Medvídek vs. množiny

autor: Hannah

Ahoj twincest’áci =) Přicházím s první jednodílkou, a zároveň i s prvním twc, který píšu sama. Tak doufám, že se vám to bude líbit a budu ráda, když to nějak okomentujete =) Hannah

„…Množina A je podmnožinou množiny B… a…“ Večer na internátě bylo celkem ticho, jen z pokoje na konci chodby se ozýval jeden málem zoufalý hlas. Tady u stolu nad sešitem z matiky seděl Tom a snažil se ve své hlavě najít malý prostor pro množiny. Matematika nikdy nebyla jeho silná stránka.

„Tak co, už to umíš? Co je to doplněk?“ Bill přišel z koupelny zabalený v obrovském županu s medvědíma ušima. Tom si podepřel hlavu. Bill věděl, co to znamená. Neví. „Ale bráško…“ přistoupil k němu a objal ho kolem krku. Tom se snažil, něco dohromady dal, dokonce se mu povedlo svými slovy vysvětlit, co je průnik a sjednocení, ale že existuje nějaký doplněk netušil.

„K čemu sakra já, kterej jsem držel kytaru snad dřív, než jsem začal chodit, potřebuje matiku?“ čílil se. Bill se usmál.

„Hlavně, že dáš dohromady jedna plus jedna…“ zašeptal mu dlouze do ucha. Tom ucítil jeho dech na ušním lalůčku a zasténal.

„Bille… co ta matika…“

„Ty to zvládneš, neboj…“ Bill mu přejel prstem od ucha k šíji, zatímco mu šeptal do ucha.

„Ale já se to potřebuju naučit…“ vydechl Tom zoufale, ale nějak nemohl odolat. Svůdný dech na svém krku ignorovat nemohl, ovládnout se mu dalo práci. „Bille… prosím…“

Bill, jako by ho neslyšel, mu jemně přejel rukou po břichu až k rozkroku, zatímco se k němu otočil a přivlastnil si jeho rty. Vzal ho jemně kolem krku a rukáv županu zalechtal Toma na šíji. Když Bill ucítil jeho ruku na svém boku, spokojeně se na něm uvelebil.

„Vidíš že to jde!“ zašeptal s úsměvem mezi polibky, když cítil, že Tomovo vzrušení narůstá. Ani on nezůstal chladný, a když ho Tom objal, silně po něm zatoužil.

Tom cítil Billovy polibky, cítil jeho ruce ne na krku, ale v krku, a tělem mu projížděly příjemné vlny. Bill mu nedal pokoj, když ho nelíbal, tak mu jemně sál kůži na krku, ale nespustil ruku z jeho rozkroku. Tom slastně přivřel oči. Zrovna když si byl jistý, že tohle už dlouho nevydrží, jelikož ruka jeho dvojčete na jeho vzrušení a jeho horké polibky, ho přiváděly k šílenství, někdo zaklepal. Bill se probral jako první, slezl z naprosto vzrušeného Toma a skočil na postel. Tom se taky snažil probrat.

„Dobrý večer, hoši!“ Vychovatelka, starší paní v květovaných šatech obcházela pokoje a kontrolovala absenci.

„Dobrý večer…“ pozdravila dvojčata jednohlasně, vychovatelka se usmála. Bill v medvědím župánku vykouzlil neskutečně roztomilý úsměv, ze kterého se Tom málem zbláznil. Jakmile jim ta hodná paní popřála dobrou noc a přeblikla velká světla na menší, otočil se Bill se svým úsměvem na Toma. Ten zoufale zasténal.

„Bille, já se potřebuju učit tu matiku… prosím…“ Bill k němu přišel a jemně ho políbil, načež nechal sklouznout kousek županu, který mu odhalil rameno.

„Dobře, uč se,“ usmál se, zamrkal neskutečně dlouhými řasami a sedl si v tureckém sedu na postel.

Tom měl vzrušené snad i copánky, ale i tak se snažil učit. Přisunul se zpátky ke stolu a potichu si opakoval, přičemž se na Billa ani jednou nepodíval. Věděl, že jeden jediný pohled na něj by veškerou matiku odsunul někam pryč, ale bylo šíleně těžké odolat. Cítil, že se nejspíš brzy zblázní. Jeho tělo po Billovi neskutečně toužilo a jeho mysl odmítala jakákoli čísla. Nedalo mu to a přece jen krátký pohled zariskoval, načež toho opravdu hodně rychle zalitoval. Bill stále seděl v tureckém sedu, mrkal a župan mu padal z ramen. Tom skoro marně překonával obrovskou touhu na něj okamžitě skočit, což mu vydrželo do doby, kdy se Bill zavrtěl a župan z něj sklouzl tak, že zakrýval jen ta nejintimnější místa.

„Kruci, Bille!“ Tom věděl, že jestli okamžitě nevstane a na bráchu se nevrhne, tak umře. Z posledních sil se snažil ovládnout, ale když Bill znovu zamrkal, vzdal to a vzdálenost mezi stolem a postelí překonal půlkou kroku. „To mi nedělej…“ stačil ještě poznamenat, než se jejich rty spojily a Billova ruka cestovala pod jeho trikem. Byl neskutečně vzrušený, ale Bill to protahoval. V jednu chvíli se odtáhl, aby z něj sundal triko velikosti pytle na brambory, hned nato Toma jemně položil na postel a kuličkou v jazyku mu přejížděl od břicha k hrudi. Tom se kousl do rtu. Bill si stále dával pozor, aby mu župan jistá místa zakrýval, když Tom chytil jeho ruku a navedl ji ke svému rozkroku, zavzdychali oba současně.

Billa nikdy nepřestávalo udivovat, jak rychle a snadno se Tom vzruší, ale rád toho využíval. Měl rád, když z něj byl Tom nepříčetný, čehož právě málem dosahoval. Tom vzrušeně vydechoval a Billovi se naprosto oddal. Ten, aby to co nejvíc protáhl, vzal do úst knoflík jeho kalhot, s menší námahou ho rozepnul, načež mu stejným způsobem sundal celé kalhoty, objel jazykem lem jeho boxerek a tváří se mu otřel o rozkrok. Tom stále sténal, byl v jednom ohni a nemohl se vůbec ovládat. Bill byl naprosto spokojený. Pomalými pohyby mu stáhl boxerky a jemně, pomalu hladil jeho přirození, sem tam ho objel po celé délce jazykem, a když viděl, že Tom už to nejspíš dlouho nevydrží, vzal ho do úst.

Tom měl neklamný pocit, že brzy exploduje. Boky přirážel proti Billovým ústům, ten ho musel kontrolovat, jinak by se snad zadávil. Billovy pohyby začaly nebezpečně zrychlovat. „Bille, Bille!…“ zasténal. Jak Bill viděl, že se Tom blíží vrcholu, rychle přestal masírovat jeho penis ústy. Tom se na něj překvapeně podíval. Ta šílená touha v něm ještě nevyhasla, nemohl to vydržet. „Prosím!“ zašeptal skoro zoufale. Bill se spokojeně usmál. Rychle a rytmicky několika již zkušenými pohyby Toma dodělal, a jakmile ucítil na svém obličeji a trochu v puse bílou tekutinu, automaticky zavřel oči. Tom se dlouho vydýchával z nádherného orgasmu. Bill polkl, poslepu sáhl pro kapesník a setřel si tu lepkavou tekutinu z obličeje.

„Nějak moc dneska, ne?“ utrousil k úplně plnému kapesníku. Tom pokrčil rameny. Sotva se vzpamatoval, Bill už ležel na zádech pod ním. „Co kdybych si šel nejdřív vypláchnout pusu?“ zašklebil se Bill. Tom ho pustil. Bill si spěšně navlékl župan a vylezl zpod Toma. „Za chvilku jsem zpátky,“ mrkl a opustil pokoj. Tom si zamyšleně lehl. Jakmile zavřel oči, vybavil se mu Bill v medvědím župánku. Byl tak sexy, že měl Tom pocit, že se z něj za chvíli opět vzruší, a najednou klaply dveře a ztělesnění všech jeho nemravných představ stálo zase před ním. „Pustíš mě?“ mrkl jeho medvědí bráška směrem k posteli, na níž kvůli Tomovu tělu nezbyl ani centimetr místa.

„Ne, medvídku!“ poškádlil ho Tom. Vstal a strčil do Billa, který se převážil na druhou postel.

„Tak ty takhle, jo?“ zasmál se Tomův „medvídek“ a stáhl ho za sebou. Tom se mu podíval do očí a políbil ho. Nejdřív opsal několikrát jazykem dráhu jeho rtů, a pak se do nich vpil. Bill ho objal a položil si ho na sebe. Tom z něj jemně a po kousíčkách sundával jemný župan. Otíral se svým tělem o jeho a každou chvíli byl Bill vzrušenější a vzrušenější, že málem ani nedýchal.

„Miluju tě,“ vydechl, když cítil, jak se Tomova ruka pomalu ale jistě blíží k jeho ztopořenému penisu. Župan spadl na zem a Bill stanul před Tomem kompletně nahý. Tom se na něj nemohl vynadívat. Jemně vzal do ruky jeho penis a přejížděl po něm prsty. Ozval se vzrušený sten. Tom se nechal navádět a za chvíli už jemnými pohyby jazykem přiváděl Billa k vrcholu. Bill se taky neovládal. V poslední chvíli se mu zatmělo před očima a páteří mu projel blesk, načež Tom několikrát polkl a pozoroval Billa, jak vzrušeně oddychuje. Lehl si k němu a položil jeho hlavu na svou hruď.

Bill se konečně vzpamatoval natolik, aby se k Tomovi přitulil. „Lepší než matika, co?“

„Jo, ale neumím to.“

„To přece nevadí…“

„Ale vadí…“

„Ale nevadí…“

Tom si natáhl boxerky a triko a šel si vypláchnout pusu, Bill zatím sebral ze země župan. Navlékl si ho, a když Tom přišel, našel ho sedět na jeho židli, se sešitem z matiky v rukou. „Bille, ty jsi hrozný blázínek. Medvídku…“ Chytil ho za ruku a zvedl ho. „Ty ouška ti sluší…“

„Ty jsi dneska nějakej nadrženej, co?“ usmál se Bil potěšeně, když dneska už podruhé zjistil, že Tomovi není lhostejný. Objal ho pevně kolem krku a přitlačil ke skříni. Jazykem se probojoval do jeho úst.

„Taky nemáš dost,“ zasmál se Tom, když se od sebe na vteřinu odtrhli.

„Tebe? Nikdy! Mě se už dneska nezbavíš…“ Bill brášku pevně objal a nehodlal ho pustit. „Co by ne…“ konstatoval Tom, ale v tu chvíli se ocitl na podlaze a Bill si na něj majetnicky lehl. Jeho rty ustaly na Tomově uchu, do kterého mu zašeptal poslední sladké věty: „Ne, nezbavíš. A tu matiku máš jedno. Stejně z ní zítra nepíšem…“

autor: Hannah