autor: Helie
I když si myslíš, že někoho znáš, osud ti vždy dokáže, jak strašně se v takové věci můžeš zmýlit.
„Tak co máš dneska v plánu?“ vytrhl mě ze zamyšlení Bill. Vzhlédl jsem od nádobí, které jsem sklízel do skříněk. Bill pobíhal po džus baru a uklízel stoly. Asi stokrát jsem se mu snažil vysvětlit, že úklid bordelu je práce uklizečky, ale on si nikdy nedal říct. Svoji novou práci naprosto zbožňoval a udělal by cokoli, aby si ji udržel.
„Dneska jdeme do jednoho z těch bytů. Nezapomněl jsi na to, že ne?“ zeptal jsem se s mírným úšklebkem. Billovy tváře chytily růžový nádech a jejich majitel se ke mně rychle otočil zády, jak se snažil svůj ruměnec skrýt.
„Ne, samozřejmě, že ne,“ zamumlal si Bill pod vousy a předstíral, že se pilně věnuje stolu před sebou.
Tiše jsem se vyplížil zpoza pultu a po špičkách přešel k němu, zatímco on si dál něco uraženě brblal a věnoval se stolu. Opatrně jsem mu položil ruce na boky. Zděšeně se napřímil a vyjekl. Rozesmálo mě to. Nadurděně se ke mně otočil čelem.
„Ksakru, Tome! To, že jsem zapomněl, skutečně musí znamenat, že mi přivodíš infarkt?!“ zabručel. Sklopil jsem pohled a snažil se tvářit vážně, ale smích jsem nedokázal dlouho udržet na uzdě. Bill mě uraženě praštil do ramene a odporoučel se dozadu za bar.
O chvíli později se vrátil, ale na tváři už mu pohrával šibalský úsměv jako vždycky. Pod rukou se mu houpala kabela.
„Tak co, jdeme? Nebo tu chceš dneska nocovat?“ zašklebil se a já po něm hodil utěrku, kterou nechal jen tak volně loženou na stolku.
*
„Páni, je to tu obrovské!“ vydechl Bill a překryl si rukama ústa v údivu. Zničehonic jsem měl pocit, jako by snad nikdy nebyl u nás doma. Ten byt byl velký, ale oproti Henryho vile byl naprosto nic.
„No, pánové, nechám vás, abyste si to tu prošli sami,“ usmála se vlídně starší paní z realitní kanceláře a poodstoupila do bývalé kuchyně (jak nám sama před chvílí řekla). Na nic jsem nečekal, popadl Billa za ruku a táhl ho bytem.
Byl to jeden z takových těch bytů na dvě poschodí. Vytáhl jsem ho po schodech nahoru a zastavili jsme až v místnosti prosvětlené sluncem. Jednu stěnu měla celou prosklenou a skýtala ohromující výhled do centra města. Cudně jsem pustil Billovu ruku a stoupl si k prosklené stěně. Výhled mě fascinoval a v duchu jsem si na svém seznamu bytů udělal u tohohle velkou zelenou fajfku.
„Tohle by mohla být moc pěkná ložnice,“ zamumlal Bill. „Chtělo by to ty kachličky vyměnit za plovoucí podlahu, a ty žluté stěny by to chtělo přetřít na bílo s tím, že jedna z nich by se hodila do červena. Ano, tenhle pokoj potřebuje teplé barvy, aby výhled dostatečně vynikl,“ rozpovídal se z ničeho nic a ani si nevšiml, že jsem se k němu otočil a zírám na něj s otevřenou pusou.
„Nejhezčí stěna, která by se dala natřít na červeno, je ta vpravo od těch oken. Lze předpokládat, že tam by směřovalo i čelo postele. Postel musí být do prostoru, jinak by pokoj působil příliš stísněným dojmem, tedy pokud bys chtěl letiště,“ pokračoval dál ve své přednášce a v očích mu poskakovaly neposedné jiskřičky. Našel jsem další z důvodů, proč z mnoha bytů vybrat právě tenhle.
„A když o tom tak hezky mluvíš, nechtěl bys tu se mnou bydlet?“ Využil jsem pauzy, kterou si Bill dal, aby se mohl nadechnout. Jsem si zcela jistý, že kdybych se nezeptal hned, přešla by mě odvaha a Bill by navíc dalších hodin nezavřel pusu.
„Cože?“ Zeptal se a já musel sklopit zrak před jeho zaskočeným upřeným pohledem.
„Myslím, že jsi mi rozuměl,“ odvětil jsem, neschopný svoji otázku pokládat dvakrát.
„A… to jsi myslel vážně?“ zeptal se znovu a přiblížil se ke mně. Natáhl ke mně ruku a ukazováčkem mi pozvedl bradu, aby mě donutil dívat se mu do očí. Přikývl jsem a znovu se snažil sklonit pohled, ale on moji tvář uvěznil ve svých dlaních.
„Rád,“ zašeptal těsně před tím, než přitiskl své rty k mým. Když se odtáhl, naskytla se mi možnost pohledu na jeho zamračený obličej. Okamžitě jsem se začal děsit, že jsem něco podělal, aniž bych si to uvědomil.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se vyjeveně, zatímco Bill zkoumal něco za mým ramenem.
„Ano!“ vykvíkl. „Pokud má pokoj působit dostatečně prostorným dojmem, což z výhledu doslova svádí, nesmí tu být skříně,“ zamručel a já se rozesmál úlevou. Přísahám, že rána, když mi spadl ten obrovský balvan ze srdce, musela být slyšet až dole u realitní makléřky.
*
„Pořád tak nějak nemůžu uvěřit tomu, že chceš, abych s tebou bydlel,“ zamumlal Bill, když jsme se rozloučili s makléřkou a vydali se na bezcílnou procházku do centra města. Usmál jsem se do padající tmy a pevně stiskl jeho ruku, jež spočívala v mé dlani od chvíle, kdy se rozhodl moji nabídku přijmout.
Strávili jsme prohlídkou bytu několik hodin, během kterých si Bill dokázal přesně naplánovat, kde co bude a jakou to bude mít barvu. Po pravdě, hlavně díky tomuhle jsem se radoval, že byt nebudu mít na starost sám… Ve směru vybavování čehokoliv jsem naprosto nepoužitelný a byla by škoda kazit tak krásné prostory mým (ne)talentem.
„…Samozřejmě na veškeré výdaje hodlám přispívat,“ mumlal dál Bill. Už před hodnou chvíli jsem přestal záplavu jeho slov vnímat, ale zmínka o výdajích mě vtáhla zpět do reality.
„O to se vůbec nestarej. Veškeré výdaje bude platit Henry. Ten byt, se zajištěním placení všech výdajů stahujících se k jeho vlastnictví, jsem dostal k narozeninám.“
„Ale to je nefér… Budu si připadat jako vtěrka,“ zafňukal Bill.
„No tak! Bille, já…“ zastavil jsem a natočil si ho čelem k sobě. „Tak nějak cítím potřebu tě chránit, i když je mi jasné, že mi teď odsekneš, že jsi dospělý a nikoho za zadkem nepotřebuješ, ale tak to prostě je. Chci, abys žil spokojený život a chci, abys ho žil se mnou. Takže se, prosím tě, vykašli na výdaje a buď šťastný… Alespoň kvůli mně.“
autor: Helie
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Moc pěkný =o) … těším se až budou kluci bydlet spolu =o)
No Bill je teda hodně ukecaná huba co..:D 😀 Takhle ukecanej člověk.:D Bože..:D 😀 Ale jako musím se přiznat…:) Doufala jsem, že mu Tom nabýdne, aby Bill tam žil sním…:) A ono je to tady.. Híí..:p :))* Jsem strašně moc ráda..:)
Já už k týhle povídce fakt neám slov, protože je to opravdu dokonalá povídka..:)) Na kterou se těším pořád..:D :))* Bella už to taky vzala, takže zatím to jde jenom krásně dopředu v odbrém, i když vím, že se dřív nebo pozdějš něco podělá..:)) Ale to tu zatím není, takže si můžu užívat krásných dílů..:p 😀
Jsem strašně moc napjatá, jak to bude dál, protože je to čím dál tím víc napínavé..;)) Prostě naprosto dokonalé..:) A to jak to popisuješ..:) No nic..:) Těším se na další nádhernej dílek..♥
Děkuju moc holky =)
úžasné..opravdu úžasné 🙂 no jo no..Bill se zase rozpovídal 😀 😀 😀 jsem moc ráda,že mu Tom nabídl,jestli by nebydlel s ním a začátek tohohle dílu,myslim to v džus baru,byl skvělý 😀 !
krásnej díl:)těšim se na pokračování
Díky holky =)