My lips like sugar 12.

„Ano, proč? Nelíbí se?“

„Ne! Právěže… Nech to tak…“ mávnu nad tím rukou. Billovy nohy se rozběhnou vpřed a já za ním ani nestačím jít. Možná kdybych měl upnutější džíny, šlo by to snadněji. Škoda, že se v tom necítím vůbec dobře. Nechápu ani to, jak on může mít vůbec na sobě něco tak strašně úzkého! Jak v tom dokáže existovat? Škrtí to v rozkroku!

„Bille, počkej!“ utíkám za ním, už ho doháním. Stále ho jako jeho poddaný následuji na loď.

„Tak, vítej na palubě,“ úsměvem odhalí snad všechny své zuby.

„Vítám, vítám,“ stále se dívám kolem sebe. Nemůžu uvěřit, že taková věcička je jeho a já jsem vůbec tam! A s ním. Sám, kdo ví, jak dlouho tady budeme. Tohle bude ještě velmi zajímavý pobyt.

„Pojď, ukážu ti vnitřek,“ nadšeně si poklepe prsty o sebe a kráčí někam do podpalubí. Následuji ho, přímo hořím zvědavostí, jak to tam asi může vypadat!

Vstoupím první. Na mě přímo vybafne úžasné sladění barev interiéru. Vše sladěno do růžové, žluté, oranžové, sem tam zlatá. Více než přepych.

„Bille, to je… Vypadá to lépe než můj byt, auto a celý můj život dohromady! Já se ti divím, proč vůbec bydlíš v bytě a ne tady! Vždyť zde musí být radost trávit čas,“ nadšeně vydechnu. I já chci takové…

„Není to až tak dobré, jak si myslíš. Na tom moři to občas fakt dost houpe. A hlavně když je bouřka. Vždyť sám uvidíš,“ přejde o pár kroků dál, s obdivem se dívám na jeho krásný jemně vrtící se zadeček. Hmm, vážně takový sexy! Ale počkat, počkat, počkat hej! Na moři? A zjistím?

„Bille, cos to právě řekl?“

„Co co?“ otočí se na mě a zvedne pravé obočí, kde se vyjímá jeho lesklý kroužek.

„Na moři? Zjistím? Nechceš mi snad říct…“

„A co sis proboha myslel? Že budeme bydlet v přístavu, či co?“ zahihňá se, ale mně to moc směšné nepřipadá. Tak tohle je možnost, se kterou jsem vážně moc nepočítal.

„Aha… No… Popravdě řečeno… Myslel,“ nasucho polknu. Jak jsem si dosud přehrával v hlavě to super bydlení, tak mě to velmi rychle přešlo. Ne nadarmo se říká, jak rychle to přijde, tak rychle to odejde ‚.

„Tak jsi myslel špatně. Jeden myslel a vymyslel trakař,“ stále s úsměvem na rtech ke mně přistoupí. Je téměř až pekelně blízko mě, pokouší mou trpělivost?

„Neříkej mi teď, že se raději necháš chytit tím chlapem,“ zašeptá mi oproti rtům, v jeho dechu je cítit zbytky jahodového bonbónu. Fakt příjemné, teď bych mu ten bonbon přímo z úst nejraději vzal. Kdyby ho samozřejmě ještě měl.

„No, ne… nenechal…“ trochu blíže se nakloní, jsem rozhodnut. Chci ho políbit! Zdolám ještě pár milimetrů, ale v tom Bill o několik kroků ustoupí.

„Měli bychom si jít teď nakoupit nějaké potraviny, oblečení, kosmetiku, ať můžeme vystartovat. Pak zajdeme na oběd, hm? Dnes to bude den nákupů! A pak jen sladké odpočívání, horizont nám nebude zdobit nic jiného, ​​jen moře,“ zasněně se zadívá ven kulatým malým okénkem. Zdá se mi to jako dobrý nápad, akorát je to pro mě trochu blbé, že všechno bude platit on. Určitě mu to jednou vrátím, i kdybych na to měl vydělávat celý život.

„Ach… Tohle mě vyjde ještě dost draho,“ zasměju se, i když to fakt pro mou budoucnost směšné není.

„Ále prosím tě. Zdá se ti, že budeme trpět nouzí? Mně tedy ne,“ přidá se ke mně a sedne si na zlato-růžovou sedačku podél levého okraje jachty. Vše je zde takové… Bohaté. I ta manželská postel je jako z líbánek. Ou, doufám, že tohle nebude problém. Jinak budu spát na té sedačce. No je tam toho…

„Ne, ne, nouzí tedy určitě ne. A, ehm, Bille… Všiml jsem si, samozřejmě, že je tu jen jedna manželská postel. Mmm, budu tedy na sedačce, dobře?“

„Cože? Ne! Je přece obrovská, myslím, že se tam vejdeme oba. Snad ti nevadí, že bychom tam byli spolu. Nebo ano? Ale… Nebylo by to poprvé,“ mrkne na mě, vyzývavě si olizuje rty a provokativně kolem mě projde ven z kajuty. Má pravdu. A také by nebylo poprvé, kdy mám chuť jej hned na místě znovu pomilovat.

***

„A co řekneš na tohle, hm? Tak které?“ ukáže mi dvě skoro stejná trička, abych jedno z nich vybral. Ale copak jsem já módní návrhář? Já bych si takové nekoupil… Ale možná by to nevypadalo špatně. Vlastně, na něm vypadá cokoliv úžasně.

„Já nevím, obě jsou dobré. Ale pokud mám vybrat jedno, tak asi tohle,“ ukážu prstem na černé tričko s velkým stříbrno-modrým nápisem „I AM SEXY „. To se k němu dokonale hodí.

„Víš co? Kašli na to, beru obě,“ mávne nad tím volnou levou rukou a obě trika přes ty moje prověsí. Cítím se úplně jako věšák, ověšený mými vybranými a skoro Billovými věcmi. Už toho máme tolik! Myslím, že více snad toho už ani neunesu. Postačí to na rok! Ale stojí to za to, ty věci jsou opravdu krásné. A proklatě drahé! Divím se, že mu není líto vyhodit tolik peněz. Už teď se nesmírně „těším“, jak mu to budu všechno splácet…

Konečně se přesuneme k pokladně, já se raději držím dál, nechci ani slyšet výslednou částku nákupu.

„Pojď sem,“ poručí mi a jednu za druhou mi podává přeplněné tašky. Já jich držím sedm a Bill osm! Říkám, že tohle nespotřebujeme ani za rok. A že jsou to fakt mega tašky!

„Jdeme?“ Usměje se na mě a vykročí ven z obchodu.

„Poslyš, půjdeme ještě na oběd, a pak se vrátíme. A vyplujeme. Může být?“ Při představě, že jsem někde uprostřed moře, až zezelenám. Ani nevím, čeho se ve skutečnosti tak bojím.

„Tak, tak fajn,“ nejistě řeknu. Oba vykročíme k první restauraci, která nám přijde pod ruku. Jakmile vkročíme dovnitř, všichni na nás tak divně dívají. Copak ještě nikdy neviděli dva kluky s tolika taškami v ruce? Co si myslí, že nakupovat mohou jen baby?!

Usadíme se do zcela nejposlednějšího stolu, jsme nuceni sednout si vedle sebe, protože náš nákup potřebuje fakt hodně místa. Teď vypadáme jako nějaký zamilovaný párek, nebo co. Přesně si umím představit, co ostatním lidem musí běhat hlavou.

„Nevypadá to hloupě? Podívej, jak na nás zírají,“ decentně pošeptám Billovi. I tak si myslím, že on si toho taky všiml.

„No a co. Chceš vědět, co je opravdové čumění?“

„Cože?“ teď docela nechápu, jak to myslí. „Chci, co?“

„Tak se dívej,“ položí mi ruce na ramena a před očima všech v místnosti se mi jemně přisaje na rty. Polibek však, naneštěstí, netrvá příliš dlouho. Mrzí mě, že to měla být jen více méně ukázka ostatním, co jsme (?) zač. Já chci ještě! Myslí si, že mě teď jen tak jemně políbí a já se nechám odvrhnout? Ne! Také si chci něco vydobýt.

Ruce mu obmotám kolem krku a náš polibek ještě více prohloubím. Když už, tak ať se je na co koukat!

Dosyta si to vychutnávám. Kdyby zde bylo alespoň o polovinu méně lidí, asi bych se do jeho úst prodral jazykem. Nechci být však neslušný. Něco takového je dost intimní na to, abychom měli tolik diváků. A vůbec, myslím, že by se to ani Billovi nelíbilo. Nevím, jak to z jeho strany je. Co když to bere jen jako nevinné nezávazné výstřelky a jinak jsme jen kamarádi? Nemusí přece cítit to, co já.

„Wow!“ s úsměvem řekne, když se od sebe odlepíme. Nenápadně si jazykem přejede po rtech.

„To jsem tedy nečekal, ale… Alespoň mají zážitek,“ mrkne na mě. Chce ještě něco říct, ale v tom nás přeruší servírka.

„Co si dáte?“ projeví na tváři dobře nacvičený úsměv a položí na stůl jídelní lístky.

„Tome?“

„Já… Kofolu a sýrovou pizzu.“

„Dvakrát,“ poručí servírce a zpět jí podá jídelní lístky.

„Ach, už jsem tak hladový! Ty poslyš, byl jsi už někdy na moři? Ale tak, že opravdu za horizontem nevidíš nic jen širé moře?“ dívá se mi přímo do očí, já jemu. Mám pocit, jako bych dávno v moři byl. Ale v moři čokolády, ve kterém se zcela utápím. Ztrácím.

Jen pokývnu nesouhlasně hlavou a odvrátím pohled. Musím. Kdybych se díval déle, více by se prohlubovalo mé nutkání opět se mu vpít do rtů. A to za žádnou cenu nechci. Pokud nechce on, já to neudělám. Nejsem si jistý o jeho postoji k tomuto všemu, proto se raději držím stranou od hlubšího vztahu.

autor: Diana