Na samotě u lesa 7.

autor: Mary

Ten polibek působil jako škrtnutí zápalkou.

Tom chytil bratra za pas a prudce se otočil. Opřel ho o dveře skříně a sám se přitiskl co nejblíže k němu. Snažil se prodrat mezi bratrovy rty a skoro se mu zatočila hlava, když Bill pootevřel ústa a sám vyhledal jeho jazyk, aby si s ním mohl trochu pohrát.

Chytil Billa za zápěstí a zvedl mu je nad hlavu. Líbilo se mu mít nad ním nadvládu. Alespoň na chvíli.

Odtrhl se od bratrových rtů jen na tak dlouho, aby mu mohl přes hlavu přetáhnout tričko. Bill táhle zasténal, když se Tom přisál k jeho krku a polaskal ho jazykem.

Vytáhl ho nahoru a vášnivě ho políbil. Rukama žádostivě masíroval jeho boky. Ani si nevšiml, jak se Tom usmál jeho nedočkavosti.

„Zpomal trochu…“ zamumlal Tom téměř neslyšně a škádlivě zuby stiskl Billův ušní lalůček, čímž přinutil bratra skřehotavě vykřiknout, zvlášť když k tomu přidal ještě silné otření se o jeho tělo.

Bill mu zaryl nehty do ramen, Tom jen sykl. Oba se třásli vzrušením, nedokázali vůbec přemýšlet, jako by se octli ve vzduchoprázdnu.

„Tome…“

Bill bratra málem bolestivě tahal za dredy, jak se zoufale snažil dostat opět k jeho rtům.

„Nemluv, nemluv, nemluv…“ Tom nezřetelně mumlal, Bill mu sotva rozuměl. Ve vzájemném pevném objetí a hlubokém splynutí rtů došli až k Tomově posteli a z výšky padli do peřin.

***

Bill zmoženě odpočíval na bratrově nahé hrudi. Šimral ho svým horkým dechem a spokojeně nechal Toma, aby ho svými štíhlými prsty krouživě hladil po rameni. Byl příjemně unavený, chtělo se mu spát. Jen zůstat takhle, s Tomem. Cítil se dobře v jeho náruči. Byl klidný a vyrovnaný, nejradši by takhle zůstal navždy. Náhle zatoužil, aby to tak bylo pořád, aby se každé ráno mohl probouzet vedle bratra.

„Jak to teď s námi bude, Tome?“ zavrněl sladce do bratrova ramene a umístil letmý polibek na jeho klíční kost.

„Nevím, já nevím.“

Tom netečně zíral do stropu. Hrdlo se mu svíralo. Nebyl si jistý tolik jako Bill, že to, co se před chvílí stalo, bylo správné. Obával se, že tím všechno zničili. Vyhýbal se bratrovu pohledu, bál se mu podívat do očí.

Bill se na něj vyčkávavě díval. Byl si jistý, že to bylo správné, byl to ten nejlepší zážitek jeho života. Potřeboval slyšet, že na to má bratr stejný názor.

„Tomi?“

„Já myslím… Bojím se, že to byla chyba.“ Pracně ze sebe dostal pár slov a pevně stiskl víčka, aby se nemusel dívat na Billa, který se v okamžiku posadil a upřeně ho pozoroval.

„Chyba?“ opakoval nevěřícně. „Jak něco takového můžeš říct?! Vždyť – bylo to opravdové, upřímné, vím to, cítil jsem to! Nemohla to být chyba!“

Několik slz vytrysklo Billovi z očí, steklo po tváři a dopadlo na Tomovu hruď. Na holé kůži ty kapky zklamání doslova pálily. Žhnuly, jako by se chtěly dostat skrz pokožku až do jeho srdce. Ale tam už byly.

Tom se odmítal na bratra podívat. Měl pocit, že kdyby ho teď zahlédl byť jen koutkem oka, musel by se rozplakat. Nechtěl Billovi ublížit, to nikdy, ale jinak to přece nešlo. Nemohli být spolu, i kdyby sebevíc chtěli.

„Proč, Tome?“ Bill zlomeně zašeptal. „A dívej se na mě!“

Tom poslušně zvedl hlavu a hned v dalším okamžiku si přál, aby to neudělal. Billovi se třásla brada. Na řasách se mu třpytily drobné kapky slz. Tom měl chuť vylézt do deště a hodit si mašli na prvním stromě, který uvidí, za to, že svého brášku zranil. Místo toho se nepřítomně zadíval skrz něj a bezvýznamně prohlásil: „Jsme bratři.“

„Bratři?“ Bill si odfrkl. „A to má být všechno? Nezdá se mi, že by ti to předtím vadilo!“

slovo od slova zvyšoval hlas, konec věty už křičel naplno.

„Bráško-„

„Neříkej mi bráško!“ Bill zahulákal, až se skleněné tabulky v oknech rozvibrovaly. „Po tomhle ne!“

„Dobře, Bille, vždyť víš, že tohle je čiré bláznovství! My dva prostě nemůžeme být spolu! To není jenom špatné, jako bys… já nevím… třeba chodil s mojí přítelkyní, tohle je nezákonné!“

Bill se na něj ironicky podíval.

„A od kdy ty dodržuješ pravidla?“

„Tohle nejsou žádná hloupá pravidla, Bille. Tohle jsou zákony. Všechno má své meze.“

Bill se rychlostí blesku vymotal z přikrývky a vyskočil z postele. Tom bezmocně sledoval, jak bratr sbírá své oblečení, které v záchvatu vášně rozházeli po celém pokoji.

Samotnému se mu to příčilo, nejraději by Billa stáhl zpátky k sobě, hladil ho a na kolenou prosil za odpuštění. Vstal z postele a nehledě na to, že je nahý, se pokusil bratra obejmout, aby ho uklidnil.

Bill ho od sebe ale rozčileně odstrčil.

„Ne, Tome. Vybral sis.“

„Promiň, nejde to.“ Tom sklopil hlavu.

„Fajn.“ Bill vztekle pohodil hlavou, zároveň se však zalykal slzami. „V tom případě se mě ale už nikdy nedotýkej, rozumíš? Nikdy!“

autor: Mary