lásko? Jsi v křeči a celý zamračený. Co náš syn udělal?“
Jorg si David přitáhl blíž a opřel se mu hlavou o břicho.
„Vzal si od Billa něco, co by se násilně brát nemělo.“
„Ať hvězdy padnou, musíš si dělat srandu, i když mi tohle vůbec legrační nepřijde.“ David se od Jorga odtáhl a klekl si před něj. „Minulou noc?“
„Ano, po jeho Leb Ha. Davide, vychovali jsme našeho syna tak, aby si myslel, že je tohle normální?“
David znovu zavrtěl hlavou a vzal Jorga za ruce.
„Co řekl Tom na svou obranu?“
„Jakou obranu? Přiznal se mi, protože mi Sabrina řekla, že se vyzvracel ve Východním křídle; když jsem za ním šel, abych ho jemně popíchl a řekl mu, že stárne a jeho mladistvé výstřelky už tak lehko nepřejdou, tak mi to řekl. Prostě… to ze sebe vyklopil. Nemyslím si, že si to nějak plně uvědomuje.“
„Ale… neměl z toho radost, že ne?“ zeptal se David opatrně.
„Ne, samozřejmě, že ne.“ Zavrtěl Jorg hlavou a na krátko zavřel oči. Jediné, co viděl, byl Bill, jak škemrá o odpuštění, dokud nepadl do nevědomí. „A já přispíval k tomu, jak se k Billovi špatně choval, snažil jsem se zničit cokoliv, co udělal. Měl jsem pocit, že si nezaslouží odpuštění. Ale teď…“
„Ale teď, když vidíš, že tvůj vlastní syn něco udělal, něco tak ošklivého svému manželovi… Našel jsi v srdci, že mu odpustíš, tak proč bys neodpustil i Billovi?“ David se naklonil a objal Jorga nejlíp, jak jen to šlo. „Lásko, pojďme spát, než se Erik probudí a my už neusneme.“
Jorg byl tak unavený, že byl schopný pouze přikývnout, nechal se uložit do postele. O půl hodiny později, když David konečně usnul, Jorg byl stále vzhůru, a jediné, co dokázal vidět, byly Billovy slzy.
~*~
Jak mohl?
Proč by to udělal?
Tyhle otázky poletovaly po Tomově pokoji, tahaly za jeho tuniku a za jeho uši. Nechtěly ho pustit z jeho pokoje, anebo zavolat o společnost sluhy; dva dny zůstal zamčený, přemýšlel a bál se toho, co si o sobě myslí. Oči jeho otce… byly tak chladné. Tak vzdálené. Dokonce víc než normálně. Hořké znepokojení a zlost. Tom tomu rozuměl. To, co udělal, bylo opovrženíhodné, ale všechno, co cítil k této události, bylo… nic.
Otupělost. Věděl, že Billa znásilnil, a že byl Bill zraněný, jak fyzicky tak psychicky. Ale s čím se nedokázal smířit, byl fakt, že to byl on, kdo za to mohl. Jeho zlost byla tak velká, zadržoval ji tak dlouho, že všechno ostatní jako by bylo bledé a slabé.
Otupělost. Věděl, že Billa znásilnil, a že byl Bill zraněný, jak fyzicky tak psychicky. Ale s čím se nedokázal smířit, byl fakt, že to byl on, kdo za to mohl. Jeho zlost byla tak velká, zadržoval ji tak dlouho, že všechno ostatní jako by bylo bledé a slabé.
Ublížil svému manželovi.
Co měl teď Tom dělat? Bude ho Bill vůbec ještě někdy chtít vidět? Cadah, chtěl by on vidět někoho po tom, co by ho znásilnil? Tom zaúpěl a svalil se na kolena, přemožen svými hříchy. Musel to odčinit, jak jeho otec řekl. Ale jak?
První věc bude najít Billa, a on věděl, kde by ho najít mohl.
Tom vyšel z pokoje, poprvé po dlouhé době, a šel dolů chodbou směrem k zahradám. Bylo už skoro odpoledne, a slunce bylo vysoko na nebi. Sluha Michael vyšel zpoza rohu a překvapeně se mu poklonil. „Můj Pane,“ zamumlal.
„Kde je Bill?“ zeptal se a odkašlal si. Jeho hlas byl chraptivý od toho, jak ho nepoužíval.
Michael na chvíli zaváhal, pak promluvil. „Trahd Lah, můj Pane.“
„Já vím, že to víš; jak je na tom?“ Tomovi bylo špatně, musel se ptát sluhy na to, jak je jeho manželovi. Jak se tohle všechno mohlo takhle moc pokazit?
Michael se zvedl z předklonu a odvrátil pohled.
„Sní sotva kousek suchého chleba a sladké vody dvakrát denně. Nic víc. Váš merode, Lord David, se na něj šel podívat, ale návštěvy jsou krátké. Tráví většinu času v trahd lah, stará se o něj a modlí se. Moc nespí. Občas si zdřímne, ale jen na pár minut. To je vše, můj Pane…“ skončil nejistě zrzek.
Tom přikývl a odešel do zahrad; zaváhal. Co mohl říct?
Možná tak moc se omlouvám, by byl dobrý začátek.
Ale možná to bylo také vysoce nedostačující.
Tom se zastavil na kraji kamenné cesty ve vchodu do sídla. Trahd lah nebyl daleko od něj, byl obklopen listy jako vždy, ale ne tolika jako dřív. Viděl tam shrbený stín svého chotě, nemodlil se, zdálo se, ale hýbal se.
Tom udělal krok blíž, zvědavě šel, dokud Billovo tělo za listy nebylo viditelnější, předkláněl se, trhal ze země něco, co musela být tráva, když to vytrhával tak neopatrně. Tom se zastavil, sledoval Billa tak dlouho, jak jen mohl, aniž by si ho Bill všiml.
Nevešel za ním do trahd lah od té doby, co se vzali. A to si tenkrát myslel, že jsou věci komplikované. Tom by se vážně rád vrátil do té doby.
Bill se posunul na kolenou, stále zády ke svému manželovi, a povzdychl si, stále hledal nějakou práci, alespoň tak to připadalo Tomovi, nebo se díval, jestli to, co udělal, udělal pořádně. Tom si olízl rty a natáhl ruku, zajel s ní mezi dlouhé provazy listí a trošku je dal od sebe.
Odkašlal si. „…Bille?“
Billova ramena okamžitě ztuhla, jeho dech, který Tom sotva slyšel, přestal být pravidelný. Bill se neotočil. Kdyby nebylo té změny ve vzduchu, Tom by si nebyl jistý, jestli ho slyšel.
Když vyšlo najevo, že se Bill nebude hýbat, ani nijak dávat najevo, že je Tom tady, Tom prošel větvemi vrby a pomalu se natáhl po jeho rameni.
„Bille,“ zopakoval a položil mu ruku blízko krku.
Předchozí ticho Toma nepřipravilo na násilnou reakci od Billa.
Ucouvl tak silně, jako jeho mysl před pár dny ráno, a rychle se postavil, otočil se čelem k Tomovi s tím nejpodivnějším výrazem v očích.
Tom nikdy neviděl Billa, jak se ho opravdu bojí.
„Co tady… Chci říct, co si žádáte, můj Pane?“ zašeptal Bill.
Tomovi se zlomilo srdce ještě trochu víc, a zavrtěl hlavou.
„Prosím, Bille, říkej mi Tome. Jsme manželé, prosím, říkej mi mým jménem.“
„Já ne…“ Bill ustoupil, prošel listy a pryč z modlitebního místa. Tom šel za ním, potlačoval nutkání chytit Billa za loket.
„Bille, prosím, můžeme si promluvit?“
„Nevyvolám prošetření,“ řekl Bill rychle. „Vím, že to byla moje vina.“ Promnul si ruce a odmítal se mu podívat do očí. „O to si nemusíš dělat starosti.“
„O to mi nešlo, jde mi o tebe,“ zahřměl Tom a přistoupil blíž. Bill vypískl a utekl, jediný zvuk v zahradě bylo to, jak se třepotala jeho róba. Jak mohl být tak hloupý? Zvýšil hlas a vystrašil ho.
Tom stál, přimražen tichem a nehybností. Věděl, že to bude těžké, vysvětlit to Billovi, když to nedokáže vysvětlit ani sobě, ale měl pocit, že Bill si to zaslouží.
Když s Tomem nedokáže mluvit, bude se muset snažit mnohem víc.
Povzdychl si a předklonil se, rukou se opřel o kmen stromu, zaklonil hlavu, aby se zadíval na azurové nebe vykukující zpoza větví. Ničemu nepomůže to, že se Tom vtěsnal do místa, kde se Bill cítil nejbezpečněji. Bylo to tu mírumilovné. Tom nebyl v trahd lah sám od té doby, co byl dítě, a ani ne moc často po tom, když s ním někdo byl.
Co tím Bill získával, přemýšlel, otočil se a podíval se na malé dřevěné symboly na oltáři, tím, že tady sedí a mluví k nikomu?
Dostalo se Věřícímu snad jeho oddaností odpovědi?
Kolikrát se Tom cítil jistý, že něco nemůže sám zvládnout a že nemá na koho se obrátit? Byl by vděčný za radu. Ale co dobrého pro něj může udělat víra, když to byla jen víra? Potřeboval pomoc, nejen věřit, že pomoc je někde venku.
Díval se na Zilův blok. Počítaly se sny jako odpověď?
S dalším povzdychnutím a více než slabým zaváháním Tom obešel kmen a stoupl si před oltář, a poprvé za celý svůj život před někým poklekl.
http://s303.photobucket.com/albums/nn139/muse8757/?action=view¤t=ABH17wm.jpg
~*~
„V trahd lah?“
„Ano.“ Bill zavřel oči a ukousl si kus toastu. Chleba byl tvrdý, ale držel ho od omdlení. V puse měl sucho, a džbán se sladkou vodou na stole, musel být často doplněn kvůli tomu, jak Billovi kručelo v břiše.
Alespoň trochu se dokázal kontrolovat, jeho tělo bylo něco, co mohl znovu dobýt.
Andreas našpulil rty a podíval se na zem. „Bille, přemýšlel jsem, jestli dnes něco budeš jíst.“ Měl neutrální hlas i výraz v obličeji.
Andreas našpulil rty a podíval se na zem. „Bille, přemýšlel jsem, jestli dnes něco budeš jíst.“ Měl neutrální hlas i výraz v obličeji.
Bill se na něj krátce podíval a zavrtěl hlavou. „Věřím, že jsem právě něco snědl. Sledovals mě, aby ses ujistil, že nebudu zvracet.“
Andreas se začervenal. „Jen se starám o tvé zdraví. Mohl bys až moc zeslábnout-„
„Elliot Věrný přežil celý cyklus jen se sladkou vodou a modlitbou. Musím Bohům ukázat svou oddanost, abych už dál nemusel být trestán,“ zašeptal Bill.
„Bille-„
„Je to špatně,“ přerušil ho, „že ho stále chci?“ Bill se podíval na ruce a sledoval, jak se chvějí. „Chybí mi, Andy,“ řekl tiše. „Chci, aby prošel dveřmi a vzal mě do náručí a řekl mi, že nejsme bezcenný, tak jak se cítím, že mě stále miluje tak moc, jako já miluju jeho.“
Andreas zaskřípal zuby a chtěl se na Billa rozkřičet. Byl mnohem lepší, než si mladý Lord Vave uvědomoval. Ale věděl, jak Bill chtěl, aby odpověděl, a možná to bylo alespoň něco dobrého, co pro něj může udělat.
„Možná,“ začal pomalu, „to znamená, že jsi víc otevřený odpuštění…“
Bill přikývl a díval se na pohár před ním.
Andreas věděl, že to byl jen kousek naivity, která z jeho kamaráda ještě nebyla vymlácena.
Oba mladíci zvedli pohled, když se ozvalo zaťukání na dveře, Andreas je otevřel, stál tam David se sluhou nesoucím tác. Ustoupil, aby pustil Lorda dovnitř, a s očekáváním se poklonil.
„Můžeš odejít, Andreasi. Olivere, prosím, prostři na stůl.“ Sluha s vlasy barvy písku přikývl a rychle rozprostřel talíře podle přání, a odešel společně s Andreasem. „Bille, jak ti ráno bylo?“
Bill pokrčil rameny a vypil zbytek sladké vody. Jako by to sucho nechtělo nikdy zmizet. „Dnešek byl fajn,“ odpověděl.
„Dobře. Slyšel jsem, že jsi viděl Toma.“
Bill ztuhl a trochu se odsunul se židlí dozadu.
„Neutíkej, dítě. Sotva jsem se na něco zeptal,“ řekl David jemně. „Jak to šlo?“
Bill zavrtěl hlavou a popotáhl. „Nemohl jsem. Vidět ho bylo… těžké. Nechtěl jsem utéct, ale on křičel a já nemohl… nemohl jsem zůstat.“
David chápavě přikývl. „Někdy, když Tom cítí, že někomu ublížil… tak neví, jak se dobře omluvit. Jak by se někdo měl omluvit za to, co udělal?“
Bill na tohle neměl odpověď. Možná měl myslet na to, co bude potřeba, aby Tomovi zase začal věřit, než bude věřit, že se to už nikdy nestane.
„Co byste dělal vy?“ zeptal se. „Kdyby Jorg… udělal to, co udělal Lord Tom?“
David se jemně zakousl do kolkového sýra a utřel si ruku do ubrousku, než promluvil. „Nevím. Je to tak velká ztráta důvěry, a opravdu si nemyslím, že jsi přijal to, co se stalo, v tvé vlastní mysli.“
„Já Toma neviním,“ řekl Bill tupě. „Já vím-„
„To je ten problém, Bille. Nikdo si nezaslouží tohle prožít, ať už v minulosti udělal cokoliv. Rozumíš mi?“
„Jdu se modlit,“ řekl Bill a zvedl se. „Prosím, dojezte svoje jídlo.“
„Utíkáš od tohohle tématu,“ řekl David přísně. „Vidím, že ti není dobře. Odmítáš jíst a jediné, co děláš je, že se modlíš.“
„Myslím, že to je ta jediná věc, která mě drží pohromadě.“ Podíval se Bill k oknu a David neodkázal zabránit pocitu, že Billa vidí jako ptáčka chyceného v kleci.
„Přeješ… si být stále oddán Tomovi?“ zeptal se tiše.
Bill přikývl.
„Po tom všem ho stále miluji.“
David přikývl. „Věřím ti.“
„Kde je Lord Tom teď?“
„Chceš ho vidět?“
„Myslím, že mi bude líp, když budu vědět, kde je,“ přiznal Bill.
„Ah, chápu. Je…“ David vyslal svou magii, aby zjistil, kde jeho syn je. „Ve svém pokoji, pracuje.“
„Děkuji, Lorde Davide, že trpíte mé nedostatky.“ Bill se poklonil a rychle odešel z pokoje, oči sklopené. David nemohl nic říct, pusu otevřenou v šoku. Zavolal svého manžela, a jen po chvíli Jorg vešel dovnitř trochu zmatený.
„Proč jíš v Billově pokoji?“
„On a já jsme se chtěli najíst oběda, ale zdá se, že Bill stále odmítá jíst něco víc než jen kus chleba a vodu ze Zámoří.“ David si poklepával prstem na kolena a díval se do prázdna. „Bill bude potřebovat pomoct, jestli se přes tohle má přenést. Jestli se my všichni chceme přes tohle přenést.“
Jorg přikývl. „Souhlasím, ale jak to vezme?“
„Nemyslím si, že bude mít na výběr. Dáme mu pár dní; zítra přijede kvůli práci Dům Lutor, a až bude po všem, podíváme se, co musíme udělat. Jestli Bill ještě několik dní vydrží.“
Jorg si povzdychl a přikývl.
~*~
„Myslel jsem, že možná růže,“ nabídl Michael, díval se do datapadu, co držel v rukou a opíral se o kuchyňskou linku. „Rostou v zahradách našich domovů samy od sebe. Trochu ušetříme.“
Andreas přikývl, hrál si s prsty, zvedl letmo pohled a přinutil se usmát na Philipa, který ho pohladil po zádech po cestě ke koření. „Fajn,“ dostal ze sebe.
Michael zvedl pohled, snažil se číst v sahvahdově netečném výrazu. „A pak musíme vyřešit hosty. Nevím, kolik Lord Gordon dovolí anebo kolik je vhodné.“
„Mmm,“ zamumlal si Andreas do dlaní.
„…Což znamená, že budu potřebovat tvůj názor.“
„Cokoliv, co si myslíš, že bude nejlepší,“ zamumlal Andreas a Michael si odfrkl, položil datapad a vzal Andrease za ramena.
„Kde jsi, lásko?“ zeptal se jemně a Andreas provinile vystoupil ze zamyšlení.
„Omlouvám se. Máme na sebe poslední dobou tak málo času, a jediné, co můžu dělat, je sedět, zatímco ty plánuješ svatbu.“ Povzdychl si blonďák a opřel se Michaelovi o rameno. „Co jsem to za sahvahda?“
„Zaměstnaný.“ Povzdychl si dramaticky Michael, ale otočil si k sobě Andreasův obličej a jemně ho políbil. „Poslední dobou je to tady divné. A tvůj Lord je centrem toho všeho, samozřejmě, že jsi na roztrhání. Já jsem jen vděčný, že jsi tady se mnou.“
„Ah, mladá láska,“ řekl s úšklebkem Howard, když se se smíchem naklonil nad pár. „Pamatuješ, když sis myslel, že cokoliv, co jsem udělal, bylo jako modré z nebe?“ otočil se na svého chotě. Philip si odfrkl a přikývl.
„Jo. Měl jsem pocit, že každé slovo, které jsi vyslovil, bylo jako ta nejkrásnější melodie.“
„A tys nemohl být méně půvabný než krásný vodopád.“
„A teď?“ zeptal se Andreas, trochu se usmíval a držel Michaela za pas.
„Teď prdí ze spaní,“ pronesl Howard s kamenným výrazem.
„A on si odkašle pokaždé, když jde na záchod. A odmítá jíst z tácků. Všechno to směruje na jedno místo!“ probodl Philip žertovně svého manžela.
„Záleží na principu, Philipe,“ řekl Howard jemně, kolikrát to už musel za své dlouhé manželství vysvětlovat. „Všechno má své místo.“
„Jsi podivín,“ odpověděl Philip a dotkl se jeho tváře, než ho letmo políbil. „A budeš muset vařit to maso znovu, jestli ho okamžitě nevyndáš z trouby.“
„Co bych si bez tebe počal?“ zeptal se Howard a otevřel obrovské trouby.
„Nejspíš bys v noci lépe spal.“
Michael a Andreas se smáli, Andreas se se smíchem otočil ke svému sahvahdovi. „Ať jsme tak šťastní jako oni, po tolika letech.“
Michael a Andreas se smáli, Andreas se se smíchem otočil ke svému sahvahdovi. „Ať jsme tak šťastní jako oni, po tolika letech.“
„Jsem si jistý, že budeme. Teď, pomůžeš mi s tím seznamem hostů?“
„Jsem jen tvůj.“
~*~
Opravdu, tohle se nemělo stát. Ale Tom věděl, že jinak nedostanou uznání od Domu Lutor.
Takže když Lord Anthony vystoupil z teleportu doprovázen nečekaný a nezvaným hostem, Tom nemohl protestovat.
Cítil, jak jeho otec po jeho boku ztuhl, když uviděl Senátora Kraola tam, kde očekával Lorda Henryho.
„Omlouvám se za tu změnu,“ řekl Lord Anthony, zněl naprosto upřímně. „Můj manžel musel jet na jiné pracovní setkání a Senátor Kraol se o tohle setkání opravdu hodně zajímal, jestli to nevadí. Hledá nějaké nové investice.“
Tom dokázal podle postoje svého otce poznat, že mu to vadí. Tomovi to také vadilo. Poslední věc, kterou oba chtěli, bylo, aby v jejich Domě byl někdo, kdo se jim plete do jejich osobního života, ohledně kterého vypustili celé Šetření. Bylo to zatím neúspěšné Šetření, ale alespoň na politiky padla trocha podezření. Co když Kraol hledal nějaké vnitřní skryté informace, aby se mohl pomstít?
I když se tak ten muž vůbec netvářil. Vypadal stejně nenadšeně, že je tady, jako Tom a jeho otec. Možná vypadal i celkem nervózně ohledně toho, jak bude přijat.
Takže když jeho otec jen přikývl a usmál se a mávl, ať jdou s nimi do sídla, Tom si byl ohledně setkání ještě méně jistý než předtím. Netěšil se na odpoledne strávené s mužem, kterého sotva znal, a s druhým, kterého znal dost dobře na to, aby ho nenáviděl, a otcem, kterým s ním sotva mluvil.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
original
original
Bill prosím spametaj sa, ja viem, že to bolí, ale netýraj sa, ty zato nemožeš.
A ty Tom snaž sa a urovnaj to.
Som zvedavá či to Bill zvádne bez pomoci.
Teším sa na dalšiu nedelu. Ďakujem za preklad.
chudák Bill, je mi úplně smutno za něj, když to čtu. měl by Toma pořádně seřvat 😀
Začíná to být čím dál tím víc napínavější a zajímavější. Je to opět krásný díl a je mi Billa tak líto, že bych brečela ^^
Mimochodem mi nejde ukázat obrázek Jani 🙂
Díky za překlad. Další úžasný díl. Bill se musí vzpamatovat, protože tohle je nejhorší, hledat vinu u sebe a Tom by měl konečně začít něco dělat, aby mu z toho pomohl!
něco neuvěřitelného tahle povídka ♥ bohužel nestíhám číst každej týden a pak zhltnu několik dílů najednou. neskutečně nádherná. je mi líto billa, alkohol není určitě omluvou a už za předchozí díly tleskám andymu za odvahu. snad tom brzo najde způsob "omluvy". v posledním díle mě dojala scéna Jorga s Billa ♥.
děkuju LilKatie opět za překlad ^^
btw. nejde mi odkaz na obrázek
[3]: Zkoušela jsem to přeuložit, ale je to pořád stejný, tak sem dám rovnou odkaz, a pokud to nepůjde, tak už se k obrázku nejspíš nedá dostat. Je to sice škoda, ale jinak to nešlo… autorka obrázků nedovolila je zveřejnit přímo s povídkou, tak to dělám takhle, a nejspíš už ani to nepůjde. Ach jo… no zkusím to:
http://s303.photobucket.com/albums/nn139/muse8757/?action=view¤t=ABH17wm.jpg
Výbornej díl..moc děkuju za překlad!Billa je mi fakt líto ale sakra měl by si konečně uvědomit,že za tohle fakt nemůže 🙁
Achjo, Bille… Jak si ten troubík může myslet, že za to může on? :/ Vím, že je to blbý, ale v tomhle si fakt libuju… Tom dolejzá 😀 Je to fakt skvělý ♥ Děkuju paní Překladatelko :))
úžasné
The power of transformation, they are transforming, all of them, Jorg, Tom, Bill is working on it, kinda… I love how complicated it is.
Tom is praying .. that doesn't sound really good :/ . He has to fell so bad and guilty .
Bill makes me angry about the "guilt thing" . Bill , start to eat and sleep , please ! But I'm so glad Bill still loves Tom ♥ . Amazing part , I can feel the dramatic in every word 🙂 . Nice work , girls .
What will Tom do ? I really can't wait 😛 .
ďakujem za preklad 🙂
Děkuju za překlad ♥
jsem ráda, že se nakonec Jorg s Davidem umoudřili a věří Billovi, že Toma i po tom všem stále miluje a pomohou mu to všechno vydržet, ustát a třeba taky Toma už umoudří. cítím z toho trochu víc optimismu po všech těch nekonečně utrápených dílech.
trošku už se strácím ve všech vizích, které mají evidentně co dočinění s pádem císaře, převzetí vlády někoho jiného, generála Iry a smrtí Bushida… všechno to má snad nějakou souvislost a v šetření se to ještě jistě ukáže. samozřejmě, že do toho bude Bill zatažen, ale už bych jemu i jeho vzpomínání na Anise přála klid.